Roční předplatné 499 KčZA TO MŮŽE JAZZ...PLESK!
„POCIT, STAV DUŠE A ATMOSFÉRA JE PRO MNE DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ PERFEKTNÍ INTONACE ČI PROARANŽOVANÝ BIGBAND A MNOHO TECHNIKY KOLEM BAVÍ MNE BEJT VÍC VE VĚCI, NEŽ KOLEM VĚCI. TAKOVÁ PROSTĚ JSEM..." VČELY MNE TAK VYCHOVALY - LEPŠÍ LIDI NEZNÁM! (JANA KOUBKOVÁ Z POSLEDNÍHO CD PLESK!) Janu Koubkovou, snad nejkontroverznější první dámu českého alternativn ího jazzu, asi netřeba dlouze představovat. Kdo by neznal její charakteristický hlas a typický „scatový projev", který někomu učaroval, jiného provokuje.
NAŠÍM ÚKOLEM JE ŠÍŘIT DOBRÉ JMÉNO ISLÁMU
Hadži ing. Vladimír Sálim Voldán (38) je prezidentem Islámského svazu ČR se sídlem v Brně, ale též soukromým překladatelem, tlumočníkem a učitelem cizích jazyků (angličtina, ruština, němčina a orientální jazyky). Píše mystickou poezii, do tisku má připravenou knihu „Liberální islám - Duchovní cesta budoucnosti". Jako jeden z mála Čechů absolvoval svatou pouť do Mekky a Medíny, a to na pozvání samotného krále Saudské Arábie.
SLOVO O HUDBĚ IGOROVĚ
Letadlo ze Stockholmu přistálo s několikaminutovým předstihem. Jako by symbolizovalo chvályhodnou vlastnost jednoho z pasažérů: být nejen všude včas, ale raději o chvíli dřív. I pro svou životní dráhu se skálopevně rozhodl dřív, než rodiče čekali. V ruce má pouzdro se stradivárkami. Ani na chvíli je nedá z ruky. Stiskneme si ruku. Mám dojem, že přede mnou stojí největší houslista minulých let David Oistrach, jemuž bez dechu naslouchaly koncertní sály celého světa.
Bývalí lidé, aneb nová fakta o činnosti STB
Kolik je v republice ještě bývalých lidí?, zeptal se na poradě v lednu 1956 ministra vnitra Rudolf Barák náčelníka 2. Odboru III. Správy. Náčelník nezaváhal: "Podle poslední statistiky to vychází kolem jednoho milionu." Pojem „bývalí lidé" měl koncem 50. Let v terminologii StB poměrně přesný obsah. Živelná brutalita v prvních létech po Únoru i masové čistky s oprátkami a tábory nucených prací už přecházely v kultivovanější „boj proti třídnímu nepříteli".
OČIMA NEJSTARŠÍHO Z KOLOWRATŮ
Pokaždé, když jsem zazvonil u vrat dřevěné vily na Barrandově, přišel mi otevřít starý pán. Musel jít velmi opatrně a já měl pokaždé strach, že upadne na zem. Odmítal nosit hůl. Odmítal pou žívat brýle. Odmítal připustit, že je starý člověk. Vlastně na tom byla postavená jeho celá filozofie. Pan Kolowrat byl totiž přesvědčen, že i svou nemoc si člověk může sám:nesmí si ji připustit.
