ikoktejl

11
Tag: 11 Nalezeno 365 výsledků.
Tag: 11 Řazení

Mini koráby

Mini koráby

TEXT A FOTO: BARBORA LITEROVÁ

V dílně se víří prach a vzduch je plný štiplavého zápachu z lepidla. Řemeslníci nesmějí podcenit žádný detail. Kdyby tohle viděl Kolumbus, asi by neodešel s prázdnou. Ale nejen srdce námořníků tady jihnou nad dokonalými replikami dávných korábů.

Nejsem žádný fanda do technických hračiček, nikdy jsem nepatřila do klubu mladých modelářů, přesto se v téhle dílně na exotickém Mauriciu cítím jako dítě vypuštěné v té nejlepší cukrárně. Procházím prvním patrem mezi vyleštěnými vitrínami, kde jsou pečlivě naaranžované repliky lodí od malých až po opravdu důstojné křižníky vodních hladin. Nejsem ani znalcem námořní historie, takže se neorientuji v problematice, kdy a u jakých břehů daná loď válčila. Ale jako žena mající smysl pro detail musím ocenit, s jakým řemeslným umem je každá loď vytvořena. Samozřejmě, vše vzniká zcela ručně.

Číst dál...

Tady teče krev

Tady teče krev

TEXT A FOTO: JAN SOCHOR

Kult palo je prastarou šamanskou formou komunikace mezi Bohem, živými a mrtvými. I přes pětisetletý tlak křesťanství tu rituály dovezené na ostrov černými otroky mají svoje místo.

Arriba – Palo – Juramento – Eróóó! Naléhavý chrčivý hlas bruja naráz vyplnil celou svatyni až po strop. Horký vzduch plný tabákového kouře se zavlnil. „Arriba-N--ganga-Juramento-Eróóó,“ zopakovaly modlitbu stejně úpěnlivě hlasy z druhého koutu místnosti. Žluté plamínky svíček se jakoby leknutím zatřepotaly ve tmě. Táhlé zvuky zpěvu se jako stužky kouře obtáčejí kolem zčernalých misek na podlaze. Nadechl jsem se a potopil se do písně kubánského bruja.

Vápnem nabílené stěny pokrývají vlhké fleky. Sůl mě štípe do očí, všichni – natlačeni až na zeď – se silně potíme. Na malém prostoru obřadní místnosti, spoře osvětlené svíčkami, se nás tísní asi dvacet. Muži, ženy, děti. Černé paže, černá záda a černé boky. Kloužeme vzájemně po svých zpocených tělech. Čicháme se zblízka.

Na podlaze, mezi mokrými otisky bosých chodidel, svíčkami a květinami stojí několik hliněných kotlíků plných různých klacíků a podkov. Jsou potřísněné černým mastným gelem, jakoby polité asfaltem. Na stěně visí zažloutlá fotka v rámečku. Vedle ní uslzená soška Panny Marie, pod ní trůní tlustý Buddha z růžového porcelánu. Po zdi se v šeru plazí pravěké kresby hadů a lebek.

Klečící muž s rudým šátkem přes oči tápavě, s nejistotou slepce zvedl hlavu. Po nahých zádech mu stékají krůpěje potu a jako oranžové blýskavé perličky padají na špinavou betonovou podlahu. Je to jeho velká chvíle. Jeho obřad, jeho přísaha. Rayamiento.

Číst dál...

Život v objetí

Život v objetí

TEXT A FOTO: JIŘÍ SLADKÝ

V íránském Táleši najdeme to, co ve střední Evropě už patří do kategorie „kdysi“. Lesní krajinu, v níž lidé hospodaří skoro jako v neolitu, a také rozsáhlá rýžoviště v deštivých nížinách, kde tvrdě pracující ženy obstarávají obživu na celý rok.

Od Kaspického moře do hor to trvá dobrou hodinu. Nekonečné serpentiny hlubokým lesem, šofér občas zastaví, nabere chladnou horskou vodu z pramene, dolije z kýblu do kouřícího chladiče náklaďáku. Je to dýchavičný ruský výrobek, a k tomu veterán. Vystoupáme skoro dva tisíce metrů. Jsme na místě, les je pryč a do dálky se táhnou obydlené hřbety a svahy – íránské pohoří Táleš. Domovina etnika, které tu žije po tisíce let.

Talyšové se nepovažují za Peršany a nemluví perštinou ani gílánštinou jako většina obyvatel provincie. Talyština patří do skupiny íránských jazyků, podobá se perštině méně než polština češtině. Slovní zásoba svědčí o staletích vlivů, které v této oblasti měli Turci (Ázerbájdžánci) a Rusové. Několik set tisíc Talyšů převládá při kaspickém pobřeží na severozápadě Íránu a na jihu Ázerbájdžánu.

Číst dál...

Cesta do „Žabé“

Cesta do „Žabé“

TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ

Už jste někdy byli v „Žabé“? Že ne? Pak je nutné to napravit. „Žabé“ je totiž nejskvělejší místo na světě, kde podle bedekrů není vůbec nic k vidění. Prostě ideální místo kam zamířit, než přijedou davy turistů.

Správný cestovatel ví, že i v tom nejobyčejnějším místě se dá vidět mnoho zajímavého a zažít spousty zážitků. Nevěříte? Stačí jen dojet do západoafrické zemičky Guinea-Bissau a pak už jen putovat po starých městech založených Portugalci, kteří tu byli dlouhou dobu koloniálními pány.

Tak třeba takové Bafatá na mapě možná přehlédnete, ale vězte, že jde o kdysi velmi slavné město, odkud Portugalci řídili celé okolí. Město nás přivítalo chatrčemi a shlukem betonových budov a rezavých plechů, ale centrum se rozkládá až ve svahu kopce, který vede k řece – jediné spojnici s okolním světem a hlavním městem Bissau. Tady ve svahu dosud stojí kdysi výstavné vily, obklopené zahradami. Prastaré domy žijí novými příběhy a je na ně skutečně smutný pohled. Ze zahrad se stala rumiště a skládky, v lepším případě v nich našlo útočiště pestrobarevné ptactvo, pro které se chátrající město stává rájem. Okolí místního kostela je už udržované lépe a třeba taková pošta překvapila tím, že vůbec fungovala. Známky a pohlednice ale neměli. Dva úředníci se oddávali siestě u sklenky čaje a možná vzpomínali na zlaté časy, které má Bafatá už dávno za sebou.

Číst dál...

Mantry v červeném

Mantry v červeném

TEXT A FOTO: KATEŘINA MANDULOVÁ

Co na tom, že se hora Genyen dnes nachází v čínské provincii S-čchuan. Podle staré mapy jsme tu správně v odbojné provincii Kham ve východním Tibetu. A vyrážíme k hoře, na kterou je zakázáno i jen sáhnout.

Vyrazím z Kangdingu stopem do Litangu, kde na mě čeká Tom. Přehoupnu se na čínském náklaďáku přes první ze sedmi sedel, a rázem se ocitám na tibetském venkově. Pár stavení rozesetých po údolí, políčka kolem řeky, na stráních ty známé černé chumáčky pasoucích se jaků, mantry vyskládané z kamení a modlitební praporky prozrazují, že si můžu na chvíli odpočinout od čínské civilizační hrůzy.

Číst dál...

Jezero titánů

Jezero titánů

TEXT A FOTO: JAROMÍR MAREK, ČRo1 RADIOŽURNÁL

Blížím se k největšímu pouštnímu jezeru světa. V Africe voda opravdu znamená život a já mám možnost vidět na vlastní oči jezero Turkana, které možná bude už brzy minulostí.

Jezero Turkana vypadá, jako by se rozkládalo uprostřed měsíční krajiny. Obzor rámují kužely vyhaslých sopek, břehy lemuje v šířce několika kilometrů záplava tmavých lávových kamenů. Mezi nimi prorůstá bodláčí a sem tam ční pár košatých akácií. Uprostřed září jako klenot tyrkysově zelená hladina. I proto se mu také někdy říká Nefritové moře.

Jedno z největších afrických jezer leží na severu Keni, na hranici s Etiopií. Do hlavního města Nairobi je to čtyři sta kilometrů, cesta sem ale trvá dva až tři dny. Místní kraj je divoký, nejsou tady silnice a vládne zde právo silnějšího. Jméno dostalo jezero podle kmene Turkana, na jehož území z části leží. Na mapách vydaných před rokem 1975 ale najdeme starší název – Rudolfovo jezero. Když jej v roce 1888 maďarský cestovatel Teleki a rakouský von Höhnel objevili, pojmenovali je na počest rakouského korunního prince Rudolfa.

Číst dál...

Na cestě i po návratu domů

Na cestě i po návratu domů
Lucii Kovaříkovou a Michala Jona si dodnes možná lidé pamatují z televizního zpravodajství, jak triumfálně po třech letech cesty kolem světa přijeli v květnu do Prahy. Vrátili se před půl rokem.

Číst dál...

Kde spočívají makedonští Titáni

Kde spočívají makedonští Titáni
Řecko je plné historie a ročně sem míří za památkami i mořem a sluncem zástupy turistů. Nejčastěji zavítají do oblastí, kam je pozvou turistické průvodce. Zřejmě i proto je tu spousta míst, o kterých většina ani neslyšela, přestože je znalci označují slůvkem „nej“.

Číst dál...

Divoký Yukon. Dnes sem mnozí jezdí zastřelit si vlka, losa, soba či medvěda

Divoký Yukon. Dnes sem mnozí jezdí zastřelit si vlka, losa, soba či medvěda
Když jsme seděli ve člunu s naloženým a neskutečně páchnoucím zastřeleným vlkem, muži si uvědomovali, že do konce zůstává poslední lovecký den a sen o losích lopatách možná propásli. Každý byl ponořený do svých myšlenek a nějak jsme nevnímali Yakův šepot: „Seďte potichu, nehýbejte se, los přichází...“

Číst dál...

Elixír dlouhověkosti z Limony

Elixír dlouhověkosti z Limony
Celé věky žili obyvatelé severoitalské obce Limone odříznuti od okolního světa Gardským jezerem a úzkými, těžko schůdnými cestičkami mezi skalami. Manželství proto uzavírali mezi pokrevními příbuznými. Zázrakem to nevedlo k degeneraci, ale k upevnění genu, který je dnes považován za zbraň proti arterioskleróze a infarktu.

Číst dál...

Kostel ďábla a poklad tajuplného faráře

Kostel ďábla a poklad tajuplného faráře
Pyrenejí, asi šedesát kilometrů od Carcassonne. Jinak zde návštěvník na první pohled nepotká nic zvláštního: domy ohlodané zubem času s necelou stovkou převážně starších obyvatel. Jenom dům Villa Bethania, kde se dá také přenocovat, poněkud zvláštní věž jménem tour Magdala a ruiny zámku Hautpoul svědčí o tom, že místo již zažilo lepší časy.

Číst dál...

Ostrov modrých ještěrek

Ostrov modrých ještěrek
Zuří druhá světová válka a německé ponorky občas pronikají s neuvěřitelnou lehkostí až k pobřeží Jižní Ameriky a ostrovům v Karibském moři. Zdá se, jako by je někdo navigoval. Američané byli nuceni pročesávat Velké a Malé Antily a hledat špiony, i když jde o tak pohodová místa, že připomínají spíš ráj na zemi než operační prostor moderní války.

Číst dál...

Barva nešťastné lásky

Barva nešťastné lásky
Stařík dovyprávěl prastarou pověst o nešťastné lásce Sirmondy a Guillauma. Rozpraskanou rukou s prsty pokroucenými těžkou prací uchopil sklenici červeného vína. Pozvedl ji k očím.

Číst dál...

Koalu nehlaďte

Koalu nehlaďte
Asi po hodině toulání lesem se nám podařilo objevit dalekohledem několik schoulených chlupáčů. Ale žádné nadšení v nás nevyvolali. Seděli vysoko v korunách stromů, zaklesnutí ve vidlici větví, a spali. Náhle něco zašramotilo v křoví před námi – neuvěřitelné, koala na zemi!

Číst dál...

Jatka u Slavkova

Jatka u Slavkova
„Pánové, tady se budeme bít!“ Chladné prosincové moravské ráno. Na kopci nad Tvarožnou stojí zadumaně malý muž. S levou rukou typicky zastrčenou na prsou za kabátem mlčky pozoruje jižní obzor, zahalený do mrznoucí mlhy. Náhle na jeho levou tvář dopadne první sluneční paprsek.

Číst dál...

Selamat datang di Bali

Selamat datang di Bali
Jaká je tvoje nejlepší cena?“ slyšel jsem při návštěvě jedné z manufaktur na ostrově bohů, indonéském Bali, mnohokrát a ze všech stran, asi stejně jako každý turista.

Číst dál...

Zelena perla Španělska

Zelena perla Španělska

Kdo má rád dynamickou krajinu s náhorními plošinami – mesetami a drsná horstva, nedá dopustit na Baskicko. Území bylo ve starověku osídleno iberskými kmeny Vardarů a Karystů, pozdější vývoj ovlivnila invaze Keltů.

Číst dál...

Pikantní zlato

Pikantní zlato

TEXT A FOTO: LENKA POŽÁROVÁ

 

Dijon, hlavní město Burgundska, je proslavené nejen vínem, ale hlavně dijonskou hořčicí. Město má ve znaku sovu, a tak je i procházkový okruh po památkách označen sovičkami.

Číst dál...

DUŠI neznásilníš

DUŠI neznásilníš

TEXT: KATEŘINA ZEZULKOVÁ (CHARITA ČR), FOTO: OLDŘICH POSPÍŠIL

 

Jevgenija sedí klidně na okraji postele, rukou si občas stáhne šátek víc do čela a zastrčí pod něj neposlušné prameny vlasů. Patří mezi generaci lidí v Moldově, kteří doplatili na špatnou politickou situaci, která odsoudila žít tisíce lidí v nevyhovujících podmínkách. Začíná recitovat báseň ze své dílny, tu, ve které se nebojí vyjádřit nesouhlas s mistrem Dostojevskim.

Číst dál...

Hranice vzdoru

Hranice vzdoru

TEXT: ELEN HÁBLOVÁ

 

Za námi tmavomodrá ocelová obloha a přibližující se hřmění. Před námi dlouhý most přes řeku, na jehož konci se rýsují strážní budka a obrysy obrněného transportéru.

Číst dál...

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group