Roční předplatné 499 KčŽivot po Steffi
Opavský rodák Pavel Složil (41) je živoucím zosobněním úspěchů české tenisové školy na nejvyšší světové úrovni. Před šestnácti lety pro nás poprvé, a zatím bohužel i naposledy, spoluvybojoval prestižní Davisův pohár. S Tomášem Šmídem navíc získal titul mistra světa ve čtyřhře. Ještě většího úspěchu ale dosáhl až po svém odchodu z aktivní hráčské dráhy jako trenér světové jedničky Steffi Grafové.
V ŽÁRU KOVÁŘSKÉ LÁSKY
Kovy zná lidstvo již téměř pět tisíc let. Objeveny byly ve východní Asii a postupně se dostaly i do našich zemí. V době železné se výrobní postupy přísně tajily a tajemství přípravy kovů se uchovávala v úzkých kruzích vyvolených. Podobně je tomu i dnes. DOBA HEFAISTOVSKÁ Jedním z historických mezníků v dějinách využívání kovu je bezesporu také rok 1981. Na sklonku léta toho roku se totiž v prostorách středověkého hradu Helfštýn uskute čnila první přehlídka prací uměleckých kovářů - Hefaiston.
V muzeu sovětských gulagů
Gulag. Pro někoho nic neříkající, prázdný pojem. Pro jiného slovo, vyvolávající vzpomínky do konce života. Byli jsme prvními Čechy, jejichž noha na půdě pravověrného gulagu dobrovolně stanula. Za cíl jsme si vytkli navštívit gulagy v okolí města Perm na Severním Uralu.
GO,COMANDOS
Ve střední Evropě je zatím, až na vcelku malé výjimky, na teroristické frontě klid. Podle mínění bezpeč- nostních expertů se největší nebezpečí příštího tisíciletí - jak začíná být terorismus nazýván - bohužel nevyhne ani tomuto území. Maximální připravenost na možný střet s teroristy je tedy naprosto nutná.
MAYSKÝ SVĚT
TEXT: Zbyněk Pavlačík
Zlatý kotouč sklánějícího se slunce opět mizí za šedivými mraky. Stovky přítomných přepadá nejistota. "Co když slunce zapadne a my letos znamení přicházejícího slunovratu neuvidíme? Hněvají se snad
POD VYŠEHRADSKOU SKÁLOU
TEXT: Zbyněk Pavlačík
V polovině června se pod Vyšehradskou skálou opět utkaly naše nejlepší posádky osmiveslic o Primátorský štít v nejznámějším českém veslařském závodě, Primátorkách Beefeater, které příštího roku
MEKKA ČESKÉHO TENISU
TEXT: Zbyněk Pavlačík
FOTO: Martin Popelář
Všichni znáte líc tenisu. Je nablýskaná, bez poskvrnky a všechno klape. Chtěl bych vám ukázat místa a lidi, kteří k tenisovému světu patří, a přesto se o nich málo hovoří. Televizní kamera zavítá
MEMENTO
TEXT: Zbyněk Pavlačík
FOTO: Jan Škvára
Ani nevím, kde a jak začít. V době, kdy budete číst tyto řádky, bude již stoletá voda zpustošivší počátkem prázdnin třetinu naší země dávno kdesi v dalekých mořích a oceánech. Televizní zpravodajství
JELCINOVY DĚTI
TEXT: Zbyněk Pavlačík
FOTO: Tomáš Kobolka
Rusko. Velká země, velké změny. Co bylo dříve naprosto nemyslitelné, je dnes na denním pořádku. V ulicích velkoměst tak lze ve stínu leninových památníků zahlédnout nejenom žebračky s malými
MALÍŘOVA ZPOVĚĎ
TEXT: Zbyněk Pavlačík
FOTO: Petr Beseda
S malířem Zdeňkem Strouhalem se známe několik let. Vždy mě na něm fascinovala a inspirovala jeho názorová nespoutanost, pokora před přírodou, úcta k velkým Mistrům a nekompromisní důslednost.
ZA ZÁHADNÝM SVĚTLEM II
TEXT: Zbyněk Pavlačík
V minulém čísle jsme vás poprvé zavedli do jihlavského podzemí, kde jsme zahájili pátrání po tajuplném, zatím údajně nevysvětlitelném světle v místních katakombách. Rozhodli jsme se této záhadě
POSLEDNÍ VYDECHNUTÍ - PRÁVĚ PROBÍHAJÍCÍ ZIMA MŮŽE KRUŠNÝM HORÁM ZASADIT DALŠÍ TĚŽKOU RÁNU
Text: Zbyněk Pavlačík
Foto: Jan Škvára
Na podzim a zjara tady bejvaj takový inverze, že když si v zahradě stoupnu na jedno místo, tak svý tělo od pasu dolu nevidím. Bolavý nohy zakrejvá šedivá mlha, ale do tváře mi pěkně září sluníčko.
ROZKAZ: OSVOBOĎTE DUBČEKA!
TEXT: Zbyněk Pavlačík a Jan Mach
Včera, dne 20. srpna 1968, kolem 23. hodiny překročila vojska SSSR, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice
JEDNOTKY ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ - BARIÉRA MLČENÍ...
Je jisté, že Specnaz provedl na našem území minimálně jednu ostrou akci.20. srpna 1968 přistálo o půl deváté večer na Ruzyňském letišti neplánované letadlo Aeroflotu a zarolovalo na konec přistávací dráhy. Následně bylo letiště paralyzováno rusky mluvícímí civilisty a z provozu byla vyřazena i řídící věž.Cesta byla volná, a tak kolem půlnoci začala přistávat první letadla s vysadkáři a tanky, které byly naváděny právě z onoho "civilního" stroje Aeroflotu... Další komando Specnaz bleskově internovalo tehdejší reformní vedení KSČ v čele s Alexandrem Dubčekem a eskortovalo jej do Moskvy.Podobnou protiakci tehdy připravovala skupina našich výsadkářů, která však nakonec bohužel nevyšla. (O tom však více v některém z dalších čísel magazínu Koktejl.)Zatím můžeme jen spekulovat, kolik příslušníků Specnaz na našem území bylo, popřípadě dodnes zůstalo. Specnaz byli důkladně maskováni jako například jednotky taktického průzkumu. Členové Specnaz nenosili vlastní uniformy, ani žádné zvláštní rozlišovací znaky. Většinou byli oděni do uniforem výsadkových vojsk, na našem území prý nosili uniformy spojařské.Někteří naši výsadkáři, kteří měli možnost zúčastnit se výcviku se sovětskými "výsadkáři", dodnes vysoce hodnotí jeho úroveň, která je podle nich daleko vyšší, než u již zmíněných amerických "rangers"."Američané k nám po devadesátém roce přijeli s velkou slávou, že nás něco naučí a odjeli skoro s ostudou. To, co nás naučili Rusové, je pro nás neocenitelné," řekl mi nedávno důstojník naší přední výsadkové jednotky. "Byli to strašně správní hoši, a hlavně absolutní profíci, rád na ně vzpomínám," přitakal jeho kolega.Podařilo se mi získat insignie Specnaz z této doby. "Dneska je v Rusku Specnaz úplně všechno, už to není, to co bývalo...," řekl mi "sběratel" podobných věciček. Duben 1997
BŮH JE VŠECHNO, ALE LES JE VÍC
Text a foto: Zbyněk Pavlačík
S Peterem Vršanským jsem se seznámil v říjnu loňského roku na každoročním Mezinárodním setkánípřátel turistiky a cestování v Prosiměřicích. Během jeho vyprávění panovalo v sále naprosté ticho a návštěvníci
NEKONEČNÝ PŘÍBĚH
TEXT: Zbyněk Pavlačík
FOTO: Josef Vrátil
Nejnebezpečnější, nejkrásnější, nejkrutější, nejromantičtější
MALÁ SÁGA O VELKÉM SEVERU
TEXT: Zbyněk Pavlačík
FOTO: Jan Mach
Podíval jsem se opět na hodinky. Ukazovaly za pět minut třičtvrtě jedenácté hodiny večerní. Z ciferníku sjíždí můj pohled na majestátnou siluetu horských velikánů, ostře vyrýsovanou na pozadí stále
