ikoktejl

2
Tag: 2 Nalezeno 371 výsledků.
Tag: 2 Řazení

Pan bohatý

Pan bohatý

TEXT: JUDITA KOVÁŘOVÁ

Drancování kolonií přineslo některým nezměrné bohatství. Svou trošku si vzal i Jakob Fugger (1459–1522), zvaný Bohatý – nejbohatší muž středověku. Pocházel z Augsburgu (Bavorsko), z významné obchodnické rodiny, a byl to právě on, kdo z rodinné firmy vytvořil nadnárodní impérium. A to si jeho otec původně přál, aby se stal knězem… To by se také stalo, nebýt smrti Jakobova bratra, který měl stanout v čele rodinné firmy. Jakob měl obchod v krvi a za sebou studium účetnictví, které piloval v Benátkách. S čísly to uměl jako nikdo jiný. Nashromáždil majetek, jehož hodnota by se dnes vešla do sotva představitelné sumy – jednoho trilionu eur. Jakob Fugger nebyl ale jen nechutně bohatý, byl i velkorysý. V Augsburgu vybudoval nejstarší sociální sídliště pro lidi v nouzi, které je dodnes vzorem a je stále v provozu. A jaký se platí u Fuggera nájem? Euro ročně – částka v přepočtu stejná už téměř pět set let.

Číst dál...

Na konec světa

Na konec světa

TEXT: TOMÁŠ HAIMANN

Mnozí historikové označují evropské zámořské objevy a následující budování kolonií za počátek světové nadvlády starého kontinentu. Dodnes často vzpomínáme na fantastické cesty Kryštofa Kolumba či krvavá dobývání Hernána Cortése. Příběh velkých cest vstříc neznámu kdesi na druhé straně oceánu ale nezačíná ve Španělsku ani v Benátkách, začíná v zemi spjaté s mořem tím nejtěsnějším poutem – v Portugalsku. Však ještě než zamíříme na západní cíp Evropy, přibližme si naše znalosti o světě na počátku 15. století. Evropská představa o tom, co se odehrává za horizontem, se příliš nelišila od legend primitivních kmenů. Vzdělanci v rozvinutých částech Evropy sice už ve většině případů souhlasili s myšlenkou, že země je kulatá, širší vrstvy si ovšem stále představovaly naši zemi jako placku na hladině obřího vesmírného oceánu. I tehdejší kartografie byla plné mystérií. Na mapě otce Maura z poloviny 15. století, která je považovaná za vrcholné dílo středověké kartografie, najdeme uprostřed Atlantiku ostrov obývaný draky. Nestarší dochovaný glóbus, vytvořený krátce před objevením Ameriky v roce 1492, pro změnu obsahuje bájný ostrov sv. Brendana. To byla mytická pevnina severozápadně od Afriky, kde slunce nikdy nezašlo, stromy byly obtěžkané plody a za každý den tady uběhl ve světě měsíc.

Číst dál...

Uruguay v rauši

Uruguay v rauši

Malý stát vklíněný mezi Brazílii a Argentinu se jako první odvážil ke kontroverznímu kroku a zlegalizoval marihuanu. Mnozí Uruguayci se nyní bojí, že se jejich dovolenkáři dosud opomíjená země stane centrem drogové turistiky, byť nákup bude povolen pouze místním občanům.

TEXT: TOMÁŠ NÍDR

Dvaatřicetiletý kovář Cristian z metropole Montevideo také amatérsky zahradničí. O svoje rostlinky se pečlivě stará. Zalévá je, přidává do hlíny hnojivo, ochraňuje je před hmyzem, zajišťuje nezbytné množství světla. Vše jen proto, aby si pak vychutnal svoji sklizeň. Jen se bál, aby si na jeho koníčka neposvítili strážci zákona. Ale nyní – řečeno s Hujerem – je bude moci pohostit „trávou ze své zahrádky“. Marihuana se od letošního roku v jihoamerické Uruguayi stane plně legální.

Číst dál...

Neznámý západ

Neznámý západ

Hedvábná cesta, název, který v každém dobrodruhovi vzbuzuje představy o dobách, kdy karavany brázdily Asii. Chtěl jsem tuto bájnou cestu důkladně poznat, ale nakonec jsem trochu odbočil a vydal se hledat duši Ujgurů, lidí s dlouhou tradicí, ohrožených tlaky čínské ekonomiky.

TEXT A FOTO: ERIC LAFFORGUE

První mou zastávkou bylo město Hotan, které navštívil ve 13. století i Marco Polo. Hlavní atrakcí tohoto místa je trh. Není těžké ho najít, stačí jít za kouřem, který se z něj line. Trh tvoří velké množství malých stánků, ve kterých se prodává maso na špejli. Řezníci vedle nabízejí skopové ve všech formách. Na hácích kolem nich visí rozvěšené jednotlivé kusy zvířat, lze si představit, že by bylo možné maso opět složit jako obří puzzle. Nejvíce zábavy však uvidíte ve výlohách. Pozorovat při práci můžete nejen holiče, ale i zubaře. Práce jim jde skvěle od ruky. Prodíral jsem se mezi lidmi a upoutalo mě oblečení žen. Byly oblečené v zářivých barvách a s ohledem na svou muslimskou víru byly zahalené. Starší muže zde zdobí pěstovné dlouhé vousy. Malé děti tu pobíhaly s červenými pionýrskými šátky na krku, dobrá připomínka toho, že jsem stále v Číně.

Číst dál...

Promočená Afrika

Promočená Afrika

Nachází se přímo na rovníku a jeho pralesy patří k těm nejzachovalejším na světě. Vychutnejte si cestu do světa, který se za poslední tisíce let moc nezměnil.

TEXT A FOTO: PAVEL ZÁHOREC

Tak nám to pěkně začíná. Jsme v Libreville, hlavním městě Gabonu, a jsme bez zavazadel. Ta zůstala někde mezi Frankfurtem a Paříží. Naše letadlo do Franceville, kam se přesouváme, odlétá hned zítra ráno a další možnost by byla až za tři dny. Park Lékédi (naše cílová destinace) je navíc vzdálen další dvě hodiny jízdy terénním autem, a to navazuje na tento let. Nezbývá nám, než vyrazit s tím, co máme na sobě. Když už to vydrželo 24 hodin cestování v civilizaci, tak co by to nevydrželo ještě dalších pět dní někde v džungli. Mnohem větší starosti nám dělá, že v zavazadlech zůstaly nabíječky, náhradní akumulátory a léky. Bez repelentů a antimalarik budeme v nejkritičtější oblasti celého afrického kontinentu. Přesto všechno ráno postáváme v „odletové hale“ odhodláni pokračovat. Po přistání nás čeká ještě 82 km jízdy, ale první zastávka musí být někde, kde bychom nakoupili nějaké věci na přežití. Na černošské tržnici pořizuji za asi 10 eur kalhoty, slipy, pantofle a dva páry ponožek. Vesměs „adidas“. Ve vedlejším stánku nákup doplňuji kartáčkem a pastou. Teď už přežiju.

Číst dál...

Editorial 2/2014

Editorial 2/2014

Přejít na články z Koktejlu 2/2014

Ti, kteří tančí v oblacích

Nevědí, co je strach, proto mohou stavět mrakodrapy. To se říká o indiánech z kmene Mohawk, přestože oni sami tento mýtus vyvracejí. Bojí se prý jako každý, ale tuhle práci dělali už jejich otcové a jejich otcové… Když jsme připravovali materiál z New Yorku, města, u něhož člověk neočekává, že by mohl být ještě něčím překvapen, informace o indiánských stavitelích mrakodrapů nám ukázala, že ano. V současnosti zde pracuje padesát tisíc Mohawků, opustili svou rezervaci vzdálenou stovky kilometrů od města, které nikdy nespí, a s ní i své kořeny, své rodiny, své místo.

Pohled na ně fascinuje a bolí toho, komu nedělají výšky dobře. Oni jsou nahoře jako doma, procházejí se v oblacích jen tak, bez jištění, stačí jeden špatný krok a… Je to paradox, že indiáni, kteří byli obětí diskriminace a rasové segregace, se stali těmi, kteří svými schopnostmi pomohli vytvořit americký sen, jenž známe z pohlednic. Ale abychom nebyli příliš romantičtí. Indiáni se pustili do stavby mrakodrapů hlavně proto, že neměli na výběr. V době, kdy je společnost vytlačila kamsi na okraj, byla práce v závratných výškách jedinou, která jim zajistila obživu.

Vztahy mezi americkou vládou a indiány stále nejsou optimální. Řeší se především spory o půdu, přesto se Mohawkové cítí být Američany a po jedenáctém září byli mezi prvními, kteří odklízeli trosky po padlých dvojčatech. Tito muži balancují na hraně mezi minulostí a současností, mezi kulturou svých otců a tou přijatou, lze jsi jen přát, ať mezi nimi udrží balanc a nesklouznou.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Neznámý západ – V provincii Sin-ťiang si ani nepřipadáte jako v Číně. Vypravte se s námi po hedvábné cestě do země Ujgurů.

Příroda

Promočená Afrika – V gabonských národních parcích poznáte deštné pralesy v té nejryzejší podobě.

Uruguay v rauši – Nejmenší jihoamerický stát se odhodlal k největší odvaze – legalizoval marihuanu.

Téma – Za všechny prachy

Na konec světa – Jaké byly počátky zámořských objevů? Zapomeňte na romantické představy o objevování nových světadílů.

Kvíz

Výstavní perličky – Osahat dálky si můžete i v českém muzeu.

Pan bohatý – Znáte Jakoba Fuggera? Byl to prý nejbohatší muž středověku.

Plavba jako cíl – Mořeplavec Rudolf Krautschneider pluje ve stopách největších objevitelů. Ptáte se proč?

Pět záhad kolem mrakodrapů – Rostou stále výš a zdá se, že se jejich růst nikdy nezastaví.

Rozhovor – Petr Slavík – Nebojím se zvířat, ale lidí

Věda a technika

U jezera slz – Svlažit se v jezeře Sonkol znamená užít si lázeň ve výšce přes 3000 metrů nad mořem.

Na srazu – Šumivé víno bývalo výsadou francouzské oblasti Champagne, ovšem jen do doby než v něm našel zálibu ruský car Alexandr II.

Historie a archeologie

McDrive středověku – Karavanseráje bývaly po celé Asii. Poskytovaly útočiště karavanám.

Bambusový příběh – Kolo je univerzální dopravní prostředek. Co ho vyrábět třeba z bambusu?

Kola s duší – Český projekt Kola pro Afriku už pomohl více jak tisícovce školáků.

Mocná iboga – Tajemný rituál, halucinogenní drogy a státem uznávané náboženství. Co mají společného?

Předplatné

Vánoce slečny Latimerové – Žijící fosilie, to je patrně nejvhodnější jméno pro lalokoploutvou rybu latimerii podivnou.

Dobroty v ulicích – Ulice amerického Portlandu lemují stovky stánků s těmi nejvybranějšími pochutinami.

Tipy pro vás

Tagy:

Vychází Extra Energie!

Vychází Extra Energie!

ZATÍM STÁLE TÁPEME

Co by nastalo, kdyby nám najednou došla šťáva? Barvitě to popisuje celá řada hollywoodských snímků. Všechny mají přízvisko katastrofický. Ano, bez proudu by to byla skutečně katastrofa pro společnost, jak ji známe a jak jsme na ni zvyklí. Proto také nejlepší mozky světa dobrých sto let bádají nad tím, jak lidstvu zajistit co nejúčinnější a nejdostupnější zdroj energie. Různé státy pak pod vlivem výzkumů nastupují různé cesty k energetické nezávislosti, aby je potom vzápětí pod tlakem nových poznatků opustily a vydaly se opačným směrem.

Počátek 21. století se nese právě ve znamení velkých obratů a divoké diskuse o energetické budoucnosti Česka, Evropy, celého světa. Po katastrofě ve Fukušimě se od jádra odvrátilo Německo. Britská vláda naopak před nedávnem řekla ano další výstavbě jaderných bloků, která byla u ledu od roku 1995. Pro ostrovní stát, který nemůže nakupovat elektřinu od sousedů, jde o logickou alternativu k obnovitelným zdrojům, jež nezajišťují stabilní výkon. Cena za stabilitu však bude obrovská – vláda bude majitelům elektrárny dlouhých 35 let garantovat vysokou výkupní cenu elektřiny.

Okamžik, kdy budou muset státy včetně Česka definitivně rozhodnout o cestě, na niž se vydají, se blíží s tím, jak se tenčí zásoby uhlí. Žádný obor však není protkaný tak hustou lobbistickou sítí jako právě energetika. Komu věřit? Komu jde skutečně o zajištění energetické soběstačnosti a komu pouze o zajištění jeho kapsy? Faktem je, že elektřina na burzách díky vzrůstajícímu podílu obnovitelných zdrojů zlevňuje. Jak jí bude přibývat, budou se muset konvenční zdroje dotovat. S každým dalším fotovoltaickým panelem na naší střeše navíc klesne odběr od energetických gigantů. Hrozí proto, že v budoucnu jim nezbude nic jiného než zvyšovat cenu elektřiny spotřebitelům, kteří jim ještě zůstanou. Stejně jako zvyšují cenu vodárny, když lidé utahují kohoutky. Všichni hledají cestu, jak se těmto hrozbám vyhnout.

Můžeme jen doufat, že toto tápající meziobdobí překonáme a že stát dá jasný apel k vykročení na cestu. Jestli bude správná, to posoudí až příští generace.

Příjemné čtení vám přeje

Michal Dvořákšéfredaktor

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

ČERNÝ ZÁZRAK I TICHÝ ZABIJÁK

Uhlí. Ve výrobě elektřiny dominuje u nás i ve světě. Podle hrubých odhadů dojde asi za 120 let. Je tedy času dost, nebo máme bít na poplach?

DĚDICTVÍ Z PRAVĚKU

Ropa je dnes klíčovou součástí všech průmyslových odvětví. Byla levná a bylo jí dost. To už však pomalu přestává platit.

NA CESTĚ K BUDOUCNOSTI

Motoristický svět žasne před BMW i8. Tento první plug-in hybridní vůz BMW Group je nejpokrokovějším sportovním vozem planety a propojuje radost z jízdy s úsporností malých městských vozů.

DOBRÝ SLUHA, ŠPATNÝ PÁN

Stačí otočit kohoutkem uzávěru, škrtnout sirkou a máme plamen jako víno. K této dnes samozřejmé záležitosti ale vedla složitá a dlouhá cesta.

TAJEMNÉ ZÁŘENÍ Z HLOUBI ATOMŮ

Ze všech druhů energií, s nimiž přicházíme do styku, zůstane ta jaderná zřejmě jednou provždy nejtajemnější. Nemáme ji totiž možnost vnímat svými smysly. O to citlivěji vnímáme vše, co se kolem této energie šustne.

STRÁŽCE SÍTÍ

Jak se vyhnout blackoutům? Před správci Evropských přenosových soustav stojí nesnadný úkol vyrovnat se s výkyvy v sítích.

JAK NEPŘIJÍT O VÍTR V PLACHTÁCH?

Větrné elektrárny rozšířily počet zdrojů elektrické energie asi před třiceti lety, zatím si však vysloužily více kritiky než chvály. Jejich vyznavači plánují osadit jimi další místa naší země. Stojí to ale za to?

NASTAVME TVÁŘ PAPRSKŮM

Téměř všechnu energii, kterou máme na zemi k dispozici, jsme načerpali a průběžně čerpáme ze slunce. Protože se předpokládá, že zásoby fosilních paliv časem dojdou, stále větší pozornost se upírá k přímému využití sluneční energie, především k její přeměně na energii elektrickou.

ELEGANTNÍ, VÝKONNÉ, ÚSPORNÉ

Pronikání nejnovějších technologií do našich domácností je realitou 21. století. Elektrospotřebiče Samsung svými Inovacemi přinášejí revoluci v tolik sledovaném poměru výkon – úspornost.

OBŘÍ SÍLA V KAPKÁCH VODY

Voda je na Zemi a v její atmosféře v neustálém pohybu. V důsledku záření slunce se odpařuje z vodních ploch, vytváří oblaka páry a padá na zem ve formě deště anebo sněhu. Množství energie obsažené v zemském vodním Cyklu je obrovské, ale její využití není vždy jednoduché.

ENERGIE Z NITRA ZEMĚ

Jak hluboko pod povrchem země sídlí mocnosti pekelné, to se moderní vědě ještě nepodařilo zjistit. Víme však, že z hloubek mezi dvěma až pěti kilometry se dá pomocí vrtů využívat geotermální energie. Pokud Tedy sama ve formě horké vody nebo páry nevyvěrá přirozenou cestou na povrch.

NA KONCI POTRAVNÍHO ŘETĚZCE

Bioplyn můžeme definovat jako plyn, který vzniká v důsledku činnosti živých organismů, ať již mikroskopických, jako jsou bakterie, anebo větších živočichů (např. skotu).

Tagy:

Ostrov čertů

Ostrov čertů

TEXT A FOTO: Alexandra Synac

Už při pohledu z letadla dolů na tu hornatou krásu posetou tisíci jezer, která v odpoledním sluníčku zářila jako safíry na zeleném sametu, se to ve mně zachvělo. Místo jako stvořené pro Tolkienovu fantazii nebo pro Spielbergův Jurský park.

Poslouchám Tonyho, který nám právě poskytl auto ze své půjčovny: „Myslím, že s ní budete spokojeni. Ale držte ji pod devadesátkou.“ Starší podsaditý pán s onošeným kloboukem na hlavě spokojeně poplácal karavan po kapotě a předal nám klíče. „Pršet by dneska už nemělo, tak ji nechte ještě chvíli vyvětrat, ale jinak všechno v pohodě.“ Naše cíle byly jasné – vidět ježuru, tasmánského čerta, ptakopyska, vombata, takzvanou „borovici huon (Lagarostrobos franklinii) patřící mezi nohoplodovité (Podocarpaceae) a místní druh cypřiše (Athrotaxis selaginoides), zvaný „borovice King Billy“, případně cokoliv jiného endemického, čím se tento bezdůvodně opomíjený ostrov může pyšnit.

Číst dál...

Roboti a ti druzí

Roboti a ti druzí

TEXT A FOTO: David Těšínský

Jedna země a dva světy. Japonsko je pokrokový stát, ale jakou cenu má místo na špici? Lidští roboti pracují od úsvitu do soumraku, na odpočinek není čas. Také zde žijí lidé bez práce a bez domova, kteří se narozdíl od nich ještě nezapomněli smát.

Zivot japonského businessmana je stereotypní a suchý. Probudí se okolo páté ranní, pak vyrazí do práce, nastoupí do přeplněného vlaku s přestupy na přelidněných stanicích a pozdě večer ho čeká stejně úmorná cesta zpět. Není divu, že tito živí roboti rádi svůj každodenní stres po práci spláchnou v místních hospodách (izakaya) a mnohdy pak ani netrefí domů.

Číst dál...

Cesta do minulosti

Cesta do minulosti

TEXT A FOTO: Martin Dlouhý

Nikdy bych nevěřil, že během čtvrt kilometru se můžete dostat do jiného světa. První cesta na východ od Česka se člověku vryje do paměti. Vše začalo přejezdem hranic v Užhorodu, rázem jako bychom se vrátili o sto let zpět.

Za první republiky by se žádná hranice nepřecházela, prostě by to bylo domácí putování v rámci Československa, ale časy se mění. Tady se však čas zastavil na přelomu 19. a 20. století. Samozřejmě ne ve všem, obzvláště ne ve větších městech. Mobilní telefony, televize, automobily a podobně nejsou žádnou zvláštností. Ovšem rozdíly mezi bohatými a chudými lidmi jsou jasně vidět a právě ti, co žijí pod hranicí chudoby (to je početnější skupina), poukazují na pomalý rozvoj. Můžete zde klidně spatřit vedle koňského povozu prorezavělého žigulíka či nové audi.

Číst dál...

Život je vitráž

Život je vitráž

Ptal se: Martin Dlouhý, Foto: Martin Dlouhý, archiv Jana Pirka

Vlak, kterým vyrážím na domluvený rozhovor, se rozjíždí a v tu chvíli mi zvoní mobil. „Dobrý den, tady IKEM, sekretariát profesora Pirka. Nemohl byste přijet dříve, pan profesor má naléhavý případ a půjde na sál,“ ozve se z něho. Po příjezdu do Prahy běžím z vlaku do metra, pak na autobus a v běhu dorážím i do IKEMu, kde mi sekretářka sdělí, že musím počkat, než skončí první operace. Asi po půl hodině čekání pan profesor Jan Pirk, světová kapacita kardiochirurgie, přichází. Čiší z něj klid a vyrovnanost, ač je ve stresu i časovém skluzu, protože mu na sál právě přivážejí nového pacienta.

Číst dál...

Světlo z výkalů

Světlo z výkalů

TEXT A FOTO: Vlastibor Čermák

„Cože, on používá bioplyn? Tady v Tanzanii?“ „Ano, už několik let,“ odpovídá průvodce. Zvědavost mě zavedla na venkov, kde panuje černočerná tma, než ji rozřízne světlo z místní farmy.

Byli jsme v centrální Tanzanii již několik dní, a i když tu elektřina byla, často vypadávala, a to i přesto, že za ni lidé platili nemalé peníze. Nespolehlivost dodávek elektrického proudu znepříjemňovala život těm, kdo elektřinu zavedenou měli, a její cena (především cena zavedení) zase odradila ty, kdo po ní zatím jen toužili.

Číst dál...

Za 4 rýnský

Za 4 rýnský

TEXT A FOTO: Jiří Škoda

Co kdybych vám řekl, že hned za našimi hranicemi se nachází krajina pohádek, která zatím uniká pozornosti většiny českých turistů?

Co v Německu? Ať před cestou, nebo po ní, všichni se mě ptali úplně stejně. Příroda, lidé, památky? Reakce většinou nechápavé. Přestože průzkumy veřejného mínění říkají, že se vztahy Čechů a Němců rok od roku lepší, v mém okolí to není moc znát. Občas někdo chválí výhodné nákupy nebo působivou atmosféru drážďanských vánočních trhů, ale stejně je rád, když může konzumovat oblíbené potraviny, sice polepené německými etiketami, pěkně doma v české kotlině. Je to zvláštní, když si uvědomíme, jak mnoho společného s našimi velkými sousedy máme.

Číst dál...

Pomoz nám, svatá Smrtko

Pomoz nám, svatá Smrtko

TEXT A FOTO: Tomáš Nídr

V Mexiku se kvůli násilnostem drogové války rozmáhá kult Santa Muerte. Církev o světici s kosou nechce ani slyšet a snaží se, aby ji Mexičané pustili z hlavy.

Smrtka v červeném se mocně rozmachuje kosou, její kolegyně v černém vztahuje pařát na celou planetu, další má rudou kápi a sedí na trůně jako král. Ta největší měří metr, kolem krku má „dolary“ s lebkovými motivy a mezi prstními kůstkami vonnou tyčinku. Pouliční prodejce Israel v centru mexické metropole nabízí ke koupi Smrt. Svatou Smrt neboli Santa Muerte.

Číst dál...

Vodopády Emila Holuba

Vodopády Emila Holuba

TEXT: Marie Imbrová, FOTO: archiv autorky

Těžko říci, co mne k tomuto cestovateli tak přitahuje. Jeho životní příběh, pohled na svět či možná sdílená síla prožitku. Když se to vše skloubí s krásou Viktoriiných vodopádů, je o dokonalý africký zážitek postaráno.

Poprvé jsem u Viktoriiných vodopádů stanula v roce 1997. V místní, skoro autentické dědině jsem si nechala provést věštbu z kostí. Byla velmi stručná, celý život se sem budete vracet, řekl místní věštec v roli šamana, a můj průvodce se tomu smál. Já ne. V letech 2005 až 2008 jsem v Zimbabwe pracovala a žila, a teď se tam z různých důvodů neustále vracím. K Viktoriiným vodopádům pak speciálně kvůli Emilu Holubovi. Letos to bylo již po dvaadvacáté.

Číst dál...

Gaskoňské Duny

Gaskoňské Duny

TEXT A FOTO: Jan Svatoš

Jako střípek africké pouště vypadá z výšky Dune du Pyla. Právě ve francouzské Akvitánii narazíte zcela nečekaně na nejvyšší písečnou dunu v Evropě. Zatímco cestovatelům skýtá možnost pořídit unikátní snímky, vědcům dělá vrásky, jak její expanzi do vnitrozemí zastavit.

Dune du Pyla se nachází na pobřeží francouzského Atlantiku poblíž zálivu Arcachon, zhruba 60 km jižně od vinařské metropole Bordeaux v srdci d´Artagnanova Gaskoňska (re¬gion Akvitánie). Kromě červeného vína, které miloval i čtvrtý ze tří mušketýrů, je tento kraj proslulý také mezi geology. Na ploše desítek kilometrů čtverečních se nachází neuvěřitelné množství písečných dun – podle poslední statistiky Francouzského geografického institutu (FGI) to je 47 dun, které dosahují výšky 70–100 metrů, 350 dun o výšce 50 až 70 metrů a 710 relativně malých dun o maximální výšce 50 metrů. Celkem je v regionu neuvěřitelný počet 1500 dun!

Číst dál...

Zahrady bohyně Pele

Zahrady bohyně Pele

TEXT A FOTO: Martin Loew

Kráčíme přes sluncem rozžhavenou černou planinu. Kam oko dohlédne, obklopuje nás jen zkamenělé moře rozbouřených lávových vln se stříbřitě lesklým povrchem. V dálce před námi se uprostřed kamenné pustiny rýsuje ostrov zeleného života – kipuka Royal Gardens.

Havajský vulkanický národní park na ostrově Hawaii chrání jednu z nejdynamičtěji se měnících krajin na světě. Co tu vidíme dnes, už zítra nemusí existovat. Nacházíme se na svazích sopky Kilauea, jedné z nejaktivnějších sopek naší planety, která během posledních sta let vykazuje prakticky nepřetržitou aktivitu. V jejím rozlehlém vrcholovém kráteru Halemaumau ještě na začátku 20. století bublalo jezero žhavé lávy. To v roce 1924 zmizelo při explozivní erupci, po které se sopečná aktivita na vrcholu sopky na čas zklidnila. Mezitím však Kilauea o své aktivitě dává opakovaně lidem vědět, dokonce poslední čtyři roky se Halemaumau opět probouzí a poodkrývá svůj kotel žhavé lávy.

Číst dál...

Zakonzervujte Bali

Zakonzervujte Bali

TEXT A FOTO: Lucie Radová

Na Bali jsem se moc netěšila. Bála jsem se, že v džungli starbucksů, mekáčů a bílých turistů s látkovými čepičkami nenajdu nic zajímavého. Živý svět Ostrova bohů mě však adoptoval dříve, než jsem se stačila rozkoukat. Balijci svůj způsob života zbožňují a neváhají se o něj s kýmkoliv podělit.

„Za čtrnáct dní musíš přijít na kremaci, už máme tři nebožtíky a možná brzy přibude čtvrtý!“ říká mi s obrovským pobavením a úsměvem na tváři Yan, nejstarší syn rodiny, u které jsem se na Bali ubytovala. S hrůzou a překvapením pozoruji veselou náladu, kterou v něm evokuje zpopelnění člověka. Za dva dny mi nakoukne do pokoje a vítězně říká: „Máme čtvrtého!“

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group