ikoktejl

1
Tag: 1 Nalezeno 346 výsledků.
Tag: 1 Řazení

Adolf Born: Díky Habsburkům jsme se stali centrem Evropy

Adolf Born: Díky Habsburkům jsme se stali centrem Evropy

Ptal se Rostislav J. Pech, foto: Martin Dlouhý

Geniální výtvarník, kreslíř, ilustrátor, animátor, katolík, vitální vypravěč, provokatér, moralista a především monarchista. Nehledejte u něj politickou korektnost, ale spíše pořádnou porci humoru. To vše je Adolf Born.

Habsburkové jsou vaším nejoblíbenějším panovnickým rodem. Je náhoda, že jste si oblíbil jednoho z prvních a jednoho z posledních, císaře Rudolfa II. a Františka Josefa I.?Je pravda, že u Rudolfa to není díky tomu, že byl Habsburk. Za jeho vlády, jako za našeho jediného panovníka, se Praha stala mekou umění, a přišli sem umělci jako třeba Arcimboldo. Nebo Rudolf někde objevil obraz od Dürera, koupil ho a nechal dovézt do Prahy. Je ze všech panovníků jediný, u kterého umění jednoznačně hrálo prim. Františka Josefa zase beru proto, že jsme se za něj stali centrem Evropy.

Číst dál...

Editorial Special Švýcarsko

Editorial Special Švýcarsko

Přejít na články z Koktejlu Special Švýcarsko

To pravé je uvnitř

Jsem v čokoládovně Lindt a naslouchám mistru chocolatiérovi. Vypadá přesně tak, jak jsem si ho představovala. Bílá uniforma se zlatými knoflíky a vysoká čepice. S pečlivostí profesionála odstraňuje aluminiový obal, vyndává tabulku čokolády a naplno si k ní přivoní. Na tuto lekci čokoládového sommeliérství si vzpomenu pokaždé, když si doma rozbalím švýcarskou čokoládu, je to jako koupit si kousíček Švýcarska určený ke konzumaci. Zelené louky se spokojeně se pasoucími krávami, jejichž mléko je alfou a omegou toho, co od švýcarské čokolády očekáváme. Lahodnost a kvalitu. Stejné je to se sýry nebo bylinnými bonbony – originální vůni a chuť namíchala sama příroda. Pro mě tady začíná podstata toho pravého Švýcarska, pěkně v zemi, která vám zadarmo nic nedá, ale za snahu vás odmění. Švýcarsko má pět P: poctivost, pravost, pokoru, profesionalitu a pýchu či zdravou hrdost na to „býti Švýcarem“. Důvody jsou oprávněné, jak se můžete dočíst v tomto Specialu, věnovaném malé zemi s velkými příběhy.

Už víte, co podniknete v létě? Co třeba si prožít svůj vlastní švýcarský příběh plný jedinečných chutí? Bohatou inspiraci naleznete na dalších stránkách.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Velká cesta Švýcarskem

Vítání jara v Dolním Engadinu„Vysoko v horách daleko odtud žije malý chlapec stejný jako ty…“

Kosmovýpravy

V Basileji jsem vytvořil Židovský státPrvním dóžem měl být člen rodu Rotschildů

Svatý MořicAdresa pro celebrity i smrtelníky

Zažijte ChaplinaMuzeum za 1 000 000 000 korun

Tichomoří uprostřed Evropyvybudovala excentrická hraběnka

Ikona jménem MatterhornNejfotografovanější skála, která zabíjí

Švýcarsko je synonym pestrostiříká Jürg Schmid

Anarchistka AlžbětaHotel, kde zemřela Sissi a zrodilo se Československo

Hudební riviéraMěstečko u Ženevského jezera je inspirací a domovem rockových legend

Vzhůru na ChillonJeden z nejzachovalejších středověkých hradů Evropy

Výlet s KamblySušenkové dobrodružství

Lovci čarodějnicŠvýcaři popravili tisíce přisluhovačů ďábla

3000 metrů nad mořemPrvní visutý most mezi dvěma horskými štíty

Let s Tetičkou JuFanoušci ji nenechali sešrotovat

Město růžíNechybí ani zahrada pro nevidomé

Vyvolení RoseániKde studuje budoucí elita světa?

Nejdelší tunel světaVelká švýcarská železniční revoluce

Gotthardský tunel

Překvapení ve sklepěKryty k zemi patří stejně jako čokoláda

Co Švýcar, to bojovníkChránili krále i papeže

Námět pro akční filmŠvýcarsko a druhá světová válka

Ve zdravém těle zdravý duchNárod milující turistiku a extrémní maratony

Češi mě naučili sbírat houby a jíst utopenceSetkání s Barbarou John, která do Česka dováží švýcarské sýry

Poklad jménem L’EtivazSýr s pečetí vzniká v měděném kotli a zraje na dřevěných prknech

Záchranáři z průsmykuBernardýni soudek s rumem nikdy nenosili

Poslední popelkaFreibergerové jsou nepostradatelní i pro švýcarskou armádu

Pravlast HabsburgůPříběh šlechtické dynastie začíná v malé švýcarské vesnici

Kaviár pod horamiEkotovárna na tropy

Červený křížJeho zakladatel dožil v chudobinci

Milovaný LucernKdyž se Švýcara zeptáte na nejhezčí město…

Polidštěné žábyPanoptikum velitele papežovy stráže

Otec monsterVetřelci a biomechanická erotika

Zdeněk PohlreichŠvýcarské potraviny mají neskutečnou kvalitu

Král Aletsch

Vrchol Jamese BondaAgent 007 má svou stopu v Alpách dodnes

Děsivý Schreckhorn?Bernská vysočina, láska básníků i horolezců

Jazykový babylonDialekty se mění údolí od údolí

Luštěte a vyhrajte

Velká cesta Švýcarskem

Vítání jara v Dolním Engadinu „Vysoko v horách daleko odtud žije malý chlapec stejný jako ty…“

Kosmovýpravy

V Basileji jsem vytvořil Židovský stát Prvním dóžem měl být člen rodu Rotschildů

Svatý Mořic Adresa pro celebrity i smrtelníky

Zažijte Chaplina Muzeum za 1 000 000 000 korun

Tichomoří uprostřed Evropy vybudovala excentrická hraběnka

Ikona jménem Matterhorn Nejfotografovanější skála, která zabíjí

Švýcarsko je synonym pestrosti říká Jürg Schmid

Anarchistka Alžběta Hotel, kde zemřela Sissi a zrodilo se Československo

Hudební riviéra Městečko u Ženevského jezera je inspirací a domovem rockových legend

Vzhůru na Chillon Jeden z nejzachovalejších středověkých hradů Evropy

Výlet s Kambly Sušenkové dobrodružství

Lovci čarodějnic Švýcaři popravili tisíce přisluhovačů ďábla

3000 metrů nad mořem První visutý most mezi dvěma horskými štíty

Let s Tetičkou Ju Fanoušci ji nenechali sešrotovat

Město růží Nechybí ani zahrada pro nevidomé

Vyvolení Roseáni Kde studuje budoucí elita světa?

Nejdelší tunel světa Velká švýcarská železniční revoluce

Gotthardský tunel

Překvapení ve sklepě Kryty k zemi patří stejně jako čokoláda

Co Švýcar, to bojovník Chránili krále i papeže

Námět pro akční film Švýcarsko a druhá světová válka

Ve zdravém těle zdravý duch Národ milující turistiku a extrémní maratony

Češi mě naučili sbírat houby a jíst utopence Setkání s Barbarou John, která do Česka dováží švýcarské sýry

Poklad jménem L’Etivaz Sýr s pečetí vzniká v měděném kotli a zraje na dřevěných prknech

Záchranáři z průsmyku Bernardýni soudek s rumem nikdy nenosili

Poslední popelka Freibergerové jsou nepostradatelní i pro švýcarskou armádu

Pravlast Habsburgů Příběh šlechtické dynastie začíná v malé švýcarské vesnici

Kaviár pod horami Ekotovárna na tropy

Červený kříž Jeho zakladatel dožil v chudobinci

Milovaný Lucern Když se Švýcara zeptáte na nejhezčí město…

Polidštěné žáby Panoptikum velitele papežovy stráže

Otec monster Vetřelci a biomechanická erotika

Zdeněk Pohlreich Švýcarské potraviny mají neskutečnou kvalitu

Aletsch

Vrchol Jamese Bonda Agent 007 má svou stopu v Alpách dodnes

Děsivý Schreckhorn? Bernská vysočina, láska básníků i horolezců

Jazykový babylon Dialekty se mění údolí od údolí

Luštěte a vyhrajte

 

Editorial 1/2016

Editorial 1/2016

Přejít na články z časopisu V sedle 1/2016

Zase jsem byla za rebela.

Nevím jak u vás, ale tady byla zima letos jen dva týdny. Sníh zakryl celé okolí, z pastvin foukal syrový vítr a stáj byla zabedněná, aby bylo koním teplo. Ach jo. Kupodivu půlka koní dostala kašel. I ten můj. A já nejen, že jsem trvala na tom, že bude chodit do výběhu i s kašlem, já jsem na něm dokonce chtěla jezdit. Pěkně se toulat na čerstvém vzduchu po bělostných pláních. No, vyslechla jsem si větší než malé množství nevyžádaných rad. Jistě dobře míněných. Chudák kůň má stát pěkně doma v teple a v suchu. Nemám na něm jezdit. Potřebuje sirup. A deku. Jedna slečna by mi půjčila i tu svoji, dvojitou, ale musela bych ji pak nechat vyprat, aby ten její něco nechytil. A mám mu vařit čaj. A loupat mrkev. A dost. Jeník je kůň, hucul, řádně chlupatý a ještě při těle. Venku je i v zimě víc než spokojený. Neměli bychom koně polidšťovat, dělat z nich panenky a nechat je žít koňský život.

Je zvláštní, kolik pověr a „zaručených“ pravd jsme schopni bez rozmyslu opakovat a praktikovat. Kde zůstal zdravý selský rozum? Děláte s koněm to, co chcete a tak, jak to chcete, nebo to, co dělají ostatní? Je zima, tak dekujete koně, který to nepotřebuje, jen proto že to dělají ostatní? Posíláte docpat sedlo, aniž by sedlář viděl koně? Když kůň nedá hlavu dolů, tak mu prostě přidáme pomocné otěže, protože to tak dělají všichni? Nebo ostřejší uzdění? Máte koně „v bezpečí“ zamřížovaného boxu a necháte stájnici zavírat mu jediné okno, protože by se prý naučil kousat? Nepouštíte koně ven, protože prší? Prosím, zastavte se, vzpomeňte si, proč jste si pořídili koně. Pro radost. A jistě chcete, aby on měl radost, že měl štěstí zrovna na vás. Přemýšlejte, hledejte informace, ptejte se a nenechte se ukolébat odpovědí, že se to tak prostě dělá. Jděte svou cestou. Klidně buďte za rebela. Váš kůň za to stojí.

Pavla Růžičková

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Ze světa

Koně a zima

Co nevíte o kašli

Zimní krmení: dřevo na okus

Aktivní ráj v Kamenném dvoře

Aktivní stáj a welfare koní

Jak chytit koně ve výběhu

Pozitivní motivace: Jak nasadit ohlávku

Ježdění se čtyřmi křížky na hřbetě

Jak vybrat bezpečnostní vestu

Cesta k dokonalému koni: Snižování lekavosti

Čtení o koních

Sedlo musí sedět

Koňská karavana

Jak se fotí kůň

Nebojte se zapřáhnout II.

Koníček

Zamyšlení: O vztahu člověka ke zvířatům

Tagy:

Editorial 1/2016

Editorial 1/2016

Přejít na články z Kočičí planety 1/2016

Už jsem přiznala, že bych někdy chtěla být kočkou.

Zvlášť teď v zimě, ráno dlouho spát, válet se, hledat ty nejteplejší a nejměkčí místa, nechat se rozmazlovat... Tedy kočkou domácí, milovanou. Být kočkou venkovní není v zimě žádná výhra, spíš boj o holý život.

Jsou ale situace, kdy i ty milované domácí kočky musejí bojovat. Ne přímo o holý život, ale o své místo v rodině, o své jistoty, o naší lásku. Proč? A kdy? Stačí, aby do vašeho života vstoupil nový člověk a život kočky se rázem vzhůru nohama. Slabší kočičí povahy vyděsí i obyčejná návštěva, která se dlouho nezdrží, kočka i tak v tichosti zmizí a objeví se až druhý den. Jiné mohou nového člena rodiny ignorovat nebo s ním dokonce bojovat. Co všechno může nastat a jak takové situace řešit, vám prozradí materiál na téma Nový člověk v životě kočky.

To taková Fifinka, naše kráska z titulní strany, měla v den focení celkem jasno. Fotografa, který ji bez kousku studu rušil při dopolední siestě, naprosto ignorovala. A na svého majitele, který se ji snažil pomocí všech možných hraček a mávátek lépe naladit, koukala značně shovívavě. Její pohled jako by říkal „tak chlapče ukaž, co ještě umíš“. Inu člověk míní, kočka mění. A Fifinka dál kraluje ve svém malém, ale oddaném království. Přála bych všem kočkám lásku a péči, kterou má ona.

S přáním krásné zimy

Pavla Růžičková

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Obchodní koutek

Fotíme titulku

Vyhodnocení soutěže o titulku

Ze světa

Jak se žije se ruskou modrou kočkou

Takhle ne

Nový člověk v životě kočky

Z pohledu kocoura Bertranda

15 tipů na zimu

Kočičí život: Rozmnožování

Poradna

Ze stolu se nekrade

Plakát

Veterina: Syndrom onemocnění horních cest dýchacích u koček

Kočičí rostlinstvo

Šelmy: Ocelot

Test: Co prozradí ocas kočky?

Kočičí ráj se servalem a karakalem

Povídka: Vy potvory chlupatý

Jako dítě jsem toužila po opici

Záhadná kočičí žena

Kuriozity s kočkou

Čtenářský koutek

Bílá tlapka dětem

Vtipné fotografie

Křížovka

Tipy pro vás

Fejeton: Zemětřesení

Editorial 1/2016

Editorial 1/2016

Přejít na články z Koktejlu 1/2016

Srdeční záležitost

Často mi lidé pokládají otázku: „A kde se vám nejvíce líbilo?“ Jednoduchá otázka a složitá odpověď, alespoň pro mě. Mám zvolit Island? Taiwan? Anebo snad Chile? Jak srovnávat nesrovnatelné? Na cestování mě baví pestrost, jedinečnost každého místa a kultury. Nemám jednoho cestovatelského vítěze, ale mnoho favoritů, kteří úspěšně atakují slabiny mého srdce. Takovým místem je i Velikonoční ostrov. Tolik literatury jsem si přečetla o jeho historii a všech menších i větších záhadách a teoriích, jež jsou s ním spojeny. A stejně jsem se nestačila divit, kolik věcí jsem neobsáhla, neboť Rapa Nui je životní badatelskou výzvou. Rozplést hádanky ostrova proslaveného sochami moai se snažili mnozí, k nejznámějším jménům patří Thor Heyerdahl a Čech Pavel Pavel. Přicházejí další vědci i amatéři, kteří chtějí světu objasnit způsob, jakým Rapanujci transportovali tunové sochy na kilometry daleko a to za pomoci primitivních nástrojů. Prokáže se aktuální hypotéza místního archeologa Sergia Rapy? A bude model jeho těžkotonážní moai po ostrově skutečně „chodit“? To se ukáže při chystaném pokusu, podrobnosti vám ale přinášíme již teď v reportáži, kterou najdete v tomto vydání.

Možná si ostrov své největší tajemství uchová a možná to bude dobře, protože nejsmutnější by bylo, kdybychom už neměli nad čím žasnout a co objevovat.

Přeji vám krásný rok 2016 a s ním i splněné (nejen) cestovatelské sny.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma - Za císaře pána

Město vonící kávouTerst býval největším přístavem Rakouska-Uherska a kromě zboží tudy prošla řada pozoruhodných lidí.

Rozhovor: Adolf BornDíky Habsburkům jsme se stali centrem Evropy.

Císařova image udávala trendyCharakteristické licousy Františka Josefa I. napodobovalo jeho přičinlivé úřednictvo po celém mocnářství.

 

Záhadní kutošiV subsaharské Africe žije záhadná živá fosilie, o které toho stále více nevíme, než víme. Hrabáč.

Karibik pravý a návykovýJak vypadá Dominikánská republika, když zamíříte mimo resorty a projdete ji po svém?

Buddha a jeho duchovéV Myanmě je Buddha doslova všudypřítomný. Se všedními starostmi ale pomáhají duchové nátové.

Legendy a realitaJak byly dopravovány sochy moai na Velikonočním ostrově? Archeolog Rapi to zjistil.

Poutníkem v AltajiŘetězce hor tvoří přirozenou hranici mezi vyprahlou mongolskou stepí a vlhkou sibiřskou tajgou.

Masajská odyseaNeobyčejný projekt slovenské fotografky spojuje Masaje s lidmi celého světa.

Delikatesní AlentejoOchutnejte s námi gurmánské perly Portugalska, stojí za to.

25 let pod hladinouKdysi vyhlášené argentinské letovisko zaplavila na dlouhých 25 let slaná voda. Dočká se znovuzrození?

Karavana tradicUzbekistán se udržuje v částečné izolaci. Bojí se jeho obyvatelé, že přijdou o své kořeny?

Tagy:

Editorial 1/2015

Editorial 1/2015

Přejít na články z časopisu V sedle 1/2015

Vážení přátelé,

můj příběh je prostý a není nijak výjimečný. Odmalička mne magicky přitahovala zvířata. Bez rozdílu, od šneků po koně. Ocitla jsem se i v jezdeckém oddíle, na závodění mi ale chyběla soutěživost a cílevědomost, skončila jsem u toho, že jsem se naučila koním v sedle nepřekážet. Nebyla jsem ve stáji denně, měla jsem i jiné zájmy, přesto mne koně provázeli celý život. Na staré kolena si jednou pořídím haflinga, plánovala jsem. Pak přišla vysoká, svatba, cestování, děti, psi… Ke koním jsem se dostala tak dvakrát do měsíce a byla jsem ráda. Všechno bylo, jak má být.

Všechno změnil jeden telefon. „Už máš ty starý kolena? Mám tu jednoho haflinga k pronájmu,“ volala mi kamarádka ze stáje. Z haflinga se vyklubal hucul a z pronajatého koně časem kůň vlastní. Od té doby stále pátrám a hledám informace – o kování, o krmení, o tréninkových metodách. Jak Jeníčka nejlépe odčervit, jak ho zbavit zlozvyků, jestli a jakou potřebuje deku. Neustále obtěžuji svoji trenérku všetečnými dotazy proč a nač. Chci, aby chodil denně do výběhu. Chci, aby byl zdravý a spokojený. Nevadí mi, že nikdy nic nevyhrajeme. Pro mne je výhrou, že mě zdraví, když vejdu do stáje, a že pracuje rád. Také stále něco platím. Ustájení, odčervení, očkování, kováře… Vím, že v tom nejsem sama. Věřím, že i vy hledáte odpovědi na vaše otázky a chcete, aby se váš čtyřnohý partner měl dobře, aby s vámi pracoval rád a ochotně a aby se ve zdraví dožil vysokého věku.

Přesně pro vás je tu náš časopis V sedle. Pro aktivní jezdce, chovatele a milovníky koní, kterým není jedno, co a jak dělá jejich kůň. Kteří se nespokojí s odpovědí, že to tak bylo vždycky, že se to tak dělá. Budeme vám přinášet odpovědi na otázky, včetně těch, které jste ještě nepoložili. Ukazovat nové trendy v tréninku a ustájení koní. Vysvětlovat proč.

Přeji vám i vašemu koníkovi krásné léto

Pavla Růžičková

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

3 Editorial

5 Obchodní rejstřík

6 Téma: Mají za ušima?

12 Etologie: Jak se koně učí

14 Krmení: Kouzla ve žlabu

20 Pony nebo kůň: David a Goliáš

25 Zajímavost: Koňská síla

26 Výcvik: Sílu najdete venku

32 Výcvik: Gymnastika

34 Výcvik: Cirkusové kousky

38 Výcvik: Hra na odpočítávání

40 Polemika: Hobby koně

45 Soutěž

46 Poradna: Pozor past!

50 Poradna: Línání

52 Fejeton: První setkání

53 Poradna: Lékárnička do stáje

54 Literatura: Okénko do koňské duše

58 Rozhovor s Danou Kotkovou: Na okamžik princeznou

66 Fejeton: Zamyšlení na konec

Tagy:

Editorial Special Austrálie

Editorial Special Austrálie

Přejít na články z Koktejlu Special Austrálie

Země OZ íků

Když jsem byla malá – hodně malá, dostala jsem od táty přívěšek, který jsem si hrdě připínala na každý kus oblečení. Byl na něm klokan s podivně zářícíma rudýma očima, mně se ale i tak líbil, protože představoval něco velmi exotického, ze země nepředstavitelně vzdálené. Říše snů, která se mi zjevovala jen v atlase. Později mě zasáhl podobně jako generaci mých vrstevníků seriál o klokanici Skippy. Vzdálený kontinent si mi tak stával bližší, i když jsem do něj vstupovala jen v pyžamu při sledování Studia Kamarád. Ve škole jsme Austrálií proletěli a marně se snažím vzpomenout si, co jsme se o ní učili. Moje myšlenky asi tehdy běhaly po jiných rovnoběžkách. Po sametové revoluci, kdy se hranice otevřely a nic už nebylo tak odlehlé a nepředstavitelné, se moji kamarádi dychtivě rozletěli do všech stran světa. Někteří z nich, jakoby chtěli dohlédnout až na jeho konec, dosedli na oranžově zbarvenou půdu, aby viděli zemi, o níž dosud mohli jen snít. Sny jsou ale šálivé a realita skutečná.

Mnoho vody uteklo a moji kamarádi tam stále jsou a jejich řady se rozrůstají, založili rodiny a „v zemi Ozíků“ zapustili kořeny. I když chuť českého piva je v představách často šimrá na jazyku a v mysli stále mají malebnost Českého středohoří, nechce se jim už sundat žabky a vzdát se „nesnesitelné lehkosti bytí“ v australském podání. Buď jim to přáno. A my, kteří máme rádi Říp na dohled, už nemusíme snít o zemi „někde tam dole“, ale můžeme ji objevovat, co nám chuť a peněženka dovolí.

Ozzie, ozzie, ozzie! Oi! Oi! Oi! (kapitolu věnovanou australskému slangu najdete na straně …)

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Mapa Austrálie

Noemova archa na pevniněKde ožívají zaprášené učebnice o dávné fauně

Gondwana na dně

Kadimakara ze Snového časuPřežili bájní tvorové minulosti?

Terra Australis InkognitaDobyvatelé „Jižní země“

Tasmanova zeměZklamání kapitána A. J. Tasmana

Je to malé a hezkéSoutěžní kvíz

Nedostižný James CookNejvětší mořeplavec a pokořitel kurdějí

V Cookových stopáchCestovatel Jiří Kolbaba

Zaoceánský žalářPrvní australští kolonisté z Velké Británie byli trestanci

Rudé srdce„Místo, které hází stín,“ bere dech

Děti díky duchůmmají ženy Austrálců

Trubka od termitůNebýt hmyzu, nemáme didgeridoo

Vdechnout dřevu životKousek Austrálie na severu Čech

SydneyDříve trestanecká osada, dnes 10. nejlepší místo k životu

Plážování jako národní hobbyJedenáct tisíc pláží pro relax i adrenalin

Zlatá horečkaŠílenství, které postihlo všechny vrstvy obyvatelstva

Diamantový důlBlýskavá rozkoš za 450 000 000 dolarů

Lovec ptakopyskůCestovatel vůlí osudu

Paleontologův senMalá Amber objevila miliony let starou fosilii

Ve světě dinosaurůPutování pravěkými pralesy

Steve IrwinLovec krokodýlů dostal ránu do srdce

Hopsavý symbolProč se klokan málem jmenoval skokan?

Australská zooBizarní tvorové na nejmenším kontinentu

Blahodárný eukalyptusJeho kořeny slouží jako vysavač vody

Toxická závislost medvídka koalyRozčepýřené krasavice

Banksie to s ohněm umíPoklady Botanické zahrady v Liberci

Klokaní pracky i nebezpečný kopřivákLétající klacek

Domorodci s ním loví, vaří i sekají trávuDomorodá fyzika

Bumerang je srdeční záležitostRozhovor s Michalem Vejlupkem, prezidentem České bumerangové asociace

Vinařská pidivelmocExtrémní aroma, které ohromilo svět

Na skok na ostrově klokanů

Ozzie barbieKe grilování nemusíte mít důvod

Velbloudí závodyI pro místní zkušené jezdce je jízda na dromedárech noční můrou

Afghánští velbloudáři dali jméno železnici

Z garáže do šlechtického stavuStrhující jízda pana Black Jacka

Boj o míč, nebo o životFooty není pro chlapečky

Thomas Wills Od kriketové pálky k sebevraždě

ThorpédoNejlepší plavec, jaký kdy skočil do bazénu

Kouzla australských silnicanebo všechno je jinak

S palcem nahoru920 kilometrů za 3 týdny

Země tam někde doleKult australských rockerů a jejich balad

AC/DCAustralský vývozní artikl číslo 1

Buš, samota a eukalyptyRecept na Nobelovu cenu

Jak to vidí Ozíci?

Milionář z bušeNatěrač Dundee

Růžové Mrtvé moře

Snadno a rychle Australanem

Jak zvládnout OZZIE LINGO

Luštěte a vyhrajte

Tajemná Rhodesie

Tajemná Rhodesie

TEXT A FOTO: Andrea Kaucká a René Bauer

Řekne-li se Rhodesie, málokdo ví, o které zemi se vlastně mluví. Kdysi to byla nejrozvinutější africká země s nejlepší infrastrukturou, vzděláním, zdravotnictvím a životní úrovní. Naprosto soběstačná země v zemi, kde jinak vládla divočina. Říkalo se jí „obilnice Afriky“ – dnes je známá jako Zimbabwe.

Turisté se jí vyhýbají, cestopisy se o ní nezmiňují. Jako by ta země neexistovala! A přitom je tak nádherná a skrývá spoustu zajímavostí a tajemství! Například Viktoriiny vodopády, jež domorodci kdysi dávno pojmenovali „Dým, který hřmí“. Člověk, který sem přijede z Botswany nebo z Mosambiku, má pocit, jako by přijel do jiného světa. V zemi granitových pahorků a stromů mopane žijí pohodoví lidé, převážně z kmenů Šona a Ndebele. Lidé kmene Šona svou zemi nazvali Zimbabwe – Velký kamenný dům, a tento „dům“ je domovem i pro dalších minimálně devět menších etnik.

Číst dál...

Hrátky s geny

Hrátky s geny

TEXT: JAROSLAV PETR

Prognózy biologů nevěští nic dobrého. Do roku 2050 zmizí z povrchu naší planety 15 až 40 % stávajících druhů. Tváří v tvář této hrozbě zvažují vědci i velmi kontroverzní cesty k záchraně ohrožených forem pozemského života. Americký biolog Michael Thomas navrhuje zapojit do boje za přežití vymírajících organismů genové inženýry.

Řada záchranných programů je založena na změně dědičné informace v ohrožené populaci. Příkladem může být boj o přežití malé populace zmije obecné na jihu Švédska poblíž vesnice Smygehuk. Výstavba a intenzivně obdělávaná pole tu uvěznily necelou čtyřicítku hadů na pruhu luk širokém maximálně 200 metrů a dlouhém asi kilometr. Smygehucké zmije tak byly donuceny k plození potomstva blízce příbuznými rodiči. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Velké samice zmijí přivádějí na svět i osmnáct mláďat. Na loukách u Smygehuku se ale pohyboval počet potomků jedné samice kolem pěti až sedmi. Bezmála třetina mláďat trpěla vážnými problémy a nepřežívala. Genetické analýzy potvrdily, že se v malé populaci zmijí nahromadily poškozené geny a hadi degenerují. Ochránci přírody proto vysadili na louku u Smygehuku zmije z jiných oblastí a ty vnesly do skomírající populace „zdravou krev“. Smygehucké zmije tak utekly hrobníkovi z lopaty.

Číst dál...

Pompeje pod mořem

Pompeje pod mořem

TEXT: Judita Kovářová, FOTO: Dassault SystE`mes

Ludvík XIV. vstoupil do dějin jako Král Slunce, ironií osudu je, že mu jeho politický vaz mohla zlomit loď nazvaná La Lune (Měsíc). Když se pětadvacetiletý Ludvík ujal vlády, chtěl všem ukázat svou ne­omezenou moc. Na radu ministra financí Colberta a Chevaliera Paula, jednoho z nejrespektovanějších námořníků své doby, se rozhodl pro rozsáhlou námořní operaci. Jejím cílem bylo odstranění barbarských korzárů, kteří ovládali trh s otroky a narušovali obchod ve Středomoří. Porážka korzárů měla být Ludvíkův vítězný triumf. Do boje proto vyslal početnou námořní flotilu a s ní i 11 500 mužů. Pod velením Ludvíkova bratrance vévody z Beaufort plula flotila k Alžírsku dobýt opevněné pirátské město, dnešní Jijel. Ten se nakonec stal pro galského kohouta snadným soustem. „Vive le Roi!“ Jenže… kdo by tenkrát tušil, že se vítězství změní v potupnou porážku? Že vévoda Beaufort zmizí za nevyjasněných okolností, které budou živit dohady, že právě on byl legendárním mužem se železnou maskou? A La Lune? Ta dopadne na mořské dno jako kámen a s ní odejdou i stovky lidských příběhů. To bude třeba před veřejností ututlat, protože nikdo nechce poraženého krále. Dějiny píšou vítězové.

Číst dál...

Létající mnich

Létající mnich

TEXT: Libor Michalec

Dech beroucí krajina na slovensko-polském pomezí, goralé, kteří vás svezou na pltích po Dunajci, starobylý klášter, kde byla poprvé přeložena Bible do slovenštiny, a k tomu všemu ještě legenda o možná prvním slovenském aviatikovi, ale také bylinkáři a alchymistovi.

Číst dál...

Denis Mukwege: Zvěrstva jsou tu na denním pořádku

Denis Mukwege: Zvěrstva jsou tu na denním pořádku

Ptal se: Tomáš Nídr, Foto: Tomáš Nídr

Studoval na gynekologa proto, aby pomáhal na svět dětem. Jenže místo toho dává Denis Mukwege ve své klinice ve východokonžském Bukavu brutálně znásilněným ženám dohromady jejich intimní partie. Práce má bohužel příliš, protože sexuální násilí proti civilistkám používají všechny strany nepřehledného konfliktu ve středoafrické republice. V rozhovoru vyzývá světové mocnosti, aby přestaly přihlížet tomu, jak jeho vlast už téměř dvě desetiletí trpí kvůli nekonečným rebeliím, během nichž se sexuální násilí používá jako válečná strategie. Mukwege, jehož hřmotná postava a zvučný hlas budí respekt už při vkročení do dveří, si otřesné zážitky z operačního sálu nenechává pro sebe. O utrpení konžských žen mluví veřejně. Kvůli tomu se z něj stala nejviditelnější osobnost země, která se zápalem kritizuje místní vládu i svět za to, že se zoufalou situací nejsou schopni nic dělat. Do své argumentace dává tolik rozčileného elánu, že se při ní opakovaně zakoktá.

Číst dál...

Setkání ve tmě

Setkání ve tmě

TEXT A FOTO: Jan Sochor

Po mokrém černém asfaltu tečou rudá světla aut, která uvízla v pasti podvečerní zácpy, se vzteklým troubením se metr po metru posunují v kruhu. Do nekonečného túrování motorů náhle bolestivě zaskřípala těžká vrata. Do tmy vykročila silueta muže se slepeckou holí.

Nejistými kroky ušel několik metrů těsně podél zdi domu. Připadalo mi, jako by našlapoval v bažinatých blatech. Zastavil se. Pomalu, vrávoravě se otočil čelem přímo proti zdi. Fascinovaně jsem výjev pozoroval. Stařec třesoucí se rukou vyhmátl z kapsy cigaretu a pokusil se ji zapálit. Závan vlhkého větru od moře, který ještě před pár dny na celou Limu přiháněl šedavou mlhu, mu zlomyslně sfoukl sirku.

Číst dál...

Hrbatý sprint

Hrbatý sprint

TEXT A FOTO: Pavel Svoboda

Velbloudům se zde říká „Ata Allah“ tedy dar boží. V nehostinných pouštích Arabského poloostrova hrají důležitou roli ve všech aspektech života beduínů. Právě u nich jsou velmi populárním sportem tradiční velbloudí dostihy.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group