Roční předplatné 499 KčKanárská mrňata
TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK
Kromě celoročního tepla, čistého vzduchu bez exhalací a perfektní turistické vybavenosti lákají Kanárské ostrovy svou syrovou krásou sopečné krajiny a nabízejí přehlídku surrealistických vulkanických děl naší matičky Země.
Vynechejme turisty nejoblíbenější východněji ležící ostrovy, efektní zeleno-bílo-černé Lanzarote, rozlehlou Fuerteventuru s jejími plážemi, centrální Gran Canarii i největší ostrov Tenerife, na které utíkají nastřádat trochu sluníčka a tepla ti, kdo už nemohou zimní zataženou evropskou oblohu vydržet. Pro ně mají Kanáry dvě hlavní sezony: hlavní v zimních měsících a druhou v době letních školních prázdnin. My se ale dopravíme na západněji ležící malá a méně známá kanárská mrňata, na Hierro, Gomeru a La Palmu.Na ona tři mrňata dozírá největší z ostrovů, Tenerife. Jinak než přes jeho letiště se na ně nedostanete, dál můžete pokračovat menším letadlem, nebo využít každodenní nepříliš dlouhá lodní spojení. Na Gomeru je z Tenerife dokonce tak blízko, že jednodenní výlety na tohle mrně nabízí i mnoho cestovních agentur sídlících na Tenerife. Tento kanárský velikán má vladařské sklony zřejmě v krvi. Výškou své sopky Pico de Teide (3718 metrů) kraluje horám celého Španělska, je totiž nejvyšší horou iberského království. Pokud nebude zcela výjimečně hustá a hodně vysoká oblačnost, uvítá vás Teide jako správný hostitel hned, jak se přiblížíte na dohled místního letiště. A kam se z něj vydáte dál? Po stopách Kryštofa Kolumba? Do nejmenšího hotelu na světě? Ponoříte se do pohádkových mlžných pralesů a sjedete pak na pláž k moři terasovými poli, která se mohou svou krásou postavit po bok proslaveným balijským rýžovým terasám?
Když v Evropě padne smog
Text: Irena Páleníčková, foto: Jiří Páleníček
Pro nelyžaře je docela sympatické pomyšlení, že v době, kdy střední Evropa má před sebou ještě převážnou část zimy a spolu s ní i absolutní nedostatek slunce a modré oblohy, je možno i po vlastní ose dojet někam, kde dennodenně svítí slunce. Jednou z takových zemí je Maroko.
Sedím v křesle, za zády mi praská oheň v kamnech a já zavírám oči a v duchu se opět koupu v loňském zimním teple. Výraz koupu je docela na místě, vždyť v marocké poušti u jejích největších dun Erg Chebbi v těsném sousedství vesnice Merzouga existují dokonce tzv. písečné lázně. Jejich popis se ale někomu může zdát až trochu morbidní.
Indická Austrálie
TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK
Andamanské ostrovy měly kdysi pověst nebezpečného území, a to nejen kvůli nevraživým domorodcům, ale i kvůli zdejší trestanecké kolonii. Dnes jsou ale nebezpečné už jen pro ty, kteří nesnesou pohled na pravý indický nepořádek.
Historie osídlování ostrovů poněkud připomíná dějiny Austrálie. O původních obyvatelích se na počátku 19. století nevědělo téměř nic a Angličané považovali ostrovy za neobydlené. Ještě dnes jsou původní kmeny, například Ongeové, Sentinelové, Andamanci nebo Jarawové nepříliš probádané a k okolnímu světu se stavějí převážně negativně, což je ale z hlediska zachování jejich identity to jediné rozumné, co mohou dělat.
Pokud nebyli příslušníci původních kmenů pohlceni indickou masou, tak žijí v počtu několika stovek lidí ve vymezených rezervacích, kam mají cizinci vstup zakázán. Jedině přes rezervaci kmene Jarawů vede „transandamanská dálnice“ spojující ostrovy Jižní, Střední a Severní Andaman. Je-li však situace napjatá, doprovázejí projíždějící autobusy vojáci.
Sloní vzpomínání
TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK
I když se na Šrí Lance ještě dnes používá pro práci v lese, sedmdesáti procenty místních obyvatel, kteří se hlásí k buddhismu, je považován ze posvátné zvíře. Řeč je samozřejmě o slonu. Moderní doba pro něho našla nový job, při kterém může svým pánům vydělat slušné peníze, a to když na svém hřbetě vyveze turisty na výlet. Kromě toho cizinci platí desítky dolarů za to, aby mohli vidět divoké slony v národních parcích.
S TURISTOU NA ZÁDECH
Sami Šrílančané nepovažují jízdu na slonu pro zábavu za příliš uctivou, zvlášť pro ženy je podle nich nevhodná. Nesluší se pro pouhou kratochvíli jezdit na zvířeti, za jehož hlavní zaměstnání je i dnes považována chrámová služba, tj. účast na náboženských buddhistických slavnostech (nejvelkolepější a nejvýznamnější z nich se koná v srpnu ve městě Kandy v tamějším Chrámu Buddhova zubu).
Království kontrastů
TEXT A FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK
Na turisty tady čekají tisíce oficiálních a desetitisíce neoficiálních průvodců. Tuaregové se z hrdých pouštních bojovníků putujících s karavanami stali prodavači suvenýrů.
Město hmyzu
TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK
Pokud si myslíte, že entomologické muzeum jsou jen sály plné vitrín s přišpendlenými brouky, pak vám francouzské Micropolis vyrazí dech.
Za co může Koktejl
DRACI Z KOMODA MĚLI MÁLEM ZPOŽDĚNÍ
A VYNDEJTE NÁM POPELNICI
JEN OBYČEJNÁ VODA
LOMBOK
Malé, jasně červené papričky chilli neboli lombok se na Lomboku totiž přidávají téměř do všeho, a tak si ostrov své jméno opravdu zaslouží.Holuby s píšťalkou naopak uslyšíte jen na Lomboku. Šikovní místní kováři vykovali malé flétničky a přivázali je holubům na hruď. Jak ptáci letí, píšťalky samy zpívají o bohatství pána, který si mohl tolik holubů koupit. Podívejme se ale raději na věci méně pohyblivé.
březen 1998
MOŘSKÉ HRADY
