ikoktejl

3
Tag: 3 Nalezeno 372 výsledků.
Tag: 3 Řazení

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Na horké půdě

Mezi sopečnými bombamiNa Kamčatce to vře díky výjimečné hustotě vulkánů, kterých je tu téměř dvě stě. Láva proměňuje krajinu dle své libosti.

Radioaktivní bábuškyUkrajinský Černobyl připomíná zónu duchů. Navzdory vysokému stupni radioaktivity, zde žije asi sto babiček.

Sopečné lázněPonořte se do horkých japonských pramenů onsenů.

 

Karneval po kanárskuRio zná každý, ale Tenerife? Karneval na Kanárských ostrovech byste neměli minout!

Zakletý čarodějV Jižní a Střední Americe žije podivuhodný tvor se srostlou čelistí, mravenečník.

Vzduch za všechny penízeLyžařská metropole Švýcarska začínala jako léčebna pro nemocné tuberkulózou.

Rozhovor: Manon OssevoortManon měla kdysi bláznivý nápad dojet z Evropy až na jižní pól. Tento sen si nakonec splnila.

Po stopách ZarathuštryZoroastriánství je jedním z nejstarších náboženství světa. Pátrali jsme po jeho kořenech.

Rezavé pohřebištěKde končí lodě vyřazené z provozu? Na plážích jižní Asie…

Dny v Me’a Še’arimProniknout do komunity ultraortodoxních Židů v Izraeli není jednoduchý úkol.

Královny opylovacích trikůKvěty orchidejí patří k tomu nejzajímavějšímu, co příroda vytvořila.

Niemeyerova vlnaOscar Niemeyer postavil brazilskou metropoli a byl doslova národním hrdinou.

Tagy:

Editorial 3/2015

Editorial 3/2015

Tak jsme se stěhovali. Určitě to znáte. Nová majitelka stáje, nová pravidla a jedna etapa skončila. Kamarádka nám poskytla letní azyl a nastalo dlouhé hledání nového působiště. Ideály jsem měla velké. Celý den na pastvě s přístřeškem, napáječkou a malým stádem. Na noc box, bez mříží, s oknem ven. Stálý personál, který se nemění a má rád koně. Pak by to chtělo jízdárnu a ideálně halu na zimu a hezké okolí na vyjížďky. V dosahu alespoň nějakého spoje. Přiznám to rovnou, musela jsem slevit. Ale máme výběh a dokonce i za sousedy známé koňské kamarády z původní stáje.

Při přípravě materiálu o volném nebo aktivním ustájení, mě přepadl smutek. Hned jsem si představovala, jak by se tam Jeníkovi líbilo. Bylo mi líto, že u nás nic takového nemáme. I když nevím, zda by takový německý automat na krmení obstál před věčně hladovým a pekelně vynalézavým huculem. A pak jsem objevila jednu z prvních vlaštovek u nás – aktivní ustájení v Kamenném dvoře. Pro mého koníka je to sice daleko, ale moc se těším, až tam pro pojedu připravovat pro vás reportáž do příštího čísla V sedle.

Velmi ráda jsem se osobně setkala s některými z vás na výstavě Kůň v Lysé nad Labem. Zpětné vazby si moc vážím, na vaše tipy a nápady taky dojde, slibuju. Fascinovalo mne, kolik lidí hrdě třímalo své úlovky. Podle obsahu tašek si troufám tvrdit, že nejčastěji se prodávaly podsedlovky, pamlsky a biče. Víte, jakou správnou velikost má taková dečka pod sedlo mít a proč? Tak to honem listujte dál, snad vám náš článek a plakát pomůžou najít tu správnou velikost, aby vás a vašeho koníka už nikdy netrápila nepadnoucí výstroj.

Přeji vám pěkné čtení a krásný podzim ve společnosti vašich koňských kamarádů

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

3 Editorial6 Ze světa8 Když si kůň stěžuje14 Krok druhý: Nose touch18 Devatero pilířů harmonického soužití

20 Nové trendy v ustájení22 Aktivní ustájení24 Cesta k lepšímu životu ve stáji

28 Vybavení: Sedí nebo tlačí?

33 Extra plakát: Jak změřit koně

37 Fotografická soutěž38 O emocích43 Neznáme celý příběh44 Lead rein48 Byli jsme v Lysé50 Jak se fotí kůň54 Není kobylka jako kobylka56 Favorit oves59 Srdce koňáka62 S koněm ve znaku64 Můj koníčku vraný65 Nebojte se řádně zapřáhnout66 Fejeton: O hledání cesty

Tagy:

Editorial 3/2015

Editorial 3/2015

Přejít na články z Kočičí planety 3/2015

Vážení čtenáři,

ani jsem se nestihla rozkoukat a léto klepe na dveře. Pro mne osobně přišlo moc rychle. Vždyť jsem si ani nestihla užít jaro. Měla jsem toho tolik v plánu, chtěla jsem stihnout několik výletů, zahrádku, osázet balkon, aby kvetl jako vloni sousedce, a vyfotit kocoura ve skalce, jak se vyhřívá mezi tulipány. Výlet jsem stihla jeden za rozkvetlou loukou plnou bledulí, v truhlíkách se choulí muškáty z výprodeje a tulipány už odkvetly.

Okolo kytek se tentokrát točil i výběr fotek na titulku. Z nostalgie po jaru, které jsem samou prací propásla, jsem tentokrát vybrala samé snímky koček v kytkách. Ale ouha, kolegyně Beata nezapře vystudovanou zemědělku a řádně mi výběr probrala. „Krokusy už dávno odkvetly, to tam dát nemůžeme,“ pravila a vyhodila krásnou kočičku u vázy fialového kvítí. Neobstálo ani kotě v košíku s rozkvetlou větvičkou. „To jsou jabloně,“ zhrozila se, „schovej si to na příští jaro.“ A pokračovala neúprosně dál. Britku v šeříku jsem „zachránila“ aspoň na plakát uprostřed čísla. Exotické kotě jí děsilo a to rezaté zase bylo málo ostré… Tak jsme nakonec vybraly neutrální kotě v cihlách, ale byla to fuška. A poučení pro příště? Musím si udělat víc času na jaro, na sebe a na své kočky, titulkou zdání jara neudržím, i kdybych chtěla sebevíc 

Užívejte si každý okamžik strávený s vaší kočkou, bez ohledu na roční období. A když se chystá to léto, tak jsme pro vás připravili materiál o tom, jak se dá cestovat s kočkou, co k tomu potřebujete či naopak, jak zařídit, aby jí bylo dobře i doma bez vás. Ať už se rozhodnete jakkoli, určitě na svých cestách kočky potkáte – vyfoťte je a pošlete nám je do fotosoutěže, už teď se těšíme na vaše snímky.

S přáním krásného léta

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

3  Editorial5  Obchodní koutek6  Pozor Toxo!Rozhovor s profesorem Jaroslavem Flegrem10 Ze světa12  Jak se žije s exotickou kočkou16 Na cestách s kočkou20 Pozdrav z Alp22 Než vyrazíte na cesty 24 Poradna25 Genetika26 Krvesajové v kočičím kožichu28 Veterina: Pandořina skříňka30 Jak se kočky učí?32 Test: Jaký pán, taková kočka?34 Plakát36 Než si pořídíte kočku40 Hodil jsem kukuč – rozhovor s kocourem z reklamy42 Kočky čtyř kontinentů: Asie46 Šelmy: Rys iberský48 Když v azylu nastane ráj51 Recenze 52 Pohádkové kočky54 Dětský koutek56 Povídka: S kočkou na rtu57 Křížovka58 Jak se malují kočky60 Čtenářský koutek61 Povídka: Nováček po roce62 Tip na výlet: Kočičí hrádek64 Vtipné fotografie66 Povídka: Jaro

Editorial 3/2015

Editorial 3/2015

Přejít na články z Koktejlu 3/2015

V továrně na textil

Je to pár let, kdy jsem byla na TAIWANU. V krásné zemi, o níž víme tak málo, což je velká škoda. Cesta sem byla mou první opravdovou exotikou, kde bylo tolik věcí a vjemů odlišných. Tehdy jsem poprvé pocítila, jak křehká je hranice vzájemného chápání a respektování cizích kultur. Například českému vtipu jsem se smála jen já, na druhou stranu vášeň pro karaoke mě nechávala chladnou. Kromě toho, že Taiwan byl mou první „expedicí“, přinesl mi i řadu nových poznání. Jedno se mi nesmazatelně vrylo do paměti – děkuji, že nemusím dřít v továrně. V duchu jsem takto děkovala své rodině, Bohu a zaměstnavateli poté, co jsme opustili prostor fabriky vyrábějící textil. V obrovské hale bylo dusno, hluk a prach, Filipíncům a Filipínkám, kteří se zde u strojů krčilo nejvíc, ale jako by to nevadilo. Člověk si asi opravdu zvykne na všechno. Anebo jsme my, hýčkaní Evropané, jen zbytečně „cimprlich“?

Největší norské noviny Aftenposten vyslali na konci loňského roku módní bloggery Anniken, Fridu a Ludwiga, do KAMBODŽE, aby si na měsíc vyzkoušeli práci dělníků v tamní textilce. Projekt byl koncipován jako reality show s příznačným názvem Sweatshop – Deadly Fashion. SweatShop je hanlivý výraz pro místo, kde se člověk zapotí, a to se mladým Norům naplnilo vrchovatě. Někteří se při konfrontaci s realitou, která stojí za levnými oděvy z Asie, začali hroutit a Frida se spolu s Annike nakonec staly aktivistkami, které žádaly vedení nadnárodních řetězců o zkvalitnění pracovních podmínek.

V ÚSTÍ. Pochválila jsme kamarádovi kalhoty. „Díky, povídá, byly v akci za tři stovky, ale venku asi moc nevydrží. „A proč sis nekoupil kvalitnější, které by ti nějaký čas sloužily? Tamhle v centru je česká značka, šije u nás a má dobrý věci,“ povídám. „Jo, jenže tam by mě ty kalhoty stály tři tisíce.“ „To asi jo, ale zase by byly kvalitní a měl bys je na dlouho.“ „A víš, kolik bych si za tuhle cenu koupil těch čínskejch?“ Z této konverzace plyne, že kvalita a ušlechtilé cíle budou vždy na nože s argumentem nejsilnějším – penězi.

Mějte krásné jaro

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

PS: Přečtěte si v tomto čísle reportáž od Patricie Sudik o legendě z denimu. Historii džín známe, ale jak a kde dnes vzniká tento ikonický kousek z šatníku?

 

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – 3 fenoményZa odkazem Eskymo WelzlaExpedice „welzlologů“ vyráží na Sibiř zjistit pravdu o moravském dobrodruhovi, jehož příběh nepřestává fascinovat.Legendární montérkyGeniální nápad, jenž vznikl z nouze a stal se kultem. Nebo snad nemáte džíny?Kili on the roadJsou lidé, kteří žijí několik životů naráz. Jedním z nich je Oldřich „Kili“ Kilián.

Tepny MadeiryŽivotodárná voda je pomocí kanálů zvaných levády rozváděna po celém exotickém ostrově.

Slabší utečeVelbloudí wrestling? Tradice stará tisíce let!

Lapeni ve vlastní pastiV duši liberijských domorodců je hluboce zakořeněn lov. Bohužel by tento systém mohl být pro budoucnost destruktivní.

Štěstí je vyčerpatelnéSvé o tom ví jedna z nejlepších českých fotografek Alžběta Jungrová.

Ve jménu AlexandraMakedonci se rozhodli přihlásit ke svému slavnému předku a začali mohutnou přestavbou své metropole.

Království bystřinPotůčky, tůňky, vodopády, říčky a přehrady, to jsou největší lákadla Jizerských hor.

Rozhovor s Jakubem RozehnalemVíte, že planety naší sluneční soustavy vznikly jinde, než jsou dnes, a že Slunce možná pohltilo plynnou planetu velikosti Jupiteru?

Tagy:

Na dvou kolech

Na dvou kolech

TEXT A FOTO: Pavel Kubát

Řekli jste si někdy „pojď udělat něco šíleného“? Už od Laosu nám ta myšlenka vrtala hlavou – projet celý Vietnam na motorce. Byli bychom pány svého času a dostali se mimo turistické trasy. A tak nás čeká čtyři tisíce kilometrů, kdy půjde o život.

Číst dál...

Ve tváři řeky Columbia

Ve tváři řeky Columbia

TEXT A FOTO: Martin Loew

V dubnu 1788 vyplul britský kapitán John Meares na jih podél západního pobřeží Spojených států. S vidinou nových obchodů hledal ústí řeky Columbia. V husté mlze však vody obřího toku minul. Usoudil, že řeka zkrátka neexistuje, a na paměť zmařené výpravy nazval severní výběžek ústí mysem Zklamání (Cape Disappointment).

Zhruba před 17 miliony let si řeka Columbia začala formovat koryto. V něm pak proudila, dokud se jí před asi 2 miliony let nepostavila do cesty gigantická překážka – vznikající sopečné Kaskádové pohoří. V souboji vody s horami dlouho nebylo vítěze. Koncem poslední doby ledové se protrhla hráz obřího ledovcového jezera Missoula na horním toku řeky a průtok rovnající se třinácti Amazonkám vysoustružil v pohoří až 1200 metrů hluboký kaňon, symbol vítězného tažení Columbie.

Číst dál...

Poslední rikšové Kalkaty

Poslední rikšové Kalkaty

TEXT A FOTO: Petr Hruška

Kalkata byla dlouho synonymem bídy a utrpení indického subkontinentu. Většina ze třinácti milionů obyvatel donedávna žila pod hranicí chudoby, často v chatrných a přelidněných příbytcích příměstských slumů. Dnes se rozpínající megalopole zoufale snaží dohnat modernizující se Mumbaí a Bengalúru, těžící z indické ekonomiky. Kalkatské ulice se mění k nepoznání. Z omšelých čajoven jsou internetové kavárny, ze zchátralých koloniálních budov klimatizované obchodní domy a mladí Indové dávají před žvýkáním betelu přednost štěbetání do mobilů. Neznalého návštěvníka však zarazí pohled na vyhublé, často bosé muže, běhající úzkými ulicemi s dřevěnými dvojkolkami, kteří jako by už nepatřili do 21. století.

V několika málo zemích jsou dnes lidmi tahané rikši už jen turistickou atrakcí. V japonském Kjótu pózují s turisty před středověkými chrámy a v americkém Atlantic City mladí studenti rozvážejí návštěvníky v rikšách po blýskavých kasinech. V Kalkatě však dodnes slouží posledních několik tisíc dvojkolých rikš jako každodenní dopravní prostředek. Od úsvitu čekají na první zákazníky kolem rušných tržišť, vozí děti do škol a večer dopravují domů rodiny a mladé páry z kin a restaurací.

Číst dál...

30 tisíc let přátelství

30 tisíc let přátelství

TEXT: Jaroslav Petr, FoTo: MZM

Člověk a pes spolu žijí už 30 000 let. Na obou to zanechalo nesmazatelné stopy. Dnes žije na světě asi 400 milionů psů nejrůznějších plemen. Maličkými jorkšírskými teriéry nebo čivavami počínaje a buldoky, dogami či bernardýny konče. Všichni jsou to zdomácnělí vlci, i když na mnoha z nich to na první pohled není příliš patrné. Moderní genetické analýzy pohřbily mylné představy o tom, že v krvi některých psů koluje šakalí krev. Není pochyb o tom, že jediným předkem psů je vlk. Jenže kde a kdy lidé domestikovali vlky?

O primát „psí kolébky“ se uchází hned několik míst. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že si člověk ochočil vlka na území dnešní Číny. Podle jiných expertů se tento významný moment lidských dějin odehrál na Blízkém východě. Nejnovější výzkumy však ukazují, že domestikace vlka proběhla v Evropě. Dlouho převládal názor, že se psy žijeme společně deset, nejvýše patnáct tisíciletí. Teď se ukazuje, že soužití psů a lidí trvá dvakrát déle. Náznaky toho byly už v archeologických nálezech, ale řada vědců jim nevěřila. První psi se nápadně podobali vlkům. Z pravěkých koster se proto nedá vždycky s jistotou určit, zda patřily vlkům nebo psům.

Číst dál...

Horská dráha

Horská dráha

TEXT A FOTO: Bohumil Brejžek, Foto: Jungfraubahnen

Jízda na Jungfraujoch, nejvýše položenou železniční stanici v Evropě, je pro mnohé návštěvníky Švýcarska vrcholem jejich pobytu. Japonci dostávají tento výlet jako odměnu za celoživotní práci. Tento projekt by nevznikl bez odvahy mužů, kteří si sáhli na dno svých fyzických sil a kteří si cestu na vrchol doslova prorazili.

Číst dál...

Pevnost víry

Pevnost víry

TEXT: Michal Kratochvíl, foto: Olga Afanasjeva

Ve třináctém století trpěl celý západní svět pod ničivými nájezdy Mongolů. Valili se přes Polsko, Uhry a Balkán a zanechávali za sebou zpustošenou zemi. Jistě není náhoda, že právě v této době vznikla na ruském severu oáza pravoslavné víry a ruského patriotismu.

Teprve po smrti rodičů si dvacetiletý mladík Bartoloměj splnil svůj sen a stal se mnichem. Společně se svým starším bratrem Stefanem vzali sekery a vydali se do lesů na sever od Moskvy, kde se blízko Radoněže usadili na břehu řeky Končury. Zde roku 1337 vlastními silami postavili nevelký kostelík zasvěcený Svaté Trojici. Stefan však nevydržel drsný asketický způsob života a vrátil se do moskevského kláštera. Po odchodu bratra Stefana přijal Bartoloměj jméno Sergij na počest mučedníka svatého Sergia a pohroužil se do samoty. Za nějakou dobu se kolem něj soustředili další mniši. Sergij chtěl, aby všichni žili ze své vlastní práce. Sám šel mnichům příkladem. Vlastníma rukama postavil několik cel pro mnichy, mlel zrno, pekl chleba a nosil vodu od pramenu. Epifanij Moudrý, jeho učeň a pozdější autor jeho prvního životopisu, o něm napsal, že sloužil slovu Kristovu „jako hotový otrok“. Zavedl také stanovy každodenního mnišského života, které se v pravoslavných klášterech používají dodnes. Klášter Sv. Trojice v lesích se stal brzy známým a počet původních dvanácti mnichů začal rychle narůstat.

Číst dál...

Lejla Abbasová: Pomáhat je přirozené

Lejla Abbasová: Pomáhat je přirozené

Ptal se: Martin Dlouhý, FOTO: archiv Lejly Abbasové

Je sebevědomá žena, které je pomoc těm, kteří ji potřebují, smyslem života. V současnosti její nadační fond Asante Kenya staví pět škol v Africe a též se stará o dívky, které uprchly před rituálem ženské obřízky. Své aktivity bere jako poslání, ale nejradši by byla, aby takovýchto projektů nebylo zapotřebí.

V mládí jste pomáhala u jeptišek nemohoucím dětem, napadlo vás někdy vstoupit do kláštera, stát se jeptiškou a pomáhat lidem v rámci církve?

Nikdy jsem nad tím takhle ani neuvažovala. Sice je pravdou, že k františkánkám jsem se dostala přes křesťanské skauty, kam jsem se sama přihlásila, ale spíš to byl krok uvědomění či hledání sebe sama. Určitě to nebylo z popudu začít kariéru v církvi a dát se na cestu jeptišky, to rozhodně ne.

Číst dál...

Rozpletená záhada

Rozpletená záhada

TEXT: Jiří Sonnek, Štěpánka Dlouhá, Jaroslav Klokočník

Planina Nazca je suchá a zdánlivě neobyvatelná. Kdo by toužil na takovém místě žít? Co by jedl a jakou práci by dělal? Paradoxně se právě tady nacházejí nejrozsáhlejší geoglyfy světa. Otázkou je proč. Hypotéza Jiřího Sonnka možná přináší definitivní odpověď.

Lineární obrazce vyryté do zemského povrchu se jako paprsky slunce rozcházejí do všech světových stran. Některé jsou kilometry dlouhé, a přesto rovné. Jiné jsou širší a kratší a připomínají hřiště nebo letiště. Další zas pláň křižují způsobem cik-cak, kroutí se jako píďalka nebo odbíhají z jednoho bodu a jinou cestou se pak zas k němu vracejí. Geoglyfů je tolik, že se i vzájemně překrývají novější přes starší. Nejznámější a nejnavštěvovanější obrazce jsou ty symbolicky znázorňující zvířata, postavy či předměty z běžného života. Přestože víme, že lidé zdejší krajinu využívali po celou dobu osídlení oblasti – od kultury Paracas, přes kulturu Nazca až po říši Inků, nedochovaly se žádné zprávy, které by nám prozradily smysl a důvod existence těchto obrazců. Hypotéz je k dispozici celá řada.

Číst dál...

Křídla Anděla Páva

Křídla Anděla Páva

TEXT A FOTO: Tomáš Kubuš

Místa nepoznamenaná turismem vždy vyzařují více energie. V severním Iráku, v údolí leží mezi zelenými kopci Láliš, nejposvátnější město tajemných jezídů.

Posvátná města odpradávna přitahují pozornost lidí a jedním z takových míst je nepochybně irácký Láliš. Pro většinu lidí je Láliš velkou neznámou, ale pokud jeho název vyslovíte před jezídem, rozzáří se mu oči a srdce mu začne bít rychleji. Na celém světě bychom pro jezuídy nenašli posvátnější místo, proto je snem každého z nich alespoň jednou v životě se jím projít. Svět jezídů je plný tajemných rituálů, amuletů a příběhů. Nejvíce jezídů žije v severním Iráku, ale najdeme je roztroušené i v sousední Sýrii, Turecku, či dokonce Arménii a v západní Evropě. Velmi dlouho, téměř až do 20. století, byli uzavření před vnějším světem a jen velmi těžko se k nim někdo dostal. Časy se však změnily a Láliš se otevřel světu, aby se lidé seznámili s jeho náboženstvím a způsobem života.

Číst dál...

Mysteriózní Svanetie

Mysteriózní Svanetie

TEXT A FOTO: Pavel Svoboda

Díky své poloze mezi Svanetským hřebenem a hlavním zaledněným kavkazským hřebenem se na gruzínské straně Kavkazu zachovala svérázná kultura národu Svanů. Nepoddajných, neústupných, drsných a mysteriózních jako zdejší horská příroda.

Letní slunce silně pálí. Prudce stoupáme po rozkvetlých pastvinách směrem k bájné hoře Ušba. Tato 4700 metrů vysoká pyramida, neboli „kavkazský Matterhorn“, se při pohledu ze třítisícového sedla Guli obnažuje v plné své kráse. Tyčí se nad ostatní hřebeny dělící Gruzii od Ruské federace. Okolo špičatého dvojvrcholu krouží malý rudý mrak. Strmé žulové stěny Ušby jsou oříškem i pro zkušené horolezce a mají na svědomí smrt několika desítek z nich.

Číst dál...

Nejpodivnější stavba

Nejpodivnější stavba

TEXT: Lucie Radová, FOTO: www.atomium.be

Měla se dožít pouhých šesti měsíců, ale letos oslaví padesáté šesté narozeniny a září novotou více než kdy jindy. Prazvláštní konstrukce Atomium si získala srdce několika generací Belgičanů, kteří z ní hned vedle čurajícího panáčka a mastných hranolek udělali symbol Belgie.

Číst dál...

Trek u krokodýla Dundee

Trek u krokodýla Dundee

TEXT: Eva Palátová

Učebnice jsou vůči Austrálii tuze zákeřné: 8 z 10 nejjedovatějších hadů světa, pavouci, štíři, krokodýli, žraloci a příšera nejstrašnější – paranoia. Všechno špatně! Kde vězí zakopaný pes? Kde vězí zavrtaný had? A opravdu budete v Západní Austrálii pokousáni, spolykáni a sežráni?

Je mnoho pratvorů, kteří v chabém stínu australských kaktusů přežili vlastní vymření. Půlka je smrtelně jedovatá a půlka vás jen ohromí a ochromí. To je nějaký renonc v evoluci? Zní to absurdně, ale je to podmínka zachování života. Naděje přežití na tak chudé, žárem spalované zemi je zoufalá, proto tolik jedu a dravosti, protože šance něco ulovit musí být stoprocentní, jde-li kořist okolo jednou za půl roku. Tak třeba krokodýl dokáže přežít bez jediného sousta několik měsíců! Když se dvěma cyklistům porouchalo kolo v severním krokodýlím rajonu a závodníci strávili celé dva dny a dvě noci na stromě, než příšerku přešla mlsná na dvě chřadnoucí kostry na větvi. Na druhou stranu je fajn, že Západní Austrálie nemá smrtelně jedovaté pavouky. Pouze redbacka, ten je maličký a zabíjí jen slabší jedince, brnkačka.

Číst dál...

Magie cibéb

Magie cibéb

TEXT A FOTO: Bohumil Brejžek

O tokajském vínu se hovoří jako o elixíru věčné mladosti. I to byl důvod, proč si ho hojně dopřávali duchovní, císaři, králové a ruští caři, kteří měli ve svých sklepech vzácné staré ročníky tokajského.

Tokajské víno se stalo oblíbeným nápojem cara Petra Velikého a carevny Kateřiny II. Mezi obdivovatele tokajského vína patřili i Voltaire, Oliver Cromwell, Napoleon a francouzský král Ludvík XIV., kterému pravidelně posílal tokajské sedmihradský kníže a vůdce neúspěšného protihabsburského uherského povstání František Rákoczi II. V té době dostalo tokajské označení Vinum regum – rex vinorum, tedy Víno králů – král vín. Už tehdy se vědělo, že tento „dar bohů“ léčí chudokrevnost, malátnost a nervové choroby, zkrátka příznivě působí na zdraví konzumenta. Byl proto označován jako lék „Universalis vera medicina“. V rozmezí let 1563–1830 bylo v Bratislavě korunováno jedenáct uherských králů, mezi nimi v roce 1741 i Marie Terezie. Na všech korunovacích se pil královský mok pocházející z oblasti Malej Tŕne. A bylo to právě tokajské, které pomohlo Marii Terezii otevřít dveře k papeži. Několikrát marně usilovala o audienci u Svatého otce, pak ale tato moudrá panovnice pochopila, jakou diplomatickou moc má tokajské víno, a poslala do Vatikánu povoz s několika soudky. Zlatý mok zapůsobil a Svatý otec se k daru vyjádřil: „Ať je požehnaná zem, která tě zrodila, ať je požehnaná žena, jež tě poslala, a ať jsem požehnaný já, jenž tě piju“.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group