Roční předplatné 499 KčNočník Kuby
TEXT A FOTO: ZDENĚK PRŮŠA
V roce 1511 přikázala španělská královna kolonizaci Kuby a první městem se stala Baracoa. Královna si předsevzala, že bude ve všem první, a tak se také stalo. Poprvé se zde vylodil Kolumbus, stojí tu první kostel na Kubě, Baracoa je nejvýchodnějším městem, nejdeštivější oblastí a protékají tudy největší řeky ostrova Duaba a Toa.
KOLUMBOVA HORA
Každého, kdo tento doposud nepříliš turismem zasažený kus země navštíví, ohromí El Yunque. Jedná se o stolovou horu ležící asi sedm kilometrů od Baracoy, která je součástí pohoří Sierra del Purial. Její název v překladu znamená kovadlina, protože El Yunque tvarem opravdu připomíná známý kovářský nástroj. Od místních se dozvídáme, že horu pojmenoval Kryštof Kolumbus, který na ni ale nikdy nevylezl.
Čekání na zázrak
TEXT A FOTO: JIŘÍ HAVRDA
Blankytné nebe svítí nad vodami obklopujícími hotelové komplexy kubánského Varadera. Pod nablýskanou slupkou ale hnisají vředy více než padesátileté devastace castrovským totalitním režimem. Jak vypadá ostrov svobody těchto dnů?
Turismus, pláže, doutníky a rum. To jsou ikony kubánského hospodářství. Nic dalšího. Snad jen bída kolabujícího socialismu. Armádní režim se snaží držet pevně v rukou drolící se systém bezplatných vymožeností, které vzešly z marxisticko-leninských idejí, zároveň s tím ale zbídačil obyvatelstvo přídělovým systémem na potraviny a základní potřeby denního života. Každý Kubánec má oficiální přídělovou knížku, se kterou jde na začátku nového měsíce pro povolené základní potraviny a zboží. Obvykle je to rýže, fazole, cukr a stále se zmenšující dávky masa. Pro pětičlennou rodinu je to například polovina slepice na měsíc nebo jedna zubní pasta na dva a půl měsíce. V knížce je proveden záznam a další možnost čerpání je opět až za měsíc. Příděl tabáku, donedávna velmi oceňovaný i nekuřáky, neboť fungoval při dalším směňování zboží, byl z ekonomických důvodů vládou před časem zrušen. Na mléko mají nárok pouze rodiny s dětmi do osmi let. Kubánci nemohou oficiálně využívat ani darů moře, které by si sami opatřili. Za zabití krávy bez speciálního povolení hrozí až dvacet let vězení. Ti šťastní, kteří mají legální práci, mají průměrný plat okolo patnácti dolarů měsíčně. Vše ostatní, mimo tento oficiální rámec, pak probíhá v šedé nelegální zóně, někdy režimem mlčky trpěné, jindy tvrdě potlačované. Záleží na tom, jak je konkrétní člověk loajální se systémem, s vládou a je případně ochoten se angažovat požadovaným způsobem. Vyžaduje se naprostá poslušnost.
Můj strom, můj hrad
Tropický les je nejbohatším suchozemským ekosystémem, ve kterém se vyskytuje úžasné množství rostlinných a živočišných forem. Nejbohatší jsou všechny rovníkové deštné pralesy, ale i v daleko příjemnějších a přístupnějších oblastech, jako například v horských lesích Kuby, se dá pozorovat spousta zajímavostí ze života v tropech. Základní stavební jednotkou každého lesa je strom.
Poslední velikán Fidel Castro
Pro fotografa je setkání s Fidelem Castrem něčím tak mimořádným, jako chůze po Měsíci. Naše vnitřní vzrušení vzrůstá s dobou, po kterou čekáme na ten velký okamžik. A tak, abychom si ukrátili čas, rozhodujeme se prohlédnout si Havanu. Noční život tohoto města, popisovaný takovými spisovateli jako byl Hemingway, ztratil trochu ze své sladké a opojné atmosféry, tvořené hudbou, tancem, rumem a sexem.
Tady teče krev
TEXT A FOTO: JAN SOCHOR
Kult palo je prastarou šamanskou formou komunikace mezi Bohem, živými a mrtvými. I přes pětisetletý tlak křesťanství tu rituály dovezené na ostrov černými otroky mají svoje místo.
Arriba – Palo – Juramento – Eróóó! Naléhavý chrčivý hlas bruja naráz vyplnil celou svatyni až po strop. Horký vzduch plný tabákového kouře se zavlnil. „Arriba-N--ganga-Juramento-Eróóó,“ zopakovaly modlitbu stejně úpěnlivě hlasy z druhého koutu místnosti. Žluté plamínky svíček se jakoby leknutím zatřepotaly ve tmě. Táhlé zvuky zpěvu se jako stužky kouře obtáčejí kolem zčernalých misek na podlaze. Nadechl jsem se a potopil se do písně kubánského bruja.
Vápnem nabílené stěny pokrývají vlhké fleky. Sůl mě štípe do očí, všichni – natlačeni až na zeď – se silně potíme. Na malém prostoru obřadní místnosti, spoře osvětlené svíčkami, se nás tísní asi dvacet. Muži, ženy, děti. Černé paže, černá záda a černé boky. Kloužeme vzájemně po svých zpocených tělech. Čicháme se zblízka.
Na podlaze, mezi mokrými otisky bosých chodidel, svíčkami a květinami stojí několik hliněných kotlíků plných různých klacíků a podkov. Jsou potřísněné černým mastným gelem, jakoby polité asfaltem. Na stěně visí zažloutlá fotka v rámečku. Vedle ní uslzená soška Panny Marie, pod ní trůní tlustý Buddha z růžového porcelánu. Po zdi se v šeru plazí pravěké kresby hadů a lebek.
Klečící muž s rudým šátkem přes oči tápavě, s nejistotou slepce zvedl hlavu. Po nahých zádech mu stékají krůpěje potu a jako oranžové blýskavé perličky padají na špinavou betonovou podlahu. Je to jeho velká chvíle. Jeho obřad, jeho přísaha. Rayamiento.
Pandorina skrinka
Pandorina skrinka v kráľovninej záhrade
Pripravili Inna Václavová a Andrea Novomeská
V najlepšom havanskom hoteli „Nacional de Cuba“ je rušno. Čašníci vo frakoch s podnosmi naloženými lahodnými chladivými koktailmi sa s gráciou preplietajú medzi hosťami a turistami, ktorí sa prišli pokochať jednou z mála zachovalých „hrdostí“ Havany. Obrovský hotel s farebnými freskami a mramorovými schodmi je otočený k nádhernej záhrade, kde v tieni paliem s výhľadom na morský záliv posedávajú dámy a páni v bielom plátennom oblečení, kožených mokasínach a štýlových klobúkoch.
Kde se vařila studená válka
TEXT A FOTO: PETR TŮMA, FHM
Dvanáct hodin letu proti směru hodinových ruček není tak mnoho. Pokud však letíte na Kubu, ocitnete se zpátky ne o hodiny, ale o celé roky.
Doutníky balené načerno
Text a foto Jan Langer
Nedávné rozhodnutí havanské vlády umožňuje zemědělským družstvům a drobným rolníkům odkoupit státní půdu do soukromého vlastnictví. Reforma má motivovat zemědělce ke zvýšení produkce tabáku na export.
S príchuťou rumu
S príchuťou rumu
Text Inna Václavová
Foto Jiří Liška
„Môžem si vás odfotiť?“ spýtam sa starej zvráskavenej ženy s červenou ružou v šedivých vlasoch, ktorá sa uvelebila pri tej najfotogenickejšej stene v Havane.
„Jedno peso!“ zachrčala po chlapsky prefajčeným hlasom, zmerala ma blýskavým okom, rozvinula svoj ružový vejár a usmiala sa načerveno namaľovanými ústami.
Červené podrážky z Vin~ales
TEXT A FOTO: MILOSLAV RŮŽIČKA
Svět jako z pohádky. V popředí zelené homole, připomínající rozházené nakadeřené bábovky, za nimi souvislý hřeben horského masivu. Mezi homolemi poházená maličká políčka s rudě zbarvenou zeminou, vysoké palmy a sem tam zapomenutá zemědělská usedlost.
V labyrintu kubánských kultů
Čarodějové po kubánsku
Mechaničtí hrdinové
PŘÍSTAVNÍ BOX
TEXT A FOTO: Tomáš Železný
Labužnické doutníky, mohutná pole cukrové třtiny, stylové bary i drinky, šťavnaté ženy, vedro většinou k zalknutí a všudypřítomný charizmatický Fidel: to je Kuba v hrubých rysech. Začátkem naší
NENÁPADNÉ SKVOSTY KUBÁNSKÉHO LESA
KARIBSKÉ KORÁLOVÉ ÚTESY
TEXT A FOTO: Jan Ševčík
Korálové útesy jsou jedním z biologicky nejproduktivnějších a druhově nejbohatších ekosystémů naší planety. Co do složitosti a druhové rozmanitosti je dostihuje pouze tropický deštný les.
KUBÁNŠTÍ DISIDENTI - ŽIVOT NA OKRAJI
Autor: Peter Schwarz
Lidé z nadace Člověk v tísni se vypravili za kubánskými disidenty. Tvrdí, že po nedávném zatčení Ivana Pilipa a Jana Bubeníka je pro Čechy i pro Slováky lepší při celní kontrole neuvádět, odkud jsou, protože propaganda rozhlásila, že: "Češi sem přišli dělat kontrarevoluci".
KUBA - KOMUNISMUS V DOLARECH
CUBA LIBRE - POSLEDNÍ ZEMĚ KOVBOJŮ
