ikoktejl

Hledání rodových kořenů si Helena Voldánová změnila z koníčka v povolání a šestý rok pomáhá hledat původ především české klientele. Jako genealogická badatelka je členkou správního výboru České genealogické a heraldické společnosti v Praze a podporuje činnost občanského sdružení Genea. Je ale vůbec dobré znát svůj rodokmen?

Číst dál...

Asi každý alespoň jednou slyšel nebo sám použil větu: „Po kom to dítě je?“ Odpověď bývá nasnadě po otci nebo matce. Jenže...

Číst dál...

Ruiny středověkého hradu Potštejna prý ukrývají poklad. Po staletí se jej snažili najít mnozí, nejvíce však proslul hrabě Chamaré, který zde kopal takřka čtyřicet let. Alois Jirásek sepsal jeho příběh do novely Poklad a Zdeněk Troška o něm natočil film. Jak to bylo doopravdy?

Číst dál...

Vidět vesmír na vlastní oči? Tenhle sen může být už za rok skutečností pro každého, kdo z konta nebo z kapsy dokáže vyškrábnout dvě stě tisíc amerických dolarů. Za ně získá šanci na zhruba dvě hodiny letu, kdy může pozorovat Zemi ze vzdálenosti něco přes sto kilometrů a vesmír asi do vzdálenosti tisíce mil.

Číst dál...

Jak zachytit obraz něčeho, od čeho se neodráží světlo? Vědci tušili, že ačkoliv pozorujeme vesmír pomocí dalekohledů stovky let a jeho fotografie dnes posílají na zem kosmické sondy, existuje ještě spousta jevů, které sotva tušíme.

Číst dál...

Projeli jste se někdy kočárem? Nádherným vozem, ve kterém se snoubí noblesa s nutnou dávkou kodrcání, které ovšem třeba takový Giacomo Casanova dokázal využít k hrátkám se svými milenkami?

Číst dál...

Tahle noc ve spacáku pod hvězdným pákistánským nebem určitě klidná nebude. Jsme blízko pod sedlem Shandur, kde se každoročně v červnu koná vyhlášený turnaj v koňském pólu. Autobus nás vyplivl pár kilometrů níže s tím, že dál ten den nejede. Tmu ale každou chvíli proříznou reflektory terénních aut deroucích se po nedaleké silnici nahoru k sedlu. Jako by každá vesnice mezi Gilgitem a sedlem Shandur vyslala své zástupce na poslední zápas tohoto nejvýznamnějšího pákistánského turnaje póla v sezoně.

Číst dál...

Pohádkové pobřeží s nádhernými bílými plážemi, domorodé vesnice, rytmus bubnů, spontánní oslavy, karnevaly, afronáboženství candomblé a osvěžující drink caipirinha, tak to je ta pravá Brazílie. Nikoli v Riu, ale ve státě Bahia.

Číst dál...

Jako kdyby tu zapomněli dinosauři svá vajíčka, tak vypadají zvláštní pukající zaoblené kameny v jedné části podivné a naprosto pusté oblasti, která v překladu doslova znamená špatná zem, neužitečná, prostě k ničemu. Bisti Badlands je název bizarní krajiny na severozápadě Nového Mexika.

Číst dál...

Přestože v Malém Stonu žije jen sto padesát lidí, stal se pojmem mezi labužníky. V malostonském zálivu totiž místní dodnes pěstují původní středomořské ústřice. Ty se již v evropských mořích kvůli chorobám téměř nevyskytují - farmy pěstují především odolnější, ale také tučnější ústřice tichomořské. Malý Ston je tak jedním z posledních míst, kde může člověk lahodné středomořské ústřice ochutnat.

Číst dál...

Mohutné hradby se táhnou po svazích vysoko k pevnosti, které dali stavitelé jméno Podzvizd, tedy Pod hvězdami. Nachází se sice jen 224 metrů nad mořem, to ale začíná hned pod kopcem. Procházka po strmém vrcholu hradeb tak představuje slušný výkon. Už proto, že kamenné opevnění chorvatského městečka Ston mizí až za obzorem, v sousedním Malém Stonu. Člověk opravdu nepotřebuje moc fantazie, aby pochopil, proč se právě této stavbě říká evropská čínská zeď.

Číst dál...

„Podívej, to je snoubenka oríši, iyavó, tedy nově iniciovaná santera,“ sděluje mi moje mulatka Yadira na terase kavárny ve staré Havaně, ukazujíc na nádhernou mulatku v bílém, která prošla právě kolem. „Denně jich potkáš v ulicích Havany na tucet. Aby se jí stala, musela stejně jako ostatní projít křtem, kterému se říká asiento,“ Později se mohou stát kmotrem nebo kmotrou – padrino někoho dalšího, kdo prochází santerským křtem. Oni pak povýší na kněží. Santerie má také svého „papeže“ – nejvyššího babalao. Říká se mu otec tajemství a představuje nejvyšší moudrost. Může jím být pouze muž. Žena se může stát jen jeho pomocnicí. „Ale kdo tyto vyvolené učí moudrosti,“ ptám se své mulatky.

Číst dál...

Každé ráno, krátce poté, co se nad přístavem vynoří slunce a začne pozlacovat střechy staré Havany a svými ostrými tropickými paprsky vyhánět příjemnou ranní brízu z města, zazní z otevřených oken mé sousedky rytmické chřestění rumbasek. Teresita, šedesátiletá dáma, mě budí zpívajíc jasným hlasem: Dá yo salú orissá...

Číst dál...

Za největší div Šrí Lanky je považována pevnost Sigiriya. Jde o granitový monolit, který se tyčí dvě stě metrů nad okolní džunglí. Na úpatí kdysi stála gigantická brána ve tvaru lva, z níž se zachovaly jen dvě impozantní tlapy s drápy. Proč však dávní umělci vyzdobili všechny okolní strmé stěny nádhernými freskami polonahých krasavic, když je nikdo stejně nemohl spatřit?

Číst dál...

Svalnatí polonazí muži vzrušeně pobíhali pod skálou a cosi pokřikovali. Těla se leskla, svaly byly napjaté. Další stavěli primitivní lešení. Pak na něm rozdělali oheň. Konečně se ozvala silná rána. Vystřídaly ji takřka nelidské skřeky nadšení. Takhle to na Nové Guineji vypadalo vloni na podzim a takhle to asi vypadalo i kdysi v neolitu.

Číst dál...

„Češi? Koller, Baroš, Rosický,“ shoduje se většina osazenstva autobusu. Jsem v šoku, tady, uprostřed Etiopie? Kupodivu tu Českou republiku znají snad všichni a je cítit, že ji mají rádi. Na to by asi nestačil ani fotbal.

Číst dál...

Noční džungle září tisíci drahokamů. Světélkují ve světle čelovky mezi tlejícím listím, na trouchnivějících kmenech stromů, na písečných mělčinách říčky Bugis. Vzbuzují dávnou touhu hledačů pokladů po bohatství. Je to tak lehké, jen se shýbnout...

Číst dál...

Lze ještě dnes vyprojektovat mrakodrap, který skutečně dokáže ohromit celý svět? Italský architekt izraelského původu David Fisher to dokázal.

Číst dál...

Poblíž thajsko-myanemské hranice jsme šplhali vysoko do hor po úzké, ale dobře sjízdné silničce mezi drsnou a úchvatnou divočinou. A i když jsem věděla, že nad místem, kam míříme, drží ruku královská rodina, čekal mě tu šok.

Číst dál...

Zní to možná divně – být in Jeep... Co to znamená, odhalovali také účastníci akce Euro Camp Jeep 2007, která se konala v Ardeche, oblasti s nádhernými přírodními sceneriemi zhruba sto padesát kilometrů severně od Marseille, na pravé straně od řeky Rhôny. Český tým měl dvanáct členů a jel v pěti autech.

Číst dál...