Kalifornie
Smrtící výheň
Stáli jsme mlčky vedle sebe a hleděli do nekonečných dálek zalitých teplými paprsky. Obzor lemovalo vzdálené zvlněné pohoří, nad kterým se klenula neskutečně sytě modrá obloha. Po nějaké chvíli, když jsem se konečně rozkoukala, mi začalo být něco velmi divné, takový nezvyklý pocit. „Slyšíš ?“ zeptala jsem se. „Co mám slyšet?“ nechápal Miloš. „No to ticho, absolutní NIC!“
Ze soli a z cukru
Je podivné. V pouštní pustině, z jedné strany vyhaslé sopky, z druhé vysoké zasněžené štíty Sierry Nevady. Jednou sytě modré, jindy hráškově zelené, slané, a přitom jako z cukru, mrtvé, a přitom plné života. Mono Lake – jezero Mono.
Zlato, whisky a šibenice
Žluté keře „rabbit brush“ a stříbrného pelyňku, mírně zvlněné kopce potopené do slunečního zlata. Zaprášená hrbolatá cesta a na jejím konci město stlučené z dřevěných prken vysušených sluncem a popraskaných zimou – poněkud trýznivý pohled na domky starého zlatokopeckého města, kde násilí, neřest a smrt byly na denním pořádku.
Píseň pro sekvoje
Jako sloupy mohutné katedrály působí sekvoje vždyzelené Sequoia sempervirens v porovnání se silnicí mezi nimi. Auta i lidé jsou miniaturami v tomto světě největších stojících živých organismů na Zemi a člověk se mezi nimi neubrání úctě a bázni.