Roční předplatné 499 KčŽIVOT JE STAV
Její usměvavá opálená tvář nás už z dálky vítá u vrátek řevnického domečku. V duchu vzpomínám na naše poslední setkání před sedmi lety. Už v té době byl o její knížky mezi čtenáři obrovský zájem (každý „vzácný“ výtisk šel tak říkajíc z ruky do ruky), ačkoliv se nakladatelé „do Vaňkový“ zrovna nehrnuli. Proč asi? Dnes se situace poněkud změnila.
A neutop se
MEDICÍNSKÝ POHLED NA ČARODĚJNICE
Veškeré zmínky o čarodějnictví jsou zpravidla sledovány laickou veřejností s mnohem větším zájmem než jiné aspekty života v minulých dobách. Uvedené jevy mají v očích současného člověka téměř vždy určitý romantický nádech. Jejich hodnocení pak kolísá od naprostého zavržení „pověrčivých tmářů“ až po určitou renesanci magie a okultismus, u nás navíc spojenou s uvolněním poměrů po listopadu 1989.
Maroko
Všichni mě varovali. Orient není pro ženskou. Kdo by však mohl říci, tady končí řád a tam začíná chaos? Muslimský svět je trochu jiný než ten náš. Lidé jsou však na celém světě stejní. Někteří se bojí a jiní strach nahánějí. Jedni se smějí a druzí jsou zamračení. Ani všichni Arabové nejsou jen náboženští fanatici. V Maroku se člověk - pokud se vyhne některým místům - nemusí obávat nepříjemností a může lehce podlehnout barevné- mu těkání muslimského světa.
Ve válečné zóně
Že cesta nebude nudná, jsem zjistil hned poté, co jsme se propletli pobíhajícími řidiči, prodavači a nahaněči a vyjeli na hlavní silnici směřující jižním směrem. Proti nám se valili des ítky automobilů a autobusů všech značek a velikostí. Nešlo však o tradi ční dopravní zácpu, která v Bejrůtu trvá od úsvitu dlouho do noci.
TEN, KTERÝ TANČÍ S KOŇMI
Sedmiletý hnědák s nohama jako baletka střelhbitě letí výběhem s větrem o závod. Je nadmíru živý, na rozdíl od svého pána, který před několika týdny byl jednu chvíli až příliš mrtvý. Kůň se jmenuje Vyšehrad, jeho dvounohý kamarád Josef Váňa, muž, který s Vyšehradovým předchůdcem Železníkem, králem mezi skokany, čtyřikrát vyhrál Velkou pardubickou. Vyšehrad má zatím skrovnější bilanci - loni byl na pardubické oranici třetí v Ceně Labe.
BOJ O KŘIŠŤÁLOVOU STUDÁNKU
Mineš Březejc u Velkého Meziříčí, projde š lese, někde štrnkne veverka o větev, datel ťukne o kmen svou diagnózu: jinak slyšíš jen - ticho. Ten dojem trvá chvíli, okamžik kratší než mžik, najednou se ocitneš na lesní cestě, rovnou uprostřed nasupených zbrojnošů nottinghamského šerifa, a nedosti na tom, i zbojníků proslulého Robina Hooda, rodem z Loxley. Vypukl boj. Bojovníci disponují pěšími oddíly, taktéž vozatajstvem.
ŽIVOT V CIZÍM TĚLE
Nevíš, kde mám náušnice, Mirku? Takhle přeci nemohu jít ven,“ lamentuje Jarda, pobíhající po pokoji jen tak ve spodním prádle, v marné snaze nalézt nezbytnou ozdobu ženské krásy. Umyté vlasy stočené vysoko na hlavě zakrývá omotaný froté ručník ve formě turbanu. Několik dlouhých praménků vlasů mu padá na ramena. „Víš, které myslím? Ty velké kulaté, co jsem měl včera na sobě.“ Mirek zvedne hlavu, přestane si pilovat nehty a začne se také rozhlížet kolem sebe.
VZESTUP A PÁD ČESKÉHO FINANČNÍHO MAGNÁTA
To byl palcový titulek velmi čtených českých novin, když fotbalová Slavia podepsala na konci roku 1993 smlouvu s firmou Wika a s investi ční společností PPF, známou sloganem „Vždycky něco navíc“, v níž měla Wika kapitálový podíl. Podlé této smlouvy se generální ředitel Wiky, čtyřiatřicetiletý ing. Milan Vinkler, stal prezidentem společnosti SK Slavia - fotbal, s. r. o., Wika měla do čtyř dnů doložit hotově dvacet milionů korun, PPF vložilo dalších dvacet milionů formou know-how.
ZACHRÁNÍ MUŽE MATRIARCHÁT?
Agnieszka Hollandová šokovala filmový svět svým odvážně a neotřele pojatým snímkem EVROPA, EVROPA. Jeho ojedinělost umocňovala zdůrazněná skutečnost, že nešlo o smyšlenou událost. Příběh žida, jenž si ve válce zachránil život tím, že svou rasu zapřel a vstoupil do Hitlerjugend, nemohl projít bez rozporných reakcí. V drtivé většině však převládaly příznivé ohlasy.
Církev sjednocení
Pane doktore, v Koktejlu č. 4 jsem měl otištěn článek „Já jsem tvůj mozek," který pojednával o Církvi sjednocení. Předal jste mi dopis, v kterém vyslovujete s tímto článkem nesouhlas a upozorňujete mě, že jsem čerpal z jednostranných informací. Vycházel jsem hlavně z prací profesora psychiatrie na Harvardské univerzitě Johna G. Clarka, který se v 60. a 70. letech sektami a kulty zabýval a otiskl o nich několik prací.
