ikoktejl

10
Tag: 10 Nalezeno 388 výsledků.
Tag: 10 Řazení

IROVÉ DÁLNÉHO VÝCHODU

IROVÉ DÁLNÉHO VÝCHODU

Po třinácti hodinách letu přes celý euroasijský kontinent se Boeing 747 německé Lufthansy konečně přiblížil k mořskému pobřeží. Stylizované letadélko, znázorňující na monitorech televizních obrazovek, rozmístěných v kabině letadla, průběh letu, míří od Šanghaje přes modrou plochu k tečce označené Mokpcho na jihozápadě Korejského poloostrova. Odtamtud se stáčí přímo k severu, k místům označeným Tedžon a Soul.

Číst dál...

Nevyplácí se nepoznat Jeho Veličenstvo

Nevyplácí se nepoznat Jeho Veličenstvo

A přišlo Vads/o a jsme opálení. Projíždíme až za vesnici Kiby a stavíme „áčko“ - stáneček, tentokrát uprostřed bývalé německé pevnosti, z níž zde dosud zbyly základy, přesněji u místa, kde byl kdysi zabetonován kotel vojenské kuchyně.

Číst dál...

NADĚJE PRO NEMOCNÉ VIREM HIV

NADĚJE PRO NEMOCNÉ VIREM HIV

Doktorka na malém městě. Křesťanka, která se rozhodla pomáhat bližnímu svému ochořelému. Přišel pacient HIV pozitivní na odběr krve. Vyhodila ho s gestem největší paniky a odporu. To není pohádka. Promluvila praxe, snad už ne tak běžná. Na světě umírají každý den stovky nemocných AIDS. Nejsou to jen země třetího světa, jak se mnozí ve svém strkání hlavy do písku uklidňují, kde virus HIV nenasytn ě bere lidské životy.

Číst dál...

Malíř neviditelných tváří

Malíř neviditelných tváří

Jsem zvědav, jak vzniká portrét lidí, které hledá armáda policistů, na nohou je Interpol a veřejnost netrpělivě čeká, kdy konečně bude moci spatřit tvář, jejíž rysy byly dosud skryty účiněji než zbytky dávné Troje. Troju objevil amatérský archeolog Schliemann. Říká se, že čirou náhodou. Nanejvýš se prý řídil intuicí, nabytou četbou Homérových eposů.

Číst dál...

GO,COMANDOS

GO,COMANDOS

Ve střední Evropě je zatím, až na vcelku malé výjimky, na teroristické frontě klid. Podle mínění bezpeč- nostních expertů se největší nebezpečí příštího tisíciletí - jak začíná být terorismus nazýván - bohužel nevyhne ani tomuto území. Maximální připravenost na možný střet s teroristy je tedy naprosto nutná.

Číst dál...

HORNÍCI Z NÁRODNÍHO PARKU

HORNÍCI Z NÁRODNÍHO PARKU

Autobus nám jede domů až v půl druhé,“ povídá vstřícně lámanou angličtinou, vytáhlý, asi třicetiletý Albánec, sedící na zídce vedle zdemolovaného přepravního vozíku na uhlí. Oblečen v něčem, co by se snad dalo nazvat civilní oděv, působí tady v tom prostředí poněkud zvláštně. Téměř instinktivně se podívám na hodinky. Je teprve devět. „Co budeš do té doby dělat?“ vyzvídám a rozhlížím se po nepříliš vábném okolí. „Tak různě. Něco se najde,“ odpovídá lhostejně.

Číst dál...

OCELOVÁ KŘÍDLA

OCELOVÁ KŘÍDLA

Nejdůležitější přístroj v letadle? Podle mě rychloměr a pak umělý horizont,“ říká muž, který začínal u vojáků na Migu21 a přes akrobatická cvičení se prolétal na Iljušin 62, aby dnes brázdil nebe nejen nad Evropou. V bílé košili se zlatými frčkami na ramenou a slunečními brýlemi je pilot Ing. Josef Kroupa jedním z těch, jimž se splnil chlapecký sen. 

Číst dál...

MARATONSKÝ BĚŽEC KLAUS

MARATONSKÝ BĚŽEC KLAUS

Od nepaměti se mocní tohoto světa vzájemně navštěvovali, aby se lépe poznali, objevili v čem mohou spolupracovat, jak moudře vládnout a co dělají jinde lépe. Nebyla to nikdy záležitost skromná ani rychlá. Dnes jsou vládní návštěvy stejný fenomén jako virtuální realita nebo Internet. Svět je malý a prošpikovaný počítačovými sítěmi stejně jako leteckými trasami. A tak cestu do Japonska, Malajsie a Singapuru, která by takovému králi Václavu IV.

Číst dál...

SEDM LET PREZIDENTEM

SEDM LET PREZIDENTEM

Když se Václav Havel stal na konci roku 1990 prezidentem tehdejší Československé socialistické republiky, chtěl dovést tuto zemi pouze ke svobodným volbám. Rozhodně netušil, že bude v prezidentské funkci ještě sedm let poté, že se stane svědkem rozdělení Československa a že bude de facto prezidentem tří států. V den oslav studentského svátku- 17. listopadu 1989 - byl Václav Havel na své chalupě na Hrádečku. Hned druhý den se vrátil do Prahy, aby se postavil do čela právě vzniklého Občanského fóra.

Číst dál...

U nás v zapadákově

U nás v zapadákově

TEXT: LILY FLYTE

Trpím slabostí pro zvláštní místa. Nablýskaná centra měst a perfektně střižené trávníky ve mně vyvolávají úzkost. I proto jsem si místo New Yorku nebo Kalifornie vyhlédla Jižní Dakotu.

Jižní Dakota? Kde to je? Tak často reagují samotní Američané, když slyší jméno tohoto liduprázdného území na západní hraně Velkých plání. Případně ho se smíchem označí za „fly-over state“, místo, kde málokdo byl, ale díky němuž trvá cesta mezi uzly na západním a východním pobřeží tak proklatě dlouho. Místní jsou si ovšem své pověsti zapadákova moc dobře vědomi a jsou na ni patřičně hrdí. Od dob Divokého západu se tady toho moc nezměnilo. Během pěti měsíců, kdy jsem žila v městečku jménem Custer, se mi opakovaně zdávalo, že žiju ve westernovém románu. A to nejen ve spánku.

Číst dál...

V baště hlupáků

V baště hlupáků

TEXT: JIŘÍ ŠKODA

Žijete v Čechách? Na Moravě? Ve Slezsku či na Slovensku? Nebo snad v Kocourkově? Těžko říct. Pravdou je, že my jsme se ten pravý Kocourkov vydali hledat.

Skoro to vypadá, že neuplyne týden, abychom se nedočetli o nějakém dalším Kocourkově. Tu se jedná o zmatený obecní úřad, tu o pro někoho už moc komplikovanou situaci na české politické scéně. Pravdou je, že Kocourkov tady s námi je a bude. Ale kde se vzal?

Přirovnává-li se něco ke Kocourkovu, znamená to, že v dotyčném místě panují zmatečné a nesmyslné poměry a lidé tam jednají hloupě a nepochopitelně. Vše vychází z oblíbených příběhů o smyšleném městečku Kocourkova, kde lidé jsou tak hloupí jako nikde, dělají věci, které by nikoho jiného nenapadly, a když už dělají něco obvyklého, pak způsobem zcela neobvyklým a naprosto nesmyslným. A co víc, celému okolnímu světu jsou jenom pro smích.

Číst dál...

Brněnský lamželezo

Brněnský lamželezo

TEXT: MICHAL DVOŘÁK

Jen málokdy se poštěstí, aby někdo dostal do vínku nadlidskou sílu a zároveň silnou lidskost. Obojím hýřil v míře větší než velké František Kocourek, brněnský mistr šprýmu, notorický recesista a silák, jakému nebylo rovno. Letos uplynulo pětatřicet let od jeho nejslavnějšího kousku, kterým málem způsobil celorepublikový skandál. Kocourek se narodil do poválečného Brna-Řečkovic, tedy v době, kdy v Brně pomalu dohasínaly nádherné prvorepublikové figury, jako třeba Ervín Petrolín nebo Čurina. Každý kluk, který měl tenkrát oči na správné straně hlavy, je musel vnímat (a často z nich mít jundu). Možná i oni ovlivnili kroky Franty Kocourka, sám se totiž později o osudy podobných lidí zajímal a často jim pomáhal. A nutno říct, že i on se brzy stal nepřehlédnutelnou postavou brněnských ulic.

Číst dál...

Tajemství 9 životů

Tajemství 9 životů

TEXT: MARTIN DLOUHÝ, MICHAL DVOŘÁK

V Egyptě zbožňována, ve středověku zatracována. Kočky trpělivě snášejí vrtochy člověka už nějakých osm tisíc let. Během nich jsme vynalezli kolo, dluhopisy a demokracii, zatímco kočky si hrdě ponechaly svou přirozenost. Nenajdeme mezi nimi tak pestrou rozmanitost tvarů a velikostí jako třeba u psů. Zato můžeme objevit utajené schopnosti a instinkty.

Nejznámější „nadpozemskou“ dovedností koček je určitě jejich schopnost přežít pády z vysokých výšek a pokud možno ještě dopadnout na všechny čtyři nohy. Každý rok se v médiích objevují zprávy o dalších neuvěřitelných kočičích pádech, z nichž se tato zvířata rychle vzpamatovala (rekord drží australský kocour Voodoo, který přežil pád ze 34. patra mrakodrapu). Kočky za tuto schopnost vděčí své pružné páteři a vůbec celé stavbě kostry. Sotva si totiž kočka uvědomí, že ztratila pevnou půdu pod nohama, tak se snaží svým kormidlem (ocasem) přetočit do ideální polohy, aby dopadla na všechny čtyři. Začne se také fixovat na pevný bod na zemi, k němuž celé její tělo směřuje. Při dopadu kočce velmi pomůže její specifická klíční kost – ta je zakrnělá a tvoří ji chrupavka, takže zatímco jiné zvíře by se pádem ošklivě polámalo, tak kočka by se měla odpružit, oklepat a odběhnout do bezpečí.

Číst dál...

Krása a bolest

Krása a bolest

TEXT: MICHAL HORÁČEK, FOTO: MATĚJ STRÁNSKÝ

Rwanda se snaží opět postavit na nohy. Lze ale vůbec zahojit rány, které zemi mačetami a pochodněmi zasadili její vlastní lidé? O rwandské bolesti, kráse a vůli žít si přečtete v exkluzivní reportáži Michala Horáčka.

Gorila, gorila, gorila! / Přináší nám mír a klid. / Gorila, gorila, gorila! / Dá nám vše, co můžem chtít…,“ zpívá z autorádia nadšený dětský sbor. Tak mi to aspoň překládá řidič jménem Costa, znalý jazyka kinyarwanda. Důvěra v zázračnou moc nejmohutnětšího lidoopa není úplně dětinská; do chudé Rwandy dokáže přivábit hledače nevšedních zážitků z lecjakého koutu bohatého světa. Huňaté horské gorily na billboardech podél silnice, zdá se mi, nicméně hledí na poutníky s velice zamyšlenými výrazy. Nedivím se jim: na nevelkém území rozkládajícím se mezi Rwandou, Ugandou a Kongem jich zbývá posledních několik set.

Číst dál...

Struny & adrenalin

Struny & adrenalin

PTAL SE: ROSTISLAV SARVAŠ, FOTO: ARCHIV L. BRABCE

Sešli jsme se v legendární kavárně Slavii v jedenáct dopoledne, takže jsem čekal, že kytarový mistr Lubomír Brabec bude pít nějaký bylinkový čaj, ale kouřil fajfku a popíjel kokakolu. Během rozhovoru se stále usmíval, i rozhovor končil slovy „život je krásný“. Člověku nezbývá, než mu závidět. Pokud možno krásně...

 

Číst dál...

Hrátky s giganty

Hrátky s giganty

TEXT A FOTO: ONDŘEJ PROSICKÝ

Vždy, když jsme za rypouši vyráželi, modlili jsme se, abychom omylem nějaké nečekaně nepřekvapili. Neustále jsme museli kontrolovat volnou cestu k ústupu, protože kdybychom se dostali mezi rypoušího samce a moře, mohlo by to skončit tragédií.

Na ostrov Sea Lion v jižním Atlantiku jsme přiletěli zejména kvůli koloniím tučňáků a kormoránů a trochu jsme doufali, že potkáme i nějaké ploutvonožce, lachtany nebo rypouše. Hned po přistání nám slova naší hostitelky Jenny Luxton dala naději, že naše objevování ostrova bude plodné. Na ostrově Sea Lion se obvykle zdržuje až 95 % populace rypoušů sloních z falklandských ostrovů. V září až listopadu to můžou být až dva tisíce zvířat, v lednu, v době naší návštěvy, jich mohly být asi dvě stovky.

Číst dál...

Peruánská ruleta

Peruánská ruleta

TEXT A FOTO: ONDŘEJ KOLMAN

„Róbale la cámara! Róbasela!“ „Naskoč! Dělej, naskoč!“ Neztrácím čas, skloním foťák a naskakuju do rozjíždějícího se taxíku. Ve zvuku pískajících pneumatik stačím zahlédnout sveřepý výraz prvního z pěti bacilones, který přeskakuje zídku s nožem v ruce. Peru, Lima, nejchudší čtvrti.

Můj taxikář, podsaditý mladý muž, který toho moc nenamluví, mě zrovna zachránil. „Me salvaste un ojo (zachránil´s mi zadek),“ usměju se na něj. „Sí“, zabručí. Nutno poznamenat, že tahle epizodka se stala hned při první fotografii, kterou jsem se snažil pořídit. Provází mě taxikář Hector. Peruánské taxíky nejsou bez rizika, nikdy nevíte, jestli nenastoupíte do nějakého, který to nevezme trochu jinudy, najednou nezastaví a nebudete sedět v autě se třemi dalšími jihoamerikánci s žádostí o menší bezúročnou půjčku. Proto se řídím pravidlem, že můj taxikář musí být výrazně starší a slabší. U Hectora jsem musel udělat výjimku. Že jsem fotograf, a že chci vzít do nejrizikovějších čtvrtí, jsem vysvětloval třem taxikářům, kteří mě odmítli, než jsem narazil na něj. Hector je udělaný, s podmračeným výrazem, kterým se na mě zadívá přes mříž, dělící spolujezdce od řidiče. Pokývne, krátce smlouváme o ceně a nasedám. Vysvětluju mu celkem zbytečně, že nehledám problémy, mám sice nůž, nejvíce ovšem spoléhám na jeho pomoc. Já budu fotit, on bude dávat pozor. Peruánská ruská ruleta.

Číst dál...

Jízda snů

Jízda snů

TEXT A FOTO: LIBOR BUDINSKÝ

Krvavá minulost je zapomenuta. Malé kambodžské království se naplno otevřelo turistům. A jejich počty rok od roku rostou. Není se čemu divit. Země česky mluvícího krále nabízí nepřeberné množství zážitků. Od smažených pavouků a pečených hadů až po úchvatně romantický Angkor. Takže si chvílemi připadáte jak v tom nejbláznivějším snu.

Rychlý člun uhání po hladině jako splašený. Za námi se dělají skoro půlmetrové vlny, vratké dřevěné lodičky rybářů se nebezpečně houpají jako kyvadlo na orloji. Za pár minut zastavujeme uprostřed podivuhodné vesnice. Všude kolem nás jsou desítky dřevěných domků. Na první pohled vesnice jako každá jiná. Až na to, že domky neobklopují políčka a nevede k nim cesta. Všechny totiž plují na vodě. Hospůdky, krámky, chlívky, záchody, všechny domečky se houpají na hladině obrovského jezera. Čistokrevná romantika. Myslíte? Po pravdě, není to žádný zázrak. Domy (a někdy spíše chatrče) mají většinou jen jednu místnost, ve které žije pět až deset lidí. U každého domku stojí jedna až dvě obyčejné loďky, na kterých se tu běžně plaví sotva pětileté děti. A kdoví, zda vůbec umějí plavat? Na jezeře Tonlesap najdete desítky plujících vesnic. Některé se skládají jen z několika domků, v jiných žije tisíc lidí. Nejchudší z nejchudších, nuzáci bez polí a pozemků byli po staletí skryti okolnímu světu. Až před několika lety se všechno změnilo. Kambodža vyčerpaná krvavým Pol Potovým režimem a následnou občanskou válkou se konečně postavila na nohy a otevřela se západnímu světu. A poněvadž turisté milují vše bizarní, stává se návštěva plovoucí vesnice na jezeře Tonlesap jedním z nejvyhledávanějších zážitků.

Číst dál...

Žraloci z Čech

Žraloci z Čech

TEXT: ROSTISLAV J. PECH

Češi a ponorky? Jde to vůbec k sobě? Naše země nemá břehy omývané slanou vodou a potěšení z pěnícího příboje je nám dopřáno jen mimo naši vlast. Jenže před rokem 1918 excelovalo mnoho Čechů v rakousko-uherském námořnictvu. Byli tak dobří, že by bylo možné přepsat známé rčení na co Čech, to mořský vlk.

Armáda, a námořnictvo zvlášť, vyžadovala muže nejen tělesně zdatné, ale také vzdělané. České země byly v rámci mocnářství jako průmyslová základna nadprůměrně vyspělé a proto se vojáci z Čech a Moravy v armádě uplatňovali i jako námořníci. Není bez zajímavosti, že jako nefalšovaní suchozemci tvořili u námořnictva okolo deseti procent mužstva. U ponorek to byla dokonce třetina. Přestože první ponorku U4 zařadilo Rakousko-Uhersko do služby již v roce 1909, tak světový konflikt zahajovalo roku 1914 pouze se čtyřmi bojeschopnými. Ovšem k dovybavení ponorkového loďstva se velmi kuriózně hned v počátku zapojily „zlaté české ručičky“.

Číst dál...

Ovčí ostrovy

Ovčí ostrovy

TEXT A FOTO: BŘETISLAV MALÁSEK

Patří k nejkrásnějším ostrovům světa, ale jakoby to stále bylo tajemstvím. Turistů sem jezdí tak akorát, aby si toto místo zachovalo svůj svébytný kolorit, k němuž patří i řada pro nás překvapivých tradic.

Vyrazili jsme z dánského přístavu Hanstholm, náš cíl byl jasný. Poznat Faerské ostrovy a lidi, kteří zde žijí. Cestou míjíme Shetlandy a nedaleko našeho trajektu pozorujeme velrybu chrlící vodotrysk nad hladinu. Po dvoudenní plavbě jsme zakotvili v Tórshavnu na Faerských ostrovech. Vítá nás drsná, ale půvabná krajina, domky s typickými travnatými střechami, a na okraji stáda ovcí. Posouváme si čas o hodinu zpět. Místní si nás prohlížejí, trajekt, který přiveze přes tisíc lidí, tady nemají každý den.

Číst dál...

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group