ikoktejl

Říkají mu Rak. Nebo taky Rákoska. Josef Rakoncaj, zasloužilý mistr sportu. Narozen 6. dubna 1951, ženatý, otec dvou dětí, světová horolezecká extratřída. Jako první na světě vystoupil dvakrát na K2, druhou nejvyšší horu světa. Žije v nejvyšším patře panelákového domu v Turnově. Pane Rakoncaj, proč se z horolezectví stal takový šlágr. Hory skýtají určité nebezpečí. Pobyt člověka v takovém prostředí vzbuzuje sám o sobě napětí.

Číst dál...

Pane doktore, jste naším předním odborníkem na destruktivn í kulty. Jak jste se k této disciplíně dostal? Shodou okolností náhodou. začal jsem se Svědky Jehovov ými, protože kolem mne byli lidé, kteří jimi byli nějakým způsobem postiženi. Když už jsem měl nastudováno spoustu jehovistick é literatury, přišlo mi líto zapomenout nabyté znalosti, a tak jsem to nabízel i ostatním.

Číst dál...

TAKŽE TAKHLE VYPADÁ CESTA DO NEZNÁMA. Podíváš se na bágl a zdá se ti titěrný na to, aby v něm mohl být veškerý tvůj majetek pro příští dva měsíce a zároveň hrozně těžký na to, aby s ním člověk mohl šplhat na kyslíkový dluh řádově čtyři tisíce metrů nad mořem. Ale o to právě jde. Bágl a pár dolarů v peněžence na krku signalizující fantastickou skutečnost: dneska se může do asijských pouští i království osmitisícových vrcholů podívat každý.

Číst dál...

Nový Zéland překvapuje bohatstvím a rozmanitostí přírodních krás. Má stále zasněžené hory i činné sopky, vřelá jezera i ledovce, písečná pobřeží i úrodn á pole, husté subtropické lesy i řeky plné ryby. Za příznivého podnebí, dostatku slunečního svitu a dešťů roste na pastvinách celý rok tráva. I původní stromy a keře jsou stále zelné. Jen ze- žloutlé listí vrb, topolů i jiných dovezen ých stromů nám prozradilo, že u nás doma je podzim.

Číst dál...

„Tady nemůžeš fotit,” povídá nevraživě Indián oděný do žlutého nepromokavého pláště a otesávající ostrou motyčkou obrovitý kmen. Dlouhé šupiny dřeva, některé stočené do kroužků jako prstýnky, mu padají k nohám. „Rád bych věděl proč,” namítám nejistě. A po kratičké chvilce napětí opatrně dodávám: „Tobě to vadí?” Gloria Talbot stojící vedle mne se potutelně uculuje.

Číst dál...

Poezie byla mocnou součástí somálské kultury. Každá důležitá událost v životě Somálců byla napsána ve verších: manželství, rozvod, matčiny rady pro svoji dceru a dokonce i žádosti Alláhovi. Verši se vyhlašovala válka; verše také přinášely mír. Dnes však většina básníků uprchla ze země a ty, kteří zůstali, nelze slyšet nad výstřely samopalů, řevem helikopt ér, bědování pozůstalých nad svými mrtvými a nářkem hladov ých.

Číst dál...

Slovo, které samo o sobě vyvolává v mnohých představy špinavých doupat bez hygienického zařízení, plných povalujících se dlouhovlasých, práce se štítících individuí s injekční stříkačkou v naběhlé žíle. Asociální živly, jež spojuje pouze touha po prostředku opojení. Jednotlivci bez zábran, kteří své touze po látce, jež nazýváme drogou, obětují cokoli. Ano, tento zjednodušený pohled, podporovaný mnoha lety oficiální bolševické propagandy, je poměrně tvrdě zafixován v povědomí veřejnosti. Ale odpovídá skutečnost těmto černobílým představám?

Číst dál...

Za držení drog a obchodování s nimi je v Malajsii smrt pověšením. Pokud u vás objeví 15 gramů takzvané tvrdé drogy nebo 500 gramů hašiše či marihuany, není pro vašeho obhájce v soudním procesu v podstatě žádný prostor. Vše, co je pod touto hranicí, je trestáno jak tělesnými tresty, tak vysokými tresty odnětí svobody. Ned ávno byla v malajském Kuala Lumpur u německého ob- čana - a narkomana - nalezena droga. Po jeho místopřísežném prohlášení, že mu droga byla podstrčena, byl vypovězen ze země. Odletěl do thajského Bangkoku, kde uspořádal tiskovou konferenci.

Číst dál...

V noci ze třetího na čtvrtého ledna 1988 vypukl v chemickém skladu hodonínského zemědělského podniku v kyjovské čtvrti Boršov požár. Hořet začalo asi v deset večer. Vrátný, který požár oznámil, bohužel řekl, že hoří v cihelně. Když požárníci dorazili na místo, zjistili, že cihelna nehoří. Místo toho hořela stará bývalá cihelna, ve které byl později zřízen sklad chemických hnojiv.

Číst dál...

„Dostaneš razítko nežádoucí a pojedeš domů,” řekl polda vzpurnému mladíkovi jižanského vzhledu, kterého sebral při hraní skořápek. „Dám stovku,” navrhl sebejistě skořápkář. Policista ho pevněji sevřel. Vzpomněl si, že ten frajírek vydělal za den možná víc, než on vydělá za celý měsíc. „Pojedeš domů.” „Dám dvě stě,” řekl Srb.” „Dostaneš razítko a pojedeš do války, ” opakoval polda. Chodník se stáčel k protější ulici a tam už vyčnívala budova cizinecké policie. Skořápkář se začal potit. „Dám pět set,” řekl už nervózně. Byla neděle, na policii měli zavřeno.

Číst dál...

text Slávek Jandák je z mého pohledu člověk, který je člověkem. Člověkem, který čiší člověčenstvím. A teď všechna ta mota a slogany: Člověk na správném místě. Jsem rád, že zůstal člověkem. Člověk bojující. Člověk spravedlivý. Za vším stojí člověk. Tak tohle, podle mého, je Slávek Jandák. JANDÁK - HEREC Od jaktěživa jsi chtěl být hercem? Nikdy v životě: Já vlastně nevím, čím jsem chtěl být. to je to , já chci žít! A na tom je krásný to, že ...

Číst dál...