ikoktejl

Rusko
Tag: Rusko Nalezeno 89 výsledků.
Tag: Rusko Řazení

Pevnost víry

Pevnost víry

TEXT: Michal Kratochvíl, foto: Olga Afanasjeva

Ve třináctém století trpěl celý západní svět pod ničivými nájezdy Mongolů. Valili se přes Polsko, Uhry a Balkán a zanechávali za sebou zpustošenou zemi. Jistě není náhoda, že právě v této době vznikla na ruském severu oáza pravoslavné víry a ruského patriotismu.

Teprve po smrti rodičů si dvacetiletý mladík Bartoloměj splnil svůj sen a stal se mnichem. Společně se svým starším bratrem Stefanem vzali sekery a vydali se do lesů na sever od Moskvy, kde se blízko Radoněže usadili na břehu řeky Končury. Zde roku 1337 vlastními silami postavili nevelký kostelík zasvěcený Svaté Trojici. Stefan však nevydržel drsný asketický způsob života a vrátil se do moskevského kláštera. Po odchodu bratra Stefana přijal Bartoloměj jméno Sergij na počest mučedníka svatého Sergia a pohroužil se do samoty. Za nějakou dobu se kolem něj soustředili další mniši. Sergij chtěl, aby všichni žili ze své vlastní práce. Sám šel mnichům příkladem. Vlastníma rukama postavil několik cel pro mnichy, mlel zrno, pekl chleba a nosil vodu od pramenu. Epifanij Moudrý, jeho učeň a pozdější autor jeho prvního životopisu, o něm napsal, že sloužil slovu Kristovu „jako hotový otrok“. Zavedl také stanovy každodenního mnišského života, které se v pravoslavných klášterech používají dodnes. Klášter Sv. Trojice v lesích se stal brzy známým a počet původních dvanácti mnichů začal rychle narůstat.

Číst dál...

Na srazu

Na srazu

Sekt vzniká vyvoláním sekundárního kvašení v láhvi. Výsledkem je originální perlivé víno, které si zamilovala honorace celého světa. Mezi nimi byl i ruský car Alexandr II., a zatoužil mít svůj vlastní zdroj.

TEXT A FOTO: BOHUMIL FIALA

Abrau-Ďurso sice trochu vypadá jako francouzský název, ale ve skutečnosti v něm nic francouzského není. Pochází totiž z Novorossijska. Abrau je název tamního jezera, který by se dal volně přeložit jako „sraz“, Ďurso je jméno zdejší řeky v překladu znamená „čtyři řeky“, protože tok napájejí čtyři zdroje.

Číst dál...

Lahodný Petrohrad

Lahodný Petrohrad

NAVŠTÍVIT RUSKO NIKDY NEBYLO MÝM SNEM, JENŽE KDYŽ JSEM USLYŠELA OD KAMARÁDKY, KTERÁ V PETROHRADU ŽILA, O MĚSTĚ KRÁSNÉM A KULTURNÍM A JEŠTĚ PLNÉM CHUTÍ, NEBYLO CO ŘEŠIT. A KDYŽ RUSKO, TAK S PRAVOU RUSKOU ZIMOU!

TEXT A FOTO: LENKA POŽÁROVÁ

Ráno mžourám v kuchyni na starý rtuťový teploměr. Vítá mě minus osmnáct stupňů a v hlavě mi běhají věty z dávného školního článku o umrzlých vojácích při leningradské blokádě za druhé světové války. Soukám na sebe podvlíkací kaťata i triko, lyžařské podkolenky, obličej mažu indulonou a jako ochranný štít nasazuji dobrou náladu. Když se na modrou oblohu vyhoupne sluníčko, hřeje mě i nadšení. Přidáme-li k tomu zledovatělé chodníky, mám o zábavu postaráno. Chodníky stojí vůbec za zmínku. Okapové roury tu nejsou svedeny pod povrch chodníku do kanalizace, ale končí dobrého půl metru nad zemí. Následkem toho je chodník pokryt v zimě vysokou hrbolatou vrstvou ledu. Rampouchy, místy i statné stalaktity, patří ke všudypřítomnému koloritu. Visí z drátů, parapetů i vývěsních štítů. V každé druhé ulici navíc shazují ze střech sníh a led, které se dole postarají o ještě zábavnější překážkovou dráhu.

Číst dál...

Jezero medvědů

Jezero medvědů

TEXT A FOTO: Petr Slavík

Kolem je skoro tma. Stanovým táborem putují postavy se světýlky čelovek na hlavách. Fouká studený vítr. Dým stoupající z vulkánu Mutnovskij je ještě chvíli růžový, pak zfialoví a s houstnoucím soumrakem vytvoří slábnoucí siluetu na tmavě modré večerní obloze…

Ráno je svěží a voda v horském potoce ledová tak, až brní zuby při čištění. Snídaně v letu. Rychlé balení fotografické výstroje a neustálé dilema, který objektiv bude potřeba a který je zbytečný. Jako vždy nakonec beru všechny. Naše výprava se vsouká na korbu terénního vozu, který nás se supěním vyveze k výchozímu bodu pro výstup do kráteru sopky. Je jasno a slunce rychle nabírá na síle. Lidský had se pomalu sune do svahu. Nevím, kde se vzal, ale připojil se k nám pes. Chvíli jde na konci skupiny, chvíli na jejím začátku. Jako by hlídal stádo ovcí. Nechá se pohladit, podrbat, ale je ve své funkci příliš důležitý, než aby věnoval delší dobu pozornost jedné osobě. To se nakonec stává i lidem. Když na chvíli zvednu hlavu od stezky, vidím, jak se z kráteru valí dým. Vzdává čest své pověsti jednoho z nejčinnějších vulkánů jižní části Kamčatky. Není vlastně pouze jeden, ale jedná se o systém vulkánů. Čas od času si zachrlí dle libosti a opět se uloží k předstíranému spánku. A jak jsou tak sopky už zvyklé, nikdo neví, kdy se znovu probudí, aby ukázaly svou obrovskou sílu. Popílek z Mutnovského lze najít i v sedmdesát kilometrů -vzdáleném Petropavlovsku-Kamčatském, který je výchozím bodem pro většinu expedic, mířících k vulkánům či jezerům jižní části poloostrova. Cesta do kráteru vede přes ledovcová pole. V teplém počasí připomíná natátý led skluzavku.

Číst dál...

Dobrá krev

Dobrá krev

TEXT A FOTO: MAGDALENA SKOPEK

Jezdila jsem se sobím spřežením, šila nitěmi ze sobích šlach, oblékala se do sobích kůží, používala mech coby toaletní papír a trávu jako vložky do bot, jedla jsem syrové maso, sbírala keře na oheň a viděla posvátná místa. Díky tomu se mi také dostalo něneckého jména – Mjagně Akatteto.

Čerstvě zabitý sob se v létě jí přímo venku na trávě. Krev se hromadí v břiše vyvrhnutého a na dvě půle rozříznutého zvířete jako v míse. Dospělí a od krve ušmudlané děti sedí okolo soba a každý svým nožem odřezává kusy červeného masa. Na jednom konci se maso chytne zuby, druhý konec se drží v ruce a maso se odkrajuje až u rtů. Během mé premiéry u takové hostiny mě všichni pozorují a dávají dobré rady. „Magdo, dávej pozor na nos, aby sis ho neuřízla,“ prohodí každou chvíli někdo mezi záchvaty smíchu. Upatlanýma rukama se těžce fotografuje, ale všichni jsou nadšeni a hned si chtějí fotky prohlížet. „Co si o nás pomyslí u tebe doma, když jim ukážeš tyhle snímky,“ směje se Naďa. „Leknou se a určitě řeknou, že tady žijí nějací lidožrouti,“ dodává, strkajíc mi pod nos obrovskou sběračku plnou teplé krve. Bydlím u Něnců už dva týdny, ale každý den mě překvapí něčím novým. Něnci, dříve nazývaní Samojedi, jsou původní nomádští obyvatelé severní Sibiře. Dva měsíce jsem kočovala tundrou středozápadního Jamalu s něneckou rodinou Akatteto. Jejich příjmení znamená „u nich spousta sobů“. Do Salechardu, hlavního města Jamalsko-Něneckého autonomního okruhu, jsem přijela z Moskvy vlakem. Do osady Jar Sale na poloostrově Jamal jsem doplula z říčního přístavu lodí. Dále na sever k řece Harasavej do tábora čtyř čumů (něneckých domů) Alexandra Sergejeviče, v žertu přezdívaného Puškin, jsem se s trochou štěstí dostala helikoptérou. Ta se totiž prvního října jako každý rok vrátila s něneckými dětmi, které byly v uplnulých týdnech ve škole. Jiná možnost neexistuje. Takhle daleko na severu jsou už totiž polární medvědi, před kterými se není kam schovat. Až po obzor jsou po krajině rozesety jen zakrslé keře, po kolena vysoké vrby a plazící se břízky.

Číst dál...

MUŽ S PŘÍVLASTKEM SVĚDOMÍ RUSKA

MUŽ S PŘÍVLASTKEM SVĚDOMÍ RUSKA

Brežněvovská propaganda ho stejně jako Solženicyna či Sacharova vydávala za zaprodance imperialistů. Spisovatel (napři. Zakažte zákazy!) a překladatel (z němčiny do ruštiny překládal mj. díla W Goetha. H. Heineho a H. Bölla). Lev Kopelev se totiž stejně jako Sacharov a Solženicyn kriticky vyjadřoval k poměrům v tehdejším SSSR. Proto tam jeho jméno figurovalo na třetím místě v seznamu „zrádců"... Na Západě si za svoje neohrožené postoje vysloužil přídomek „kritické svědomí Ruska"... Židovské prarodiče mu povraždili němečtí nacisté u ukrajinského Babiho Jaru.

Číst dál...

STŘELBA NA SARKOFÁG, ATENTÁT na Lenina?

STŘELBA NA SARKOFÁG, ATENTÁT na Lenina?

Poprvé jsem viděl Lenina v létě 1970. Jako malý kluk jsem si odstál asi dvoukilometrovou frontu táhnoucí se takřka od Kamenného mostu, sadem kolem hrobu Neznámého vojína, okolo muzea Vladimíra Iljiče Lenina až na Rudé náměstí. Iljič, jak mu důvěrně říkal sovětský občan, ležel v rakvi přikryté skleněným poklopem. Nevýrazné světlo osvětlovalo jeho nažloutlou tvář.

Číst dál...

RUSKÉ DRAMA NEKONČÍ

RUSKÉ DRAMA NEKONČÍ

Ruské drama vlastně začalo sedmnáctým rokem. Nejprve únorovou revolucí, aby po ní dospělo k dramatickému zvratu, který vešel do historie pod zkratkou VŘSR. Dodnes se dosti bouřlivě slaví ještě v několika zemích světa, byť intenzita oslav slábne. Nelze se tomu divit: nimbus převratné dějinné události vzal za své, čas se nad jejím datem neúprosně vrší, dunivý krok dějin jde dál.

Číst dál...

SEXUÁLNÍ REVOLUCE

SEXUÁLNÍ REVOLUCE

„Mravy, říkám ty byly pokleslé," vzpomíná A. Puškarev v rubrice Milostné historky od pánů v ruském erotickém časopise na sexuální život za předchozího režimu. „Mistr souložil v pracovní době ve své kabině s ženou soustružníka, který pracoval na soustruhu dvacet metrů od nich. Sám jsem se nejednou v polední přestávce pobavil s jeřábnicí přímo v kabině. A tenkrát k nám přišla Věročka. Všichni se do ní zakoukali, ale naši mužici jako by se jí nelíbili. Byla ještě panna. Ale spolupracovnice jí záviděly. S námi můžou spát jen tak a sní ne? Počkej, budeš stejná jako my!

Číst dál...

Zločin a Moskva

Zločin a Moskva

Dvě hodiny po poledni přijíždí na moskevskou ulici Sovětské armády nedaleko od Centrálního muzea ozbrojených sil mercedes přibaltskou poznávací značkou. Zastavuje naproti muzeu a jeho osádka zahajuje palbu na červené BMW, vedle něhož pokojně postávají čtyři lidé. První kulku uhodily do okna muzea, kde v prvním patře právě procházela školní exkurze.

Číst dál...

JAKUTSKÉ MOMENTKY

JAKUTSKÉ MOMENTKY

Na cestě do vvesnice Tulaggy Killm zastavil Sofram na malé loučce uprostřed tajgy. Vzal z gazíku zelený plastikovy kbelík. Goša popadl tašku. „Piknik,“ řekli. I tady to slovo znají. Sofron obrátil kbelík dnem vzhůru a Goša na něj obratně nakladl hříběcí maso, rozpoprcované kuře a nakrájený chleba. Vedle na zemi se objevila láhev okurek láhev vodky. Goša otevřel vodku, nalil špetku do skleničky a chrstl to na sebe.

Číst dál...

Třetí světová válka začala!

Třetí světová válka začala!

Podívejte se, jak tiše začínají třetí světovou válku,  hřímá Vladimir Žirinovskij nad hlavami zhypnotizovaného davu. „Poučili se od Napoleona, že nejde otevřenou válkou dobýt Rusko. Poučili se od Hitlera, který se také spletl v pochodu na Rusko. A proto zahájili tichou válku. Rozervat zevnitř Československo, Jugoslávii i SSSR a zastavit náš průmysl. Teď se všude prodává západní produkce.

Číst dál...

PŘÍPAD TUCHAČEVSKIJ - PODVOD STOLETÍ

PŘÍPAD TUCHAČEVSKIJ - PODVOD STOLETÍ

Padělky, které měly usvědčit maršála Tuchačevského a dopomoci Stalinovi k vítězství nad vlastní armá- dou, byly tedy - jak jsme poznali - v Berlíně připraveny již koncem zimy roku 1937. Klíčovou záhadou zůstává: Jak se dostaly do Moskvy? Skutečně v tom sehrála roli i československá tajná služba? Položil jsem tuto otázku už před lety těm, kteří nejlépe mohli odpovědět: důstojníkům našich předválečných zpravodajských složek.

Číst dál...

Stanu se šamankou

Stanu se šamankou

Stanu se šamankou, až uslyším hlas ze země zpívat starou melodii. Otec byl šaman, matka šamanka. Když někdo ublížil matce, mohl i zemřít. Otec i matka jsou dvacet let po smrti, ale vracejí se. Procházejí čumem jako stíny, a když se jich zeptám, kam jdou, odpovídají: „Podívat se, co dělá stádo, je dnes neklidné." Vyjdou ven, nedovolí mi, abych je následovala, a pak zmizí. Říká Sevélik, Bílé světlo, padesátiletá Evenka od řeky Tajmury.

Číst dál...

MOSKVA MAJA LJUBIMAJA

MOSKVA MAJA LJUBIMAJA

Moskva nás přivítala mrazivým počasím, spoustou lidí před Běloruským nádražím a veksláky. První, co jsme okamžitě potře bovali, byla nutnost vyměnit dolary za ruble. Nedaleko nádraží oznamovala honosná vývěsní reklama „EXCHANGE". Před ní několik čekajících lidí. Okam žitě se nás ptá jeden z nich. „Nechcete prodat dolary? Dám vám víc." Cedulka na zdi směnárny hlásá: 1 US - 1540 R.

Číst dál...

Země padajících letadel

Země padajících letadel

Tady před rokem upadlo letadlo. Třicet lidí bylo mrtvých, ukazují mužici z kamazu na širokou pláň. „A minulý týden tu spadlo další letadlo. Vojenské. Asi dva kilometry od nás. Přesně v 11.45 se to stalo," říká Kolja. „Právě jsme si sedli ke svačině a byla to rána, že stakany na stole nadskočily. Země se otřásla."

Číst dál...

Záliv spících tajfunů

Něrpičija je nejdůležitější strategickou základnou Ruska. Tiše v ní odpočívá šest obřích jaderných ponorek Tajfun. Ale největší jaderné nebezpečí je vzdáleno pouhý jeden kilometr od základny: Je to úložiště jaderného odpadu Andrejevka. Uranové tyče z vyhořelých jaderných reaktorů jsou tu naskládány těsně jedna vedle druhé. V roce 1987, rok po katastrofě v Černobylu, byla Andrejevka na pokraji havárie.

Číst dál...

A hořel i sníh

A hořel i sníh

25. října 1994 otiskl New York Times zprávu, že na Sibiři došlo k obrovské ropné havárii, při níž unikly do okolí dva milióny barelů ropy. Ruské úřady zprávu odmítly. Vzápětí se ozvali rozhořčční ruští ekologové. Protichůdné zprávy se střídaly a pochybnosti rostly. Co se vlasně stalo? Jsou odhady pravdivé? Pokud ano, jedná se o třetí největší havárii všech dob. V smutně proslulém případě ztroskotání tankeru Exxon Valdez u aljašského pobřeží v roce 1989 uniklo ropy osmkrát méně.

Číst dál...

SVĚT ODPOČÍTÁVAL POSLEDNÍ MINUTY

SVĚT ODPOČÍTÁVAL POSLEDNÍ MINUTY

Nikdy dříve ani potom nebyl svět tak blízko sebezničení jako v roce 1962. V týdnu od 22. do 29. října vrcholila „karibská krize“, způsobená pokusem Sovětů rozmístit rakety středního doletu na Kubě. Svět stál na pokraji jaderné války. Nové pohledy na staré události přinesly letos v říjnu publikované dokumenty z bostonské knihovny tehdejšího amerického prezidenta Johna Fitzgeralda KENNEDYHO.

Číst dál...

RUSKO HLEDÁ NOVÉHO HRDINU

RUSKO HLEDÁ NOVÉHO HRDINU

Dlouho utajované onemocnění ruského prezidenta konečně proniklo na veřejnost. Několik měsíců byl ruský lid a s ním celý svět v zajetí polopravd o zdravotním stavu Borise Jelcina. Celou zeměkouli obletěl záběr z předvolební kampaně na úřad ruského prezidenta, na němž je Boris Jelcin zachycen, jak „bujaře skotačí“ na pódiu přesně podle Werichovy promluvy při jedné z jeho nezapomenutelných forbín: „Zagrajem rumbičku ako donski kazaki s malou prichuťou soglavečnou.“

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group