Roční předplatné 499 KčObsah - Kompletní přehled článků v čísle
Editorial Special Švýcarsko
Přejít na články z Koktejlu Special Švýcarsko
To pravé je uvnitř
Jsem v čokoládovně Lindt a naslouchám mistru chocolatiérovi. Vypadá přesně tak, jak jsem si ho představovala. Bílá uniforma se zlatými knoflíky a vysoká čepice. S pečlivostí profesionála odstraňuje aluminiový obal, vyndává tabulku čokolády a naplno si k ní přivoní. Na tuto lekci čokoládového sommeliérství si vzpomenu pokaždé, když si doma rozbalím švýcarskou čokoládu, je to jako koupit si kousíček Švýcarska určený ke konzumaci. Zelené louky se spokojeně se pasoucími krávami, jejichž mléko je alfou a omegou toho, co od švýcarské čokolády očekáváme. Lahodnost a kvalitu. Stejné je to se sýry nebo bylinnými bonbony – originální vůni a chuť namíchala sama příroda. Pro mě tady začíná podstata toho pravého Švýcarska, pěkně v zemi, která vám zadarmo nic nedá, ale za snahu vás odmění. Švýcarsko má pět P: poctivost, pravost, pokoru, profesionalitu a pýchu či zdravou hrdost na to „býti Švýcarem“. Důvody jsou oprávněné, jak se můžete dočíst v tomto Specialu, věnovaném malé zemi s velkými příběhy.
Už víte, co podniknete v létě? Co třeba si prožít svůj vlastní švýcarský příběh plný jedinečných chutí? Bohatou inspiraci naleznete na dalších stránkách.
Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Velká cesta Švýcarskem
Vítání jara v Dolním Engadinu„Vysoko v horách daleko odtud žije malý chlapec stejný jako ty…“
Kosmovýpravy
V Basileji jsem vytvořil Židovský státPrvním dóžem měl být člen rodu Rotschildů
Svatý MořicAdresa pro celebrity i smrtelníky
Zažijte ChaplinaMuzeum za 1 000 000 000 korun
Tichomoří uprostřed Evropyvybudovala excentrická hraběnka
Ikona jménem MatterhornNejfotografovanější skála, která zabíjí
Švýcarsko je synonym pestrostiříká Jürg Schmid
Anarchistka AlžbětaHotel, kde zemřela Sissi a zrodilo se Československo
Hudební riviéraMěstečko u Ženevského jezera je inspirací a domovem rockových legend
Vzhůru na ChillonJeden z nejzachovalejších středověkých hradů Evropy
Výlet s KamblySušenkové dobrodružství
Lovci čarodějnicŠvýcaři popravili tisíce přisluhovačů ďábla
3000 metrů nad mořemPrvní visutý most mezi dvěma horskými štíty
Let s Tetičkou JuFanoušci ji nenechali sešrotovat
Město růžíNechybí ani zahrada pro nevidomé
Vyvolení RoseániKde studuje budoucí elita světa?
Nejdelší tunel světaVelká švýcarská železniční revoluce
Gotthardský tunel
Překvapení ve sklepěKryty k zemi patří stejně jako čokoláda
Co Švýcar, to bojovníkChránili krále i papeže
Námět pro akční filmŠvýcarsko a druhá světová válka
Ve zdravém těle zdravý duchNárod milující turistiku a extrémní maratony
Češi mě naučili sbírat houby a jíst utopenceSetkání s Barbarou John, která do Česka dováží švýcarské sýry
Poklad jménem L’EtivazSýr s pečetí vzniká v měděném kotli a zraje na dřevěných prknech
Záchranáři z průsmykuBernardýni soudek s rumem nikdy nenosili
Poslední popelkaFreibergerové jsou nepostradatelní i pro švýcarskou armádu
Pravlast HabsburgůPříběh šlechtické dynastie začíná v malé švýcarské vesnici
Kaviár pod horamiEkotovárna na tropy
Červený křížJeho zakladatel dožil v chudobinci
Milovaný LucernKdyž se Švýcara zeptáte na nejhezčí město…
Polidštěné žábyPanoptikum velitele papežovy stráže
Otec monsterVetřelci a biomechanická erotika
Zdeněk PohlreichŠvýcarské potraviny mají neskutečnou kvalitu
Král Aletsch
Vrchol Jamese BondaAgent 007 má svou stopu v Alpách dodnes
Děsivý Schreckhorn?Bernská vysočina, láska básníků i horolezců
Jazykový babylonDialekty se mění údolí od údolí
Luštěte a vyhrajte
Velká cesta Švýcarskem
Vítání jara v Dolním Engadinu „Vysoko v horách daleko odtud žije malý chlapec stejný jako ty…“
Kosmovýpravy
V Basileji jsem vytvořil Židovský stát Prvním dóžem měl být člen rodu Rotschildů
Svatý Mořic Adresa pro celebrity i smrtelníky
Zažijte Chaplina Muzeum za 1 000 000 000 korun
Tichomoří uprostřed Evropy vybudovala excentrická hraběnka
Ikona jménem Matterhorn Nejfotografovanější skála, která zabíjí
Švýcarsko je synonym pestrosti říká Jürg Schmid
Anarchistka Alžběta Hotel, kde zemřela Sissi a zrodilo se Československo
Hudební riviéra Městečko u Ženevského jezera je inspirací a domovem rockových legend
Vzhůru na Chillon Jeden z nejzachovalejších středověkých hradů Evropy
Výlet s Kambly Sušenkové dobrodružství
Lovci čarodějnic Švýcaři popravili tisíce přisluhovačů ďábla
3000 metrů nad mořem První visutý most mezi dvěma horskými štíty
Let s Tetičkou Ju Fanoušci ji nenechali sešrotovat
Město růží Nechybí ani zahrada pro nevidomé
Vyvolení Roseáni Kde studuje budoucí elita světa?
Nejdelší tunel světa Velká švýcarská železniční revoluce
Gotthardský tunel
Překvapení ve sklepě Kryty k zemi patří stejně jako čokoláda
Co Švýcar, to bojovník Chránili krále i papeže
Námět pro akční film Švýcarsko a druhá světová válka
Ve zdravém těle zdravý duch Národ milující turistiku a extrémní maratony
Češi mě naučili sbírat houby a jíst utopence Setkání s Barbarou John, která do Česka dováží švýcarské sýry
Poklad jménem L’Etivaz Sýr s pečetí vzniká v měděném kotli a zraje na dřevěných prknech
Záchranáři z průsmyku Bernardýni soudek s rumem nikdy nenosili
Poslední popelka Freibergerové jsou nepostradatelní i pro švýcarskou armádu
Pravlast Habsburgů Příběh šlechtické dynastie začíná v malé švýcarské vesnici
Kaviár pod horami Ekotovárna na tropy
Červený kříž Jeho zakladatel dožil v chudobinci
Milovaný Lucern Když se Švýcara zeptáte na nejhezčí město…
Polidštěné žáby Panoptikum velitele papežovy stráže
Otec monster Vetřelci a biomechanická erotika
Zdeněk Pohlreich Švýcarské potraviny mají neskutečnou kvalitu
Aletsch
Vrchol Jamese Bonda Agent 007 má svou stopu v Alpách dodnes
Děsivý Schreckhorn? Bernská vysočina, láska básníků i horolezců
Jazykový babylon Dialekty se mění údolí od údolí
Luštěte a vyhrajte
Zaplať duší
TEXT: Jiří Škoda
Kdybychom měli věřit všem středověkým legendám, byl by ďábel velmi plodný architekt. Po celé Evropě se totiž nacházejí stavby nesoucí jeho jméno, jejichž historie je plná příběhů o podivných smlouvách, zaprodávání duší a zahrávání si s pánem pekla. Nejčastěji se v tomto kontextu setkáme s mosty, které spojuje kromě legend také očividná náročnost zbudování. Při pohledu na některé z nich si člověk musí říct, jak je naši předci vlastně dokázali postavit. Máme přijmout odpověď ukrytou v jejich názvu?
Horská dráha
TEXT A FOTO: Bohumil Brejžek, Foto: Jungfraubahnen
Jízda na Jungfraujoch, nejvýše položenou železniční stanici v Evropě, je pro mnohé návštěvníky Švýcarska vrcholem jejich pobytu. Japonci dostávají tento výlet jako odměnu za celoživotní práci. Tento projekt by nevznikl bez odvahy mužů, kteří si sáhli na dno svých fyzických sil a kteří si cestu na vrchol doslova prorazili.
Čelem vzad
TEXT A FOTO: JIŘÍ ŠKODA
MÁME ZMĚNÁM BRÁNIT, NEBO K NIM NAOPAK PŘISTUPOVAT S OTEVŘENOU MYSLÍ? NOVÁ DOBA PŘINÁŠÍ NOVÉ VÝZVY, JEN JE NA JEJICH ŘEŠENÍ STÁLE MÉNĚ ČASU.
Už název městečka Andermatt vypovídá něco o jeho charakteru. Znamená totiž „na louce“. V hlubokém ledovcovém údolí jako by pokojně, nikým nerušeno odpočívalo v trávě. Onen zdánlivý klid je ale něčím zaplacený. Přestože leží takřka uprostřed Švýcarska, je v současnosti odsunuto jakoby stranou, na druhou kolej. Podle místních tu není moc pracovních příležitostí, populace stárne a čeká na zázrak, který se možná už rýsuje na obzoru. Již před pár lety totiž začaly přípravy na proměnu ospalé obce v luxusní pětihvězdičkovou destinaci. Firma Orascom zde plánuje do roku 2020 proinvestovat více než 500 milionů amerických dolarů. Obec jako taková má zdvojnásobit svou rozlohu, v těsné blízkosti historického centra má vyrůst 6 velkých špičkových hotelů, přes 500 apartmánů, 30 domů k pronajmutí, golfové hřiště a odpočinkové centrum. Zdvojnásobit se má také počet sjezdovek v okolí. Nový Andermatt by měl pak konkurovat zavedeným luxusním destinacím jako je Svatý Mořic nebo Gstaad. Podobný projekt, kdy kompletní přestavba městečka leží na záměrech jediné firmy, je ve Švýcarsku ojedinělý. Švýcaři jsou od přírody opatrní a obvykle nesázejí vše na jedinou kartu. V Andermattu si ale řekli, že to za pokus stojí. Změn se nebojí, protože je tu mají doslova v krvi. Není to totiž poprvé, co se podobný radikální obrat v životě obce děje.
Divoké Švýcarsko
TEXT A FOTO: Petr Slavík
Země helvétského kříže je dáma s konzervativní pověstí. Přesné hodinky, úctyhodní bankéři… Jenže i Švýcarsko dokáže být pěkná divočina. Třeba když se vydáte za kozorožci do největšího kantonu země, která nevoní jen sýry a čokoládou, ale také dobrodružstvím.
Na horskou chatu Lischana si musíte všechny věci vynést. Jediný způsob dopravy je vrtulníkem a ten je příliš nákladný.“ Dozvídám se na turistické centrále ve Scuolu, v malém městečku uprostřed švýcarských Alp. Koukám do kufru auta a nemám sebemenší představu jak dostat veškerý fotografický materiál do výšky Gerlachovského štítu.
OTAZNÍKY ZŮSTALY
Překvapivě rychle utichla aféra kolem Cessny 425, která se po svém letu z Prahy do švýcarského Altenrheinu nakonec nalezla na dně Bodamského jezera. Překvapivě rychle proto, že nález tří těl - obou ně- meckých obchodníků a jedné české dívky - případ zdaleka nevyřešil. Naopak, činí jej nyní ještě zajímavějším. Vzhledem k tomu, že jsem se pokusil se soukromou cessnou Martina Kratochvíla let zmizelého stroje zrekonstruovat pro pořad „Na vlastní oči" TV NOVA (reportáž se vysílala 17. února).
ČAS JE POJEM RELATIVNÍ
To už říkal Einstein. Ano, čas je pojem relativní. Fyzik sedl, podumal, na čtrnáct dní se nechal zavřít v sednici a když se znovu objevil, třímal v ruce papírek se slavnou rovnicí. Jeho žena dosvědčila, že se přitom podíval na hodinky a s nevolí potřásl hlavou: „Krapet jsem se zdržel.“ Nevím (a nikde jsem se toho nedopátral). Jaké měl Albert Einstein v té slavné chvíli hodinky.
Gorbačov se vrací?
Nejdřív přijela limuzína s kouřovými skly plná Japonců. Dav zašuměl očekáváním. Gorbačov přijel až v tom druhém voze. Asi padesátka lidí z celého světa se spontánně seřadila do dvojřadu jako uvítací výbor. Z hotelu vyběhl švýcarský kuchař v bílém obleku s vysokou čepicí. Prst měl na spoušti fotoapar átu a mačkal jej v krátkých, sotva sekundových intervalech, stejně jako všichni ostatní. Nejznámější soukromá osoba na světě inkasovala sérii záblesků s přirozenou shovívavostí. Připadalo mi pořád neuvěřitelné, že tenhle čilý nevysoký muž, s červenou skvrnou na čele, změ- nil dějiny lidstva. Ve filmu „S Madonnou v posteli se americké superstar zdálo, že na její koncert přišel Gorbačov. Skutečnost, kterou jsme teď prožívali, předčila Madonniny sny.
Všichni za jednoho
TEXT: MICHAL DVOŘÁK
Bílý rovnoramenný kříž na červeném pozadí vyvolává řadu asociací, všechny jsou však pozitivní. Copak by vlajka s tímto křížem mohla zavlát nad jinou, než sterilně čistou švýcarskou krajinou? A copak by mohl být symbol švýcarského kříže vyražen na nějakém levném šuntu, který vyrábějí děti v čínských fabrikách? Těžko! Švýcarský znak je pro svět známkou čistoty, kvality, preciznosti a tradice. Pro samotné Švýcary je ale hlavně symbolem sjednocení.
Dnešní podoba švýcarské vlajky pochází z roku 1889, ačkoliv bílý kříž provázel tuto zemi v průběhu celé její historie, plné pokusů o sjednocení střídaných válkami mezi jednotlivými stavy (kantony). První tři země pod Švýcarskými Alpami, takzvané Tři lesní kantony Uri, Schwyz a Unterwalden, se spojily ve Švýcarské spříseženstvo už roku 1291, jejich rytíři se však do bitev vrhali stále pod prapory svých kantonů. Bílý kříž užíval pouze kanton Schwyz, který se už dříve postavil po bok císaře Rudolfa I. Habsburského v boji proti Burgundskému vévodství. Císař sám měl coby ochránce křesťanství na svých praporcích kříž, jejich rudé pole pak symbolizovalo císařovu moc nad životem a smrtí. Kanton Schwyz nakonec za svou pomoc získal právo kříž používat v pravém horním poli svých šarlatových praporců. Nejprve jej schwyzští malovali na pergamen, který přišívali k praporům, později už měl kříž na jejich standartách své stálé místo.
Po stopách objevů
Po stopách objevů evropských zatopených jeskynních systémů
Připravil David Skoumal
Historie jeskynního potápění se píše zhruba od počátku 20. století. V prvopočátcích speleologických objevů zastavuje objevitele voda a ne vždy se daří postoupit vpřed odvodněním chodby jeskyně či proplaváním krátkého zatopeného úseku na nádech.
Začíná se zkoušet použití klasických skafandrů s průplachovým systémem `a la Siebe Gorman. Tyto skafandry jsou však velmi neohrabané, zorné pole potápěče je velmi malé, spojení s návodčím pomocí tuhé přívodní vzduchové hadice – toto vše nedovolí průniky na větší vzdálenosti. V Moravském krasu se provádí systematický výzkum pod vedením profesora Absolona, takže se můžeme právem považovat za zemi, která stojí při vzniku vědeckého přístupu v objevování zatopených jeskyní. Nicméně doba zdaleka neuzrála a další sestupy začínají v souvislosti s použitím autonomního dýchacího přístroje koncepce Gagnan + Cousteau právě skupinou J. Y. Cousteaua. V roce 1946 sestoupil J. Y. Cousteau do pramene Fontaine de Vaucluse a dosáhli spolu s Fredericem Dumasem hloubky 46 m, tento sestup se jim málem stal osudným kvůli intoxikaci oxidem uhelnatým.Cousteauova skupina položila základ speleopotápění ve Francii, pokračovala v průzkumech mnoha lokalit − uvedl bych okrajově Fontaine de Estramar, Fontaine des Chartreux, Les Vitarelles a Fontaine de St. George. Opravdu náročné sestupy v jeskyních se realizovaly od 60.−70. let minulého století.
Jeskynní potápěči určují trend vývoje potápění, neboť tehdejší hranice posunují ve všech směrech − co se týče délky průniků pod vodou, délky pobytu pod vodou, maximálních hloubek a k tomu všemu začínají používat jiné dýchací směsi než vzduch. Vychází se ze znalostí komerčních firem, zabývajících se saturačním potápěním, z prací experimentátorů v oblasti potápění se směsmi, jako byl např.Hannes Keller, a začínají se používat i zde Heliox, Trimix, Nitrox, Triox, čistý kyslík… Konfigurace výstroje se postupně vyvíjí, zpočátku v oblasti velkoobjemových souprav lahví otevřeného okruhu a posléze rovněž i v oblasti konstrukcí rebreatherů polo a zcela uzavřených – SCR a CCR.
Jeskynní potápěči používali vše, co bylo dostupné, a teoretická know how se vyvíjela zcela specificky. Potápění v zatopených jeskyních bylo zcela odlišné od komerčního potápění, takže technika i plánování ponorů vycházely ze zcela jiných podmínek. V 70. létech v Evropě dochází k rozvoji jeskynního potápění – zejména ve Francii, Švýcarsku, Anglii a Německu
Chaudanne Spring
Ve Švýcarsku patří k nejpozoruhodnějším lokalitám. Tato lokalita se nachází kousek od městečka Rossiniere, v části Švýcarska zvané Vaud. Ve svahu pod malou restaurací vyvěrá jeskynní systém v jezírku o velikosti 2 x 2 m. Celkem nenápadná lokalita začala poutat pozornost v polovině 60. let. První sestup provedli v roce 1964 členové skupiny CSSL (Centre de Sports Sous-marins de Lausanne), a to jmenovitě Claude Schmidt, André Piguet a Dominique d´Arman. Potápěčům se navzdory malé zkušenosti a komplikovaným podmínkám podařilo dosáhnout vzdálenosti 220 m. Nikdo v té době vůbec netušil, do jak výjimečné lokality proniká.
Postupně přibývají zkušenosti z jeskynního potápění v jiných lokalitách. Prim začíná mít ve Švýcarsku, ale i v Evropě skupina GLPS (Groupe Lèmanique de Plongèe Souterraine), založená v roce 1969 Cyrillem Brandtem a Pierre Martinem, jejímiž členy byli mimo jiných J. J. Bolanz a Olivier Isler. Tato skupina měla spoustu prvoprůniků ve francouzské Juře a taktéž v nejvýznamnější evropské oblasti Dordogne-Lot.
Podmínky v Chaudanne Spring nejsou oproti jiným evropským oblastem vůbec růžové – vysoká nadmořská výška (880 m n. m.) a nízká teplota vody celoročně (6 oC), často silný proud (4 m3/s), časté úzké pasáže vertikální i horizontální, náhlé ztráty viditelnosti kvůli kalitelnosti… Jednou z pozitiv této jeskyně je přírodní zvon ve 12 m, naplněný vzduchem, kde lze dělat dekompresi stejně pohodlně, jako v umělém zvonu-habitatu.
Vývoj v potápění však jde rychle kupředu ve všech směrech. Od roku 1975 se objevují suché obleky s konstantním objemem a velkoobjemové láhve okolo 20 l.Od roku 1980 začínají Švýcaři používat podvodní skútry – hlavně Aquazeppy mnichovského výrobce Josefa Ruprechta a od roku 1982 členové GLPS se začínají potápět s jinými dýchacími směsmi, než je vzduch.
Toto vše vede k výraznému posunu kupředu.V průběhu let 1984−88 se dosáhlo v lokalitě Chaudanne Spring největších úspěchů. Olivier Isler a Cyrille Brandt střídavě posunují dosažené limity délky průniku a hloubky.
Používaná výstroj pro penetraci je přístroj 4 x 20 l na zádech, vpředu na prsou nesené malé dekompresní láhve.
Z dnešního pohledu soudobá konfigurace výstroje nevzbuzuje úsměv, ale obdiv. Ponory byly prováděny se suchými neoprenovými obleky. Kontrola vztlaku byla prováděna pouze suchým oblekem, a to neoprenovým, který mění s hloubkou tloušťku materiálu a tedy vztlak. Žádné další BCD typu křídlo se v té době ještě nepoužívalo. Takže pohybovat se s takovouto konfigurací nebylo nic jednoduchého, navíc změna hmotnosti kvůli úbytku plynů byla značná.
Cyrille Brandt dosáhl 13. 3. 1988 průniku do vzdálenosti 660 m a hloubky 143 m. Celý sestup trval okolo 8 hodin, ve vodě teplé 6 stupňů Celsia bez vyhřívání suchého obleku. I z dnešního pohledu se jedná o naprosto výjimečný výkon, před kterým je nutno smeknout.
Švýcaři mají v té době jako jedni z mála již vyřešen problém suchých rukavic – používají kruhy, přes které navlékají gumové rukavice, a systém zajišťují převlečnou gumou. Obdobný systém posléze začala vyrábět firma Viking, používali jsme jej v druhé polovině 90. let a první kruhy jsme vyráběli z uřezaných plastových trychtýřů, vložených do přehrnuté neoprenové manžety. Systém funguje, jen potřebujete dopomoc druhou osobou při přetažení druhé rukavice a zajištění gumami. Vývoj však brzy přinesl těsnící rukavicové kruhy, které si potápěč zacvakne a zajistí sám – např. Check up systém či kruhy KUBI.
Cyrille Brandt dosahuje rovněž v roce 1989 hloubky 137 m ve vyvěračce Fontaine des Chartreux po průniku asi 200 m v hloubce větší než 100 m a celkovém průniku do vzdálenosti 315 m.
Z mého pohledu se jedná bezesporu o jednu z nejvýraznějších postav evropského jeskynního potápění s excelentní spotřebou dýchacích plynů, veškeré sestupy prováděl s použitím otevřeného okruhu. Svou dobu předběhl nejméně o 10 let, až o 10 let později byl posunut limit průniku v jeskyni Chartreux a v jeskyni Chaudanne Spring ještě mnohem později.
Na další posun se muselo čekat dalších 20 let. V současné době je v průzkumu Chaudanne nejaktivnější skupina GEC (Groupe d ´Exploration de la Chaudanne), jejímž konzultantem je Cyrille Brandt. Navázala na jeho výsledky, průzkum pokračoval, a nakonec Michael Walz s použitím polouzavřeného pasivního rebreatheru EDO 04 docílil 19. 2. 2006 hloubky 160 m po 60minutovém průniku.
Použité plyny: 2 x 20 l Tx 12/70 jako bottom gas (plyn pro dno), travel gas – transportní plyn Tx 20/55 a deco gas – dekompresní plyn Tx 20/55, Triox 40/30, EAN 50 a čistý kyslík.
Celková doba ponoru byla 510 min.
Nyní je známa celková hloubka 175 m, což tuto jeskyni staví na první místo švýcarských zatopených jeskyní, co se týče hloubky. S celkovou délkou 690 m je ve Švýcarsku tato jeskyně na druhém místě po Rinquelle Resurgence.
Lokalita Chaudanne Spring přispěla výraznou měrou k vývoji evropského jeskynního potápění a její tajemství odhalovali jedni z nejvýznamnějších evropských jeskynních potápěčů, jakými jsou Olivier Isler a Cyrille Brandt.
I ve světovém srovnání je tato jeskyně svým profilem a charakterem stále výjimečná.
Detektivky od vodopádu
TEXT: JIŘÍ KAMEN, FOTO: KAREL KERLICKÝ
Sherlock Holmes svádí svůj „poslední“ boj s ďábelským profesorem Moriartym u vodopádu, připomínajícího strašlivý kotel… Vítejte ve Švýcarsku, zemi milované autory světově proslulých detektivek.
Hora svobody
TEXT A FOTO: JIŘÍ KAMEN
Švýcarská hora Monte Verita` je podivuhodná. Projevuje se na ní zvláštní zemský magnetismus. Přicházely sem celé skupiny lidí, vedené novými věrozvěsty.
Krása tikajících skvostů
Za merunou a tikotem hodin
Jak řádí Santa Clausové
Brr, čokoláda
ZAJÍMAVOST: CHOPARDISSIMO
Autor: Libor Michalec
Jistě už jste někdy viděli opravdu pěkné hodinky. Možná jste viděli i hodinky skvělé, dokonce ověnčené superlativy a cenovkou se šesti nulami. Snad jste viděli i hodinky přímo oslňující, z ryzího
LEDOVCOVÝM EXPRESEM ŠVÝCARSKÝMI ALPAMI
Autor: Jana Patková
Mraky rozpíchané alpskými štíty vydatně skrápějí zem - hotely, banky a kostely ve Svatém Mořici, lesklé asfaltky i neklidnou hladinu mořického jezera. V Ledovcovém expresu, jenž má neoficiální přízvisko
