ikoktejl

1
Tag: 1 Nalezeno 342 výsledků.
Tag: 1 Řazení

divoČINY

divoČINY

Staré divočiny nenávratně zmizely. Některé činy je ale nyní vracejí zpět. I tak by mohl znít podtitul dokumentárního filmu, v jehož názvu je příslib exotické výpravy, místo toho však podnikneme cestu do svého nitra a společenského svědomí.

TEXT A FOTO: Jan Svatoš

Divočina. Drtivé většině Čechů se pod tímto pojmem vybaví exotické obrazy – africká savana, amazonská džungle nebo korálové útesy. Evropská i česká divočina zůstává v drtivé většině opomíjena, přitom slovo divočina má kořeny právě na starém kontinentu. Je to možná i z toho důvodu, že my – Evropané – jsme tu naši skutečně původní divočinu zcela vymýtili. Podle posledního odhadu jí zbývá pouhé 1 %. O její záchraně přemýšlíme minimálně, paradoxně mnohem hlasitěji ale mluvíme o tom, jak nevybíravě se domorodci chovají ke slonům a lvům. Přitom jsme to byli právě my, kdo se jako jedni z prvních zbavili svých domnělých konkurentů – medvědů, vlků, zubrů a rysů. Jaký vztah k divoké přírodě má tedy ve skutečnosti česká společnost? A potřebujeme v dnešní době ještě vůbec k něčemu divočinu v jejím původním slova smyslu – neprostupné pralesy, v nichž se toulají rysové, běhají vlčí smečky a kde voní tlející dřevo?

Číst dál...

Editorial 1/2015

Editorial 1/2015

Přejít na články z Kočičí planety 1/2015

Vážení čtenáři,

vítám vás nad stránkami prvního letošního vydání a opožděně i v novém roce. Pevně věřím, že to bude rok dobrý, dle čínského horoskopu je rokem dřevěné kozy a má být naplněn klidem a harmonií.

Harmonie, soudě podle fotografií, které jste nám zaslali do soutěže na téma Dáreček, u vás doma vládne, ale s tím klidem bych si nebyla tak jistá. Klid ve spojitosti s kočkou je velmi relativní pojem. Hlučné kočky obvykle nebývají, ale klid? Klidný život? Ano, žijí s vámi v bytě a nenutí si vycházky uprostřed noci. Jinak ale je život s kočkou spíše léčbou neklidem. „Pokud vám škodí přemíra klidu a spokojenosti, potřebujete kúru neklidem,“ píše se ve stejnojmenné povídce Hectora Hugh Munroa. Následně barvitě popisuje sled nečekaných událostí, který usedlému starému mládenci převrátí klidný život vzhůru nohama. U nás klid nevládne. Praktikujeme léčbu neklidem pomocí zvířat. Zvlášť naše kočky se profilují jako schopné léčitelky. Dokážou překvapit vždy, když se necháme ukolébat pocitem, že je vše, jak má být. Průměrně jednou do měsíce hledáme Manfreda. To pak zpovykovaná rodina prohledává celý dům, skrýše, ve kterých byl nalezen posledně, a děti začnou pod vlivem emocí (a televize) spřádat ty nejneuvěřitelnější scénáře, co se mu asi mohlo přihodit. Po půl dni zoufalého hledání a snahy uklidnit děti se pak Manfred vyloupne, náruživě se protahuje a náramně se baví zmatkem, který vyvolal. Prostě potřeboval vyzkoušet, jak se spí ve starém kufru, na poličce za kuchařkami, v košíku s krémem na boty, v pračce, na balkoně v načatém pytli zeminy nebo jinde. Zvláštní je, že se na místa činu nevrací. Podezřívám ho, že stále vymýšlí, co by na nás zase vyzkoušel.

Přeji vám tedy krásný začátek roku, spoustu zážitků s dobrým koncem a kousíček klidu na čtení Kočičí planety. Nejlépe se čte s vrnící kočkou na klíně…

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Obchodní koutek

Rozhovor s Pavlínou Šmucerovou

Ze světa

Jak se žije s norskou lesní kočkou

Proč to dělá?

Vše, co jste chtěli vědět o genetice

Konec řevu

Porada

Veterina: Diabetes mellitus

10 hlavních zásad krmení kočky

Co mají všichni s tím BARFEM?

Kočičí drogy

Kocoura nebo kočku

Jeho Veličenstvo kočka

Vyhodnocení fotosoutěže

Plakát

Krásky s handicapem

Barmské kočkování

Rok v útulku

Z pohledu kocoura Bertranda

Kauza Skrýšov

Šelmy: Karakal

Kočičák v záběru

Křížovka

Fotosoutěž

Kočka spisovatelská

Dětský koutek

Kočky pod barvami světových vlajek

Tipy pro vás

Život s kočkou: Poněkud hořké

Čtenářský koutek

Vyrobte si

Vtipné fotografie

Povídka: Kufr

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – MagieVšechna kouzla LoméCo lze sehnat na vúdú trhu? Všechno!Poslové z Rapa NuiDvě ženy v současnosti drží pouto přátelství mezi Českem a Velikonočním ostrovem.Zrozené z bouřeVíte co mají společného obec Prysk na Českolipsku, Colorado Plateau a Mars?

Grand Canyon v KazachstánuNekonečná rovina a pustá step? Ale kdepak, tahle země umí překvapit.

Lov jen pro zvanéOjedinělé setkání s Aboriginci v jejich domovině. Jak dopadne střet s krokodýlem?

Poslední z mrchožroutůOrlosup bradatý přichází ke každé hostině jako poslední. Přesto je králem hor.

Trevorova odyseaKdyž zjistil, že oslepne, propadl depresím. Nakonec však našel nové světlo života.

O vlcích a lidechDříve žili vlk a člověk pokojně vedle sebe, pak se něco zlomilo a stali se z nich nepřátelé.

Útěk do BazalkovaJak se dají prožít Vánoce v hinduistické atmosféře?

Kde vychází Paní slunceExistuje oblast v Íránu, kde mají hlavní slovo ženy.

Severská samotaŠvédské národní parky jsou oblíbenými cíli turistů. Nikoli však v zimě.

Tagy:

Český král Himálajské koruny

Český král Himálajské koruny

Existuje jen čtrnáct vrcholů na světě převyšujících 8000 metrů nad mořem, říká se jim Himálajská koruna. Doposud je zdolalo pouze třináct lidí. V roce 2014 by měl přibýt čtrnáctý. Zdolá-li Radek Jaroš horu Čogori (K2), bude prvním Čechem, který stanul na všech osmitisícovkách.

Za Radkem Jarošem, nejúspěšnějším českým vysokohorským horolezcem, jsem se vydal k němu domů, do Nového města na Moravě. Před naším setkáním jsem o něm znal pouze to, co vydala média či internet. Věděl jsem o jeho úspěších v horolezectví, o tom, že na začátku své lezecké kariéry tragicky ztratil přítelkyni v Tatrách; měl jsem také poslední informace o omrzlinách a následné amputaci dvou a půl prstu na noze po návratu z Annapurny. A pravda, byl jsem také trošku na rozpacích, jaký bude? Přece jen je to člověk, který má něco za sebou a má být na co hrdý.

Číst dál...

Editorial 1 / 2014

Editorial 1 / 2014

Přejít na články z Kočičí planety 1/2014

Vážení čtenáři,

konečně je tu jaro. I když podle kocoura ze sousedství, který po nocích řve a snaží se do svého teritoria zahrnout i naši zahradu, je už nejméně měsíc. Náš kastrovaný Manfréd je s ním na válečné stezce, přestože je jeho Ellie také kastrovaná a v podstatě ji nemá rád. Ale je jeho a naše zahrada také. Nemá to chudák lehké.

Lehké není ani soužití více koček pod jednou střechou. Přesto mnozí z nás mají doma více než jednoho mourka. Když jsem sbírala materiály pro články o soužití většího množství koček v jedné domácnosti, objevila jsem velký počet úžasných lidí, kteří neváhají obětovat vlastní pohodlí pro kočky. Na otázku zda toho litují, odpovídají všichni shodně – ne. Jsou ochotní se uskromnit, aby se kočky měly co nejlépe, a odměnou jim je pohled na spokojená zvířata. Neměnili by. Obdivuji je a děkuji za naději, že dobří lidé ještě žijí. A je dobře, že chovají kočky. 

Hlubokým zážitkem pro mne bylo setkání s novým plemenem koček. Přiznávám, že když jsem studovala informace o levkoyích a prohlížela si fotografie, kladla jsem si otázku, co lidi vede k tomu vyšlechtit něco tak ošklivého. Ale pak se na mne v autě cestou na focení přišla podívat Anička v zelené mikině a já se nestačila divit. Přišla sama od sebe, asi po pěti minutách jízdy, dostala jsem pusinku a ještě mne osahávala tlapkou. Ta bezelstná nabídka přátelství od tvorečka s vizáží ušounka mne upřímně dojala. Naprosto chápu nadšení jejich majitelů pro tohle plemeno a přeji jim mnoho úspěchů na cestě k uznání plemene, která jistě nebude jednoduchá.Budu ráda, pokud se vám toto číslo Kočičí planety stane rádcem a inspirací pro spokojené soužití s kočkami. Věřím, že stejně jako já musíte občas řešit nějaké ty kočičí šarvátky, problémy a stále hledáte další informace. V tom je život s kočkami krásný – přináší nové výzvy a nenechá vás zpohodlnět a zakrnět. Občas mívám pocit, že život se zvířaty by měl být na předpis.

Přeji vám krásné jaro s vašimi kočími miláčky, ať již s jedináčkem nebo s celou hordou chlupáčů

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

EditorialObchodní koutekDoktorka se srdcem pro kočkyRozhovor s dr. NačeradskouHabešská kočka – dítě bohůJak se žije s habešskou kočkouZe světaNaše téma: soužití kočekVíc koček, víc štěstí?Hádky a šikana mezi kočkamiKdo s kým?Test přátelstvíKdyž je jedna nemocnáRaději víc misek než máloJak se žije s hordou kočekZkušenosti čtenářůCat hoardingJak nás vidí kočkyPovídka: nováčekPamlsky: co má ráda ta vaše?Z pohledu kocoura bertranda:O dobrotách pro pravé šelmyVyhodnocení fotosoutěže s fyprystemPlakátŠelmy: kočka na rybáchKastrace a nic jinéhoZáludnosti krmení kočekPoradnaKoupání kočekLevkoy: nováček z ukrajinyNeobvyklé přátelství – kočky a holubiKočka v říši rostlinPortrét útulku: 1. Kočičí útulek na vysočiněZvíře již není věc, ale živý tvorKočka tahem tužkyVyrobte si s námi:Jaro s motivem kočekKoutek pro dětiKočičí humorKřížovkaPovídka: posel dobrých zprávHarlekýn je pozoruhodnáKočka fantasieTipy pro vásČtenářský koutekFejeton: flirt se slečnou stříbrnou

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Kluci krev a mlíko – Etiopský kmen Bodi slaví příchod nového roku originální soutěží, kterou vyhrává ten s největším břichem.

Kvíz

Hrbatý sprint – Jestli si myslíte, že dostihy jsou jen koňskou otázkou, v Ománu vás vyvedou z omylu.

Příroda

Český král Himálajské koruny – Pokud Radek Jaroš pokoří K2, bude prvním Čechem, který zdolal všechny osmitisícovky.

Plechové legendy – Obdobně jako Kuba i Malta se pyšnila pojízdnými veterány v běžném provozu.

Téma – Quo vadis

Pompeje pod mořem – Jak nejlépe studovat podmořské archeologické nálezy? Přeci pomocí robotů a 3D technologií.

Rychlé roury – Nový způsob transportu osob na obzoru! Nebudete se bát cestovat rychlostí 6500 km/h?

Hrátky s geny – Genové inženýrství nám nabízí způsob, jak zachránit či dokonce oživit živočišné druhy.

Předplatné

Setkání ve tmě – Unikátní reportáž z domu pro slepé v Limě.

Paní nejimpozantnější – V Gruzii byste asi jednu z největších a nejkrásnějších pevností nehledali.

Tajemná Rhodesie – Navzdory Mugabeho vládě se ze Zimbabwe stává opět stát, který stojí za návštěvu.

Vzkříšené legendy – Na trh se pomalu vrací staré značky automobilů.

Rozhovor – Zvěrstva jsou tu na denním pořádku, říká konžský gynekolog Denis Mukwege, nominovaný na Nobelovu cenu míru

Dítě bouře – Filipíny zasáhl ničivý tajfun.

Historie a archeologie

Létající mnich – Inspirován Leonardem da Vinci si sestrojil Cyprián křídla, ale jeho zásluhy jsou daleko větší.

Adrenalinoví ikarové – Víte co je wingsuit BASE jump? To je fakt pořádný úlet.

divoČINY – Dokumentární film Jana Svatoše ukazuje, jak obtížná je cesta velkých šelem zpět do české přírody.

Město duchů – Město, které dnes vypadá jako po vymření, není zakresleno v žádné mapě. Chcete vědět proč?

Tipy pro vás

Tagy:

Ostrovy lásky

Ostrovy lásky

TEXT: Miloslav Stingl

Existuje jedna část zeměkoule, která je pro mnohé lidi přímo synonymem fyzické lásky. Touto oblastí je zcela nesporně Polynésie. Ony rajské ostrovy v Jižních mořích – Tahiti, Markézy, Tuamotské atoly a mnohé jiné. Sám si vzpomínám, že vůbec první cestopis, který jsem o těchto polynéských zemích jako osmiletý kluk četl, se jmenoval „Ostrovy lásky“. Kniha vyprávěla zejména o Tahiti. To mimochodem zajisté nebyla vhodná četba pro žáka 3. třídy obecné školy. Ale přesto, a právě kvůli té mé první „polynéské knížce“, si rovnici „Polynésie rovná se Ostrovy lásky“ pamatuji až dodnes. Jako v případech jiných generalizací leží pravda i tentokráte někde uprostřed. Ano – obyvatelé Polynésie se rádi a intenzivně milují. Ale nejenom oni. A nejenom na Tahiti. Za příklad toho, jak to tedy na těchto „ostrovech milování“ skutečně chodí, jsem si zvolil jednu polynéskou zemi – mnohem méně známou i mnohem méně popularizovanou knihami podobnými onomu mému dětskému cestopisu – Samou. A to i proto, že jsem mohl v průběhu třiceti let Plavecké ostrovy – Samou desetkrát navštívit – poprvé v polovině šedesátých let, a naposledy před několika lety, kdy jsem pobýval na svém nejoblíbenějším a pro mě nejkrásnějším samojském ostrově Tutuile.

Číst dál...

Ztracený tulák

Ztracený tulák

TEXT: Lenka Stránská

Radiotelegrafická zpráva z ostrova Midway: „Bouře od jihu. Déšť. Silné poryvy větru. Zábradlí na návětrné straně pod vodou. Lůžka mokrá. Stěží udržujeme kurs. Mám se báječně. Přál bych vám, abyste byli na mém místě.“

Tuto zprávu dostali přátelé cestovatele Richarda Halliburtona 24. března roku 1939. Ani tváří v tvář hrozící katastrofě neztrácel tento dobrodruh, autor velepopulárních cestopisů, svůj pověstný smysl pro humor. Čínská loď s ptákem fénixem na zádi jako symbolem štěstí, se kterou se 5. března roku 1939 vydal z Hongkongu, aby proplul Tichým oceánem a mohl tak „vpadnout do Ameriky na čínské džunce“, navždy zmizela. A s ní i Richard Halliburton, nejznámější zapomenutá legenda.

Číst dál...

Za oponou Nepálu

Za oponou Nepálu

TEXT A FOTO: Mysha Košťálová

Pro turistu duchovní krajina střežená Himálajem. Pro zasvěcence i místo s tíživými problémy. Co se skrývá za mírumilovnou tváří Nepálu odhaluje naše spolupracovnice, která se již několik let snaží pomoci Nepálčatům ke vzdělání.

„Jak to myslíš, že tvůj táta běžně bije mámu?“ zeptala jsem se nevěřícně, a Sabita na mě koukla podobně vyjeveně. Zamrkala svýma mandlovýma očima, a pak řekla docela klidně: „To je u nás normální, vlastně nevím o žádným muži z vesnice, který by nikdy nepil a nevylíval si zlost na rodině.“ To byl jeden z prvních velkých šoků, které mi Nepál přichystal. Jenže přišel až dneska, napoprvé jsem tuto zemi pod Himálajem poznala jako typický turista, jako idylickou, pohodovou a osvícenou buddhismem.

Číst dál...

V bukovem přítmí

V bukovem přítmí

TEXT A FOTO: Zdeněk OndrušBuková hora u Ústí nad Labem, Bukovec v samém jádru Jizerských hor, Malý a Velký Buk v Lužických horách nebo také Bučina na Šumavě. Bukové lesy se už po celá staletí zapisují do místopisu naší krajiny.

Buky v minulosti představovaly jednu z nejvíce zastoupených dřevin našich lesů. Po ústupu doby ledové před přibližně 12 000 lety se začal středoevropský les výrazně měnit. Severské tundry a ustupující ledovce postupně zarůstaly nejprve náletovými dřevinami, jako jsou břízy a lísky, za kterými rychle následovaly další listnaté dřeviny. Smrky se naopak stahovaly do vyšších horských poloh. V nížinách smrk nemohl konkurovat listnatým stromů, které během dlouhého, teplého léta měly mnohem větší přírůstky. Krajina střední Evropy byla zalesněna prakticky celoplošně. Jehličnany představovaly jen pětinu stromového porostu.

Číst dál...

Vězení letargie

Vězení letargie

TEXT A FOTO: Ondřej Kolman

„Co udělali s dětmi? To se snad radši ani neptej…,“ odpovídá Solomon a své velké uzlovité ruce zkříží na klíně. „Otec byl voják, vládní voják, jestli mi rozumíš. Žili jsme v neustálém strachu, v hrůze, že zase přijdou. Pokud by se dozvěděli, že je táta u armády, přijeli by v noci, jako za ostatními. Proto jsem utekl, vzal jsem ženu a děti a teď žiju tady, v Kakumě.“

Kakuma je druhý největší utečenecký tábor v nejnehostinnější poušti na severozápadě Keni, v oblasti sousedící těsně se Súdánem a Ugandou. Tábor je postaven na udusané hlíně, africké slunce vyhání rtuť teploměru pravidelně nad čtyřicet stupňů. Procházíme ulicí a žhavý vítr nám žene do očí pouštní prach a písek, který bodá do obličeje jako tisíce žhavých jehliček.

Číst dál...

Čekání na tapíra

Čekání na tapíra

TEXT A FOTO: Michal Kašparovský

Národní park Corcovado je podle některých zdrojů nejbohatší místo na Zemi z hlediska biodiverzity. Mezi tisíci zde žijícími druhy je i můj favorit – tapír. Podle všeho se potuluje všude kolem, zbývá tedy si na něj chvilku počkat.

Kostarika je v rámci ostatních zemí Střední Ameriky ve zvláštním postavení. Dlouhodobě se profiluje jako ideální turistická destinace, která je především bezpečná. Ve srovnání s ostatními zeměmi nabízejícími podobné klima a přírodu, ale také dopady občanských válek v podobě násilností a operujících drogových kartelů, je to unikum. Dá se říci, že Kostarika je přírodní klenot, na který se turisté slétají jako kolibříci na květ. Na mnoha místech ale máte pocit, že těch kolibříků je více, než kolik jich je schopné kvítko napojit. Takový národní park Manuel Antonio musí být dokonce aspoň den v týdnu zavřený, prý aby si zvířata odpočinula od davů. Národní park Corcovado na odlehlém poloostrově Osa je ale odlišná story.

Číst dál...

Cafe diesel

Cafe diesel

TEXT A FOTO: Petr Mácal

Průjezd checkpointem rusko-čečenské hranice obsazeným vojáky a policisty napovídá, že situace v regionu je neklidná. Ježící se protitankoví ježci a hlavně kulometů příslušníků speciálních jednotek OMON, nenechají nikoho na pochybách. I tady ale platí, že v nouzi poznáš přítele.

Jedno z dobrodružství naší cesty do Kazachstánu 25 let starým terénním vozem značky Mitsubishi Pajero začalo slovy „zase to hřeje“. Zatuhlá čelist brzdy na zadním kole nám po výměně brzdových destiček způsobila problém, se kterým jsme nebyli schopni se ani po několika pokusech vypořádat. K tomu se ještě přidaly potíže s nádrží, zkrátka když se daří, tak se daří…

Číst dál...

Rudolf Krautschneider: Žiju svoje sny

Rudolf Krautschneider: Žiju svoje sny

Ptala se: Jordanka Jirásková, FOTO: archiv R. Krautschneidera

Ten člověk změnil můj pohled na život, i když jsem aktivní cestovatelka, po setkání s ním jsem si připadala jako marnotratný, neschopný, ufňukaný a sebestředný snílek, který nikdy nic nedotáhne do konce. Rudolf Krautschneider si své sny plní. Cestou do Ameriky si zamíří na Kanáry, vezme batoh a nasbírá si u kamarádů v horách pomeranče, aby měl na lodi co jíst. Základní potraviny si však veze s sebou z Čech, teď, když už na ně má, byly totiž doby, kdy ho při životě na lodi držela i strava takřka nepoživatelná. Jeho sen byl ale silnější než jeho chuťové buňky a pro spatření tučňáka byl připraven obětovat i více než dobrou českou kuchyni. Lodě staví s láskou a poctivě a taky jim věří víc než čemukoli jinému. A jak sám říká, žije fantastický život, který předčil i jeho dětské sny. Řídí se zvláštními pravidly, která by málokdo přijal a možná i chápal. Je to velkorysý muž, který někdy i rozdává své lodě, a na palubu vezme kohokoli. Nyní o sobě ale tvrdí, že je spíše zkrachovalý mořeplavec.

Číst dál...

Když v Evropě padne smog

Když v Evropě padne smog

Text: Irena Páleníčková, foto: Jiří Páleníček

Pro nelyžaře je docela sympatické pomyšlení, že v době, kdy střední Evropa má před sebou ještě převážnou část zimy a spolu s ní i absolutní nedostatek slunce a modré oblohy, je možno i po vlastní ose dojet někam, kde dennodenně svítí slunce. Jednou z takových zemí je Maroko.

Sedím v křesle, za zády mi praská oheň v kamnech a já zavírám oči a v duchu se opět koupu v loňském zimním teple. Výraz koupu je docela na místě, vždyť v marocké poušti u jejích největších dun Erg Chebbi v těsném sousedství vesnice Merzouga existují dokonce tzv. písečné lázně. Jejich popis se ale někomu může zdát až trochu morbidní.

Číst dál...

Džin z kašny

Džin z kašny

TEXT A FOTO: Bohumil Brejžek

Do zítřejšího rána obrostou všechny stromy, co jich v havířské kolonii stojí, jitrnicemi a jelítky a v potoce poteče místo vody pivo. Taková přání se však splnila jen Pandrholovi, a navíc jen v pohádce. Nebo že by něco podobného bylo možné?

Věřte, že je na světě město, kde z kašny na náměstí neteče voda, ale jalovcová. Není to sice stále, jen jeden den v roce a k tomu ještě pouhých třicet minut, ale takové místo skutečně existuje. Nachází se v belgických Flandrech. O Hasseltu, provinčním městě na severovýchodě Belgie se sedm­desáti tisíci obyvateli se proto s nadsázkou říká, že je nejbohatším městem v Belgii, kde zlato teče proudem. Tím zlatem je míněn právě jalovcový jenever, který se ve zdejších palírnách vyrábí. Dříve byl nespočet palíren, nyní zůstaly pouze tři největší.

Číst dál...

Tři kola bez sedla

Tři kola bez sedla

TEXT A FOTO: Silvia Vaculíková

Dav hučí, zatímco se žokejové řadí podle vylosovaného pořadí na start. Celé náměstí zmlkne, a pak ticho prořízne ohlušující výstřel, palio začíná.

Dvakrát do roka ožije italská Siena dostihovým nadšením a náměstí Piazza del Campo zaplaví na třicet tisíc fanoušků. Za vstup se tady neplatí. Náměstí se ale nedá nafouknout, a tak ti, co chtějí palio vidět, se tu shromažďují už od tří od rána, i když hlavní závod začíná v sedm večer. Italové jsou však národ podnikavý. S trochou štěstí se lze domluvit a palio sledovat z některého balkonu soukromého bytu. Získáte dobrý výhled i příležitost fotografovat. Zadarmo to ale není, připravte si zhruba čtyři sta eur.

Číst dál...

Pevnost jménem Tsingy

Pevnost jménem Tsingy

TEXT A FOTO: Martin Loew

Jestliže je ostrov Madagaskar pokladnicí přírodního bohatství, potom národní park Tsingy de Bemeraha představuje klenot v této pokladnici. Skalami opevněný ráj endemických živočichů i rostlin. Vše, co tu vidíte, nejspíš nespatříte nikde jinde na světě.Tsingy. Ze vzduchu vypadají jako nekonečné zástupy ostrých kopí, které domorodci zapíchali hroty směrem k nebi v hustých řadách vedle sebe. Ze země připomínají gotické katedrály s tisíci špičatými věžemi, omšelými staletími prudkých lijáků. Když vstoupíte dovnitř, ocitnete se v zakletém zámku šedivých vysokých zdí a nedobytných hradeb, v jejichž uličkách se okamžitě a navždy ztratíte.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group