ikoktejl

1
Tag: 1 Nalezeno 340 výsledků.
Tag: 1 Řazení

Vláček do nebe

Vláček do nebe

TEXT A FOTO: IVAN BREZINA (magazín Maxim)

V severovýchodní Indii začíná nostalgická cesta do historie. Svezte se do Dárdžilingu úzkorozchodnou železničkou, označovanou za jednu z nejkrásnějších tratí světa! Z okna vagonu spatříte tropické pláně Bengálska i bělostné sněhy Himálaje.

Mark Twain, který se vláčkem do Dárdžilingu vydal v roce 1896, to označil za nejkrásnější den v životě – směs extáze, smrtelného strachu a nepředstavitelné radosti. Moje osobní dobrodružství ale nezačalo zrovna růžově. Do města Siliguri, kde tahle bizarní trať začíná, jsem poprvé dorazil na jaře 1994 celý pomlácený a nevyspalý (podruhé jsem tohle místo navštívil loni). Třicetihodinová jízda z Dillí vagonem třetí třídy, kterým cestují jen ti nejchudší z nejchudších, dá člověku pořádně zabrat. Britský spisovatel David Tomory ji přiléhavě popsal těmito slovy: Ještě předtím, než vlak zastavil, vzaly davy jeho dveře útokem a celé rodiny se začaly cpát skrz okna vagonu. Skončil jsem naproti dveřím WC, první čtyři hodiny vestoje a pak vsedě na svém batohu, zatímco se přese mne neustále sem a tam šplhali ti, kdo chtěli na záchod. To vše v sedmačtyřiceti stupních vedra a bez jakéhokoliv pití.

Číst dál...

Kaktusové moře

Kaktusové moře

TEXT A FOTO: KATEŘINA a MILOŠ MOTANI

Prašná a pustá, mezi mořem a vysokými Andami. Se sytě modrým nebem. Se solnými jezery a tyrkysovými lagunami. Na západě se setkává s mořem. Tady na pobřeží chrání Atacamu před slunečním žárem camanchaca, pobřežní mlha přinášející život.

Jsme na cestě již třetí den, míříme na sever směr Antofagasta, chceme se zastavit na pacifickém pobřeží a pak pokračovat dál až do přístavního města Arica. Chile je nejbezpečnějším státem Jižní Ameriky, a tak bez obav spíme v autě, zaparkovaném na kraji prašné nezpevněné cesty, obklopeni mohutnými kaktusy Eulychnia.

Číst dál...

Horské aroma

Horské aroma

TEXT A FOTO: MIROSLAV CABAN

Hory... Za celou éru lidstva slovo nesčetněkrát vyslovené. Dokázal by někdo spočítat, kolikrát to bylo? Myslím, že ne. Stejně je to i s výhledy z vrcholků hor. Fascinující pohledy a scenerie se mění každou sekundou. Každý vidí stejnou scénu jinak a v tom je kouzlo hor.

Číst dál...

Koupání zakázáno

Koupání zakázáno

TEXT: OLGA a VÁCLAV ŠILHOVI, FOTO: VÁCLAV ŠILHA

„Této země se můžeš dotknout jen tehdy, když k ní budeš mít respekt. Zkušenost, kterou si s sebou odneseš, nenajdeš nikde jinde na světě.” Tak pravil Brian Baruwei z aboriginského klanu Wurrkbarbar. A každý, kdo chtěl poznat australské Severní teritorium, mu musí dát za pravdu.

Terra Australis – jižní země. Slova vonící dálkou a tajemstvím mě fascinovala už jako malého kluka. Po letech jsem si na své dětské okouzlení vzpomněl znovu. Bylo to na letišti ve Frankfurtu, kde jsem nastupoval do letadla směřujícího do Singapuru, odkud mě čekala poslední etapa cesty do severoaustralského Darwinu. Tuto část Austrálie jsem si jako cíl své cesty nevybral náhodou. Kromě proslulých přírodních lokalit a řady endemických druhů zvířat mě sem lákal především jeden tvor. Plaz s nechvalnou pověstí zabijáka – krokodýl mořský.

Číst dál...

S Irem na baru

S Irem na baru

TEXT A FOTO: ANTONÍN J. GRIMM

Dostat se do Irska a neochutnat whiskey by byla nejen škoda, ale snad i hřích. Návštěva originálního pubu či baru není jen prohlídkou nějaké nálevny, je to poznání části živoucí historie celé země.

Pryč je doba, kdy sv. Patrik na svém trojlístku, podle kterého je ostrov symbolicky zelený, vysvětloval princip svaté Trojice. V dnešní hektické době by patrně sv. Patrik svou zemi ani nepoznal. Ač na jeho počest každý rok 17. března barví Irové všechno možné i nemožné na zeleno a v jeho jménu propuká největší oslava roku, při které vládne přátelská a pohodová nálada.

Irové však neslaví jen jeden den v roce, bezstarostné Irsko se projevuje každý den. Důkazem můžou být i tradiční puby a bary, představující součást koloritu ostrova. Odnepaměti se v nich scházeli odbojní politikové, talentovaní spisovatelé, umělci i světoznámí hudebníci.

Číst dál...

PŘED DELIRIEM...

PŘED DELIRIEM...

S člověkem, který mi kupoval becherovku, jsem odjížděla někam do neznáma autobusem. Potom v hustém křoví na břehu Vltavy pod velkým viaduktem jsme spolu souložili. Nebyl na mě zlý, nakoupil hodně pití a to bylo moc príma. Pili j s m e v křovinách dlouho do večera. Večer pak seděli v zahradní restauraci. Zpívali jsme árie z operet, bylo tam plno lidí a bylo veselo.

Číst dál...

KOKTEJL alá ISTAMBUL

KOKTEJL alá ISTAMBUL

Istambul. Jediné město světa sídlící na území dvou kontinentů, nepřeberné množství trhů se zlatem, kůží, falešnou skotskou whisky. Neuvěřitelný počet cizinců, v minulosti budujících socialismus, jejichž hlavy připomínají kalkulačky v mžiku schopné vyčíslit, co se vyplatí či nevyplatí koupit. Mimo jiné i město, ve kterém vydělávají desetileté děti, město které se stalo eldorádem laciných prostitutek, které kromě svého těla nabízí kaviár, kapavku či syfilis.

Číst dál...

Kája Saudek: vteřiny života

Kája Saudek: vteřiny života

Proč vteřiny života? Kdyby si chtěl někdo někdy povídat o jeho celém životě, vzniklo by bezmála dílo takových rozměrů, jakým je například Ottův nauč-ný slovník. Proč Kája Saudek? Třeba je příjemné povídat si v jeho šedě vymalovaném ateliéru plném krásných obrazů nad hrnkem dobrého čaje...

Číst dál...

Tagy:

Kufr

Kufr

V roce 1993 uplyne 60 let od záhadné vraždy pražské prostitutky Mrtvol bylo v dějinách Československa hodně. Ale žádná z nich asi nevyvolala tolik diskusí a dohadů, jako Otylie Vranská. Její rozřezané tělo bylo nalezeno druhý zářijový den roku 1933 ve dvou kufrech. V jednom ráno na bratislavském nádraží ve vlaku z Prahy, v druhém týž den, taky ve vlaku z Prahy, ovšem v Košicích.

Číst dál...

Proto budu žít

Proto budu žít

Jednou jsem si myslel, že mám AIDS. Že jsem v prdeli. Naprostý černý tmě. Že jsem hrozný kretén, že jsem si NA TO nedal POZOR. Měl jsem pocit, že umřu a všichni se na mě ještě budou dívat skrz prsty - HELE TO JE TEN AJCÁK. Div si neodplivnou a já budu SÁM. MOC, MOC šílený pocit, na to že to byl jen pocit.

Číst dál...

Rákoska

Rákoska

Říkají mu Rak. Nebo taky Rákoska. Josef Rakoncaj, zasloužilý mistr sportu. Narozen 6. dubna 1951, ženatý, otec dvou dětí, světová horolezecká extratřída. Jako první na světě vystoupil dvakrát na K2, druhou nejvyšší horu světa. Žije v nejvyšším patře panelákového domu v Turnově. Pane Rakoncaj, proč se z horolezectví stal takový šlágr. Hory skýtají určité nebezpečí. Pobyt člověka v takovém prostředí vzbuzuje sám o sobě napětí.

Číst dál...

SATANISTÉ, JEHOVISTÉ A OSTATNÍ SEKTY V ČECHÁCH

SATANISTÉ, JEHOVISTÉ A OSTATNÍ SEKTY V ČECHÁCH

Pane doktore, jste naším předním odborníkem na destruktivn í kulty. Jak jste se k této disciplíně dostal? Shodou okolností náhodou. začal jsem se Svědky Jehovov ými, protože kolem mne byli lidé, kteří jimi byli nějakým způsobem postiženi. Když už jsem měl nastudováno spoustu jehovistick é literatury, přišlo mi líto zapomenout nabyté znalosti, a tak jsem to nabízel i ostatním.

Číst dál...

KOHO NUDÍ VELEHORY

KOHO NUDÍ VELEHORY

TAKŽE TAKHLE VYPADÁ CESTA DO NEZNÁMA. Podíváš se na bágl a zdá se ti titěrný na to, aby v něm mohl být veškerý tvůj majetek pro příští dva měsíce a zároveň hrozně těžký na to, aby s ním člověk mohl šplhat na kyslíkový dluh řádově čtyři tisíce metrů nad mořem. Ale o to právě jde. Bágl a pár dolarů v peněžence na krku signalizující fantastickou skutečnost: dneska se může do asijských pouští i království osmitisícových vrcholů podívat každý.

Číst dál...

ZEMĚ DLOUHÉHO BÍLÉHO MRAKU

ZEMĚ DLOUHÉHO BÍLÉHO MRAKU

Nový Zéland překvapuje bohatstvím a rozmanitostí přírodních krás. Má stále zasněžené hory i činné sopky, vřelá jezera i ledovce, písečná pobřeží i úrodn á pole, husté subtropické lesy i řeky plné ryby. Za příznivého podnebí, dostatku slunečního svitu a dešťů roste na pastvinách celý rok tráva. I původní stromy a keře jsou stále zelné. Jen ze- žloutlé listí vrb, topolů i jiných dovezen ých stromů nám prozradilo, že u nás doma je podzim.

Číst dál...

Gloria MOŘSKÁ TAXIKÁŘKA

Gloria MOŘSKÁ TAXIKÁŘKA

„Tady nemůžeš fotit,” povídá nevraživě Indián oděný do žlutého nepromokavého pláště a otesávající ostrou motyčkou obrovitý kmen. Dlouhé šupiny dřeva, některé stočené do kroužků jako prstýnky, mu padají k nohám. „Rád bych věděl proč,” namítám nejistě. A po kratičké chvilce napětí opatrně dodávám: „Tobě to vadí?” Gloria Talbot stojící vedle mne se potutelně uculuje.

Číst dál...

SOMÁLSKO ZEMĚ POD NOHAMA SLONŮ

SOMÁLSKO ZEMĚ POD NOHAMA SLONŮ

Poezie byla mocnou součástí somálské kultury. Každá důležitá událost v životě Somálců byla napsána ve verších: manželství, rozvod, matčiny rady pro svoji dceru a dokonce i žádosti Alláhovi. Verši se vyhlašovala válka; verše také přinášely mír. Dnes však většina básníků uprchla ze země a ty, kteří zůstali, nelze slyšet nad výstřely samopalů, řevem helikopt ér, bědování pozůstalých nad svými mrtvými a nářkem hladov ých.

Číst dál...

JE LIBO ŠŇUPEČEK?

JE LIBO ŠŇUPEČEK?

Slovo, které samo o sobě vyvolává v mnohých představy špinavých doupat bez hygienického zařízení, plných povalujících se dlouhovlasých, práce se štítících individuí s injekční stříkačkou v naběhlé žíle. Asociální živly, jež spojuje pouze touha po prostředku opojení. Jednotlivci bez zábran, kteří své touze po látce, jež nazýváme drogou, obětují cokoli. Ano, tento zjednodušený pohled, podporovaný mnoha lety oficiální bolševické propagandy, je poměrně tvrdě zafixován v povědomí veřejnosti. Ale odpovídá skutečnost těmto černobílým představám?

Číst dál...

SVĚT A DROGY

SVĚT A DROGY

Za držení drog a obchodování s nimi je v Malajsii smrt pověšením. Pokud u vás objeví 15 gramů takzvané tvrdé drogy nebo 500 gramů hašiše či marihuany, není pro vašeho obhájce v soudním procesu v podstatě žádný prostor. Vše, co je pod touto hranicí, je trestáno jak tělesnými tresty, tak vysokými tresty odnětí svobody. Ned ávno byla v malajském Kuala Lumpur u německého ob- čana - a narkomana - nalezena droga. Po jeho místopřísežném prohlášení, že mu droga byla podstrčena, byl vypovězen ze země. Odletěl do thajského Bangkoku, kde uspořádal tiskovou konferenci.

Číst dál...

MALÝ ČESKÝ ČERNOBYL?

MALÝ ČESKÝ ČERNOBYL?

V noci ze třetího na čtvrtého ledna 1988 vypukl v chemickém skladu hodonínského zemědělského podniku v kyjovské čtvrti Boršov požár. Hořet začalo asi v deset večer. Vrátný, který požár oznámil, bohužel řekl, že hoří v cihelně. Když požárníci dorazili na místo, zjistili, že cihelna nehoří. Místo toho hořela stará bývalá cihelna, ve které byl později zřízen sklad chemických hnojiv.

Číst dál...

PROHNILÍ A ÚPLATNÍ

PROHNILÍ A ÚPLATNÍ

„Dostaneš razítko nežádoucí a pojedeš domů,” řekl polda vzpurnému mladíkovi jižanského vzhledu, kterého sebral při hraní skořápek. „Dám stovku,” navrhl sebejistě skořápkář. Policista ho pevněji sevřel. Vzpomněl si, že ten frajírek vydělal za den možná víc, než on vydělá za celý měsíc. „Pojedeš domů.” „Dám dvě stě,” řekl Srb.” „Dostaneš razítko a pojedeš do války, ” opakoval polda. Chodník se stáčel k protější ulici a tam už vyčnívala budova cizinecké policie. Skořápkář se začal potit. „Dám pět set,” řekl už nervózně. Byla neděle, na policii měli zavřeno.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group