Roční předplatné 499 KčDroga silnější než lítost
Až vylezu z tohohle ústavu postavím se na hlavu a celej stát rozkradu, od Aše k Popradu za prachy koupím si péčko a všechno ho vyjedu v rakvi do spalovny pojedu já už jiná nebudu bubububu... Jitka a Tereza, Kostomlaty pod Milešovkou Obě jsou z Prahy. Obě mají milující rodiče. Obě jsou velmi mladé a pohledné. Obě mají IQ přes 120. Přesto skončily mimo zákon.
HUDBA a MACHIAVELLI
Setkáte-li se s Ondrou Soukupem na nějaké recepci, pokaždé spatříte jeho úsměv. Hravý dětský úsměv. Tak hravý, že se i sami pousmějete. Zvlášť když ho navštívíte v jeho studiu, kde mu na zdi visí plátěný obraz Lenina. Koupil si ho v roce 1990: má slabost na relikvie. A ještě větší radost vám udělá, když ho potkáte ve společnosti manželky Gabriely Osvaldové, která si v žádné společnosti nebere servítky.
NEVĚSTY NA PRODEJ
NÁŠ SPOLUPRACOVNÍK ZPOVÍDAL ČLENA UKRAJINSKÉ MAFIE Ta zpráva ČSTK zněla jako sen - luxusně oblečené slečny kola automobilů zahraničních diplomatů za účelem nemocničního seznámení, od něhož je už jen krůček k osobnímu vztahu, či dokonce sňatku. Technická proveditelnost skoku pod auto bez vážného poranění předpokládá opravdu varietní mistrovství, věrně však dokumentuje, jaká je touha tamních mladých dívek po životě kdekoliv jinde, než v zemi, která je jejich domovem.
SMRT SI ŘÍKALA (TAKÉ) JOSEF
UNIKÁTNÍ SVĚDECTVÍ O SPECIÁLNÍM VRAŽDÍCÍM KOMANDU CO SI ODNESL Z VÝCVIKU MINISTR KULTURY SR DR. DUŠAN SLOBODNÍK? „Ploština... vždycky mě bude to jméno mrazit." (Ladislav Mňačko: Smrt si říká Engelchen, 1962) "Tak vidíte, stín Ploštiny, o které jsme oba v různé době napsali knížku, se znovu vrací." (Ladislav Mňačko v rozhovoru s autorem, červen 1992)
AŽ NA DNO DUŠE
Ve stanici metra Můstek se stala zvláštní příhoda. Zrovna, když tam náš malý velký tajemník redakce nabízel kolportérům druhé číslo KOKTEJLU, přistoupil k jednomu prodejci nenápadný muž. Kolportér se slovy, že ho už vyprodal, odkázal onoho pána na Míru Urbánka jako člena redakce. A tak se stalo, že jsme Igoru Chaunovi posílali na dobírku v obálce Koktejl, němž byl otištěn rozhovor s Jiřinou Švorcovou, která tam o něm mluví, Ona dobírka však nebyla za peníze, ale za svolení k rozhovoru.
ZBÝVALO PĚT MINUT DO PŘEVRATU
„Všechny vás pověsíme. Do jednoho!" vykřikl jeden z vyšetřovatelů. Bylo rozhraní jara a léta 1949. O několik dnů později řekl kapitán Karel Sabela, před zatčením velitel tankové roty v žatecké posádce, svému spoluobviněnému Vladimíru Struskoi, posluchači filozofické fakulty: „Vláďo, tvou povinností je přežít! Mne a některé další zabíjí tak jako tak, ale ty jsi z nás nejmladší, jednou všechno dosvědčíš."
SPARTA PRO PAVLA LANDOVSKÉHO
Do vídeňského Burgtheatru dorážíme po odpolední zkoušce. Pavel Landovský už není ani v klubu. Telefonujeme mu do nedalekého bytu a po chvíli ho sympatická dlouhovláska přiváží v šedém mercedesu. „Nemám moc na rozhovory náladu. Asi víte, co mi udělal ten jeden plátek Špígl. Je i vaším přítelem?" Pane Landovský, co Vás mimo toho, že fotografkou přijeli - dneska nejvíc nasralo?
NEVŠEDNÍ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH JEDNOHO KRÁSNÉHO ČESKÉHO BLÁZNA
„A moje zábava, to bylo každej den jezdit po vizitě, hnedle od operačního stolu do buši na lidožravý lvy." Osmdesátiletý český lékař, světoběžník, dobrodruh a lovec dr. Zdeněk Cakl se uchichtne a pak se slastně zadívá do dálky, aby ještě šťastně dodal: „Jo, skoro každej den... Byli to zabijáci. Když jsem jednou zastřelil lvici, našel jsem v jejím žaludku zbytky lidských prstů.
MUŽ S PŘÍVLASTKEM SVĚDOMÍ RUSKA
Brežněvovská propaganda ho stejně jako Solženicyna či Sacharova vydávala za zaprodance imperialistů. Spisovatel (napři. Zakažte zákazy!) a překladatel (z němčiny do ruštiny překládal mj. díla W Goetha. H. Heineho a H. Bölla). Lev Kopelev se totiž stejně jako Sacharov a Solženicyn kriticky vyjadřoval k poměrům v tehdejším SSSR. Proto tam jeho jméno figurovalo na třetím místě v seznamu „zrádců"... Na Západě si za svoje neohrožené postoje vysloužil přídomek „kritické svědomí Ruska"... Židovské prarodiče mu povraždili němečtí nacisté u ukrajinského Babiho Jaru.
Mexické vězení českýma očima
Místo děje: město Saltillo v mexickém státě Coahuila, předmět zájmu: místo vězení... Přijíždíme do ponuré čtvrti na samém okraji Saltilla. Špinavé chatrče zplácané z cihel a dřevěněných desek se krčí okolo stavby podobné našim urbanistickým zázrakům z padesátých let. Vypadá to tak trochu jako předměstská dvoupatrová škola. Ale není. CENTRO ESTATAL DE READAPTACION SOCIAL je prostě - KRIMINÁL.
KONEC ZLÝCH SNÙ
..Ozval se rachot automatických zbraní. Tělo velitele hlídky Rudolfa Kočího v tom rámusu nadskočilo a padlo zády do sněhu. Háva se odplazil za smrk, viděl, jak část skupiny prchá. Vyměnil zásobník... Poslal mezi stromy dlouhou dávku. Ozval stén... „Hasile vzdej se!" zavolal pohraničník v zoufalé křeči. „Až po tobě..." Hlas zazněl docela blízko; ale Háva se neotočil. Zezadu ho něco přimáčklo ke kmeni.
JAK SE TOČÍ PORNO...
NÁŠ REPORTÉR VYSLECHL OTŘESNÉ SVĚDECTVÍ JEDENADVACETILETÉ DÍVKY. Na každý pátek se Petra těšila jako malá holka. Vždycky na ní čekal před školou, ovšem nikdy neopustil litu svého krásného černého automobilu. „To byl zase hroznej tejden, „ řekla pokaždé, když za sebou zavřela dveře vozu. Zapálila si oblíbenou Camelku a teprve potom ho přivítala dlouhým polibkem. Jako vždy zůstal ledově klidný. „Chceš to teď, nebo potom," zeptal se, aniž na ní upřel zrak. „Potom, ale jeď rychle, " šeptla a celým tělem jí projela touha. Motor zavrčel.
46.000 KILOMETRŮ PĚŠKY ZA SVÝM SNEM
Nikdy bych to do něj neřekl. Ale on, nahrbený prošedivělý střízlík s pěti křížky, židovským jménem a žilkatou tváří, přezdívající si Theo Inca, už ušel 46 tisíc kilometrů za svým snem. Teď je právě na Filipínách anebo taky v obýváku, chcete-li. Právě tam si sním povídám o dalekých cestách, kterých jsou plné všechny jeho knihy umístěné v replice starožitné knihovny. Opatrně zkouším z toho člověka dostat obrovské tajemství, které nakousl v jedné hospodě pod Jizerskými horami, když zjistil že jsem novinář.
VÍKENDOVÍ BEZDOMOVCI
Víš, že tady v Praze jsou lidi, kteří mají byty a spí na nádraží? řekl mi jeden známý, který je už devět let v plném důchodu s játry, ale přesto si každý den nějaké to pivko neodpustí. „A proč by to dělali?“ „Pronajímají je.“ „Víkendoví bezdomovci? O tom pochybuji. Kdo je z Prahy, může spát u známého... A navíc venku je teplo a dá se spát i pod širákem. Přes Třešňovku k Hrdlořezům, tam všude se dá spát.
PRODANÁ NEVĚSTA - HLEDÁM MANŽELKU S MODROU KRVÍ
Uprostřed vilové čtvrti v Praze 6 je v zahrádce s pečlivě sestříhaným trávníkem a kvetoucími růžemi patrový domek. Vedle branky do zahrady najdete mosaznou tabulku EFECT REALITY S.R.O., nad ní mnohem menšími písmeny a na papíře přelepeném průhlednou fólií nápis PARTNER SERVIS. Firma PARTNER SERVIS zadává pravidelně do časopisu Mladý svět a deníku Blesk inzerát následujícího znění: „HALO SLEČNY, DÁMY!
ZÁHADA NÁSLEDNÍKOVY SMRTI
V lednu 1993 zveřejnil deník Blesk pozoruhodnou informaci, týkající se baronesy Mary Vetserové, která v noci z 29. na 30. 1. 1889 spáchala se svým milencem, korunním princem Rudolfem sebevraždu v loveckém zámečku Habsburků Mayerlingu. Aféra, která tehdy vypukla, byl velmi rychle ututlána na samotný příkaz císaře Františka Josefa I. a oficiální verze zněla - smrt v důsledku zastřelení.
VINA SE NESMÍ ROZPTÝLIT ROZHOVOR S EXMINISTREM
Dělali jsme spolu rozhovor snad čtyřikrát ještě v době, kdy byl federálním ministrem vnitra. Rozhovor nikdy nepublikovaný, protože vždycky jsme narazili na nějaké okruhy otázek, od kterých nás odvolal stísněný čas a které jsme si slíbili prodiskutovat příště. A příště bylo zase něco nového: Mošnov, Leopoldov, lustrace... a zase jsme se dostali tam, kde je čas diktátorem.
Norští vikingové dnes
Když Sigrid Undsetová, jedna z nejznámějších světových spisovatelek, provázela po Norsku dvojici tureckých obchodníků, ptala se jich při loučení, co se jim v její zemi nejvíc líbilo. „Že tu vůbec žijí lidé!" odpověděl jeden z nich. Je to už pěkných pár desetiletí a Turci tehdy navštívili Norsko v únoru, kdy plískanice nasadí divukrásným horám čepce z mlhy a idylické fjordy se promění v tísnivé kaňony zaplněné šedavými vlnami.
Historie kolem severního pólu
Dne 6. dubna 1909 dobyl Robert Peary severní pól. Nadšený se vrátil do Ameriky, kde čekal, že ho budou oslavovat jako vítěze. Ale oslavy se nekonaly. Na výsluní slávy už byl lékař Frederick Cook. Dobyl údajně tento zeměpisný bod 21. dubna 1908. Zpráva zastihla Pearyho jako úder blesku. Třiadvacet roků práce, osm polárních expedic... To všechno mělo být nadarmo?
PRÁVO NA VRÁCENÍ NADVAKRÁT
U příležitosti Sudetoněmeckého sjezdu probíhajícího v Bavorsku koncem května prohlásil v Norimberku vedoucí představitel bavorského „landsman šaftu Franz Neubauer, že „jakákoli náhrada škod Čechům, kteří se stali obětí německé okupace, by znamenala provokaci, jestliže by se současně nedostalo odškodnění také sudetským Němcům. Motto „odsoudit vyhnání, respektovat právo na domov ukončilo tuto událost a shromáž- dění více než 100 000 lidí.
