ikoktejl

Text Michal Dvořák, foto Marek Wágner

 

Je tomu sedm let, co se ostraha letišť po fanatických útocích radikálně změnila. Pro bezpečnost provozu a cestujících se dnes snaží udělat na letišti vše, mnoho lidí si nutná opatření nejspíš již osvojilo. Ale co se děje se zavazadly, sotva je u přepážky s usměvavými dívkami (někdy neradi) pustíte z ruky?

Číst dál...

Zpracovala Vlaďka Svobodová, foto archiv Petra Koláře

 

Zpěvák a milovník cestování. Rád navštěvuje jak horská lyžařská střediska, tak místa plná exotických dobrodružství. Poznává nová místa na zemi a seznamuje se s místními domorodci. Každou zemi se snaží, jak říká, ochutnat až do hloubky: Řecko, Thajsko nebo Kubu… Nejmagičtější místo Rád jezdím v zimě lyžovat do Itálie, kde mi učarovala hora s názvem Marmolada. Nejdramatičtější cesta Musím přiznat, že šlo o přistání letadla. Bylo to jednou, když jsme letěli s Karlem Gottem na řecký ostrov Zákynthos. Přistávací plocha je hned za skalami, nad kterými se proletí. Neopakovatelné setkání V Řecku, s místním pravoslavným mnichem. Bylo mi horko, tak jsem se chtěl zchladit vodou z jedné místní studny. V tu chvíli přišel zdejší mnich, který se začal také omývat. Působil na mě dost magicky a i když jsme nemluvili stejnou řečí, cítil jsem, že je to velmi zajímavé setkání. Největší strach Na cestách strach nemám, naopak si každou dovolenou a volný čas užívám. Strach jsem nikdy nezažil. Nezapomenutelné jídlo Nejsem vybíravý a chutnala mi každá kuchyně, kterou jsem poznal. Řecká, thajská, italská. Místní speciality ochutnávám vždycky. Pouze na Kubě jídlo nebylo nic moc, ale skvělé byly doutníky a rum. Nejsmutnější loučení Pokaždé, když skončí dovolená, tak se mi samozřejmě nechce domů a pokud je to vydařená dovolená a se správnou partou, je smutné, že všechno končí. Co si vždy berete s sebou Je fajn mít s sebou vždy dobrýho parťáka na cesty Zpěvák a milovník cestování. Rád navštěvuje jak horská lyžařská střediska, tak místa plná exotických dobrodružství. Poznává nová místa na zemi a seznamuje se s místními domorodci. Každou zemi se snaží, jak říká, ochutnat až do hloubky: Řecko,Thajsko nebo Kubu…

Číst dál...

PTALA SE A VYFOTOGRAFOVALA DAGMAR CESTROVÁ, FOTO ARCHIV MIROSLAVA ZIKMUNDA

 

„Byl jsem to vlastně já, kdo navrhl manželům Šimkovým, aby se vydali za Šuáry, které jsme s Jirkou Hanzelkou navštívili před půl stoletím,“ prozrazuje Miroslav Zikmund něco ze zákulisí cesty za lovci lebek, kterou podnikli Kamila Šimková-Broulová a Vladimír Šimek.

Číst dál...

napsal a vyfotografoval Jan Borecký

 

Housle jsou nejrozšířenější hudební nástroj na světě. Vznikaly na začátku 16. století z nástroje, kterému se říkalo lira da braccio. Nejznámější z prvních houslí jsou z dílny Itala Gaspara Bertolttiho, který žil kolem roku 1560.

Číst dál...

NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL LUBOMÍR SVĚTNIČKA NATOAKTUAL.CZ

 

Přes padesát kilometrů pěšky divokou zimní horskou krajinou s veškerou výbavou na zádech, zdolávání skalních stěn i roklin, nebezpečí zranění a nevyzpytatelné počasí.

Číst dál...

NAPSAL MICHAL DVOŘÁK, VYFOTOGRAFOVAL MAREK WÁGNER A ARCHIV MILOSLAVA STINGLA

 

Málokdo viděl takový kus světa jako Miloslav Stingl. Je legendou mezi cestovateli, na svém kontě má desítky knih a etnografických studií, zdobí jej řada významných ocenění, ale setkáte-li se s ním, zaujme vás v první řadě svou skromností a jakousi zvláštní úctou. Prostou úctou k člověku.

Číst dál...

„Vánoční ozdoby vlastně vznikly kriminální činností perlařů,“ tvrdí s nadsázkou Marek Kulhavý, majitel firmy Rautis z Poniklé na Krkonošsku. Jeho firma je jediná, ve které se dodnes ručně vyrábějí vánoční ozdoby ze skleněných perliček.

Číst dál...

Co se týče betlémů, má se Česká republika čím chlubit. Roku 1967 na Světové výstavě v Montrealu upoutal na československou expozici Proboštův betlém. Mechanické divadlo s třemi sty figurkami, znázorňující narození Krista, shlédlo více než osm milionů lidí. Největší pohyblivý betlém na světě, zapsaný od roku 1998 do Guinnessovy knihy rekordů, také spatřil světlo světa v Česku. Podle svého tvůrce nese jméno Krýzovy jesličky.

Číst dál...

Michala Horáčka lidé znají hlavně jako textaře a bývalého majitele Fortuny. On je ale také antropologem, který vyráží do Keni za „svými“ Sambury, a stal se i jejich mediálním ambasadorem. Fascinující rozmanitost lidství však dokáže najít všude kolem sebe.

Číst dál...

V posledních měsících byli lidé v nejzápadnější části Čech opakovaně vystaveni pocitu, který si v našich zeměpisných šířkách dokáže představit asi málokdo. Jednoduše řečeno, třásla se pod nimi zem.

Číst dál...

Zeptáte-li se ředitele teplické botanické zahrady Jiřího Haagera, která rostlina v jejich sbírce je nejvzácnější, moc ho nepotěšíte. Ve xerickém (pro suchomilné rostliny), tropickém a subtropickém skleníku, ale i ve venkovní expozici považuje za hodnotné a nezbytné všechny exponáty, žádný z nich u něho nemá protekci.

Číst dál...

Listopadová krajina se noří do mléčné mlhy, trčí z ní holé větve stromů, v havraních polích se prohání smutný vítr. Dušičkový čas, svátek všech mrtvých. Hlavní lidskou náladou je smutek, tíha života.

Číst dál...

Obdivuje ho i americký herec Michael Douglas, který si koupil jeho vilu na Mallorce, kde na něj vzpomínají s vděčností. Zato v Čechách o něm ví jen pár znalců, ačkoli mu patřil zámek v Brandýse nad Labem, kam umístil své bohaté sbírky dovezené z cest.

Číst dál...

Pokud by se význam národa posuzoval podle toho, jaký otisk nechal v pojmenování živočišných a rostlinných druhů, nevedli by si Češi vůbec špatně. V latinských názvech můžeme najít jména Čechů, českých lokalit, ale třeba i české opery.

Číst dál...

Evropské národy se po celý středověk předháněly, který z nich je nejstarší, a na důkaz toho sestavovaly důmyslné rodové seznamy. Ve druhé polovině 20. století se o středověké teorie začali zajímat také moderní historici. Ne snad jako o hodnověrné prameny, ale jako o dobové představy národních elit o sobě samých. Co se tedy z těchto pramenů dozvíme o Češích?

Číst dál...

Vatikán zveřejnil ze svého tajného archivu svědectví staré sedm set let. Vydal knihu o procesech s templáři Processus Contra Templarios. Dva z unikátních osmi set kusů skončily v České republice. Jednu koupila liberecká vědecká knihovna, druhou Templářské sklepy Čejkovice. Čím je kniha tak zajímavá a co vůbec mají templáři společného s Čechami a Moravou?

Číst dál...

Tisíce let ležela Hedvika v zemi nedaleko dnešních Mašovic. Teprve před necelým rokem opět spatřila světlo světa. Slovo spatřila však berte obrazně, archeologové totiž nalezli pouze torzo nohou a pánve. Hlavu, ruce a trup stále nejspíš konzervují metráky zeminy. Přesto nález unikátní venuše vzbudil obrovskou pozornost nejen u odborníků, ale i u široké veřejnosti. Málokdo tehdy tušil, že si ji všichni budeme moci prohlédnout na vlastní oči tak brzy.

Číst dál...

Hledání rodových kořenů si Helena Voldánová změnila z koníčka v povolání a šestý rok pomáhá hledat původ především české klientele. Jako genealogická badatelka je členkou správního výboru České genealogické a heraldické společnosti v Praze a podporuje činnost občanského sdružení Genea. Je ale vůbec dobré znát svůj rodokmen?

Číst dál...

Ruiny středověkého hradu Potštejna prý ukrývají poklad. Po staletí se jej snažili najít mnozí, nejvíce však proslul hrabě Chamaré, který zde kopal takřka čtyřicet let. Alois Jirásek sepsal jeho příběh do novely Poklad a Zdeněk Troška o něm natočil film. Jak to bylo doopravdy?

Číst dál...

Projeli jste se někdy kočárem? Nádherným vozem, ve kterém se snoubí noblesa s nutnou dávkou kodrcání, které ovšem třeba takový Giacomo Casanova dokázal využít k hrátkám se svými milenkami?

Číst dál...