ikoktejl

5
Tag: 5 Nalezeno 347 výsledků.
Tag: 5 Řazení

Editorial 5/2017

Editorial 5/2017

Přejít na články z Koktejlu 5/2017

Cesty příběhů a příběhy cest

Na cestách se stane ledacos. Můžete někoho potkat nebo si někdo či něco najde vás. Inspirace, myšlenka, poznání… Mě si takto chytil nápis na pamětní desce v Kyjovském údolí, kde bylo napsáno: „Koho neosloví láska k domovu, kdo necítí se být jí posílen, kdo pro ni v srdci nemá prostoru, zdá se mi Bohem opuštěn.“ Až později jsem zjistila, že tato krásná slova jsou spojena s tragickým příběhem bratří Bienertových, vzdělaných sudetských Němců, které kromě sourozeneckého pouta pojila láska k turistice a Šluknovsku. Po druhé světové válce směl v Čechách zůstat jen František a Eduard byl vypovězen. Osudu se ale vzepřel, z transportu uprchl a léta se skrýval na půdě svého domu, kde žil spolu s bratrem a sestrou. Upnul se k četbě a studiu vlastivědných knih, své znalosti pak předával bratrovi, který vedl turistický kroužek. Další osudová rána tentokrát kladivem přišla 16. září 1990, kdy bratry brutálně zavraždil recidivista. Cesta se uzavřela, ale odkaz bratrů Bienertových přetrval.

Cesty jsou protkány příběhy. Mohou být klikaté, rovné, příkré nebo vůbec nemusejí být. Prozatím. V Himálajích se k nevoli mnohých pravověrných cestovatelů nyní budují cesty i tam, kde by vůbec neměly být, protože s komfortem dostupnosti zmizí kouzlo zapomenutého ráje. Světa, do něhož prcháme, abychom si od vymožeností civilizace oddychli, ale jen na chvíli, protože pak se vrátíme zpět ke svým iPhonům, pračkám a mikrovlnkám. Ke všem těm věcem, které dělají náš život tady tak pohodlný. Každý si ale chce život ulehčit včetně obyvatel Himálaje a my to musíme přijmout, protože na této cestě nejsme sami (reportáž o proměnách himálajských cest od Ivana Breziny si přečtete v tomto čísle).

Mějte oči a srdce otevřené nejen na cestách.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Psí život

LÍHEŇ SVĚTOVÝCH PSŮV Heřmanicích, malé vesničce na česko-polském pomezí, cvičí nejlepší vyhledávací psy světa.

SE PSÍ HLAVOUOznačení psohlavci nebylo vždy jen synonymem odvahy, odhodlání, věrnosti a poctivosti.

NEVIDITELNÍNejchudší obyvatelé Ria de Janeiro jsou schopní vydělat si až dva tisíce dolarů za měsíc! Buď prodají svoji ledvinu anebo kilo kokainu.

**

Bílé zlato KaribikuJak se žije na ostrově, který ve své době určoval směr světové politiky?

Ničitelé trekůJe správné upírat obyvatelům Nepálu výdobytky moderní civilizace a nechat je žít v nepohodlí?

Opravdový ztracený světStolové hory z románu A. C. Doyla prý nemáme hledat ve Venezuele, ale v Bolívii.

U jezera krokodýlůNahlédněte s námi do života lidí kmene Dorze v okolí jezera Chamo.

Ve stopě predátoraFotograf Petr Slavík dokončil přípravy filmové dokumentární série o cestách za snímky obávaných predátorů.

Rozhovor: Josef Fanta„Člověk v jedovatém prostředí nepřežije,“ říká jeden z nejuznávanějších českých ekologů.

Kurská kosaUnikátní laguna na březích Baltského moře láká nejen ptactvo, ale i turisty.

Když zčervená králV Maine je humr nejtradičnějším pokrmem. Paradoxně tato lahůdka bývala jídlem nejchudších vrstev.

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

EditorialObchodní koutek

Téma: STRACHStrachAby se nebálo veterinářeFelinofobieBojíte se své kočky?

Ze světaJak se žije se skotskou klapouchou kočkouKrmení: Nejdůležitější živinyVeterina: Štítná žlázaPoradnaBertrand: Jak jsem se nebálTakhle ne: VýchovaVeterina: Poloviční kocourVyhodnocení soutěžePlakátJe doma bezpečno?Od kotěte po veterána: Správná péče v každém věkuManekinekoNeviditelné kočky španělskéRozhovor: Šanta kočičíJak se loví drsná šelmaTest: Anděl nebo ďábel?Murphyho zákony o kočkáchVyzkoušeli jsme: FotodárekČtenářský koutekBílá tlapka dětemVtipné fotografieKřížovkaTipy pro vásFejeton: Jak kocour Béďa zasáhl do voleb

Editorial 5/2016

Editorial 5/2016

Přejít na články z Koktejlu 5/2016

Česká nit

V New Yorku nastupuji do výtahu a rychlým tempem se vydávám do xtého patra mrakodrapu. Ve výškách si nelibuji, ale někdy je třeba uzemnit své fobie. „Za chvíli už musíme narazit na nebe,“ neodpouštím si poznámku, kterou šeptám kamarádce stojící opodál. Ve výtahu s námi jedou další čtyři lidé. Jeden z nich s americkým výrazem věčně spokojeného optimisty ke mně přistupuje a povídá: „Hello. Ty z Czech Republic. Já žít na chvíle v Olomouc. Krásný city. Jako ve fairy tale. V pohádka.“ Načež se ozve italský pár se slovy: „Repubblica Ceca? Sí. Praga. Che bella cittá.“ A začali básnit o Praze a o mostě, který nechal postavit jistý Karel, a než to dořekli, vystoupili jsme v patře, z něhož byl výhled hodný bohů. Z ptačí perspektivy se mi zdá, že se svět zmenšuje a s ním všechny zdánlivě neřešitelné situace. Neony na okolních budovách divoce blikají, jako bychom byli součástí nějakého spektáklu. Je fajn být na chvíli divákem a pozorovat to lidské hemžení pod námi. Kam se všichni ženeme a proč? Je čas vrátit se na zem. Výtah nás rychlým tempem veze dolů. Italové zatím prohledávají fotografie ve svém mobilu. Žena jménem Chiara mi vítězoslavně ukazuje snímek, kde stojí na Karlově mostě. „Ponte Carlo. Che bello.“ A s tím jsme se rozloučili.

Karel IV. by byl asi potěšen, jak významnou stopu zanechal a že jeho dílo i dnes spojuje národy, jež na sebe narazí třeba na jiném kontinentě. Letos uplyne 700 let od jeho narození a téma tohoto čísla jsme věnovali především postavě Karla IV., největšího Čecha, jenž by se podle historiků sám Čechem nenazval. Považoval se za otce svých národů a dalo by se říci, že smýšlel jako moderní Evropan.

Karel IV. se narodil 14. května, v máji, čase lásky. Užijte si ho a nezapomeňte na prvomájové políbení.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Čest vyvoleným

Slasti a strasti Otce vlastiKarel IV. velice dbal na to, aby jeho obraz v dějinách byl jen ten nejlepší. Ovšem nikdo není dokonalý.

S Bushem a spol. na přechoduV dakotském Rapid City můžete poznat všechny americké prezidenty a zároveň pobýt na čerstvém vzduchu.

Mořský amazonský pralesBěžnému turistovi Raja Ampat nic moc nenabídne, ale pro milovníky přírody a potápění je to hotový ráj.

Odsouzenci civilizaceZ mírumilovných Sanů se za posledních pár desítek let stali vlivem civilizace úplně jiní lidé.

Rozhovor: Josef FulkaJosef Fulka ml. vidí význam klonování v záchraně vymírajících druhů.

Itálie na divokoTři měsíce Itálií na kole? Proč ne. Apeninský poloostrov, jak jej neznáte.

V opičím městěÚsloví být drzý jako opice dostává v thajském Lopburi úplně jiný rozměr.

PohlcenýIndický trh vtáhne a nepustí. Co prodavač, to fascinující příběh, který by vydal na celou knihu.

Kdopak to mluví?Čím to je, že papoušci dokážou tak skvěle napodobit lidskou řeč? Podívali jsme se jim na jazyk.

Když se řekne MelakaMěsto v Malajsii, které je považováno za jedno z nejkrásnějších v jihovýchodní Asii.

Tagy:

Editorial 5/2015

Editorial 5/2015

Přejít na články z Kočičí planety 5/2015

„Ta je krásná!“ chválila mi tuhle paní na facebooku titulku z posledního čísla. Usmívala jsem se u monitoru. Taky mi dalo práci ji vybrat. „Skoro jako ta naše,“ vyťukávala paní pilně do příspěvku. Ha, ona nemyslí titulku, ale tu kočku, začalo mi pomalu docházet. „Ale ta má ještě bílou náprsenku a…“ Milovaná vlastní kočka je prostě pro paní ta nejkrásnější kočka na světě. A tak to má být. Také si to myslím. O těch svých obvykle hlavně, když spí. To jsou opravdu hodné, krásné a dekorativní.

Ale zpátky k vašim kočkám. Jasně že jsou nejkrásnější. A je úplně jedno, zda jsou ověnčené tituly z výstav nebo zachráněné z útulku. Proto pro vás máme novinku – první číslo Kočičí planety bude zdobit kočka jednoho z vás! Možná zrovna právě ta vaše! Jak na to se dozvíte na straně 6. A dobrodružství může začít. Už teď se těším na vaše fotky a dopisy. Na to, až budeme v redakci sledovat, jak se vyvíjí hlasování, jak si stojí naši favorité. Také na to, až budu organizovat focení u vás doma. I nad hodiny vysedávání nad fotkami a dohadování s kolegy, na které fotce že to vaší kočce nejvíc sluší a kterou dáme na titulku.

Zároveň se těším na krásný podzim, na vítr, co víří barevné listí, i na mlhavá rána, kdy se mi nechce z postele. Nejraději bych si zalezla s voňavým horkým čajem, kočkou na klíně a něčím ke čtení. Třeba se vám to někdy povede. Ke čtení vřele doporučuji Kočičí planetu.

S přáním krásného podzimu s kočkou na klíně

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Obchodní koutek

Soutěž o titulku

Jak se žije s barmskou kočkou

Ze světa

Škola hrou

Z pohledu kocoura Bertranda: Výchova

Průvodce hlazením kočky

Kočičí život: Dorostenec

Poradna

Škatulata, škatulata…

Genetika

První pomoc v kostce

Lékárnička pro kočku

Nápoje pro kočku

Plakát

Válečné kočky

Musela bych žít tisíc let – rozhovor s Janou Kubínovou

Kočičina

Recenze knih

Tipy pro vás

Šelmy: Bílí tygři

Šelmy: Kočky čtyř kontinentů – Střední a Jižní Amerika

Půltoulavky

Ztratila se kočka

Odchyt kotěte

Mechanické kočky

Čtenářský koutek

Díky, Cindy

Křížovka

Koutek pro děti

Vtipné fotografie

Fejeton: Nezvaný host

Editorial 5/2015

Editorial 5/2015

Přejít na články z Koktejlu 5/2015

Pod hvězdami

Slova své modlitby šeptal do písku, přesto vyznání určená bohu jemně doléhala i k mým uším. Ticho. Klid a mír. Ve své duši i všude kolem. Hvězdy na nebi byly svědkem mého zastavení kdesi v egyptské poušti. Noc byla chladná, a tak s povděkem přijímám nabídnutou deku. Pohostinnost se cení.

„Vyrazíme,“ zavelel řidič Omar k odjezdu zpět do civilizace a vytrhl mě z rozjímání. Návštěva u beduínů utekla neuvěřitelně rychle. Myslím na dívku, která si do šátku sbalila nejnutnější a odešla porodit dostatečně daleko mimo zraky své vesnice. Další den se její muž půjde podívat na výsledek bolavé dřiny, kterou ženy podstupují od nepaměti, aby se mohl nadýchnout nový život. Potkala jsem děti, které se dorozumívaly posunky a skřeky, jejichž skrytému významu rozuměli jen zasvěcení. Hluchoněmí potomci pouště.

Nikdo přesně neví, kolik beduínů dnes po Sinajském poloostrově kočuje. Pojem státní hranice je pro ně nepochopitelný a mnohdy neznámý. Jsou svobodní, i když také na ně dolehl soumrak 21. století a musejí se živit, jak se dnes dá. Třeba poblíž turistických letovisek nechat za poplatek cizince nahlédnout do svých životů. Přesto mám pocit, že vidím jen závoj, kulisy jakéhosi představení „o životě beduína“, ale dveře do zákulisí mají zůstat zavřené.

Než nastoupím do džípu, ještě se podívám na oblohu osvícenou drahokamy hvězd. Jeden zrovna padá.

Přeji vám květen plný lásky, ať jsou vám hvězdy nakloněny.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Na mušceKřivoklátská škodnáLesy kolem hradu Křivoklátu byly skutečným rájem pytláků.Účtování po mexickuBoj s narkomafií si v posledních letech vyžádal desetitisíce obětí.Rozhovor: Paul Rusesabagina„Nestrčím hlavu do lví tlamy,“ říká člověk, který zachránil ve Rwandě stovky lidí před smrtí.

Kam ani Alláh nechodíHledáte dokonalou pustinu? Žhavým kandidátem by mohla být poušť Rub al-Chálí.

Zelenou zemí na zelenouČtyři provincie na severu Španělska nabízejí hromadu neobyčejných zážitků.

(Polo)opičí dovolenáNárodní park Tangkoko na indonéském ostrově Sulawesi je domovem ohrožených druhu opic i poloopic.

Moravská AmazonieNaše země je kouzelná i v tom, že se zde dají navštívit i místa připomínající území jiných světadílů.

Nejlepší přívlastekPozorování orlů v divoké přírodě je fascinující zážitek. A co teprve na konci zimy u ostrova Hokkaidó.

Belgická lekceCo takhle přestat pít náš národní nápoj po litrech, ale začít si jej skutečně vychutnávat?

Rozpálený rájHedvábná cesta vedla i přes nejteplejší místa planety, v Číně by bez oázy Turfan patrně skončila.

Za kulatý zas kulatý…Potřeba peněz je stará jako lidstvo samo. Vydejte se s námi na cestu časem.

Ukradené tajemstvíPostup výroby kaučuku měl zůstat utajen, trestem za vyzrazení byla smrt. Přesto se ho nepodařilo uhlídat.

Tagy:

Oranžová radost

Oranžová radost

TEXT A FOTO: Tomáš Kubeš

Máte rádi zábavu, dobré pití a bujaré oslavy? Tak to nesmíte chybět na oslavách krále v Amsterdamu. Dříve to byl den oslavy narozenin oblíbených královen Juliány a Beatrix, nyní trůn převzal král Vilém-Alexandr, ale to nevadí – ničím nevázaná divoká party pod širým nebem opět pohltí celé Holandsko.

Už se železnou pravidelností Holanďané oslavují narozeniny svých panovníků. Královna Beatrix sice již odstoupila z trůnu, ale ani její syn nemohl na oblíbený královský den zapomenout. Snad nikde jinde nemilují své monarchy tak jako tady, v Holandsku. Loni se slavilo 30. dubna ,takže rozdíl proti minulým letům bude jen několik dnů. Královna ale neslavila své skutečné narozeniny, protože ty připadají už na 31. ledna. Ale to nikomu nevadilo, protože posun do klimaticky příhodnějšího dubna většina ocenila. Naštěstí předchůdkyně Beatrix, královna Juliána, je měla 30. dubna, a tak tradice zůstala. Mnozí se podivují, jak velkolepě se oslavují narozeniny někoho, kdo se jich příliš neúčastní, ale to nikomu nevadí. Důležité je umět se bavit a volnost, která je tento den bezvýhradná.

Číst dál...

Umělé a živé

Umělé a živé

TEXT: Martin Dlouhý

S převratným vynálezem kardiologie přišla společnost Carmat a aeronautická společnost EADS. Současná umělá srdce jsou extrémně náročná na výrobu. Musí to být přístroj, který zvládne pracovat bez přestání a jediné chyby, přičemž udělá okolo 42 milionů pulsů za rok. Na rozdíl od takového technického přístroje je srdce od Carmatu hybridním zařízením, kombinujícím přírodní tkáň kravího původu, umělé součástky a efektivní senzory. Výhodou nového modelu jsou organické komponenty, které jsou k příjemci šetrnější, a též u něj není třeba nasazovat podpůrné léky. Srdce je navíc vybaveno senzory zjišťujícími zvýšení či snížení krevního tlaku a dokážou podle toho zkoordinovat počet pulsů. Srdce od společnosti Carmat je zatím první vlaštovkou postupujícího vývoje umělých implantátů schopných stát se trvalou součástí lidského těla.

Číst dál...

Uspávání afrických obrů

Uspávání afrických obrů

TEXT A FOTO: Arthur F. Sniegon

Nasednout brzy ráno na střechu pickupu, zahalit tvář do turbanu a projet tak skoro 1000 km napříč celým Čadem. To je další z mých dnů, které v této málo známé zemi trávím jako dobrovolník při ochraně slonů. Když naše auto dojede před setměním do malebné sahelské krajiny poblíž vysychajícího Čadského jezera, omezujeme zdvořilostní návštěvu u místního sultána jen na minimum. Ještě téhož večera totiž musíme do terénu, najít letiště. Letiště, které neexistuje.

Číst dál...

Létající archa

Létající archa

TEXT A FOTO: Jan Svatoš

Létali s ním nejbohatší lidé světa, obyčejní lidé i neobyčejní dobrodruhové. Nakonec všech 111 strojů skončilo před branou 21. století. Obojživelné letadlo Sikorsky S-38 má mnoho společného s bájným ptákem Fénixem: oba se stali legendou, která povstala z popela.

Číst dál...

Japonsko nás inspiruje

Japonsko nás inspiruje

Zpracoval: Jiří Škoda

Co mají společného kastelán českokrumlovského zámku Pavel Slavko a jedna z největších osobností českého a československého sportu, paní Věra Čáslavská? Je to láska k Japonsku, zemi vycházejícího slunce. Oba se setkali v rámci Cestovatelské středy, besedy konané v Národním muzeu, aby se ze své lásky vyznali.

Když se řekne Japonsko, co vás napadne jako první?Pavel Slavko: Soulad, harmonie, barevnost, řád. Ve všech oblastech života. Od jídla přes architekturu až po vzorce chování na ulici. Naprosto odlišný pohled na svět, než mají lidé u nás.Věra Čáslavská: Mám pěkné vztahy s Japonci a dlouho jsem netušila, kde vzniklo to pouto, že já je miluji a oni mne také. Odpověď mi ale dala jedna moudrá žena, vědma, která mi z ruky četla moji minulost a říkala: „Prosím vás, co vy máte společného s Japonskem?“ A to mě neznala. „No tak Japonsko mám ráda, a líbí se mi i lidé tam,“ říkám jí. A ona: „Víte, co je zajímavé? Že vy jste byla v minulosti samurajem.“

Číst dál...

Ráj na pekelném kotli

Ráj na pekelném kotli

TEXT A FOTO: Markéta a Michael Foktovi

Vyrostl na horkém bodu v zemské kůře a enormní síly naší planety s ním cloumají i dnes. Ostrov Réunion. Zdejší aktivní sopka vyvrhuje žhavou lávu každých pár let. Život se však nevzdává ani tady.

Na černých lávových polích vystrkují první lístky pionýrské rostliny a v okolních pralesích přežívají živoucí klenoty džungle. I ty však mají pořádně horko pod nohama. Tentokrát za to však může člověk.

Číst dál...

Oslazený život

Oslazený život

TEXT: Martin Nekola, FOTO: rodinný archiv Dušana Houfka

Býváme mnohdy překvapeni, v jak exotických koutech světa narazíme na české stopy. Naši krajané podnikali cesty do vzdálených končin, aby zde začali nový život. A mnozí se velmi dobře uchytili. To je i případ válečného partyzána a československého vlastence, který uprchl před komunisty do Peru.

Číst dál...

Zrození krokodýlího muže

Zrození krokodýlího muže

TEXT A FOTO: Petra Doležalová

Na motorové kánoi vyrážíme do vesnice Marab, kde se dnes koná krokodýlí zasvěcení. Jde o přísně střežený rituál, při němž mladí chlapci procházejí do stavu muže jedním z nejbolestivějších obřadů na světě…

Výraz na Edmundově tváři, starostlivého přítele z Tufi Resortu, mě vyděsil. „Opravdu si to nechceš rozmyslet? Tam, kam letíte, řádí nový tip malárie, tygří. Nefungují na ni žádné léky! Já ji tam dostal a čtyři měsíce jsem musel zůstat v nemocnici,“ vzpomíná na svůj nedávný zážitek. „A kromě toho je tam spousta bahna a krokodýlů…“ sleduje mě s obavami, zatímco se za ním belhám se zánětem v hluboké ráně, ve kterou se mi po posledním ponoru proměnil původně nepatrný škrábanec od korálu na nártu a v němž to dnes pulsuje ještě víc kvůli týden neumdlévající viróze. V tomto stavu „rozkladu“ mi mé jindy dobrodružné srdce skočilo rovnou do kalhot…

Číst dál...

Vysněný kanál?

Vysněný kanál?

TEXT: Jaroslav Petr

Sto let po otevření Panamského průplavu se ve Střední Americe schyluje k budování druhé vodní cesty spojující Karibské moře s Tichým oceánem. Přírodovědci však bijí na poplach. Megalomanský projekt přímo ohrožuje jedinečnou přírodu na ploše 400 000 hektarů.

Devětadvacátého září roku 1513 stojí španělský conquistador Vasco Núñez de Balboa na písčité pláži. V jedné ruce svírá tasený meč a v druhé praporec s Pannou Marií. Je první Evropan, který spatřil Pacifik z americké strany. Ráznými kroky vstoupí do vln Tichého oceánu. Když mu voda vystoupí ke kolenům, prohlásí toto „Jižní Moře“ a všechny k němu přilehlé pevniny za majetek španělské koruny.

Číst dál...

Děsivé muzeum

Děsivé muzeum

TEXT A FOTO: Kateřina a Miloš Motani

Je tu divný vzduch, pomyslíme si, když vstupujeme do ponurých síní. Opatrně našlapujeme, skoro nedýcháme. A pak to přijde, zrak zaostří na první vitrínu. Před námi stojí první mumie. Je velmi zachovalá, má něco přes sto let.

V tuto chvíli máme za sebou dva měsíce napříč Mexikem. Právě se vracíme z Kalifornského poloostrova směrem na Ciudad de México. Vzdálenosti jsou tady ohromné, vždyť by se na plochu Mexika vešlo dvacet pět Českých republik. Spěcháme, za pár dní nám letí letadlo. Včera jsme půjčeným autem ujeli přes tisíc tři sta kilometrů na jeden zátah. Moc času nemáme, můžeme si zvolit pouze jedinou zastávku. Z toho, co se cestou nabízí, padne volba jednoznačně na město Guanajuato.

Číst dál...

Toros Bravos

Toros Bravos

TEXT A FOTO: Petr Šmelc

Uprostřed kolumbijských And, téměř ve čtyřech tisících metrech nad mořem, se na stovkách hektarů těch nejlepších pastvin prohánějí toros bravos – bojoví býci. Býci, jejichž smyslem života je jeden statečný boj s toreadorem.

Bouřlivé ovace utichly a publikum najednou ani nedutá. El Juli tasí meč proti půltunovému Carcajadovi. Nepatrný pohyb muletou (pláštěm) a býk se dává do pohybu. Toreador nadskakuje a zaráží meč přímo mezi jeho lopatky. Zvíře balancuje, marně se snaží udržet na nohou. Mrtvé tělo padá do písku. Publikum opět propadá šílenství. El Juli získává za svůj bravurní výkon obě býkovy uši a pyšně obchází okolo arény. Carcajado ale bojoval dobře a spokojený je tak i Miguel Gutiérrez, z jehož chovu zvíře pocházelo.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group