ikoktejl

Do chrámu Sri Venkatasvara - známějšího jako Balaji - na jihu indického státu Ándhrapradéš přicházejí věřící, aby se modlili. Za dítě, za svatbu, úspěšné zkoušky, uzdravení blízkých. A za růst vlasů...

Číst dál...

Tři kroky vpravo a pak obrat. Svět, ve kterém improvizace nemá místo. Pohyby se nemění už desítky, a někdy i stovky let. Strážci mají oči zaostřené na bod kdesi v nekonečnu a jako sochy z masa a kostí oblečené do mnohdy až přespříliš barevných a bizarních uniforem doplňují vstupy do honosných královských nebo prezidentských sídel.

Číst dál...

Vlnky se odrážely od hrubých kamenů hráze. Náraz za nárazem se voda snažila osvobodit ze svého obklíčení. Povzdech z porážky proměnila v tiché šplouchnutí. Překonat dva metry svahu od hladiny k vrcholu hráze nebylo v jejích silách. Byl to člověk, který jí zabránil v úniku.

Číst dál...

Podzim je dobou výlovů. V chladné vodě rybníků čekají tuny ryb na převoz do sádek. Hřbetní ploutve čeří hladinu a tisíce racků se slétají na malé třpytivé rybičky a ukončují jejich život. Ty velké, které uniknou řádění ptačích zobáků, putují přes ruce rybářů do provzdušňovacích nádrží aut.

Číst dál...

Autor: Miloš Klohna

Stříbrná schránka se houpala na vlnách Pacifiku. Pětitunová konzerva od rybiček, v níž se místo obvyklých sleďů nebo makrel tísní lidé. Ještě před několika desítkami minut se s nimi jejich lesklý

Číst dál...

Na Rocky Manovi se mi líbí hlavně to, že se vždycky strašně trápím, je mi zle, bliju, usínám za jízdy, stojí mě to asi tři tisíce na startovném, žrádle a benzinu, a když vzdám, tak se mi všichni do poloviny prosince posmívají.

Číst dál...

Rok 1968 ...k účasti na výpravě je vybrán pro své fenomenální jazykové znalosti. Co kdy přečetl, to si - na rozdíl od nás všech ostatních - také pamatuje. Lehce střídá angličtinu s francouzštinou, francouzštinu s němčinou, němčinu s italštinou, ruštinou, ...včetně arabštiny a jazyka swahili.

Číst dál...

Autor: Miloš Klohna

Zazvonil budík. Je přesně šest ráno v děčínském přístavu. Dva krát tři metry kajuty se dvěma postelemi a oknem vlakové konstrukce působí stroze a studeně. Oni tu žijí šest měsíců v roce. Pendlují

Číst dál...

Navzdory svému neohrabanému vzhledu jsou výborní letci. Dokáží bavit i poslouchat a délka jejich života je srovnatelná s lidskou. Asi proto s námi žijí už po tisíciletí. Papoušci.

Číst dál...

Autor: Miloš Klohna

Brečí tu dítě. Stojím u hnědě natřené horské chaty a dívám se dolů. Ta sjezdovka byla nekonečná. Nechápu to. Leží tu na čerstvém vzduchu s výhledem na Jeseníky. A on brečí. Nebo ona?

Číst dál...

Autor: Miloš Klohna

"Mnoho jsem viděl a mnoho zažil a zkusil a Bůh sám ví, kam se ještě poději a kde jednou dokončím svou bludnou pouť. Na mé životní dráze nekvetly růže, ale přece nikdy jsem nezoufal.

Číst dál...

Doktor Albert Schweitzer bojoval každý den s tropickými chorobami v zemi nikoho hluboko v gabonském pralese. Léčil, i když mu většina pacientů nikdy nezaplatila. Tedy penězi... Zato mu dali jméno.

Číst dál...

Severozápadní průjezd. Snili o něm dobrodruzi i objevitelé ze Starého světa od doby, kdy do světové mapy přibyly břehy Ameriky. Zkrátil by útrapy námořníků a obchodníků převážejících zboží mezi východem a západem nebezpečnými vodami kolem jihoamerického mysu Hoorn.

Číst dál...

"Na vsích dostane člověk jen kyselé mléko a nepečené, černé těsto a něco krupice vařené," napsal z Charpatu svému příteli Vojěchu Náprstkovi rokycanský rodák Josef Wünsch. Na svých cestách měřil, zakresloval a opravoval málo prozkoumaná a nepřístupná místa Evropy, Asie i Afriky.

Číst dál...

Autor: Miloš Klohna a Hynek Adámek

Arba Minch - jih Etiopie: "Na severu po sobě začali střílet. Víte o tom?" Dobře živený policista si nás se zájmem prohlížel a zprávu oznamoval stylem - tam někde přistál létající talíř. "Podrobnosti?

Číst dál...

Autor: Miloš Klohna

V Mikronésii, v souostroví Palau omývá modrý oceán ostrov Babelthuap. Na něm stojí hora Ngeraod, na níž podle místních lidí vysoko u mraků sídlí nadpozemská bytost a duchové. A tohle se o nich vypráví...

Číst dál...

Autor: Miloš Klohna

V Hamburku se žije rychle. Lidé se tu pouze zastavují, než pokračují dál. Kvasí tu tradice a kultura desítek národů. Bílá, černá i žlutá barva pleti se zde, obklopeny prostředím starého hanzovního města, mísí do nepostižitelných forem a tvoří trochu "jiné" Německo.

Číst dál...