Roční předplatné 499 KčGuatemalská Atlantida
TEXT: FRANTIŠEK BUREŠ
Není tomu ani dvacet let, kdy byly na dně guatemalského jezera Atitlán objeveny zbytky dávného mayského města. Kde se tam vzalo? A mohlo by přinést odpověď na otázku, co způsobilo změnu ve vývoji mayské společnosti?
V motorovém člunu opouštíme přístaviště města Santiago Atitlán a vydáváme se po stejnojmenném jezeře severním směrem. Rybáři na člunech mezi porostem orobince loví ryby a kraby. Na břehu se pozvolna odvíjí řady domků, které se utápějí v zeleni a v krásně barevných bougainvilleích. Ráno se vodní hladina jezera podobá zrcadlu, ale odpoledne se hladina rozvlní větrem, kterému zde říkají „šokomil“. Někdy tento vítr od pobřeží Tichého oceánu znamená i nebezpečí pro menší vratké čluny.
Všichni svatí
TEXT A FOTO: Michal Kašparovský
Nikde jinde v Americe není koncentrace původního indiánského obyvatelstva tak velká, jako právě v Guatemale. A to i přes drsné zacházení ze strany bílého obyvatelstva ještě v nedávné historii.
Slepičáky, tak jsem si přeložil lehce hanlivý název chicken buses, který mají turisté pro guatemalské autobusy. Tyto autobusy jsou sice tématem pro samostatný článek, nicméně žádný článek o Guatemale se nevyhne tomu, aby se o nich nezmínil. Jsou nejlevnější možností dopravy. Slepičáky se vyznačují neobyčejnou živelností, barevností a různorodostí zážitků. Jedním z důvodů, proč je i pro chudé domorodce cestování slepičáky dostupné, je jejich téměř nafukovací kapacita. Pokud je možné na dvousedačku ve vyspělém světě s pozvednutím obočí usadit tři děti, v Guatemale je možné na stejnou dvousedačku usadit pětičlennou rodinu. Plné zvuků, pachů i chutí, jsou jako neustále se vyvíjející příběh hyperaktivního spisovatele, jenž zapomněl, kdo je jeho hlavní postava. Kromě cestujících do nich neustále naskakují a vyskakují prodejci všeho možného – teplého jídla, pití, hodinek nebo třeba zdravotních mastí, které by dle jejich prodejců vzkřísily snad i mrtvého. Střechy slepičáků také slouží k přepravě všeho, co je potřeba, včetně stavebního materiálu, zboží na trh nebo zvířat.
Cesty kávy
Odborníkům zatím není jasné, zda káva opravdu povzbuzuje intlektuální schopnosti. Na druhé straně bylo prokázáno, že stimuluje schopnost mozku zpracovávat informace. Konstatuje to studie švýcarských zdravotníků, která byla vydána v Bernu. Výsledky testů ukázaly, že zkoumané osoby po dávce kávy rychleji reagovaly na signály zobrazené na obrazovce počítače.
Mayské srdce
TEXT A FOTO: TOMÁŠ HÁJEK
Když už vás zde neohrožují běsnící sopky, připlete se vám do cesty rizikový dopravní prostředek. To vše obklopují duchové slavné minulosti. I taková je země Mayů, Guatemala.
Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, co se děje. Seděl jsem v autobuse Linea Dorada jedoucím napříč Guatemalou a sledoval dva řidiče, kteří se evidentně dobře bavili, jen jsem nedovedl odhadnout čím. Jeden řídil a druhý stál v otevřených dveřích. Troubení, smích, troubení, pískot... Tak jsem vstal, sedl si na přední sedadlo a chvíli je pozoroval. Konečně jsem pochopil. Výborná zábava našich pilotů, jak si řidiči busů v Guatemale často říkají, spočívala v krmení toulavých psů za jízdy. Přestože jsme jeli po tzv. Panamerické dálnici, vedoucí z Mexika až do Panamy, mohl jeden z mužů permanentně stát v otevřených dveřích našeho autobusu. Kvalita silnice nevalná, navíc na každých pár kilometrech omezení, kyvadlový průjezd a podobně. Prostě nuda, nuda, nuda... Kolem cesty se ale pohybovaly mraky toulavých psů, kteří byli na podobnou zábavu už zjevně zvyklí, a tak jen čekali na zatroubení. Když přišlo, pes se podíval na řidiče za volantem, odhadl rychlost vozu, pomalu se rozběhl a pak jen čekal na sousto hozené z předních dveří. Za tuhle odměnu byl každý z nich schopen udělat trik, za který by se nemusel stydět leckterý freestylista na in-linech, skateboardu nebo cyklotria¬lu. Pozoroval jsem, jak řidič během půl hodiny takhle zkrmil celé balení jakýchsi buchet a obdivoval jsem psí akrobatické umění.
Spojenci zvířat
TEXT A FOTO: OLGA VILÍMKOVÁ
Když jsme nastoupili v Guatemale se třemi mayskými přáteli na loďku, jeden z nich ji odstrčil od břehu a zvolal: „Ať žije svoboda!“ Všichni to zopakovali. Svobody si váží nadevše. Už jen cesta za Mayi je zážitek.
Ze hřbitova až do nebe
Kámen bohů
Zatím tu fouká Xocomil
MAYŠTÍ ŠAMANÉ NEZMIZELI
UDEŘTE DO BUBNŮ, ANDĚLÉ, aneb PEPSI UKŘIŽOVÁNÍ
Autor: Lenka Kučerová
Žmoulám počmáraný papírek, je to lístek až k Atitlánu. Autobus dýchavičně funí po hrbolaté cestě, zde s hrdým názvem Interamerická dálnice. Osazenstvo autobusu, recyklovaných trosek amerického schoolbusu,
KVESAL - KRÁL OBLOHY
Autor: Kamila Šimková-Broulová
Chce-li někdo poznat mentalitu dnešních potomků tolik věhlasných Mayů, pak musí začít v jejich nejstarší minulosti. Ať už budete čerpat historii guatemalského národa odkudkoli, všude bude doprovázená jistým opeřencem podivuhodného jména - quetzal.
UŠLECHTILÉ MĚSTO
KDYŽ INDIÁNSKÉ KROJE ROZZÁŘÍ NÁMĚSTÍ
Autor: Jiří Rudolský
Každý trh v Guatemale má nejen svou specifickou atmosféru, ale i barvu, která se mění podle krojů místních indiánů.
GUATEMALSKÁ MOZAIKA
Autor: Tomáš Grim
Cestopis z přírodovědně nejzajímavější oblasti na světě. Mezi sopkami, mayskými pyramidami, na nejvyšší předkolumbovské stavbě na západní polokouli, v tichém, klidném a tajuplném světě horských lesů, na tradičním indiánském trhu v Chichicastenangu. Navštívíte-li Guatemalu, nesmíte vynechat výjimečný kulturní stánek - obludárium - Museo de Historia Natural.
DOBRODRUŽSTVÍ V ZAPOMENUTÉM MĚSTĚ AGUATECA
Uplynulo celých dvanáct století od doby, kdy mayští obyvatelé Aguatecy prohráli v ukrutné bitvě s nepřáteli z Ceibalu a museli opustit své milované sídlo. Tak skončila nedlouhá historie záhadného města uprostřed peténské džungle.
GARÍFUNA - DOMA V CIZÍ ZEMI
