ikoktejl

Josef Formánek
Tag: Josef Formánek Nalezeno 34 výsledků.
Tag: Josef Formánek Řazení

Svět se změnil, říká indiánský náčelník

Svět se změnil, říká indiánský náčelník

PTAL SE: JOSEF FORMÁNEK, FOTO: MIROSLAV NEBESKÝ

Denis Rodriguez Edacumandi, náčelník kmene Yekwana, přiletěl do Čech, aby v plzeňské zoo pomohl se stavbou indiánské chýše. Setkal jsem se s ním před svým odjezdem na Siberut, vyprávěl mi o změnách na druhém konci světa, mělo mě to varovat, že ani v Indonésii se čas nezastavil. Magazínu Koktejl Edacumandi řekl:

„Mé yekwanské jméno je Edacumandi, Paprsek světla. Když jsem se narodil, dopadl na mě paprsek dírou v palmové střeše. Je mi čtyřicet pět let. Žiju na Rio Nichare, jedenáct let jsem dělal náčelníka a zdravotníka. Taky občas dělám zubaře. V naší vesnici žije sto osm obyvatel. Živíme se rybolovem, lovem a pěstováním manioku, sladkých hlíz ñame, a sladkých brambor kambur. Své děti znovu učíme naší kultuře, jak nás to učil můj otec, náčelník don Herman, zakladatel naší vesnice. Pamatuji si, co mi vyprávěl. Příběh našeho kmene od počátku světa.“

Číst dál...

Magie Třebíče

TEXT: JOSEF FORMÁNEK, FOTO: MIROSLAV NEBESKÝ

Každý máme místo svého srdce. Spoluzakladatel magazínu Koktejl a známý spisovatel Josef Formánek ho nalezl na západě Moravy. Magická přitažlivost ale asi nebyla čirou náhodou...

Krásných míst mám v sobě schovaných na horší časy několik. Ostrov Siberut s jeho deštným tropickým pralesem, šamanskými rituály a křikem opic při východu slunce, miluju oázu Chebiku, která na mě působila jako přelud, uhranula mně narudlá poušť Kalahari ve chvíli, kdy tam noc požírá den a staví klenbu z hvězd, úžasné je příkré úbočí bývalé sopky, na jejímž dně se třpytí jezero Maninjau jak tekuté stříbro a vy máte z té výšky pocit, že nad ním plachtíte, stejně jako orel letící pod vámi.  

Číst dál...

JE TO PTÁK

JE TO PTÁK

NEJLEPŠÍ SEZÓNA Znám jednoho blázna. On o sobě tvrdí, že jim není. Až ho potk áte, tak mu to nevěřte. V tom dokáže lhát jako když tiskne... Kdysi mi kdosi vyčítal, že o něm neumím napsat objektivně. Neumím Když odloží své berle a sedne si za volant svého závodního SUZUKI SWIFT, tak skoro létá. Je to pták. V devatenácti , v roce 1978, si na své motokrosové Jawě dvě stě padesát zlomí páteř a léčí se. Dlouho. Měsíc, dva, tři, rok, dva roky. Pak si tajně vypůjčí od své- ho švagra škodovku a jede s ní okresní přebor v závodech do vrchu. Když to nejde na dvou kolech, tak to půjde na čtyřech. No a pak ho jedno takový oškliv ý podzimní ráno roku 1992 potkám a on mi řekne: „Tak jsem jel svoji nejlepší sezónu. Skončil jsem celkově čtvrtý.“ Ptám se kde.

Číst dál...

Asfaltka nikam

Asfaltka nikam

Ten den mě nic nezaujalo tolik, jako když nám honáci koní z Dlhej lúky poblíž Muránské huty řekli o rómské osadě pár kotárů odsud: „Tam byste mali ísť, to by bola reportáž. Žijů tam takí malí krpatí cigáni. Naozaj, ty najvačší z osady merajů dobrých stošesťdesiať, ale sú aj menší zakrslíci. Preto taky tam s nimi v tej dedine maj) kľud. Keď niečo ukradnú, všetci chlapi tam na nich narukujú a dobre ich zrež). S takými krpaňmi to nieje problém.

Číst dál...

Smrt v pořadí

Smrt v pořadí

PROLOG „Nebyly to sebevraždy, vím, co mluvím,“ to jsou slova muže, který se bojí být jmenován. Ten chlap byl víc než neodbytný, BZZZZZ... BZZZZZ...Plesk!... A nic. Létal dál. A bzučel tu svou o sebevraždách, které se nikdy nestaly. Protože to prý - byly... VRAŽDY. Byl lehce pohublý ve tváři, jak toxikomani bývají, a na rukou měl stigmata. Stejná jako mají ti, co si je sami v sebevražedném úmyslu způsobili často pod vlivem psychogenní látky.

Číst dál...

ČO BOLO TO BOLO

ČO BOLO TO BOLO

Lidé z lazů jsou hloupí, prostí a necivilizovaní. Příbuzní se mezi sebou páří jako zvířata. Jednou jsem šel kupovat kozy na laz u Valašské Bělé v okrese Prievidza. Když jsem tam přišel, byla na lazu pouze matka toho chlapa, co mi ty kozy nabídl.

Číst dál...

Marky, sex a marasmus

Marky, sex a marasmus

Snadno ji najdete. Je to hned druhá restaurace na českém území od hraničního přechodu v Hřensku. Ideální pro romantické posezení. Její dřevěné stěny voní stářím a z jejich oken nevidíte jen pískovcové skály a lesy, ale i řeku. Pravda o trochu špinavější než by se hodilo..., ale Labe je cítit chemickými a lidskými splašky už někde za Mělníkem. Ale jen Bůh ví, čím to je, že v Hřensku zapáchají lidské výkaly s něco větší intenzitou. Už z dálky vás do očí praští velký poutač na tu hromadu zábavy, co vás tu čeká. Prostě vám tu dají najevo, že restaurace „U přístavu" vás vítá.

Číst dál...

AŽ NA DNO DUŠE

AŽ NA DNO DUŠE

Ve stanici metra Můstek se stala zvláštní příhoda. Zrovna, když tam náš malý velký tajemník redakce nabízel kolportérům druhé číslo KOKTEJLU, přistoupil k jednomu prodejci nenápadný muž. Kolportér se slovy, že ho už vyprodal, odkázal onoho pána na Míru Urbánka jako člena redakce. A tak se stalo, že jsme Igoru Chaunovi posílali na dobírku v obálce Koktejl, němž byl otištěn rozhovor s Jiřinou Švorcovou, která tam o něm mluví, Ona dobírka však nebyla za peníze, ale za svolení k rozhovoru.

 

Číst dál...

NEVŠEDNÍ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH JEDNOHO KRÁSNÉHO ČESKÉHO BLÁZNA

NEVŠEDNÍ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH JEDNOHO KRÁSNÉHO ČESKÉHO BLÁZNA

„A moje zábava, to bylo každej den jezdit po vizitě, hnedle od operačního stolu do buši na lidožravý lvy." Osmdesátiletý český lékař, světoběžník, dobrodruh a lovec dr. Zdeněk Cakl se uchichtne a pak se slastně zadívá do dálky, aby ještě šťastně dodal: „Jo, skoro každej den... Byli to zabijáci. Když jsem jednou zastřelil lvici, našel jsem v jejím žaludku zbytky lidských prstů.

Číst dál...

Mexické vězení českýma očima

Mexické vězení českýma očima

Místo děje: město Saltillo v mexickém státě Coahuila, předmět zájmu: místo vězení... Přijíždíme do ponuré čtvrti na samém okraji Saltilla. Špinavé chatrče zplácané z cihel a dřevěněných desek se krčí okolo stavby podobné našim urbanistickým zázrakům z padesátých let. Vypadá to tak trochu jako předměstská dvoupatrová škola. Ale není. CENTRO ESTATAL DE READAPTACION SOCIAL je prostě - KRIMINÁL.

Číst dál...

JAK SE TOČÍ PORNO...

NÁŠ REPORTÉR VYSLECHL OTŘESNÉ SVĚDECTVÍ JEDENADVACETILETÉ DÍVKY. Na každý pátek se Petra těšila jako malá holka. Vždycky na ní čekal před školou, ovšem nikdy neopustil litu svého krásného černého automobilu. „To byl zase hroznej tejden, „ řekla pokaždé, když za sebou zavřela dveře vozu. Zapálila si oblíbenou Camelku a teprve potom ho přivítala dlouhým polibkem. Jako vždy zůstal ledově klidný. „Chceš to teď, nebo potom," zeptal se, aniž na ní upřel zrak. „Potom, ale jeď rychle, " šeptla a celým tělem jí projela touha. Motor zavrčel.

Číst dál...

VLASTNĚ SE NIC NESTALO. Nezapomeňte!

VLASTNĚ SE NIC NESTALO. Nezapomeňte!

Chtěl jsem s tím člověkem už delší dobu mluvit, proto že se o něm povídalo lecos. Zeptat se ho třeba co je pravdy na tom, že prohrál v ústeckém casinu statisícové částky. Nějak k tomu ale vždy z různých důvodů nedošlo. Až mě jednou zastavil pan Slepčik sám: „Novináři, něco pro tebe mám... Budeš v tom mít všechno: podsvětí, drogy i konkurenční boj, vyřizování účtů." A já na to kývnul, proto že to znělo víc než lákavě.

Číst dál...

Slavnosti smrti

Je to šílená země. Nejen měst Saltillo, ale celé Mexiko se zbláznilo. Všude plno lidí, kteří květiny či věnce buď kupují nebo prodávají. Ve výlohách obchodů jsou už na konci října vystavené maškary smrtek calaveras. Mexičan se totiž vůbec nebojí smrti. Směje se jí a jednou v roce se obléká do šatů s jejími symboly. Činí tak již několik dnů před 1. a 2. listopadem, kdy se tu v době našich dušiček slaví jakési slavnosti smrti neboli DNY MRTVÝCH - Dia de los Muertos.

Číst dál...

ROZHOVOR PŘED ZATČENÍM

ROZHOVOR PŘED ZATČENÍM

Působilo to jako bomba. Chomutov byl na nohou. Šestého prosince 91 byl totiž zatčen jeden z největších chomutovských podnikatelů Stanislav Týr se svým společníkem Antonínem Drbohlavem a oba byli vztati do vazby - kvůli vydírání na aukcích malé privatizace, ale i v běžném životě. Okolo případu je mnoho nejasností. O události se mluvilo v jiných souvislostech díky vystoupení poslance FS Michala Malého.

Číst dál...

Mexiko

Mexiko

Auto pomalu ukousávalo kilometry pohoří SIERA MADRE DE ORIENTAL. Byla tmavá, nejtmavější noc v mém životě. Světla vypověděla službu a my jeli serpentinami nad několikasetmetrovou propastí jen za blikání příruční baterky a blíže nepopsatelného pocitu, který nás hnal vstříc onomu okamžiku těsně před smrtí. Tehdy jsme nebezpečí nevnímali, protože jsme se hnali za něčím, co normální smrtelník nepochopí.

Číst dál...

Žena za pultem dějin?

Žena za pultem  dějin?

Přesně jsem to spočítal. Od složitého získání telefonního čísla a adresy Jiřiny Švorcové jsem absolvoval do samotného interview celkem šestnáct telefonátů. Mezitím se tato známá herečka a členka bývalého ÚV KSČ vrátila z operace žlučníku ve Vojenské nemocnici v Praze a já stál před dilematem. Provokovat otázkami na tělo, či si jen tak obyčejně povídat, aby se náhodou opět neponořila do svého porevolučního mlčení před tiskem? Zvolil jsem nakonec povídání, protože jde u něj v klidu popíjet víno. A v něm je přece občas pravda. I když se někdy musí setsakramentsky hledat...

Číst dál...

PŘELET NAD KAMIKADZÍM HNÍZDEM

PŘELET NAD KAMIKADZÍM HNÍZDEM

Lidi šílí. Vstávají a vytleskávají pro jeho uši krásný a jako příboj moře silný aplaus. Vidí rozmazané barevné reklamy a skákající lidi bez tváře. Šmouhy. Někdo mu skrz stažené okénko jeho SUZUKI strká do ruky velikou pětilitrovou láhev šampaňského. Podvědomí mu říká, aby ji bouchnul a nechal perlivé bublinky vytryskat v erekci poznání a veřejného oznámení štěstí.

Číst dál...

JAK JSEM ČEKAL NA ČEKANA ANEB MILIARDÁŘOVY MILIARDY

JAK JSEM ČEKAL NA ČEKANA ANEB MILIARDÁŘOVY MILIARDY

Bing... bong... bing... bong... bing... Stejně pravidelně jako teď odskakoval od štvanické antuky žlutý tenisák, narůstaly každý den kulaté sumy na konto muže, který tu se svým synovcem míček honil po kurtu. Ten míček mohl být šťastný, neboť lítal po antuce, po níž šlapaly nohy špičkových tenistů, uhlobaronů, bankéřů, politiků, umělců, milionářů, miliardářů a jiných V. I. Páků. Ale asi tak happy nebyl, nebo byl jen unaven ý - prostě vletěl do sítě.

Číst dál...

46.000 KILOMETRŮ PĚŠKY ZA SVÝM SNEM

46.000 KILOMETRŮ PĚŠKY ZA SVÝM SNEM

Nikdy bych to do něj neřekl. Ale on, nahrbený prošedivělý střízlík s pěti křížky, židovským jménem a žilkatou tváří, přezdívající si Theo Inca, už ušel 46 tisíc kilometrů za svým snem. Teď je právě na Filipínách anebo taky v obýváku, chcete-li. Právě tam si sním povídám o dalekých cestách, kterých jsou plné všechny jeho knihy umístěné v replice starožitné knihovny. Opatrně zkouším z toho člověka dostat obrovské tajemství, které nakousl v jedné hospodě pod Jizerskými horami, když zjistil že jsem novinář.

Číst dál...

DVA PŘÍPADY Z JEDNOHO MĚSTA

DVA PŘÍPADY Z JEDNOHO MĚSTA

Z nichž jeden pacient skončil tragicky a druhý přežil... Ne víc než čtyři sta metrů jsou od sebe čarou odděleny byty dvou rodin, kterým se stalo čekání na rychlou lékařskou pomoc osudné. Ať už se jejich příběhy liší a aktéři dopadli různě, stejně je cosi ještě mimo místa bydliště (Ústí nad Labem - Krásné Březno) spojuje. Rozruch kolem stavu lékařské etiky u nás.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group