Editorial 1/2020
Držte tempo
A je to tu zase – leden a s ním kopec předsevzetí. Co už nikdy nebudu dělat, a do čeho se naopak ponořím s maximálním nasazením… Kolik z nás ale nezvolní hned s blížící se vidinou února? Fitness trenéři by mohli vyprávět. Ono nejde o to přepálit start, ale udržet stálé tempo. Jak se píše v příručkách vytrvalostních běžců: „Tempo by mělo být setrvalé a takové, abyste ho byli schopni udržet při všech úsecích.“
Účastnila jsem se manažerského kursu, kde nám lektor přednášel na téma „umění přát si“. Nejlepšími žáky v této disciplíně jsou prý děti. Vědí, co chtějí a přejí si naprosto konkrétně. Neříkají, chtěl bych nějakého plyšáka, ten jejich vysněný plyšák má naprosto jasné obrysy: červenou čepici, hnědý svetr s knoflíky a modrý batůžek. „Ten, co má ty dvě postranní kapsy, víš, mami, jakého myslím…?“Tak si píšu, že do nového roku magického data 2020 vyběhnu s přáním naplnit tyto cíle: konečně si vybrousím španělštinu, odjedu do země galského kohouta pozvednout znalosti francouzštiny na další úroveň, přihlásím se do kursu kaligrafie a floristiky, a taky si nechám udělat genealogický test, abych zjistila, odkud pocházejí moji prapředci.
V tomto novoročním čísle jsme brnkli i na citlivou strunu, která se bohužel týká mnoha Čechů, byť to mnozí dokážou umně skrývat. Téma jsme věnovali pití alkoholu, který je pro někoho tak dlouho zábavným společníkem, až se změní v démona, jenž si vás vodí jako loutku. Přání „přestat pít“ nebo „nepít tolik“ se řadí mezi nejčastější novoroční předsevzetí, ale jejich naplňování je pro mnohé křížem, který sami neunesou. Akce Suchej únor je dobrá příležitost zkusit si, jak na tom jsme.
Přeji vám, ať se vám sny vložené do roku 2020 plní.
Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka
Editorial Koktejl Special Švýcarsko
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Editorial 1/2019
Manfredova neoblomnost mne vždy fascinovala, i když jsem si na ni musela zvyknout. Prostě si stojí za svým, ať se děje, co se děje. Když má za to, že je čas k odpočinku, tak ho ke hře nepřimějete. Můžete kolem mávat udičkou, pouštět plyšové myšičky nebo i postavit vedle lákavou novou papírovou krabici. On se jen bohorovně podívá tázavým pohledem „To jako vážně?“ a spí dál. Jednou jsem zkoušela v lákání pokračovat, na naše psy to přece vždycky funguje. On na mne jen vrhl další ze svých blahosklonných pohledů a šel si lehnout o kousek dál.
Nakonec jsem si tu jeho zdravou kočičí tvrdohlavost osvojila také. Život a práce mne naučily stát si za svou volbou. A kocour Manfred mi ukázal, jak se vypořádat s faktem, že se nikdy nezavděčím všem. Vybrala jsem fotku na titulku, která se někomu nelíbí? Já ji mám za nejlepší volbu a rady z facebooku mi na tváři vykouzlí maximálně unavený úsměv. Napsala jsem, že kočka má místo náprsenky laclík? A proč by nemohla mít? Další úsměv. Počítám, že se tentokrát dozvím, že nejsou lesní kočky! Jen kočky polodlouhosrstých plemen, nebo možná ještě kočky plemen přírodních. Jenže lesní obři znějí mnohem lépe a přesně vystihují podstatu těch krásných huňatých kočičích obříků, kteří by i dnes klidně zvládli přežít v lese. Jen se o tom přesvědčte sami v našem článku.
A proto krátká rada do nového roku: Dělejte to jako Manfred nebo jako každá jiná moudrá kočka. Nesnažte se zavděčit okolí. Nenechte si vnutit cizí názor. Nevyžádané rady přejděte úsměvem a stůjte si za svým. Vy za to stojíte. A vaše kočka také. Bude jí mnohem lépe na klíně spokojeného a vyrovnaného člověka než vedle nervózního nejistého majitele.
Přeji krásný a spokojený rok 2019
Pavla Růžičkovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled všech článků v čísle
6 Ze světa8 Černá kráska z titulní strany10 Jak se žije s lesními obry16 Škrabadla, škrábátka, škrabací tyče, protahovadla, odpočívadla23 Předplatné24 Cesta potravy trávením kočky26 O chovu koček s Kristýnou Matějkovou30 Případ „prsaté“ kočky32 Varovné příznaky: Jak je rozpoznat a co dělat?33 Plakát37 Kočky a děti: Zvuky38 Když má kočka navrch40 Překvapující kočky43 Omyl: Kočka člověka nepotřebuje?!44 Feliti: Nová naděje pro toulavé kočky46 Osudy: Kamil Mikeš47 Útulky: Fousky z.s.48 Kočka tmavá49 Jak to bylo s ochočením kočky50 O kočičím smyslu pro humor51 Vtipy52 Zahrada paní Jany54 Test: Jak dobře vás zná vaše kočka56 Bílá tlapka dětem58 Fejeton: Pozvání59 Zimní kočky60 Dopisy čtenářů61 Křížovka62 Tipy pro vás64 Vtipné fotografie66 Galerie
Editorial 1/2019
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Editorial Koktejl Special Kanárské ostrovy
Přejít na články z Koktejlu Special Kanárské ostrovy
Kanárský genius loci
Slunce se ztrácí za obzorem a na Tenerife, v turistickém kotlíku plném národností, je tato chvíle příslibem dlouhé noci naplněné veselím. Na promenádě posedávají Afričanky v barevných šatech, tyto ženy původem ze Senegalu svými hbitými prsty splétají titěrné copánky, jimž mnohé návštěvnice ostrova nemohou odolat. Hlouček dětí pozoruje pouliční umělce. Bublináři dávají capartům do rukou jednoduché náčiní, aby sami vytvořili tuhle prchavou krásu. Nohama čvachtají v mydlinkové směsi a smějí se na celé kolo. Místo zaplavila čirá radost. Když bublinářka dává dítěti instrukce, jak na to, slyším v její angličtině slovanský akcent. Že by Slovenka? Ptám se a dozvídám se, že je z České republiky, vysokoškolská studentka, momentálně „on the road“. Představuje mi svého španělského přítele a chlapíka, s nímž se během svého kanárského dobrodružství seznámili, a který je přizval k bublinaření. Jsou tady tři týdny, kam pojedou dál? To se uvidí. Jejich život je otevřená kniha. Kanárské ostrovy jsou tradiční baštou hipíků a volnomyšlenkářů všeho druhu. Celoroční přívětivé klima nahrává životnímu stylu v rytmu „don´t worry be happy“. Už dlouho se tu ale neusazují jen květinové děti či němečtí důchodci. Kanáry jsou aktuálně zemí zaslíbenou také pro digitální nomády, kteří mají svou kancelář tam, kde jsou zrovna online.
Pro mnohé jsou Kanárské ostrovy synonymem plážové dovolené. To je určitě pravda, ale zároveň nemusí. Můžete to tady pojmout také outdoorově. Nazout si pohorky a vyrazit na nejvyšší horu Španělska (je na Tenerife), nebo objevovat vavřínový prales, kde si mezi několikametrovými kapradinami budete připadat jako na expedici do pravěku...
Kanárské ostrovy jsou barevnou mozaikou zážitků a svůj střípek si tu najde každý. Věřím, že náš Special vám bude bohatou inspirací.
Krásnou dovolenou nebo trvalejší pobyt zalitý sluncem. Olé.
Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
ZrozeníNa Kanárských ostrovech čert nikdy nespí
Z Kanárů až do AmerikyAneb první zastávka Kryštofa Kolumba na objevné cestě
Ostrov psůObjevování ostrovního světa
Třetí největšíGran Canaria nejsou jen pláže a koktejly!
V jedné stopě
Jak to vidí Petr ZimolaCo vědí místní, a my vám to prozradíme
Cesta do pravěkuNa Tenerife narazíte na jedinečné vavřínové pralesy
Masca TrekAž vás omrzí pláž, nazujte si pohorky
Ráj kytovců
Všestranný kaktusOpuncie, dobrý sluha, ale špatný pán
Z kotle ke hvězdámVyhaslý vulkán je jednou z nejlepších pozorovatelen hvězd
Hvězdné ostrovyNechte se unést hloubkou vesmíru
Trekový ostrovPřezdívaný La Isla Bonita
Ferrský poledník
Krásně ošklivý ostrovVítr dělá z Fuerteventury cíl pro kitery a windsurfaře
Zaslíbené ostrovy
Tunel do jiného světaCueva de los Verdes
Poznejte Lanzarote za 11 hodinJestliže se tady ocitnete na jeden den, nezůstávejte na pláži
César ManriqueGeniální architekt a rodilý Lanzaroťan, který spolupracoval s přírodou
Lucie Čambálová:Kanáry jsou neskutečně rozmanité, svůj ostrov si tu vybere každý
Tajemství TenerifeStarodávné pyramidy, nebo jen hromady kamení?
Děti AtlantidyPůvod Guančů je zahalen tajemstvím
Pravá chuť
Když jídlo létá vzduchemZažijte pravou kanárskou party
Sopečná vínaKdyž vulkán plodí
Boží tělo je svátkem barevPestrobarevné koberce z květin a písku
Na volné nozeS autorem bestselleru Robertem Vlachem vzhůru na Kanárské ostrovy
Chicharreros aupairPracovní léto u kanárské rodiny
Pekelná horaNoční výstup na nejvyšší horu Španělska
Agatha ChristieKdyž se slavné autorce detektivek zhroutil svět, hádejte, kam zmizela?
Detektivky z KanárůKanárské ostrovy se staly inspirací detektivních románů české spisovatelky
Nikdy nekončící fiesta
Španělský klenot
Kanárští draciDračí strom je bylinou z antické báje o Herkulovi
Luštěte a vyhrajte
Editorial 1/2018
Počítám, že každý zná chvíle, kdy má pocit, že se nedaří, že slunce nesvítí, nic mu nejde a vše stojí za starou bačkoru. Svět není ani růžový, ani zářivý a někdy ani fér. Mě to postihlo zrovna nedávno, místo bílého sněhu bylo všude jen hnědé, slizké a klouzavé bahno, dcera nechtěla jezdit ke koním, protože je na ni kamarádka hnusná, a redakční uzávěrky se blížily takovým tempem, že jsem měla pocit, že mi někdo sebral týden. Co týden, měsíc!
Přitom témata se tentokrát nabízela úplně sama. Letošní upgrade zimy, který vyměnil sníh za bláto. Bláto, které je všude. Buď klouže, nebo zmrzne. Lepí se na koně, na oblečení, na cajky… Brr.
Šikana ve stáji? Vůbec není tak neobvyklá. Každý chce někam patřit, ve stájích se dělají skupinky a kdo nezapadne, toho ostatní prostě vyštípají. Když jsem s tématem začínala, nechtělo se mi různým historkám věřit, ke konci už jsem je poslouchala s profesionálním zájmem a značnou otrlostí. O slečně, co jí ve stáji vypustili „omylem“ poničku do stáda k mladým hřebcům. O trenérce, které tajně přikrmovali kobylu ovsem, a pak se chodili se zájmem koukat, co to s kobylou dělá pod sedlem. O ztracené výstroji, čištění, zatoulaných průkazech nebo přihláškách na závody… Najít stáj s příjemnou atmosférou je dnes evidentně malý zázrak.
Ale ani majitelé vlastních stájí nemají vyhráno. Co všechno mohou napáchat kolemjdoucí, kteří mají pocit, že „se koníček smutně kouká, protože má hlad“, se dočtete ve článku o Krmičích. Ale nebojte se, nepřinášíme jen negativní témata. Třeba reportáž z Camargue, kraje bílých koní žijících v mořských vlnách. Nebo článek o Španělské jezdecké škole ve Vídni. Jestlipak jste věděli, že doba její největší novodobé slávy se spojuje se jménem ředitele Jaromíra Oulehly, původem z Moravy?
Tu moji špatnou náladu nakonec vyléčili koně. Ve stáji své kamarádky vysoko v horách jsem si vyčistila hlavu, a když jsem se štěnětem ve spacáku usínala ve stáji plné spokojených koní, hned mi bylo lépe. Přeji vám krásné jaro a hlavně si nenechejte váš čas u koní nikým otrávit, nezapomeňte, že je máte pro radost.
Pavla Růžičkovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Editorial
Ze světa
Zima na blátě
Šikana ve stáji: Jedovatá slina
Krmíme vaše koně aneb co s Krmiči?
Fotoporadna
Camargue: Za bílými koňmi
Plakát
Vademecum začínajícího koňaře: Hmat, citlivost koně a pomůcky
Z bláta do louže
Pozitivní motivace: Barely I.
Apassionata
Za klasikou do Vídně
Studium koní
Tipy pro vás
Editorial 1/2018
Přejít na články z Kočičí planety 1/2018
Jsem staromilec, proč si to nepřiznat. Je pomalu konec ledna, a já stále čekám na zimu. Stále doufám, že přijde. Je přece leden! Pod vlivem kalendáře jsem připravila článek na téma Kočičí zima, do kterého jsem hledala odpovědi na všechny možné i nemožné otázky kolem koček a zimy. Vážně věřím, že přijde. S bílým sněhem, s mrazem, který štípe do tváří a s rampouchy, které krásně zvoní, když se zlomí. Zatím to venku spíš vypadá, že zima letos nebude, ale já to nevzdávám.
A tak se těším na vaše fotografie do soutěže Kočičí zima, ze kterých bude dýchat zima. Vybírat ty nejkrásnější fotografie je krásná a náročná práce. Nejraději bych vždy prohlásila za vítěze všechny. Stejný problém mívám, když vybírám fotku na titulní stránku – vím přesně, jaká by měla být. Krásná. Ostrá. Kočka uhrančivá. Barevná. Veselá. Prostě ta nejlepší. No jen si to zkuste sami, nalistujte naši anketu a pomozte nám vybrat tu nejlepší a nejkrásnější titulku Kočičí planety. Budeme se moc těšit na vaše názory.
Ovšem i zima, která ještě ani nepřišla, jednou skončí a nastane jaro. Náš Manfréd už se určitě těší, jak vyrazí na tradiční obhlídku svého rajónu, bude se toulat po venku a Míca bude mít zase doma klid. Ona je totiž dáma, ta chodí ven jen spočítat sloupky plotu a pak zase šup domů na parapet a pěkně do tepla. To rošťáka Manfréda někdy na jaře přemůžou všechny emoce a dojmy a zůstane venku i přes noc. Moc dobře si pamatuji, jak jsme ho poprvé hledali a málem oplakávali. Naštěstí se vrátil kolem poledne následujícího dne, spořádal plnou misku a dva dny dospával noční toulky. Co dělat v případě, že se váš chlupatý miláček najednou nevrátí z toulek, jsme shrnuli ve článku Ztratila se kočka. Protože štěstí přeje připraveným.
Zatím vám ovšem (s naivní nadějí sobě vlastní) přeji krásnou bílou zimu a těším se na kočky sněžné.
Pavla Růžičkovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Editorial
Kočičí zima
Jak se žije: Americký sen
Ze světa
Anketa: Zvolte nejlepší titulku
Bydlení podle kočičího vkusu
Jsou kočky chytré?
Strasti výchovy aneb jak naučit kočku způsobům
Takhle ne: Stěhování
Krmení: Nekrmte kočku jako psa
Kočky a děti: Palčivý problém dneška
Plakát
Fotosoutěž s Britem
Fotoporadna
Ztratila se kočka: Co dělat
Osudy: Když kočka uteče
Staňte se Andělem
Osudy: Stín
Test: Mladá kočka nebo starý kocour?
Mají kočky sny?
Kočku ve snu viděti
Bílá tlapka dětem
Čtenářský koutek
Volání divočiny
Křížovka
Kočičí povídání
Co je láska?
Vtipné fotografie
Galerie: Poslední první strana
Editorial 1/2018
Přejít na články z Koktejlu 1/2018
RESTART 2018
Leden by se mohl jmenovat „měsíc nových začátků“. Vybízí k naplnění novoročních předsevzetí, k ledu je nepošle jen ten, kdo neztrácí víru v sebe. Každý rok věří, že to dokáže. Zvítězit sám nad sebou, nad svými slabostmi, což je boj z nejtěžších. Každý leden praskají posilovny ve švech. Připomínka bramborového salátu s majonézou (plnotučnou), vanilkových rohlíčků a smažených brambůrků u televize (když těch pohádek je tolik) dokážou se svědomím pohnout. Nově příchozím hříšníkům říkají v posilovně „ledňáčci“, do února vydrží jen ti, kteří slib sobě samým mysleli vážně. Ti, kdo svůj boj vzdají bez boje nebo ho odsunou na příští rok (mohlo by to jít snáz) se mohou cítit frustrovaně. Novoroční předsevzetí by ale měla být příslibem naděje. Nechat za sebou závaží z minulého roku, zbavit se kil, dluhů nebo myšlenek brzdících náš životní restart. „Všechno je ve vaší hlavě.“ Věta, která se objevuje ve všech knihách, radících jak dosáhnout blaženosti každého dne v roce. Ladislav Zibura vykročil jako středověký poutník od prahu svého domova a šel, až došel do Říma. Zjistil, že chůze má svůj neopakovatelný půvab, že může ujít tisíce kilometrů, což ho naplňuje absolutní svobodou a tím, co považuje za nejvíce obohacující – setkáváním s lidmi. Inspirativní příběh muže, který „prostě vykročil“, najdete v tomto čísle.
Co člověka naplňuje štěstím, zaměstnává vědce z Harvardu již 75 let, po tu dobu monitorovali životy 724 lidí. Jednu skupinu tvořili absolventi Harvardovy univerzity, a druhá měla zástupce z nejchudších oblastí Bostonu. Účastníci studie prošli zdravotními testy, pohovory, rozhovory se vedly i s lidmi z jejich blízkého okolí. Výsledek? Nebyl nikterak šokující, klíčem ke štěstí jsou zdravé vztahy. Tak prosté to je.
V době sociálních sítí je ale těžké odlišovat realitu od virtuální mlhoviny. Jsou „přátelé“ přátelé? To bychom si mohli dát jako kolektivní předsevzetí pro rok 2018: pěstujme opravdová přátelství, jejichž síla není měřena počtem liků, ale počtem objetí.
Přeji šťastné vykročení do nového roku,
Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Téma - To by bodlo
Bodné zbraněŽihadlo má zpravidla každý spojené s nepříjemným bolestivým zážitkem. Jaký ale byl vývoj tohoto orgánu?
Tiší střelciObjev luku patří spolu s používáním řeči ke komunikaci, zkrocením ohně a vytvořením kola k nejvýznamnějším vynálezům lidstva.
Seychelská prádelnaNaše reportérka vyzkoušela, jak je složité založit si tajnou firmu v tropickém ráji.
**
Lázně koželuhůRaději nahá než v kožichu, hlásala před lety kampaň snažící se odložit kožené oděvy. Nestalo se tak, přírodní kůže je nenahraditelná.
Olchon, perla BajkaluZ největšího bajkalského ostrova se stává oblíbená turistická destinace. Je to dobře?
Tisíciletá města na afrických březíchJak vypadala a fungovala města v Africe před příchodem Evropanů?
Příroda tichého severuSeverní Jutsko je místo s nejúchvatnější skandinávskou krajinou.
Rozhovor: Ladislav Zibura Píše knihy, přednáší a cestuje pěšky po vzoru dávných poutníků. Má za sebou čtyři velké poutě a připravuje se na další.
Sůl nad zlatoRakouský Hallstatt dal jméno jedné historické epoše a sůl oblasti zvané Solná komora.
Polynéská vlnaNávštěva atolu Fakarava stojí za to, obzvláště pokud máte rádi žraloky a plachtění.
Tajemství piktografického písmaHory nad čínským Li-ťiangem ukrývají skomírající, ale stále dýchající tajemství.
Editorial Special Léto v ČR
Přejít na články z Koktejlu Special Léto v ČR 2017
Kudy? Tudy!
Stojím na rozcestí a jako v pohádce se musím rozhodnout, jakou cestou se vydat. Kudy k Mlýnskému potoku? Po modré, po žluté nebo po zelené? Široko daleko nevidím žádnou kouzelnou babičku, která by mi dala radu cennější než sůl. Odpověď nalézám díky turistické značce, jež mě neomylně zavede ke správnému cíli. V duchu děkuji značkařům obětujícím svůj volný čas, aby nám putování po naší krásné vlasti co nejvíce zjednodušili. Značkování turistických tras má v Česku více než stoletou tradici. První turistické trasy v českých zemích vyznačila v roce 1884 Pohorská jednota Radhošť v Beskydech. Mohlo by se zdát, že jde o jednoduchou (neplacenou) práci spojenou s pobytem v přírodě. Obnova a malování nových značek má ale svá přísná pravidla. Jak říká zkušený značkař Václav Hieke, který se své zálibě věnuje už 31 let: „Občas z toho bolí ruce.“
Má to určitou symboliku se životem. Kolikrát hledáme správný směr, kudy jít a nezabloudit? V krajině našich dní ale nejsou ukazatele, které by nás jednoduše dovedly k cíli. A tak občas skončíme ve slepé uličce, škobrtneme, ztratíme se, abychom se pak zase dostali na správnou cestu. Poznání má svoji cenu, ale stojí za to.
Přeji vám krásné léto a věřím, že vám Koktejl Special přinese bohatou výletní inspiraci. Ať vás turistické značky i váš instinkt hladce dovedou k vysněným cílům.
Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Objevte Ameriku
Plody léta z PolabíKonec čekání, než dozrají české jahody
Krokodýlí stájeJak se plní dětský sen
Vzdušné zahradyPořiďte si domů soukromý prales
Osmý div světaProzradil Jan Amos Komenský švédské královně existenci Ďáblovy bible?
Barokní vizionářPři projektování kostela sv. Jana Nepomuckého používal kabalu
Rozhýbané dějinyAudiovizuální triky oživují 760 let žďárské historie
Památka má hodnotu, když žijeŘíká Constantin Norbert Kinský
Když ptáčka lapajíČihaření byla jedna z mála možností, jak si zpestřit středověký jídelníček
Španělský ptáčekTajemství oblíbeného jídla
Pod Býčí skálouZa jeskynním objevem po dvou i po čtyřech
Negativní energieProč je cítit poblíž Býčí skály?
Královo centrumOdkaz ducha Vlasty Buriana udržují v Liberci
Salon vínŠpičkoví sommelieři vybírají 100 NEJ z našich hroznů
ŠKODA MuzeumNejen exponáty, ale také exkurze přímo do výroby
Město mezi vodou a rzíPrůmyslový Bohumín je královstvím mokřadů
Do Krkonoš!Rozhlédněte se nad korunami stromů a sjeďte si na koloběžce Černou horu
Krása koloběžkováníNávyková jízda, v níž jsou Češi mistři
Léto v Krušných horáchKrušnými horami křížem krážem na kole
Hasištejn na strážiJak vypadaly středověké hrady v době své slávy?
Hudba na hradHrady CZ jsou největším putovním hudebním festivalem v ČR
Dominantní bergfritKrálův hrad i vězení
Stříbrné městoKdo ve středověku držel Kutnou Horu, měl i klíče od české země
Světlana HrabánkováŘeditelka Českého muzea stříbra
Cesty podzemímV místech, kam slunce nesvítí, se probouzejí legendy
Přírodní galeriePůvabnou krajinu Kokořínska zdobí dílo Václava Levého
Vzhůru na túruVýbava, která vám nesmí chybět
Kráčejte tiše, neboť tu žijí…Příběhy plaché zvěře
Lípa z LipkyTřetí nejkrásnější strom Evropy roste v našich Železných horách
Cyklista CimrmanU Tanvaldu je možno projet se v Cimrmanově stopě
Štramberské ušiPochoutka s kořeny v nelítostném drancování
Šipka z KotoučeŠtramberk neproslavily jen uši, ale také čelisti
Rodiště otce psychoanalýzyFreud na svůj Příbor nikdy nezapomněl
Expediční ikonaZ první cesty kolem světa s Tatrou se zachoval jen jeden snímek
Renesanční lákadloTušíte, k čemu našim předkům sloužila credenza?
Země sopekNejmladší vulkán Česka objevil Goethe
Na kole srdcem Zahrady ČechZážitkové putování aneb Kam na výlet
Evropou (téměř) bez penězSežeňte si parťáka a přihlaste se do závodu LowCost Race
Luštěte a vyhrajte
Editorial 1/2017
Přejít na články z Kočičí planety 1/2017
Před pěti lety jsem dávala dohromady první číslo Kočičí planety a myslela jsem si, že to bude jen jakýsi„kočičí speciál“ magazínu Koktejl, občasník, který nás občas zavede do světa sametových tlapek. Jenže pak vzaly můj osud do svých tlapek kočky. Náš kocour Manfréd dostal posilu v podobě kočky Mícy, která si nás vybrala sama a která by nemohla být odlišnější než on. Náš společný život je od té doby jedna velká výzva a mně je víc než jasné, že o kočkách je a bude stále co psát. Za posledních pět let se z občasníku s názvem Kočičí planeta stal nejprve čtvrtletník a následovně dvouměsíčník. Vyšlo 22 vydání, což je 1496 stran, a přitom mám stále pocit, že jsme toho ještě tolik neřekli a nenapsali. Stále se objevují nové úžasné příběhy, nové poznatky o našich průvodcích v hebkých kožíšcích, o jejich životě, historii, potřebách...
Další pětiletku s Kočičí planetou proto začínám s radostí a jistotou, že máme stále o čem psát. Má práce je o to krásnější a veselejší, že na druhé straně jste vy – čtenáři. Čtenáři Kočičí planety, kteří na každé vydání reagují, nebojí se ozvat, zeptat, posílají fotografie svých milovaných kočiček do soutěže nebo i jen tak, pro radost. Když jsem to posledně říkala svému kolegovi z jiného periodika, tak mi nevěřil. „Oni ti vážně píšou? Jen tak? I do poradny?“ Bojím se domyslet, co tím chtěl říct. A nechci si ani představit, jak bych pracovala bez vaší podpory. Lidé kočičí jsou prostě stejně jako kočky milí a bezprostřední a jsem za to ráda.
Také se vám líbí ten pozitivní obrázek? Představte si, že ho namalovala Žaneta Miženková a nazvala příhodně Kočičí planeta, aniž by o našem časopise měla tušení. Když ho vystavila na sociální síti, hned se jí ozvalo několik našich čtenářů a díky nim se teď můžeme obrázkem potěšit všichni společně.
Ani jsme nestihli vyhodnotit fotografie z jedné soutěže a již pro vás máme další. A co víc, čeká nás další hlasování o kočku, která bude mít právo zdobit titulku příštího vydání. Do boje se vydalo 15 kočičích krasavic a krasavců, neváhejte je podpořit svým hlasem na našem facebookovém profilu.
Takže vzhůru do další kočičí pětiletky, je mi potěšením
Pavla Růžičkovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Editorial
Kočka není pes, rozhovor se Zuzanou Kulhavou
Ze světa
Soutěž o titulku – 15 statečných
Skřítek z Devonu – jak se žije s devon rexem
Poradna
Veterina: komplex kočičí rýmy
Stárnutí a význam preventivních prohlídek u koček
Takhle ne: senioři
Jak je to s krmením koček
Vyhodnocení velké fotosoutěže s Poesií
Plakát
Proberte kočku z letargie
Základy fotografování koček
O povaze kočky
Fotosoutěž s Fitminem
Kočky a děti
Bertrand: Můj dvounohý kamarád
Jak (ne)velet kočkám
Kočky jednou dobudou i Antarktidu, rozhovor s Martem Eslemem
Inspirováno jaguárem
Povídka: Promarněná odměna
Povídka: Po stěhování
Tipy pro vás
Křížovka
Čtenářský koutek
Ze světa
Bílá tlapka dětem
Vtipné fotografie
Fejeton: Loupež
Editorial 1/2017
Přejít na články z časopisu V sedle 1/2017
Každá chvilka je důležitá
Probojovala jsem se sněhem do stáje, silničáři tu ještě nebyli, snad pomáhají jinde. Jeník stojí spokojeně ve sněhu ve výběhu a okousává deku své stájové kolegyni. Sám má pravý huculský kožich, tak žádnou růžovou přikrývku nepotřebuje. Celkem ochotně však svou obalenou kamarádku opustí a ležérně sněhem dojde k východu z výběhu. Abych si snad nemyslela, že se na mne těší… Vyrážíme na vyjížďku do sněhu, v blízkém lesíku větří divočáky jak pes. Vážně. Stříhá ušima, pohazuje hlavou, z vršku si zařehtá dolů na stádo. Na place se bez nálady šourá nová kobyla ze stáje. „Jdu na plac, nejdu dělat nic důležitého,“ říkala její jezdkyně, když jsme vyráželi ven. Pořád mi to vrtá hlavou. Mizernou náladu hnědky rozpoznám i z dálky. Každou chvíli má uši dozadu. Ani se jí nedivím, s tímhle postojem. Pro koně má význam všechno, znají jen tady a teď. U nás lidí by to mělo být stejné, je jedno co s koněm právě děláme, ať trénujeme nebo se jen mazlíme ve stáji, pro koně a jiná zvířata neexistují žádné nedůležité okamžiky. Kdyby tomu tak nebylo, těžko by se koně dokázali před miliony let rozšířit po světě, šelmy by je prostě sežraly. Pro koně je důležité všechno, pokud z nás cítí pravý opak, jsme pro něj nepřirození a nepochopitelní tvorové. Proč by s námi měl chtít trávit čas? Proč by nás měl následovat, stát se parterem a přítelem? Proto si pamatujte, každý okamžik s vaším koněm je důležitý. I když to vlastně platí pro celý život.
Krásné chvilky s koňmi vám přeje
Pavla Růžičkovášéfredaktorka