ikoktejl

3
Tag: 3 Nalezeno 370 výsledků.
Tag: 3 Řazení

Jak chutná dotek hvězd...

Jak chutná dotek hvězd...

 

Evu Hudečkovou už v poslední době vídáme jen ve filmech, které z vrozen é galantnosti neoznačíme nálepkou „pro pamětníky“. Její hlas ale slýcháváme často v česky mluvených cizích filmech, protože je jen málo hereček, které tak mistrně ovládají dabing. O herectví si ale dnes budeme povídat jen okrajově. Tématem dne je psané slovo.

Číst dál...

Dětský box

Dětský box

 

Dotýkají se hvězdné slávy - z ulic špinavého chudého města na karibském pobřeží Kolumbie stoupají až k vytouženým vítězným titulům v boxu. Děti z Palenque. Bonifacio „Bony“ Avila, Rodrigo „Rocky“ Valdes, Mochilla Herrera a Bernardo Caraballo nejsou jenom místní kolumbijská jména, ale žijící legendy bohaté tradice boxování v Palenque.

Číst dál...

LEGENDA DOBRODRUŽSTVÍ

LEGENDA DOBRODRUŽSTVÍ

 

V pátek pozdě po obědě se začali sjíždět mladí lidé z celé republiky. Přijížděli autobusy, auty ve skupinách i jednotlivě. Táhli s sebou velké těžké ruksaky. Většinou sportovci, to na nich bylo na první pohled vidět. Vysocí kluci kolem pětadvac ítky. O něco později závodníci netrpělivě přešlapovali na startu první disciplíny národního výběru pro Camel Trophy Kalimantan ´96.

Číst dál...

JE DŮLEŽITÉ LIDEM ŘÍCI, CO SE DĚJE

JE DŮLEŽITÉ LIDEM ŘÍCI, CO SE DĚJE

 

„Moje první práce souvisela s odpady. Po každém výbuchu, když odešli specialisté se svými Geigery, jsme museli obejít atol a odklidit mrtvé ryby a jiné smetí z pláží. To bylo obvykle dva až tři dny po explozi. Podle toho, odkud foukal vítr, moře vyplavovalo ryby na různých místech a pokaždé to bylo několik tun mrtvých ryb,“ vypráví Ruta v listopadu 1987, právě dva měsíce poté, co se vrátil z jednoho ze svých pracovních pobytů na Mururoa.

Číst dál...

MÁG MEZI ARCHITEKTUROU A HUDBOU

MÁG MEZI ARCHITEKTUROU A HUDBOU

 

Než jsem se dostavil k Františkovi Vláčilovi, vrtalo mi hlavou, proč s ním tak dlouho nikdo nenapsal rozhovor. Dostavil jsem se v dohodnutý čas a pan režisér mi neotvíral. Sousedka mi pak prozradila proč: měl náročný den, tedy vlastně noc. A tak jsem začal tušit, že interview s tímto umělcem nebude snadná záležitost. Při druhé schůzce jsem pana Vláčila zastihl těsně poté, co mu jíž podruhé vykradli chalupu.

Číst dál...

GALICIJSKÁ H2Oil

GALICIJSKÁ H2Oil
Rybářské městečko Corcubión leží jen dvanáct kilometrů od mysu Finisterre. Jméno, znamenající „konec světa“, mu dali staří Římané. Finisterrský maják varuje lodě, plující po jedné z nejrušnějších námořních tras světa, prý až na sto kilometrů. Přesto tu 13. listopadu 2002 ropný tanker Prestige havaroval. Jedovatý náklad tankeru, těžký topný olej, zamořil celé atlantické pobřeží a s následky katastrofy bojují v Galicii dodnes. Umělci ze „Skupiny Dehet“ (Colectivo Chapapote) ztvárnili událost do komiksu H2Oil. Jinak je to však příběh spíše neveselý... NERADOSTNÁ BUDOUCNOST Šéf corcubiónských rybářů Luis Rodriguez pobíral do loňského října odškodnění 40 eur na den a s ostatními rybáři čistil pláže. Někdy vyjížděl na lov – nikoliv ryb, ale mazutu. Lodě ve skupinkách sledovaly podle navigace z helikoptéry nově vyplavené mastné skvrny, blížící se k pobřeží. Namísto se sítěmi pracovali rybáři s vidlemi, pomocí kterých vytahovali z vln poloztuhlý mazut. V říjnu vláda povolila lov. „Úlovky však byly poloviční a stávalo se, že jsme v těle ryby našli zbytky jedovaté černé látky,“ říká Luis Rodriguez. „A škeble na skaliskách hledáme dosud marně. Největší neznámou je ale stav mořského dna. Odborníci odhadují, že by se poškozené ekosystémy měly zcela vzpamatovat za tři, nebo také až za deset roků. Podle oficiálních prohlášení vlády, která ovládá i média, je však mořské dno až na výjimky a pobřeží už zcela čisté.“ Podařilo se o tom přesvědčit i mnoho turistů, kteří se potom divili, když z pláží odcházeli se zády pokrytými černými zrnky písku. K úbytku peněz z turistického ruchu ale podle vládních údajů nedošlo. Především proto, že v Galicii v zimě pomáhalo s čištěním pobřeží na tři a půl tisíce neplacených dobrovolníků. V Corcubiónu byli lidé například z Kanady, Polska nebo Kazachstánu, pravidelně přijížděly skupiny studentů z Málagy z jihu Španělska. A také pětačtyřicet dobrovolníků z Česka, kteří se přihlásili společnosti Člověk v tísni. Byli jsme jediná takto velká skupina dobrovolníků z jedné země, část z nás zde strávila celé léto. MAZLAVÁ SMRT „Na první pohled vypadalo moře modré a většina pobřeží čistá. Až z větší blízkosti jsme si všimli mazlavého povlaku a černých žmolků na skalách, někdy dlouhých několik metrů. Na místě nás do nosu uhodily štiplavé výpary,“ líčí jeden z dobrovolníků Michal Matějček z Berouna. „Každé ráno jsme fasovali nové antibakteriální kombinézy, gumové rukavice a roušky. Gumové boty a další vrstvy oblečení – modré montérkové kombinézy a gumový oděv – se měnily pouze při poškození. Oblékání nám ráno zabralo alespoň půl hodiny. Začínali jsme při rozednění, kdy byla pláž za odlivu přístupná. Kvůli toxickým výparům se nesmělo pracovat déle než šest hodin denně.“ Právě jedovatost látky je důvodem, proč odborníci hovoří o největší ekologické katastrofě v Evropě. Nejedná se o běžnou tekutou ropu, ale o těžký topný olej – mazut. Ve vodě mění různě své skupenství dle teploty mořských proudů od tuhého asfaltu, který se usazuje na dně, až po bahnité skvrny plovoucí na hladině. Na pobřeží se mazut odpařuje a zůstává tuhý asfalt, který obsahuje polyfenily, těžké kovy a další toxické prvky. Většina z nich snadno proniká kůží nebo sliznicí do živých buněk a jsou karcinogenní. Mazut se odstraňoval ručně, kámen po kameni. Žádná technika, pouze kovová škrabka. Seškrábaný černý maz se ukládal do velkých pytlů, které rybáři odváželi na lodích k opětovnému zpracování v rafineriích. Po zkušenostech z podobných neštěstí, jako byla v roce 1999 havárie tankeru Erika v Bretani či Exxon Valdez na Aljašce, se ve Španělsku nepoužívala chemie. Ta totiž někdy napáchala více škod než užitku. Při čištění galicijských pláží pracovaly tisíce dobrovolníků pouze s horkou vodou, aby nedocházelo k dalšímu poškození mořské fauny a flóry. „Na konci června se uskutečnily komunální volby a s výjimkou Corcubiónu a několika málo míst v Galicii vyhrála bohatá pravicová vládní strana Partido Popular. Ta se společně s médii snažila přilákat turisty. Čištění pláží postupně od rybářů a dobrovolníků převzala najatá společnost, která na ně při práci nikoho nevpouštěla,“ vypráví Michal Matějček. NIKDY VÍC! Tanker Prestige byl postaven před 26 lety v Japonsku, vlastnila jej společnost Mare Shipping Inc. registrovaná v Libérii, řízená řeckou firmou registrovanou na Bahamách. Po mořích se plavil s certifikátem americké organizace Americký námořní úřad a pronajatý byl ruskou společností Crown Resources. Převážel z Lotyšska do Singapuru náklad, který je stále terčem spekulací. „Oficiálně jsme se od vlády o obsahu té látky vůbec nic nedozvěděli. Máme jen neoficiální informace o tom, že jde o vysoce karcinogenní látky s obsahem nebezpečných sirovodíků,“ říká dnes již bývalý corcubiónský starosta Rafael Mouzo. A s vážnou tváří mluví o podezření, že mazut mohl sloužit k výrobě chemických zbraní. Sám trpí následky podobné havárie z roku 1987, kdy oblast zamořily jedovaté plyny ze ztroskotané lodi Cason. Přes tehdejší evakuaci pobřeží je dnes v Corcubiónu výskyt rakoviny třikrát vyšší, než je španělský průměr. Nejhůře Galicijci, kteří mluví jazykem gallego (galicijština), bližším portugalštině než španělštině, a zachovávají si vlastní osobitou kulturu, vnímali nezájem vlády. Proto občanská platforma Nunca Mais (Nikdy více) vyburcovala statisíce lidí po celé zemi. Při největší demonstraci v loňském únoru v Madridu protestovalo odhadem na milion lidí. Společný občanský odpor byl světlým bodem této tragédie. I proto se vláda rozhodla urychlit plán na rozvoj Galicie, který zahrnuje investice do infrastruktury, rybářství a průmyslu v hodnotě 14 miliard eur. Paradoxně tak ropné neštěstí přispělo k modernizaci zaostalého regionu. Převážně hornatá Galicie byla totiž vždycky chudší částí Španělska. Investice plynoucí do Španělska po vstupu do Evropských společenství v roce 1986 (současný název Evropská unie oficiálně zaveden až v r. 1993, pozn. red.) se Galicii, která má jako tradiční historická oblast od roku 1980 statut autonomie, podle názorů místních lidí vinou centrální madridské vlády spíše vyhýbaly. Vedle 1200 kilometrů pobřeží je zdejším největším turistickým lákadlem jen katedrála uprostřed starobylého města Santiago de Compostela s hrobem svatého Jakuba. I tak tu dnes výše hrubého domácího produktu na hlavu dosahuje asi 60 procent průměru EU, což je o trochu méně než v České republice. PLAVIDLA NA ČERNÉ LISTINĚ Celoevropským plusem je, že katastrofa přiměla evropské politiky, aby se konečně důrazně postavili proti „rejdařské lobby“ a upravili zastaralou legislativu ohrožující kontinent. Rok po havárii zveřejnila Evropská komise „černou listinu“ plavidel, pro něž jsou evropské přístavy už zakázány. Zákaz se především vztahuje na všechny cisternové lodi s jedním pláštěm, které vezou ropné látky, a dále pak na všechna plavidla tohoto typu starší 23 let. Galicijci však hovoří o tom, že důležitá bude především kontrola plavidel na moři a hon na tyto „pirátské popelnice“. Mají opodstatněný strach. Ve vzdálenosti pouhých 37 kilometrů od mysu Finisterre ročně propluje 30 tisíc lodí včetně ropných tankerů. Havárie Prestige byla jen jednou z řady. Při poslední velké katastrofě v prosinci 1992 se řecký tanker Aegean Sea rozlomil v bouři poblíž přístavu La Coru~na. Právě proto, aby se tento sotva vyčištěný přístav znovu nezničil, bylo rozhodnuto o odtažení Prestige na širé moře. Chybně, následky byly mnohem horší. K vůbec největším únikům ropy do moře způsobeným haváriemi tankerů se řadí dva incidenty z konce 70. let 20. století. V březnu 1978 se z liberijské cisternové lodi Amoco Cádiz vylilo do moře 230 000 tun ropy. V červenci 1979, po srážce tankerů Atlantic Empress a Aegean Captain, uniklo u karibského ostrova Tobago do moře na 300 000 tun ropy. Následky ale nelze podle ekologů srovnávat jen podle množství ropného produktu, který se vylije do moře. Rozsah katastrofy závisí také na typu látky, kterou loď převáží, na počasí a na oblasti, ve které plavidlo ztroskotá. A tyto faktory hrály v případě tankeru Prestige, který vezl „jen“ 77 000 tun látky, negativní roli. Mazut pokryl většinu galicijských škeblí, mušlí, chobotnic a hlavně vilejšů, vzácného druhu černých měkkýšů, tak, že se udusili. Zahynuly desítky malých delfínů a vodních želv. Ptáků zemřelo podle různých odhadů 100 až 250 tisíc. Mazlavý olej jim slepil křídla, znemožnil pohyb a zvířata pak umírala celkovým vyčerpáním nebo se otrávila při čištění peří. Pravděpodobně smrtelnou ránu znamenalo ztroskotání Prestige pro vzácnou alku malou (Alca torda). ČASOVANÁ BOMBA Damoklovým mečem nad hlavou místních obyvatel je zbylý těžký olej ve vraku, označovaný odborníky za „časovanou ekologickou bombu“. Ze 77 000 tun topného oleje, které tanker vezl, vyteklo do moře přes 52 000 tun. Takové jsou přinejmenším odhady Portugalska a Francie. Údajům španělských politiků již mnozí nevěří. V květnu 2003 tvrdil expert španělské vlády Rodolf Martin, že množství vytékající nadále z tankeru je zanedbatelné. Podle odhadů nezávislých expertů se ale jedná o 700 kilogramů až jednu tunu suroviny denně. A v září, deset měsíců po katastrofě, zamořilo několik set kilogramů dehtu pocházejícího z Prestige pláže v Belgii. Španělská společnosti Repsol-YPF provádí na vraku testy, aby zjistila, jaká technologie by byla nejlepší k odčerpání ropy. Je příznačné, že definitivní vyčerpání je plánováno na letošní květen, těsně předtím, než se budou ve Španělsku konat parlamentní volby.

Rybářské městečko Corcubión leží jen dvanáct kilometrů od mysu Finisterre. Jméno, znamenající „konec světa“, mu dali staří Římané. Finisterrský maják varuje lodě, plující po jedné z nejrušnějších námořních tras světa, prý až na sto kilometrů. Přesto tu 13. listopadu 2002 ropný tanker Prestige havaroval. Jedovatý náklad tankeru, těžký topný olej, zamořil celé atlantické pobřeží a s následky katastrofy bojují v Galicii dodnes. Umělci ze „Skupiny Dehet“ (Colectivo Chapapote) ztvárnili událost do komiksu H2Oil. Jinak je to však příběh spíše neveselý...

Číst dál...

Současná tvář svatého města

Současná tvář svatého města

NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL MAREK WÁGNER, FOTOGRAFIE BYLY POŘÍZENY APARÁTEM PANASONIC LUMIX TZ3

 

Jeruzalém. Existuje snad na zemi další místo spojené s tolika vášněmi, touhami, vykupované tak dlouho lidskou krví, jako toto město? Svaté místo hned pro tři významná náboženství – pro židy, křesťany i muslimy.

Číst dál...

Vznešení dříči ze severu

Vznešení dříči ze severu

Text Jitka Mikešová a foto Linda Degerth

 

Z mlhy a drobného deště se pomalu začaly vynořovat nejasné siluety. Stály nehnutě jako načechrané šedobílé sochy a působily tak vznešeným dojmem, že člověku v tu chvíli ani nevadilo, že je vidí potupně zavřené v ohradě a ne volně se potulující tajgou Laponska.

Číst dál...

Žhavá historie Měsíce

Žhavá historie Měsíce

Text Michal Dvořák

 

Měsíc, odvěký společník naší planety, zůstává pro astronomy už tisíce let záhadou. A to i přesto, že jej máme prakticky na dosah a lidé na jeho povrhu stanuli už šestkrát.

Číst dál...

Za člověkem do muzea

Za člověkem do muzea

Text a foto Michael Fokt

 

Budova Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze skrývá překvapivou zajímavost – muzeum, kde se návštěvníci mohou poučit o člověku po kulturní i biologické stránce.

Číst dál...

Příliš ostrá Korea

Příliš ostrá Korea

Text a foto Michal Dvořák

 

Zeptáte-li se na symbol korejské kuchyně zlých jazyků, řeknou vám, že je to pes. Zeptáte- li se však lidí s jazykem labužnickým, odpovědí vám, že samozřejmě kimči.

Číst dál...

Není banán jako banán

Text a foto Libor Kunte, ilustrace Dalibor Nesnídal

 

Není banán jako banán, a tím pádem není banánovník jako banánovník. A jaké že jsou v tom rozdíly? Banán je správně vžitý pojem pro tu část, kterou jíme – tedy pro plod rostliny rodu banánovník.

Číst dál...

Kočičí život v Tanzanii

Kočičí život v Tanzanii

Text a foto Ilona Füzéková

 

Když se v Tanzanii někoho zeptáte na jeho původ, většinou se diví. Tanzanie je jedna z mála afrických zemí, kde to pro lidi není podstatné. Přesto tu žije někdo, pro koho je velmi důležité, v jaké rodině se narodil.

Číst dál...

Mazlíci z nebes i pekla

Mazlíci z nebes i pekla

Text a foto Michal Dvořák

 

Lidem se nikdy nepodařilo zcela si kočky podmanit. Tyto krásné šelmy si v sobě stále uchovávají hrdost, individualitu a nějaké dávné tajemství, což věčně rozpolceného a nevyrovnaného člověka dráždí.

Číst dál...

V poušti s pláštěnkou

V poušti s pláštěnkou

Text a foto Kateřina a Miloš Motani 

 

Poušť, to není jen vyprahlé pískoviště bez života, jak její podoba vytane asi každému v mysli. I tady občas prší. A pak se začnou dít věci... Člověk si většinou představí poušť jako naprostou pustinu, nikde nic a nikde nikdo.

 

Číst dál...

Historie v záři luceren

Historie v záři luceren

Text a foto Aleš Horáček

 

Když se setmí, lucerny ozáří mohutné hradby starého opevnění, výletní lodě odvezou mraky turistů a kamenná dlažba osiří, objeví se Dubrovník. Už ne ten, kde dav klopýtá za průvodcem a okupuje kdejakou památku.

Číst dál...

Svědectví dávného krveprolití

Svědectví dávného krveprolití

Text a foto Miroslav Bárta

 

Wádí Súra (v překladu Údolí obrazů) tvoří několik jeskyních převisů vyzdobených prehistorickými malbami.

Číst dál...

Tajemství Jeskyně plavců poodhalil až egyptolog Miroslav Bárta

Tajemství Jeskyně plavců poodhalil až egyptolog Miroslav Bárta

Text Martin Rychlík, týdeník EURO, foto Martin Pinkas týdeník EURO a archiv Miroslava Bárty

 

Pyramidy, mumie a hieroglyfy. Tak si většina lidí představuje egyptologii, obor, v němž čeští vědci vynikají. Docent Miroslav Bárta (vpravo) ji ale pojímá šířeji.

Číst dál...

Magická Roraima

Magická Roraima

Text Ivana Kajzrlíková, foto Rudolf Mikoviny

 

Posvátná stolová hora Roraima je s nadmořskou výškou 2810 metrů nejvyšší horou venezuelské Grand Sabany.

Číst dál...

Podivné pralesní potvory

Podivné pralesní potvory

Text a foto Radana Dungelová, ilustrace Jan Dungel

 

Larva nočního motýla (Megalopyge sp.) nezapadá do typického obrázku motýlích larev. Je pokryta dlouhou hedvábnou „srstí“ a postrádá jakékoli znaky varující před nebezpečím.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group