Roční předplatné 499 KčAUSCHWITZ-BIRKENAU
Nikdy už nikdo nepopíše, co bylo Auschwitz-Birkenau. Tři spisovatelé, kteří je přežili, spáchali sebevraždu. první Tadeusz Borowski, největší talent polské literatury, skoro hned potom, co popsal hrůzy pekla, které vytvořil člověk pro člověka v podmínkách vyspělé technické civilizace. Jean Amery, rakouský humanista a esejista, když shledal, že skutečnosti z Auschwitz-Birkenau zůstanou zdrojem vysvětlení pro mnoho událostí, které teprve přijdou, a Primo Levy, jeden z nejlepších, který se snažil sdělit, co viděl, jen aby shledal, že to je nemožné zprostředkovat.
FURT VE STŘEHU
Je poetický jarní večer. Slunce se ještě opodál zhlíží v zrcadle Vltavy, za chvíli padne za petřínský kopec jako podťaté. Kousek od nábřeží, ve Viole, už lístek nedostanete. Za dvě hodiny začne představení „Pořád se něco děje“ - One Man Show herce, který si rozhodně v poslední době nemůže stěžovat na nedostatek krásných příležitostí, o popularitě ani nemluvě. Je čas k rozhovoru s mužem, kterému před několika dny dali diváci přednost před takovými esy jako Jane Birkinová či Roy Scheider.
OSTŘE SLEDOVANÝ VLAK
Lokomotiva poprvé dorazila do Prahy, vesele zahoukala a pustila nad ní pravidelnou dávku páry, jako by si chtěla oddechnout, že má dlouhou c e s t u z Olomouce za sebou. Byl to pohled velkolepý a city radostné zmocnily se všech přítomných. Do jásotu davu zněly zvony a rány z děl. Je tři čtvrtě na pět odpoledne, 20. srpna léta Páně 1845, a celá Praha je shromážděna na C.
VAKUUM: „NIC“ NEBO „NĚCO“?
Dnešní fyzikální teorie nepovažují vakuum za „absolutní prázdno“, nýbrž za prostředí, v němž sice nejsou žádné částice hmoty, ale dochází tam k tzv. virtuálním procesům, provázeným zrodem a okamžitým zánikem dvojic virtuálních (tj. možných) částic. Na tvrzení, že vakuum není prázdnotou, není nic paradoxního. V jeho hloubce totiž přece jenom něco je. Představme si prostor, v němž není ani plyn, ani molekuly, ani atomy, který je prost jakékoli hmoty.
Yellowstone
Potichu a opatrně jsem našlapoval na stezce, prst připravený na spoušti fotoaparátu. Náhle napravo zapraskaly větve. Otočil jsem hlavu a zůstal stát. Akorát včas. Deset metrů ode mne se zastavil ten, na nějž jsem tak dlouho čekal. Bison bison - relikt z pleistocénu, jehož stáda až do konce minulého století pokrývala v mnohamiliónovém počtu celý severoamerický kontinent. Není sám.
Koně z El Batan
Uskakuji v poslední chvíli před kopyty zpěněného koně. Rozbití fotoaparátu zabraňuje stařík mohutným hrdelním pokřikem. Grošák z arabské chovné stanice El Batan na vteřinu strne, pak spustí přední nádherně tvarované nohy na zem a po několika dalších okamžiků je z něho normální kůň. Bubínky a píšťaly se znovu rozdovádí rytmem, jemuž ze všech nejlépe rozumí kůň a jeho jezdec.
Můj strom, můj hrad
Tropický les je nejbohatším suchozemským ekosystémem, ve kterém se vyskytuje úžasné množství rostlinných a živočišných forem. Nejbohatší jsou všechny rovníkové deštné pralesy, ale i v daleko příjemnějších a přístupnějších oblastech, jako například v horských lesích Kuby, se dá pozorovat spousta zajímavostí ze života v tropech. Základní stavební jednotkou každého lesa je strom.
Země zvaná Myanmar
Několik dnů před Vánocemi jsem dostal nabídku natočit pro německou televizi dva třičtvrtěhodinové filmy o zemi Myanmar, o světě buddhistů a svaté řece Iravadi. Myanmar? Neznám. Nevím. Nikdo neví, kde tuto zemi hledat a zda opravdu je. Nemá u nás zastupitelství a jen málokdo tuší něco málo o Barmě, jak se Myanmar pod anglickou nadvládou jmenoval.
Cézar bydlí na Montmartru
Sedíme na terase vysoko nad Paříží, pod námi Montmartre, vlevo šedý povlak soumraku pokrývá běloskvoucí kopuli Sacré-Coeur, vpravo si Eiffelovka růžencem žárovek svítí na město. Mám dojem, že Jean-Pierre Aumont za ta dlouhá léta vůbec nezestárl. A to bezpečně vím, že je mu pětaosmdesát, ani o chloupek míň! Když jsme šli městem, málem jsem mu nestačil, šel krokem rychlým a pružným, jako by chtěl uniknout letícímu času a zároveň se mu i vysmát...
Návštěva u vraha
Kapela Vlasty Palána vyhrává na plné pecky oblíbenou melodii a na malém parketu se tísní desítka tančících párů. Muži v džínách, v tmavých svetrech nebo v montérkových blůzách roztáčejí v divokém vířivém reji své partnerky, mezi kterými se občas mihne světlá halenka nebo růžové paleto a prozáří jednotvárnou šeď prostředí. Zábava nabývá na razanci a od stolů se ozývají hlasité výkřiky štamgastů.
NÁPOJ LIDU A JEHO BOHŮ
Co vlastně víme o pivu? Snad jen to, že je z alkoholických nápojů nejslabší a že je skvělé k vepřovému. Ale víme, že pivo je více než dvakrát starší než Kristus? „Jez chleba, Enkidu, to patří k žití! A pivo pij, jak zvykem je v zemi. Chléb jedl Enkidu, až do plna syta a pivo pil sedmero džbánků. Rozjařila se mysl jeho a počal zpívat...“ (Epos o Gilgamešovi v překladu L. Matouše) Tak líčí sumerský básník Enkiduovo setkání s nevěstou Samchat v eposu, vzniklém koncem třetího tis íciletí před Kristem.
Droga silnější než lítost
Až vylezu z tohohle ústavu postavím se na hlavu a celej stát rozkradu, od Aše k Popradu za prachy koupím si péčko a všechno ho vyjedu v rakvi do spalovny pojedu já už jiná nebudu bubububu... Jitka a Tereza, Kostomlaty pod Milešovkou Obě jsou z Prahy. Obě mají milující rodiče. Obě jsou velmi mladé a pohledné. Obě mají IQ přes 120. Přesto skončily mimo zákon.
HUDBA a MACHIAVELLI
Setkáte-li se s Ondrou Soukupem na nějaké recepci, pokaždé spatříte jeho úsměv. Hravý dětský úsměv. Tak hravý, že se i sami pousmějete. Zvlášť když ho navštívíte v jeho studiu, kde mu na zdi visí plátěný obraz Lenina. Koupil si ho v roce 1990: má slabost na relikvie. A ještě větší radost vám udělá, když ho potkáte ve společnosti manželky Gabriely Osvaldové, která si v žádné společnosti nebere servítky.
Dvě kola
Zastavil jsem u takového slunečníku u silnice, chtěl jsem si dát kafe. Stály tam už dva cesťáky a jedno enduro. Od stolku, obloženého přilbami, jeden kluk přesvědčoval druhého: „A bude se padat, uvidíš, že ji! Když je tolik motorek pohromadě, vždycky se padá." Tak jsem tady správně, napadlo mne. Jel jsem totiž na „černý" motocyklový sraz TWO WHEELS Skutečně se padalo, i když ne mnoho.
POZITIVNĚ SE DÍVAT NA SVĚT
Naším nejvěhlasnějším kameramanem v zahraničí je bezesporu Miroslav Ondříček. U nás doma existuje o jeho práci sice značné povědomí, ale málokdo si s jeho jménem spojuje tu spoustu filmových titulů, u nichž stál za kamerou. Um, štěstí a jistě i konstelace hvězd napomohly ke spolupráci Miroslava Ondříčka s Milošem Formanem.
KELTOVÉ
Stojíme na zdánlivě obyčejném poli u vesničky Mšecké Žehrovice. V době velmi pradávné tady měli ti, z kterých dnes najdeme sotva nějakou kost, významné sídelní středisko proslulé „těžbou" železné rudy a výrobou ozdob z uhlí oblíbených daleko za hranicemi našeho území. Drobně mží do orani ště, které okopáváme nohama a prohrabáváme rukama, očima pátr áme po malých černých destičkách ze švartny a před stejnýma očima začíná pulsovat představa keltského světa ve 2. století před naším letopočtem...
Inti Raymi
Je 24. června 10 hodin ráno. Jsme v Cuzcu uchrámu Slunce - Coricancha. Zazní hudba - veselé tóny píšťal, fléten,rohu a do zahrad chrámu přibíhají hudebníci a tanečnice. Kouzlo barev, zvuků, vůní. Mění se rytmus, za dunění bubnů pochodují četné jednotky královského vojska, v roztodivných krojích, v plné zbroji. A noví hudebníci. Důstojně přicházejí krásné Panny Slunce s miskami kukuřice, připravené k oběti, v hlubokém tichu kráčí šlechta, správci říše kurakové, velekněz, nosič kipu.
LIDÉ ZE SMARAGDOVÉHO OSTROVA
Těžko by nás při pohledu do atlasu napadlo, že obyvatelé ostrova Kodiak, který leží při jihozápadním pobřeží Aljašky (jihovýchodně od aljašského poloostrova), hrdě nazývají svůj domov Emerald Isle - Smaragdový ostrov. Ostrov leží stranou těch známějších atrakcí Aljašky, jako jsou místa spojená s historií zlaté horečky, oblast nejvyšší hory Severní Ameriky Mount McKinley, fjordy JV pobřeží „Panhandelu ". O to objevnější ale pak je jeho návštěva.
Ocelová tepna Kanady
Good morning. America, how are you?" line se z kazetového přehrávače naše oblíbená svižná melodie, kterou si pouštíme několikrát denně. Po chvíli vystřídá „Dobré ráno" westernová skladba „Canadian Pacifik", která baladicky vypráví o železnici, protínající kontinent od východu k západu, od Atlantiku k Tichému oceánu v délce přes tři tisíce mil. V kapse máme pár tisíc dolarů, před sebou nejistou budoucnost, ale touhu po dobrodružství a poznání.
TOULKY KATALÁNSKEM
Obyvatelé Španělska přirovnávají mapu své země k vypjaté býčí kůži. Severovýchodní cíp té kůže, velký ,jako střední západ a jižní Čechy dohromady, tvoří Katalánsko či Katalánie, od roku 1979 autonomní společenství Catalunya. Kousek španělské monarchie, který brzy zklame každého, kdo by v něm hledal posedlost býčími zápasy, živou Carmen, tamburíny a kastaněty.
