Roční předplatné 499 KčDLOUHÉ TRASY
Kdysi lezl - na pískovci, v Tatrách, Dolomitech. Pak šlápl vedle. Dlouho o něm nikdo nic neslyšel. V polovině osmdesátých let se začaly v novinách objevovat články s titulky - „Rekord u jezera", „Nonstop Bodensee", „Objel Krkonoše", „Na invalidním vozíku na Sněžku". Byly o něm. V naší malé zemi, v malém městě a v malém bytě, žije člověk, který by patrně byl, pokud by se takovéhle sportovní výkony pravidelně sledovaly, evropským rekordmanem v jízdě na vozíku na dlouhé trasy.
Profesionální fanda
Objektiv se zaměří na tvář muže se světlou kšticí a zaostří se na veselých vějířcích vrásek kolem očí. Tlumeným hovorem v místnosti prošlehne světlo blesku a fotografovaný muž reaguje jakoby potěšeným ostychem a překvapením: „Ach božíčku, ne!" Všichni se smějí, první ledy jsou prolomeny.
DVA DNY NA ZÁVODECH
Jsme v italském Misanu, na autodromu pálí slunko jak ďas, a zpocený Vojtíšek srší vtipem, i když dnešní den pro něj zatím příliš šťastný nebyl. „Běž se tam podívat, prosím tě, ty máš presskartu, a mrkni se,jestli mi zase nedali nějakou penalizaci!" Frankie Vojtíšek, krevní skupina A2 Rh+, jak hlásá jmenovka na dveřích závodního kamionu, dnes už dvě penalizace dostal, deset sekund za překročení povolené rychlosti
Český král, jenž nikdy neprohrál
O Janu Lucemburském lze plným právem tvrdit, že to byl on, kdo nás, Čechy, přivedl poprvé do Evropy. Ne že by o totéž neusilovali už Přemyslovci, ale zdaleka si při tom nepočínali tak vehementně a vytrvale a s tak evidentními výsledky jako tento „král přišlý" bůhvíodkud, z jisté pěkně odlehlé francouzsko-německé pomezní tramtárie. Vzdor své zásluze Jan v české zemi kořeny nezapustil ani po šestatřiceti letech panování.
PETRA ZAPOMENUTÝ DIV SVĚTA
Skutečnost předčila mé očekávání. Návštěva snad největšího skalního města na světě mi dnes připadá jako sen. Nechápu, jak něco tak velkolepého a originálního mohli lidé stvořit. Jak je možné, že tento výtvor nikdo nezařadil jako osmý div světa po bok egyptských pyramid.
MONOXYLON ´95 PRAVĚK NA MOŘI
Střední doba kamenná. Evropou se potulují skupiny lovců. Loví zvěř, sbírají lesní plody. Daleko na Středním východě se však lidé tou dobou již živí zemědělstvím a jeho znalost se dostala i do Malé Asie. Egejské moře před 9000 lety. Dávní zemědělci opouštějí maloasijské pobřeží a vydávají se na moře.
Bohové velikonočniho ostrova
Obyvatelé Velikonočního ostrova věřili v nesmrtelnost duše. Duše mrtvých, nazývané ivi atua, se někdy vracely na různá místa ostrova. Respektovali- li za života ostrované všechna tabu, jejich duše získaly věčnou blaženost, zatímco duše těch, kteří tabu překračovali, byly odsouzeny zůstat poblíž mrtvoly a trpět hladem a žízní. Svědectví podaná četnými autory se shodují v tom, že ostrované vyvolávali duchy mrtvých, aby jim pomohli v pracovních záležitostech i válkách.
Pátrání po indonéském nosorožci
Na indonéském souostroví můžeme ještě stále najít dva druhy nosorožců: nosorožce jávského (Rhinnoceros sondaicus) a nosorožce sumaterského (Dicerorhinus sumatrensis). První z nich byl poprv é zmíněn cestovatelem Marcem polem. Nosorožec jávský se vyskytoval po celé jihovýchodní Asii od Assamu až k branám Jakarty.
IQUITOS POSLEDNÍ PŘÍSTAV NA AMAZONCE
Manu je typická řeka džungle, hnědá, plná sedimentů, téměř nehybná jako by bez života. Kajmani, vodní želvy a hejna malých ryb (možná i pirani) nás však přesvědčují o opaku. Po obou stranách toku, ve větší vzdálenosti od břehů, žijí další méně kontaktované, či zcela izolované skupiny indiánů. Povolení k pobytu získávají pouze vědečtí pracovníci ke svému výzkumu a pochopitelně původní etnické skupiny.
S batohem do hor Kanárských ostrovů
Kdo z vás měl ještě před několika lety představu, že na dovolenou k moři vyrazí uprostřed zimy za třeskutých mrazů. Kanárské ostrovy se během několika posledních let staly synonymem pro lenošení na sluncem zalité pláži, omývané vlnami oceánů. Koho by také napadlo jezdit na Kanáry za něčím jiným než plážemi.
S nohama na zemi, s prstem na srdci
Nikdy u nás nebyl tak populární tanečník, kterého by znala nejen úzká divácká obec, navštěvující baletní představení, ale doslova kdekdo - malými dětmi počínaje. Nevím, zda bychom našli obdobu někde jinde ve světě. Dost o tom pochybuji. Co je ale jisté: čas nezastavíš.
Děti teroristů a Baba Balkar Singh
Více než deset let leží na severu státu Punjab v Indii stín terorismu. Tímto způsobem se domáhají autonomie pro svou zemi sikhští separatisté. A výsledek - mnoho krve. Stovky rodin ztratily někoho ze svých nejbližších, ženy ovdověly, děti osiřely.
Člověk v pohybu
Ve třetím patře smíchovského sídla soukromého rádia Frekvence 1 visí nástěnka a na ní je ručně a ozdobně psáno: „Berkovec má rychlá kol a do éteru volá ´HOLA!´. Často se však poflakuje a Jitka ho pak zaskakuje. On říká, že nesmí zahálet, když volají jej touhy dálek.
Jednou za život
Stojíme uprostřed džungle. „Taková menší díra, vypadá to tak na dvě hodiny práce, potřebujeme: six bridging leader, four sand tracks and some hands, zni rozšafná Denisova francouzská angličtina. Zajímavej chlapík, ten Denis, uvažuju, když se otevřeným okénkem škrábu zpoza volantu ven z auta, abych se pokusil dostat k autu na čele a těm „frantíkům" píchnul.
LUDVÍK VYCHOVATEL
Patriarchální rozložitost obličeje zařazuje Ludvíka Vaculíka mezi samorostlé lidi neochvějné vnitřní pevnosti, kteří nejsou zvyklí ustupovat. Zprávě svého obličeje - jak jsem ji nedokonale přečetl - nezůstal nic dlužen.
Rychlé afghánské jaro
Zmije, kobry, mamby, chřestýši a jejich příbuzní
Město, kam se dá stále vracet
Uprchlíci ze zlaté země
Město zavěšené na útesu
