ikoktejl

TEXT A FOTO: JIŘÍ KOLBABA

Jediné místo na Zemi, které si žádný člověk dosud nezabral. A jediné, kde má také příroda navrch. Krásná a tajemná Antarktida nabízí svá tajemství, ale jen pokud k ní přistupujete s náležitým respektem.

Po přistání v Buenos Aires vše proběhlo jihoamericky zdlouhavě, ale zdárně. Vystoupil jsem před budovu letiště a polilo mě neskutečné horko, teplota dosahovala 36 stupňů. V Praze jsem nastupoval při extrémních minusových teplotách a letěl jsem přece do Antarktidy. Kalhoty z trojvrstvého gore-texu, poctivá péřovka a vysoké hřejivé boty od Merrellu... Stačil jen nepatrný pohyb a už ze mě lilo. Po mnoha zmatcích a hodinovém zpoždění jsem nakonec s Aerolíneas Argentinas přeletěl do Río Gallegos, hlavního města provincie Santa Cruz.

Velmi brzy jsem se zorientoval a za pár desítek minut už povlékal postel v jakýchsi předpotopních kasárnách přímo na letišti. Zprvu to vypadalo divně, ale měl jsem informace, že tady je někdo, kdo zná někoho, jenž prozradí někoho, kdo mi pomůže při plánované cestě na Antarktidu. A skutečně, druhý den jsem se sešel se sympatickým kapitánem Alonsem a vše jsme do detailu domluvili. Přelet vojenským speciálem Herkules do Antarktidy byl naplánován za několik dní, a tak jsem volný čas využil pro cestování po argentinské a chilské Patagonii.

Číst dál...

TEXT A FOTO: JIŘÍ KOLBABA

Vše začalo nevinně a náhodně jako většina velkých věcí v lidském životě. Jedním setkáním s La Grace – krásnou a skvěle stavěnou Češkou s nádhernými boky, zrozenou v Egyptě, která mě okamžitě okouzlila.

Den nato, co jsem si koupil letenku do Asie, jsem se v ZOO Dvůr Králové setkal se zajímavou dvojicí, námořním kapitánem Josefem Dvorským a jeho ženou. Při společném obědě jsem s překvapením naslouchal strhujícímu příběhu o splnění klukovského snu. Příběh se zdál neskutečný, ale dokonale mě zaujal. Hned po polévce jsem asijskou letenku zrušil a kývl kapitánovi na osobní pozvání na pirátskou brigu La Grace. Vánoce i silvestra tedy strávím plavbou mezi romantickými ostrovy karibských Malých Antil. Do odletu zbývalo jen pár dní a já se už nemohl dočkat. V letadle přes Atlantik jsem později pročítal důležité informace o nevšedním projektu a mimořádném úspěchu českých hlav a rukou.

Číst dál...

VYPRÁVĚNÍ JIŘÍHO KOLBABY ZPRACOVAL MICHAL DVOŘÁK, FOTO: JIŘÍ KOLBABA

Řekli byste, že Etiopie je jednou z nejbohatších zemí světa? Asi nikoliv. Záleží však na tom, v čem ono bohatství spatřujete. Pokud v zážitcích, tak je Etiopie studnicí nevyčerpatelnou.

Etiopii vnímá většina světa jako zemi podvyživených dětí a mužů s propadlými tvářemi. Obrázky z humanitárních katastrof, kterých Etiopii v posledních desetiletích zasáhlo hned několik, byly výmluvnější než strohé statistiky OSN. Ostatně i ty stále řadí Etiopii mezi nejzadluženější země světa. V čem tedy tkví její jedinečnost, její nesporné bohatství? Navštívil jsem mnoho zemí, každé z nich jsem se snažil dostat pod kůži. A právě Etiopie mi naprosto učarovala. Poprvé jsem ji navštívil před deseti lety a okamžitě mě překvapilo její neuvěřitelné přírodní bohatství. Vůbec se nejedná o vyprahlou, šedou, prašnou zemi, je naopak zelená, bohatá a šťavnatá. Velká část země se nachází ve vysokých nadmořských výškách náhorní plošiny, která má dostatek dešťové vody a mnoho slunečných dní, což z ní dělá úrodnou oblast.

Číst dál...

Kdo má rád dynamickou krajinu s náhorními plošinami – mesetami a drsná horstva, nedá dopustit na Baskicko. Území bylo ve starověku osídleno iberskými kmeny Vardarů a Karystů, pozdější vývoj ovlivnila invaze Keltů.

Číst dál...

Text a foto Jiří Kolbaba

 

S deníky Jamese Cooka křižuji kontinenty, ostrovy i nekonečnými vodními plochami už řadu let. Není to tak dobrodružné jako za časů slavného mořeplavce, ale cítím se u toho naplněný a šťastný.

Číst dál...

Text a foto Jiří Kolbaba

Když se řekne Brazílie, člověka hned mimoděk napadne – karneval. Brazílie má unikátních symbolů mnoho, ale tradice každoročních strhujících masopustních karnevalů s divokými rytmy samby je snad ještě známější, než ohromná socha žehnajícího Krista na hoře Corcovado v kouzelném Riu de Janeiro, světově uznávaní fotbalisté, silná brazilská káva nebo polonazí a čokoládově hnědí cariocas na pláži Copacabana.

Číst dál...

Úplně jinou Brazílii jsem objevil ve vnitrozemí na severu země, v rozsáhlém národním parku Chapada Diamantina. A vůbec přitom nešlo o to – jak vyplývá z názvu – že se tu kdysi těžily diamanty.

Číst dál...

Tunisko je pravděpodobně nejbezpečnější a nejdemokratičtější zemí Afriky. Ročně tak láká miliony turistů. Návštěvníci si chválí úroveň vztahů a zejména chování většinové arabské společnosti i domorodých potomků Berberů vůči nim.

Číst dál...

Právě tak se může cítit turista v Salvadoru. Je to velmi malá, asi nejmenší středoamerická země, turisticky poměrně neobjevená a neznámá. Určitě je to i tím, že byla od nepaměti zmítána značnými sociálními a kulturními poklesy a vzrůsty. A rozhodně se tu ještě nedávno nedalo mluvit o politické stabilitě. To všechno se promítá do současné doby a kdo sem přijede, bude mít přesně takové pocity.

Číst dál...

Leonard Bernstein vytvořil dnes již klasický filmový muzikál West Side Story. Na pozadí srdceryvného příběhu skvěle popsal život Nuyoricans, zklamaných Portoričanů, kteří ve snaze splnit si americký sen emigrovali do Spojených států. Dnes žije mimo domovský ostrov téměř devět milionů potomků indiánů Taínů a Arawaků. Navštívit ostrov Bernarda a jeho sestry Marie, hrdinů Příběhu západní čtvrti, tak byl můj dlouhodobý cestovatelský sen.

Číst dál...

Nikde jinde se neslaví výročí korunovace etiopského císaře Haile Selassieho jako mezi rastafariány na jihu země, v malém městě Shashamene.

Číst dál...

Smrt tedy není na Bali konec, ale nový začátek. Na kremaci se proto nepláče, ale pozůstalí se radují, oslavují, je to nejvýznamnější den v životě člověka, i když ten už je mrtvý.

Číst dál...

Nikdy jsem netušil, že po všem, co jsem už viděl, na mě tak hluboce zapůsobí země hrdinů pohádek tisíce a jedné noci – Omán.

Číst dál...

V roce 2005 se strhl souboj o poslední prodávanou nezávislou skotskou palírnu whisky, společnost Glenmorangie (kultovní značky Ardberg či Glen Moray), a zájemci se skutečně snažili. Výsledná cena se vyšplhala na závratných 434 milionů eur.

Číst dál...

Jednou se to asi muselo stát. Jezdím po světě už řadu let, ale nikdy jsem neměl žádný konflikt a potíže. I nedorozumění se dají nějak vyřešit. Ale kdo se vypraví do Papuy-Nové Guiney, může s něčím takovým skoro i počítat. Napsal a vyfotografoval Jiří Kolbaba

Číst dál...

Na Islandu jsem nebyl poprvé, ale teprve teď jsem si našel více času, abych ho projížděl. Objevil jsem tak daleko více přírodních krás zejména v odlehlejších zákoutích – především mezi fjordy na západě a potom v jižní části ostrova. Napsal a vyfotografoval Jiří Kolbaba

Číst dál...

NAPSAL a VYFOTOGRAFOVAL JIŘÍ KOLBABA Zvláštním místem je národní park Bale Mountainsv Etiopii. Má horský ráz, místy může připomínat Alpy. Zvedá se až do výšky čtyři tisíce metrů nad mořem. Horský charakter s sebou přináší počasí, které by málokdo v horké Africe čekal: v noci tu naměřili až minus patnáct stupňů Celsia. Chladnější dny se rychle střídají s teplými, zachmuřená obloha se může změnit v nádherně modrou i několikrát během dne. Často tu fouká ostrý chladný vítr. Rozhodně se tady vyplatí mít s sebou pláštěnku.

Číst dál...

Napsal a vyfotografoval Jiří Kolbaba Seychely jsou údajně nejfotografovanější částí země. Přesněji – říká se to o ostrovu La Digue. Ostatně celé Seychely se považují za ráj na zemi. A to i přes stín, který na ně vrhlo horečnaté onemocnění chikungunya.

Číst dál...

Nahlédnutí do zákulisí pokusu zdolat trasu známého závodu na vysokém kole.

Číst dál...

Za bájnou zemi Ofir, odkud Šalomoun vozil zlato, považoval španělský mořeplavec Álvaro de Menda~na de Neyra rozsáhlé souostroví, které objevil v roce 1567. Mýlil se, ale pro mnoho cestovatelů jsou dodnes Šalomounovy ostrovy onou bájnou zemí, rájem na konci světa.

Číst dál...