ikoktejl

1
Tag: 1 Nalezeno 342 výsledků.
Tag: 1 Řazení

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Ze světa

Koně a zima

Co nevíte o kašli

Zimní krmení: dřevo na okus

Aktivní ráj v Kamenném dvoře

Aktivní stáj a welfare koní

Jak chytit koně ve výběhu

Pozitivní motivace: Jak nasadit ohlávku

Ježdění se čtyřmi křížky na hřbetě

Jak vybrat bezpečnostní vestu

Cesta k dokonalému koni: Snižování lekavosti

Čtení o koních

Sedlo musí sedět

Koňská karavana

Jak se fotí kůň

Nebojte se zapřáhnout II.

Koníček

Zamyšlení: O vztahu člověka ke zvířatům

Tagy:

Editorial 1/2016

Editorial 1/2016

Přejít na články z Kočičí planety 1/2016

Už jsem přiznala, že bych někdy chtěla být kočkou.

Zvlášť teď v zimě, ráno dlouho spát, válet se, hledat ty nejteplejší a nejměkčí místa, nechat se rozmazlovat... Tedy kočkou domácí, milovanou. Být kočkou venkovní není v zimě žádná výhra, spíš boj o holý život.

Jsou ale situace, kdy i ty milované domácí kočky musejí bojovat. Ne přímo o holý život, ale o své místo v rodině, o své jistoty, o naší lásku. Proč? A kdy? Stačí, aby do vašeho života vstoupil nový člověk a život kočky se rázem vzhůru nohama. Slabší kočičí povahy vyděsí i obyčejná návštěva, která se dlouho nezdrží, kočka i tak v tichosti zmizí a objeví se až druhý den. Jiné mohou nového člena rodiny ignorovat nebo s ním dokonce bojovat. Co všechno může nastat a jak takové situace řešit, vám prozradí materiál na téma Nový člověk v životě kočky.

To taková Fifinka, naše kráska z titulní strany, měla v den focení celkem jasno. Fotografa, který ji bez kousku studu rušil při dopolední siestě, naprosto ignorovala. A na svého majitele, který se ji snažil pomocí všech možných hraček a mávátek lépe naladit, koukala značně shovívavě. Její pohled jako by říkal „tak chlapče ukaž, co ještě umíš“. Inu člověk míní, kočka mění. A Fifinka dál kraluje ve svém malém, ale oddaném království. Přála bych všem kočkám lásku a péči, kterou má ona.

S přáním krásné zimy

Pavla Růžičková

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Obchodní koutek

Fotíme titulku

Vyhodnocení soutěže o titulku

Ze světa

Jak se žije se ruskou modrou kočkou

Takhle ne

Nový člověk v životě kočky

Z pohledu kocoura Bertranda

15 tipů na zimu

Kočičí život: Rozmnožování

Poradna

Ze stolu se nekrade

Plakát

Veterina: Syndrom onemocnění horních cest dýchacích u koček

Kočičí rostlinstvo

Šelmy: Ocelot

Test: Co prozradí ocas kočky?

Kočičí ráj se servalem a karakalem

Povídka: Vy potvory chlupatý

Jako dítě jsem toužila po opici

Záhadná kočičí žena

Kuriozity s kočkou

Čtenářský koutek

Bílá tlapka dětem

Vtipné fotografie

Křížovka

Tipy pro vás

Fejeton: Zemětřesení

Editorial 1/2016

Editorial 1/2016

Přejít na články z Koktejlu 1/2016

Srdeční záležitost

Často mi lidé pokládají otázku: „A kde se vám nejvíce líbilo?“ Jednoduchá otázka a složitá odpověď, alespoň pro mě. Mám zvolit Island? Taiwan? Anebo snad Chile? Jak srovnávat nesrovnatelné? Na cestování mě baví pestrost, jedinečnost každého místa a kultury. Nemám jednoho cestovatelského vítěze, ale mnoho favoritů, kteří úspěšně atakují slabiny mého srdce. Takovým místem je i Velikonoční ostrov. Tolik literatury jsem si přečetla o jeho historii a všech menších i větších záhadách a teoriích, jež jsou s ním spojeny. A stejně jsem se nestačila divit, kolik věcí jsem neobsáhla, neboť Rapa Nui je životní badatelskou výzvou. Rozplést hádanky ostrova proslaveného sochami moai se snažili mnozí, k nejznámějším jménům patří Thor Heyerdahl a Čech Pavel Pavel. Přicházejí další vědci i amatéři, kteří chtějí světu objasnit způsob, jakým Rapanujci transportovali tunové sochy na kilometry daleko a to za pomoci primitivních nástrojů. Prokáže se aktuální hypotéza místního archeologa Sergia Rapy? A bude model jeho těžkotonážní moai po ostrově skutečně „chodit“? To se ukáže při chystaném pokusu, podrobnosti vám ale přinášíme již teď v reportáži, kterou najdete v tomto vydání.

Možná si ostrov své největší tajemství uchová a možná to bude dobře, protože nejsmutnější by bylo, kdybychom už neměli nad čím žasnout a co objevovat.

Přeji vám krásný rok 2016 a s ním i splněné (nejen) cestovatelské sny.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma - Za císaře pána

Město vonící kávouTerst býval největším přístavem Rakouska-Uherska a kromě zboží tudy prošla řada pozoruhodných lidí.

Rozhovor: Adolf BornDíky Habsburkům jsme se stali centrem Evropy.

Císařova image udávala trendyCharakteristické licousy Františka Josefa I. napodobovalo jeho přičinlivé úřednictvo po celém mocnářství.

 

Záhadní kutošiV subsaharské Africe žije záhadná živá fosilie, o které toho stále více nevíme, než víme. Hrabáč.

Karibik pravý a návykovýJak vypadá Dominikánská republika, když zamíříte mimo resorty a projdete ji po svém?

Buddha a jeho duchovéV Myanmě je Buddha doslova všudypřítomný. Se všedními starostmi ale pomáhají duchové nátové.

Legendy a realitaJak byly dopravovány sochy moai na Velikonočním ostrově? Archeolog Rapi to zjistil.

Poutníkem v AltajiŘetězce hor tvoří přirozenou hranici mezi vyprahlou mongolskou stepí a vlhkou sibiřskou tajgou.

Masajská odyseaNeobyčejný projekt slovenské fotografky spojuje Masaje s lidmi celého světa.

Delikatesní AlentejoOchutnejte s námi gurmánské perly Portugalska, stojí za to.

25 let pod hladinouKdysi vyhlášené argentinské letovisko zaplavila na dlouhých 25 let slaná voda. Dočká se znovuzrození?

Karavana tradicUzbekistán se udržuje v částečné izolaci. Bojí se jeho obyvatelé, že přijdou o své kořeny?

Tagy:

Editorial 1/2015

Editorial 1/2015

Přejít na články z časopisu V sedle 1/2015

Vážení přátelé,

můj příběh je prostý a není nijak výjimečný. Odmalička mne magicky přitahovala zvířata. Bez rozdílu, od šneků po koně. Ocitla jsem se i v jezdeckém oddíle, na závodění mi ale chyběla soutěživost a cílevědomost, skončila jsem u toho, že jsem se naučila koním v sedle nepřekážet. Nebyla jsem ve stáji denně, měla jsem i jiné zájmy, přesto mne koně provázeli celý život. Na staré kolena si jednou pořídím haflinga, plánovala jsem. Pak přišla vysoká, svatba, cestování, děti, psi… Ke koním jsem se dostala tak dvakrát do měsíce a byla jsem ráda. Všechno bylo, jak má být.

Všechno změnil jeden telefon. „Už máš ty starý kolena? Mám tu jednoho haflinga k pronájmu,“ volala mi kamarádka ze stáje. Z haflinga se vyklubal hucul a z pronajatého koně časem kůň vlastní. Od té doby stále pátrám a hledám informace – o kování, o krmení, o tréninkových metodách. Jak Jeníčka nejlépe odčervit, jak ho zbavit zlozvyků, jestli a jakou potřebuje deku. Neustále obtěžuji svoji trenérku všetečnými dotazy proč a nač. Chci, aby chodil denně do výběhu. Chci, aby byl zdravý a spokojený. Nevadí mi, že nikdy nic nevyhrajeme. Pro mne je výhrou, že mě zdraví, když vejdu do stáje, a že pracuje rád. Také stále něco platím. Ustájení, odčervení, očkování, kováře… Vím, že v tom nejsem sama. Věřím, že i vy hledáte odpovědi na vaše otázky a chcete, aby se váš čtyřnohý partner měl dobře, aby s vámi pracoval rád a ochotně a aby se ve zdraví dožil vysokého věku.

Přesně pro vás je tu náš časopis V sedle. Pro aktivní jezdce, chovatele a milovníky koní, kterým není jedno, co a jak dělá jejich kůň. Kteří se nespokojí s odpovědí, že to tak bylo vždycky, že se to tak dělá. Budeme vám přinášet odpovědi na otázky, včetně těch, které jste ještě nepoložili. Ukazovat nové trendy v tréninku a ustájení koní. Vysvětlovat proč.

Přeji vám i vašemu koníkovi krásné léto

Pavla Růžičková

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

3 Editorial

5 Obchodní rejstřík

6 Téma: Mají za ušima?

12 Etologie: Jak se koně učí

14 Krmení: Kouzla ve žlabu

20 Pony nebo kůň: David a Goliáš

25 Zajímavost: Koňská síla

26 Výcvik: Sílu najdete venku

32 Výcvik: Gymnastika

34 Výcvik: Cirkusové kousky

38 Výcvik: Hra na odpočítávání

40 Polemika: Hobby koně

45 Soutěž

46 Poradna: Pozor past!

50 Poradna: Línání

52 Fejeton: První setkání

53 Poradna: Lékárnička do stáje

54 Literatura: Okénko do koňské duše

58 Rozhovor s Danou Kotkovou: Na okamžik princeznou

66 Fejeton: Zamyšlení na konec

Tagy:

Editorial Special Austrálie

Editorial Special Austrálie

Přejít na články z Koktejlu Special Austrálie

Země OZ íků

Když jsem byla malá – hodně malá, dostala jsem od táty přívěšek, který jsem si hrdě připínala na každý kus oblečení. Byl na něm klokan s podivně zářícíma rudýma očima, mně se ale i tak líbil, protože představoval něco velmi exotického, ze země nepředstavitelně vzdálené. Říše snů, která se mi zjevovala jen v atlase. Později mě zasáhl podobně jako generaci mých vrstevníků seriál o klokanici Skippy. Vzdálený kontinent si mi tak stával bližší, i když jsem do něj vstupovala jen v pyžamu při sledování Studia Kamarád. Ve škole jsme Austrálií proletěli a marně se snažím vzpomenout si, co jsme se o ní učili. Moje myšlenky asi tehdy běhaly po jiných rovnoběžkách. Po sametové revoluci, kdy se hranice otevřely a nic už nebylo tak odlehlé a nepředstavitelné, se moji kamarádi dychtivě rozletěli do všech stran světa. Někteří z nich, jakoby chtěli dohlédnout až na jeho konec, dosedli na oranžově zbarvenou půdu, aby viděli zemi, o níž dosud mohli jen snít. Sny jsou ale šálivé a realita skutečná.

Mnoho vody uteklo a moji kamarádi tam stále jsou a jejich řady se rozrůstají, založili rodiny a „v zemi Ozíků“ zapustili kořeny. I když chuť českého piva je v představách často šimrá na jazyku a v mysli stále mají malebnost Českého středohoří, nechce se jim už sundat žabky a vzdát se „nesnesitelné lehkosti bytí“ v australském podání. Buď jim to přáno. A my, kteří máme rádi Říp na dohled, už nemusíme snít o zemi „někde tam dole“, ale můžeme ji objevovat, co nám chuť a peněženka dovolí.

Ozzie, ozzie, ozzie! Oi! Oi! Oi! (kapitolu věnovanou australskému slangu najdete na straně …)

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Mapa Austrálie

Noemova archa na pevniněKde ožívají zaprášené učebnice o dávné fauně

Gondwana na dně

Kadimakara ze Snového časuPřežili bájní tvorové minulosti?

Terra Australis InkognitaDobyvatelé „Jižní země“

Tasmanova zeměZklamání kapitána A. J. Tasmana

Je to malé a hezkéSoutěžní kvíz

Nedostižný James CookNejvětší mořeplavec a pokořitel kurdějí

V Cookových stopáchCestovatel Jiří Kolbaba

Zaoceánský žalářPrvní australští kolonisté z Velké Británie byli trestanci

Rudé srdce„Místo, které hází stín,“ bere dech

Děti díky duchůmmají ženy Austrálců

Trubka od termitůNebýt hmyzu, nemáme didgeridoo

Vdechnout dřevu životKousek Austrálie na severu Čech

SydneyDříve trestanecká osada, dnes 10. nejlepší místo k životu

Plážování jako národní hobbyJedenáct tisíc pláží pro relax i adrenalin

Zlatá horečkaŠílenství, které postihlo všechny vrstvy obyvatelstva

Diamantový důlBlýskavá rozkoš za 450 000 000 dolarů

Lovec ptakopyskůCestovatel vůlí osudu

Paleontologův senMalá Amber objevila miliony let starou fosilii

Ve světě dinosaurůPutování pravěkými pralesy

Steve IrwinLovec krokodýlů dostal ránu do srdce

Hopsavý symbolProč se klokan málem jmenoval skokan?

Australská zooBizarní tvorové na nejmenším kontinentu

Blahodárný eukalyptusJeho kořeny slouží jako vysavač vody

Toxická závislost medvídka koalyRozčepýřené krasavice

Banksie to s ohněm umíPoklady Botanické zahrady v Liberci

Klokaní pracky i nebezpečný kopřivákLétající klacek

Domorodci s ním loví, vaří i sekají trávuDomorodá fyzika

Bumerang je srdeční záležitostRozhovor s Michalem Vejlupkem, prezidentem České bumerangové asociace

Vinařská pidivelmocExtrémní aroma, které ohromilo svět

Na skok na ostrově klokanů

Ozzie barbieKe grilování nemusíte mít důvod

Velbloudí závodyI pro místní zkušené jezdce je jízda na dromedárech noční můrou

Afghánští velbloudáři dali jméno železnici

Z garáže do šlechtického stavuStrhující jízda pana Black Jacka

Boj o míč, nebo o životFooty není pro chlapečky

Thomas Wills Od kriketové pálky k sebevraždě

ThorpédoNejlepší plavec, jaký kdy skočil do bazénu

Kouzla australských silnicanebo všechno je jinak

S palcem nahoru920 kilometrů za 3 týdny

Země tam někde doleKult australských rockerů a jejich balad

AC/DCAustralský vývozní artikl číslo 1

Buš, samota a eukalyptyRecept na Nobelovu cenu

Jak to vidí Ozíci?

Milionář z bušeNatěrač Dundee

Růžové Mrtvé moře

Snadno a rychle Australanem

Jak zvládnout OZZIE LINGO

Luštěte a vyhrajte

Tajemná Rhodesie

Tajemná Rhodesie

TEXT A FOTO: Andrea Kaucká a René Bauer

Řekne-li se Rhodesie, málokdo ví, o které zemi se vlastně mluví. Kdysi to byla nejrozvinutější africká země s nejlepší infrastrukturou, vzděláním, zdravotnictvím a životní úrovní. Naprosto soběstačná země v zemi, kde jinak vládla divočina. Říkalo se jí „obilnice Afriky“ – dnes je známá jako Zimbabwe.

Turisté se jí vyhýbají, cestopisy se o ní nezmiňují. Jako by ta země neexistovala! A přitom je tak nádherná a skrývá spoustu zajímavostí a tajemství! Například Viktoriiny vodopády, jež domorodci kdysi dávno pojmenovali „Dým, který hřmí“. Člověk, který sem přijede z Botswany nebo z Mosambiku, má pocit, jako by přijel do jiného světa. V zemi granitových pahorků a stromů mopane žijí pohodoví lidé, převážně z kmenů Šona a Ndebele. Lidé kmene Šona svou zemi nazvali Zimbabwe – Velký kamenný dům, a tento „dům“ je domovem i pro dalších minimálně devět menších etnik.

Číst dál...

Hrátky s geny

Hrátky s geny

TEXT: JAROSLAV PETR

Prognózy biologů nevěští nic dobrého. Do roku 2050 zmizí z povrchu naší planety 15 až 40 % stávajících druhů. Tváří v tvář této hrozbě zvažují vědci i velmi kontroverzní cesty k záchraně ohrožených forem pozemského života. Americký biolog Michael Thomas navrhuje zapojit do boje za přežití vymírajících organismů genové inženýry.

Řada záchranných programů je založena na změně dědičné informace v ohrožené populaci. Příkladem může být boj o přežití malé populace zmije obecné na jihu Švédska poblíž vesnice Smygehuk. Výstavba a intenzivně obdělávaná pole tu uvěznily necelou čtyřicítku hadů na pruhu luk širokém maximálně 200 metrů a dlouhém asi kilometr. Smygehucké zmije tak byly donuceny k plození potomstva blízce příbuznými rodiči. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Velké samice zmijí přivádějí na svět i osmnáct mláďat. Na loukách u Smygehuku se ale pohyboval počet potomků jedné samice kolem pěti až sedmi. Bezmála třetina mláďat trpěla vážnými problémy a nepřežívala. Genetické analýzy potvrdily, že se v malé populaci zmijí nahromadily poškozené geny a hadi degenerují. Ochránci přírody proto vysadili na louku u Smygehuku zmije z jiných oblastí a ty vnesly do skomírající populace „zdravou krev“. Smygehucké zmije tak utekly hrobníkovi z lopaty.

Číst dál...

Pompeje pod mořem

Pompeje pod mořem

TEXT: Judita Kovářová, FOTO: Dassault SystE`mes

Ludvík XIV. vstoupil do dějin jako Král Slunce, ironií osudu je, že mu jeho politický vaz mohla zlomit loď nazvaná La Lune (Měsíc). Když se pětadvacetiletý Ludvík ujal vlády, chtěl všem ukázat svou ne­omezenou moc. Na radu ministra financí Colberta a Chevaliera Paula, jednoho z nejrespektovanějších námořníků své doby, se rozhodl pro rozsáhlou námořní operaci. Jejím cílem bylo odstranění barbarských korzárů, kteří ovládali trh s otroky a narušovali obchod ve Středomoří. Porážka korzárů měla být Ludvíkův vítězný triumf. Do boje proto vyslal početnou námořní flotilu a s ní i 11 500 mužů. Pod velením Ludvíkova bratrance vévody z Beaufort plula flotila k Alžírsku dobýt opevněné pirátské město, dnešní Jijel. Ten se nakonec stal pro galského kohouta snadným soustem. „Vive le Roi!“ Jenže… kdo by tenkrát tušil, že se vítězství změní v potupnou porážku? Že vévoda Beaufort zmizí za nevyjasněných okolností, které budou živit dohady, že právě on byl legendárním mužem se železnou maskou? A La Lune? Ta dopadne na mořské dno jako kámen a s ní odejdou i stovky lidských příběhů. To bude třeba před veřejností ututlat, protože nikdo nechce poraženého krále. Dějiny píšou vítězové.

Číst dál...

Létající mnich

Létající mnich

TEXT: Libor Michalec

Dech beroucí krajina na slovensko-polském pomezí, goralé, kteří vás svezou na pltích po Dunajci, starobylý klášter, kde byla poprvé přeložena Bible do slovenštiny, a k tomu všemu ještě legenda o možná prvním slovenském aviatikovi, ale také bylinkáři a alchymistovi.

Číst dál...

Denis Mukwege: Zvěrstva jsou tu na denním pořádku

Denis Mukwege: Zvěrstva jsou tu na denním pořádku

Ptal se: Tomáš Nídr, Foto: Tomáš Nídr

Studoval na gynekologa proto, aby pomáhal na svět dětem. Jenže místo toho dává Denis Mukwege ve své klinice ve východokonžském Bukavu brutálně znásilněným ženám dohromady jejich intimní partie. Práce má bohužel příliš, protože sexuální násilí proti civilistkám používají všechny strany nepřehledného konfliktu ve středoafrické republice. V rozhovoru vyzývá světové mocnosti, aby přestaly přihlížet tomu, jak jeho vlast už téměř dvě desetiletí trpí kvůli nekonečným rebeliím, během nichž se sexuální násilí používá jako válečná strategie. Mukwege, jehož hřmotná postava a zvučný hlas budí respekt už při vkročení do dveří, si otřesné zážitky z operačního sálu nenechává pro sebe. O utrpení konžských žen mluví veřejně. Kvůli tomu se z něj stala nejviditelnější osobnost země, která se zápalem kritizuje místní vládu i svět za to, že se zoufalou situací nejsou schopni nic dělat. Do své argumentace dává tolik rozčileného elánu, že se při ní opakovaně zakoktá.

Číst dál...

Setkání ve tmě

Setkání ve tmě

TEXT A FOTO: Jan Sochor

Po mokrém černém asfaltu tečou rudá světla aut, která uvízla v pasti podvečerní zácpy, se vzteklým troubením se metr po metru posunují v kruhu. Do nekonečného túrování motorů náhle bolestivě zaskřípala těžká vrata. Do tmy vykročila silueta muže se slepeckou holí.

Nejistými kroky ušel několik metrů těsně podél zdi domu. Připadalo mi, jako by našlapoval v bažinatých blatech. Zastavil se. Pomalu, vrávoravě se otočil čelem přímo proti zdi. Fascinovaně jsem výjev pozoroval. Stařec třesoucí se rukou vyhmátl z kapsy cigaretu a pokusil se ji zapálit. Závan vlhkého větru od moře, který ještě před pár dny na celou Limu přiháněl šedavou mlhu, mu zlomyslně sfoukl sirku.

Číst dál...

Hrbatý sprint

Hrbatý sprint

TEXT A FOTO: Pavel Svoboda

Velbloudům se zde říká „Ata Allah“ tedy dar boží. V nehostinných pouštích Arabského poloostrova hrají důležitou roli ve všech aspektech života beduínů. Právě u nich jsou velmi populárním sportem tradiční velbloudí dostihy.

Číst dál...

Plechové legendy

Plechové legendy

TEXT A FOTO: Juraj Kaman

Autobusy, které donedávna brázdily silnice nejmenšího ostrovního státu Evropy, byly unikátní. Mnohé z nich vířily prach místních cest již přes půl století a kvůli nim si někteří pletli fotografie z Malty se záběry z komunistické Kuby.

Číst dál...

Město duchů

Město duchů

TEXT A FOTO: Michal Fanta

V režimu toho nejpřísnějšího utajení, připomínajícího bájnou oblast 51 v americké Nevadě, fungovalo město Irbene. Dokonce není ani zakresleno na starých mapách, ačkoli v dobách své slávy kypělo životem. Důvod? Osmý největší radioteleskop na světě, který patřil Rusku.

Na nekonečné rovné cestě protínající borový hvozd lze zahlédnout jen jednu nepatrnou ceduli „Irbene radioteleskope“ se šipkou ukazující kamsi na starou neudržovanou cestu. Zpočátku projíždíme lesem, pak mineme rozpadlou bránu a za ní se objevuje sídliště z panelových domů. Jen je tu něco jinak, než je člověk zvyklý. Paneláky jsou bez oken. Střechy i cesty mezi domy zarůstají keříky a stromy, a domy bez života trčí uprostřed lesů jako vzpomínka na doby Sovětského svazu. „Duc-duc-duc!“ kola našeho auta co chvíli přejíždějí mezery panelů, z nichž je cesta poskládaná. Za velkého natřásání dojedeme na okraj lesa. Za písečnou planinou a za plotem s ostnatým drátem, na kterém je už znát zub času, se tyčí monstrum připomínající kulisy ze sci-fi filmů. Obrovský radar ční do výše 30 metrů a jeho talíř o průměru 32 metrů vypadá zdola jako obří deštník.

Číst dál...

Paní nejimpozantnější

Paní nejimpozantnější

TEXT A FOTO: Juraj Kaman

Když v květnu 2012 navštívil gruzínský prezident Michail Saakašvili pevnost v Achalciche, která se v té době rekonstruovala, prohlásil, že z ní bude nejpopulárnější stavba v zemi. Dnes je již tento skvost architektury úspěšně dokončen a o tom, zda měl prezident pravdu, se můžete přesvědčit sami.

Když jsem se začátkem roku 2013 připravoval na cestu do Gruzie, o návštěvě města Achalciche jsem příliš neuvažoval. Prestižní průvodce Lonely Planet mu věnoval necelou stránku a místní pevnosti, která je dnes nejkrásnější stavbou široko daleko, pouhopouhé dva řádky. O to více mě překvapilo, když jsem ve vlaku směřujícím do Tbilisi zaslechl­ rozhovor dvou cestovatelů, fascinovaných návštěvou této odlehlé destinace. „Původně jsem chtěl v Achalciche pouze přestupovat, ale když jsem zahlédl místní hrad, málem mi vypadly oči z důlků,“ vyprávěl nadšeně jeden z nich. „Fantastická stavba, která vypadala jako z pohádek tisíce a jedné noci, mě skutečně okouzlila. Do té doby jsem za nejkrásnější pevnost považoval Alhambru ve španělské Granadě, ale ta, před kterou jsem stanul v Gruzii, mi v ten okamžik přišla mnohem impozantnější.“ Druhý batůžkář dychtivě přikyvoval: „Přesně tak, i já jsem si vzpomněl na Granadu, když jsem poprvé viděl pevnost v Achalciche. Ale zatímco do Alhambry zavítá měsíčně přes dvě stě tisíc lidí a za prohlídku s průvodcem dáš málem celodenní plat, v Gruzii jsem měl stejně krásnou stavbu téměř pro sebe a vstupné bylo spíše symbolické. Miluji magická místa, která nejsou profláklá, a Achalciche k nim určitě patří.“

Číst dál...

Kluci krev a mlíko

Kluci krev a mlíko

TEXT A FOTO: Eric Lafforgue

Co je pro vás ideálem krásy? Troufám si tipnout, že ať má jakoukoli podobu, ani zdaleka se nepodobá tomu, co každoročně velebí zástupci kmene Bodi v jižní Etiopii.

Každý rok v červnu probíhá v údolí řeky Omo na jihu Etiopie oslava nového roku kmene Bodi, nazývaná Kael. Kromě klasického radování se ze změny kalendáře je Kael především vyvrcholením půl roku probíhající soutěže „krásy“ mezi místními muži. A jak se vítěz vybírá? Stane se jím ten, kterému za poslední půlrok narostlo největší břicho.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group