ikoktejl

 

Ukořistěné nákladní auto s nápisem RUPA už je skoro plné, ještě zahnat dovnitř poslední vězně, naložit k nim ozbrojenou stráž – a za chvíli se mohou vydat na cestu. V těsném půlkruhu se tlačí hlučící dav. Mladík ve světlé košili se dokonce chytá zdi a snaží se vytáhnout nahoru, aby viděl na dvůr za železnými vraty, odtud přivádějí zadržené… Teď!

Číst dál...

Nikdy, nikdy jsem neslyšel tolik bombardování jako dnes. Ozývalo se přibližně každých pět sekund. A také těžké zbraně. Velké rakety, které se objevovaly ve čtyřiceti kruhových explozích, 150mm dělové koule, které byly vypáleny z 20kilometrové vzdálenosti, střely odpálené z SU-27 a samozřejmě bomby, které Jelcin včera slíbil zakázat. Poté, co jsme si trochu zvykli na množství olova kolem nás, pokračovali jsme. Šli jsme stejným směrem jako včera, přímo rovně dolů po hlavní třídě k prezidentskému paláci.

Číst dál...

Zarůstající náhrobní kámen na parcele číslo čtrnáct centrálního hřbitova ve Vídni, poslední odpočinek Emila a Růženy Holubových. A stejně tak zarůstají i vzpomínky na tohoto cestovatele, vlastence a vědce, který poznání zasvětil celý svůj život. Cesta z Evropy do nitra temné Afriky v druhé polovině minulého století stále ještě vyžadovala značnou míru úsilí a vytrvalosti a těch, kteří to dokázali, nebylo mnoho.

 

Číst dál...

Vymírání druhů je nedílnou součástí evoluce, mnozí technokrati však neradi slyší o podílu vlivu činnosti člověka na jeho urychlení. Odhaduje se, že v průběhu věků obývalo Zemi pět až padesát miliard druhů. Dnes jich žije sotva tisícina. Podle fosilních nálezů žily druhy v minulosti bez zásahu člověka každý řádově milion let. Tedy vyhynul jeden druh z milionu za rok.

Číst dál...

 

Musím se z něčeho upřímně a veřejně doznat: k smrti nerad nakupuji oblečení. Je pro mne obrovský problém zkoušet si v obchodě dvoje nebo troje kalhoty či saka. Čtvrtý pokus rozhodně odmítám a se svou nedokonalou postavou si odcházím hojit sebevědomí do knihkupectví nebo hudebnin, kde trávím obvykle čtyřikrát víc času.

Číst dál...

Toho řezníka mu občas skutečně předhazovali. A nejen jeho současníci, ale občas i ti, co přišli po něm. Chvílemi dokonce tak hloupě, že by za to sami zasloužili dát hlavu na špalek. Ale o tom až o něco později. (Ostatně v jejich případě šlo tak trochu o kolegy z branže, tj. taky řezníky, jenomže s rukama zatraceně zašpiněnýma lojem hlouposti a nezřídka skutečně i krví.)

 

Číst dál...

Kojenci by neměli být ke spaní pokládáni na bříško! Vzato kolem a kolem, je to téměř všechno, čím se může lékařská věda bránit prokletí, visící jako Damoklův meč nad lidstvem už od počátku jeho existence. Přiznejme si, víme toho tolik, co Sokrates. A když se mohl bez uzardění přiznat on, proč ne my? Jsou dodnes věci nepoznané a jen matně tušené, o jejichž příčinách se můžeme jen dohadovat, hádat, a někdy ani to ne.

 

Číst dál...

Všichni jsme vodněkud, jak říká Švejk, a proto místo odkud jsme ne- pomlouváme, i když to je taková hrůza jako třeba Ústí nad Labem. Naopak k němu cítíme o to silnější vztah, o co je v očích jiných lidí očerňováno. Ale i když jsme odjinud, nemůžeme upřít městu Ústí nad Labem mnohé zvláštnosti a pozoruhodnosti.

Číst dál...

Špatný image je sebedestruktivní. Maří vaše záměry, překáží tomu, abyste navenek ukázal své pravé kvality a schopnosti. Každý by si přál, aby byl posuzován podle toho co umí a čeho dosáhne, a ne podle nějakých povrchových faktorů, jako je např. vzhled. Jenomže každý z nás je základním nástrojem sdělování vlastních nápadů a myšlenek. To, jak vyhlížíte, vypovídá o tom, jak si sám sebe vážíte, jak respektujete druhé i o vašem smyslu pro kvalitu, tvořivost a profesionalitu.

Číst dál...

Nemůžu si při pohledu na ty nadšené ženy a muže nevzpomenout na svoji babičku: Jan Pavel II. přelétal v letech osmdesátých, tvářících se, že církev vlastně ani neexistuje, nad naší republikou.

Číst dál...

"Gimme a light, buddy!" zavelí hlasem který nesnese odporu mírně přiopilý černoch. Tvář pomalovaná křiklavými žlutými pruhy a trsy tvrdých vlasů vyčesaných do špice mu dodávají

Číst dál...

Naproti k Ohři se naklánějící lesnaté vrchovině Džbánu připomíná zámek Líčkov na Žatecku svědka vypovídajícího před soudem věků o vzepětí tvůrčího úsilí člověka a o víře v nesmrtelnost lidského

Číst dál...

TEXT: Rostislav Sarvaš

FOTO: Martin Malý

Velmi jsem se těšil na setkání s žijící legendou Bergmanových filmů. Jako prosťáček jsem očekával filozofujícího herce, který mě jistě obohatí o nějaký další rozměr v otázce hledání smyslu lidské

Číst dál...

Jaksi z časových důvodů jsem si nevytvořil dostatek času, abych se na Lucii Bílou řádně připravil. Uklidnila mě tím, že vlastně ani žádné otázky nepotřebuje: když se rozpovídá, je prý spíše problém

Číst dál...

Jezdí, protože má pocit, že den, který stráví venku, mu přinese tolik, co měsíc doma. Míří na východ a na jih - hledá místa, která ještě nejsou převálcovaná civilizací. "Po první expedici jsem pochopil,

Číst dál...

"Měl by ses podívat na jezero Titicaca. Stavitelé Tíšanaka tam vozili po vodě obrovské kusy andezitu. Nikdo ale neví jak. To je záhada." - - Tak mě kdysi inspiroval doktor Václav Šolc při našem

Číst dál...

TEXT: Jaroslav Haidler

FOTO: Karel Cudlín

Když ve středu 29.května v deset hodin večer ohlásily obě izraelské televizní stanice, že po prvním součtu hlasů vede Šimon Peres nad svým protivníkem Benjaminem Netanjahu o jedno procento, mohl tento

Číst dál...

TEXT: Karel Kýr

Když 20.března 1995 zahynulo v tokijském metru 12 osob a přes pět tisíc jich bylo přiotráveno jedovatým plynem sarinem, vyvolalo to ve světě vlnu vzrušení a odporu. Jak je známo, oficiální začátek

Číst dál...

Nohy si jen těžko hledají cestu mezi odlomenými krápníčky zapíchnutými v bahně. Naše šlápoty se podobají stopám prvních lidí na Měsíci. Dóm se však začíná zužovat a snižovat. Po pár metrech nezbývá,

Číst dál...

Denali znamená "Vysoký" či "Veliký". Denali je totiž athabaský název pro nejvyšší vrchol Severní Ameriky, který se nachází na Aljašce - ve 49. státu USA. Hora Denali je však dnes

Číst dál...