ikoktejl

Sněžný klenot – tak Tibeťané nazývají Kailás. Zde, téměř sto padesát kilometrů na sever od hlavního himálajského hřebene pramení čtyři říční systémy Asie a ženou se z Kailáse do čtyř světových stran. Pro vyznavače čtyř náboženství je křišťálová hora důvodem k dlouhé pouti. Vydat se sem mohou lidé různě, pěšky, terénními vozy. Obejít ji ale musí každý sám.

Sněžný klenot – tak Tibeťané nazývají Kailás. Zde, téměř sto padesátkilometrů na sever od hlavního himálajského hřebene pramení čtyři říčnísystémy Asie a ženou se z Kailáse do čtyř světových stran. Pro vyznavače čtyřnáboženství je křišťálová hora důvodem k dlouhé pouti. Vydat se sem mohoulidé různě, pěšky, terénními vozy. Obejít ji ale musí každý sám.

Číst dál...

Radost by třeba udělaly Dänikenovi nebo některým jiným propagátorům myšlenky, že veškerý pokrok na Zemi je dílem mimozemšťanů. Svatí, vyobrazení na zdech kaple monastýru Koporin ve Veliké Plané v Srbsku, totiž mají svatozář zobrazenu tak, že vyvolává dojem nasazené helmy skafandru. Díky takovýmto obrazům přišli příznivci UFO na myšlenku, že jejich vzorem mohli být příchozí z vesmíru. Jaké ale měli oči a tváře, dnes nikdo neví. Místo nich je jen vyškrábaná zeď.

Číst dál...

Pokrok nelze zastavit! S každým vynálezem, s každou novou vymožeností se vzdalujeme od poctivých starých řemesel. Pak si ale jednou postaví technika hlavu, a jsme bezradní. Naštěstí jsou mezi námi lidé, kteří tradiční řemesla oprašují a do praxe uvádějí stroje a techniky, které byly před staletími naprosto běžné.

Číst dál...

Učte se jazyky, oddálíte stáří – bývá slogan jak jazykových škol, tak univerzit třetího věku. A to i v případě, že se právě nechystáte na cestu do zahraničí. Jde prý o ještě lepší trénink, než je všeobecně doporučované luštění křížovek.

Číst dál...

Mnoho dní a nocí strávilo na cestě poselstvo knížete Svatopluka. Teď ale konečně projelo branami Levého Hradce a k nohám Bořivojovým složilo vzácný dar z Moravy – velký sud vína. Kníže kdysi o víně slyšel, a tak si pohár třpytivé tekutiny s pronikavou vůní dlouze prohlížel. Pak se napil a zajiskřily mu oči…

Číst dál...

Moje cesta do hlubin amazonské džungle začala v Limě. Nejbláznivější město, jaké jsem zatím do této doby navštívila. Pravidla silničního provozu vlastně neexistují a pokud ano, nikdo je nedodržuje. Ale já přijela do Peru kvůli něčemu docela jinému – zahlédnout mýty opředená a lidmi uctívaná zvířata. Říční delfíny, slepé anděly, jak je nazývají místní.

Číst dál...

Člověk je přesvědčen, že je mistrem křížení organismů a využívá výhodných genetických znaků ve svůj prospěch. Ale i příroda se občas spustí a vznikají mezidruhoví, nebo dokonce mezirodoví kříženci. Jsou ale zpravidla neplodní, a tak se vlastně nic moc nestane. Občas se ale příroda splete nádherně...

Číst dál...

Loď Marc Andre II, na kterou jsme se kolem čtvrté ráno v malé vesničce Baie Sainte-Anne na kanadském pobřeží nalodili, měla asi šest metrů. Posádku tvořili dva rybáři – Guy a Paul. Guy hned začal krájet ryby, abychom je později použili jako návnady. Paul nastartoval motor, odvázal lana, zapálil zelenou cigaretu a vyrazili jsme vstříc východu slunce hledat bóje se slibným výdělkem…

Číst dál...

Pokud se po přečtení titulku chystáte informovat redakci o do nebe volající chybě, čtěte dál. Pantanal, největší světový mokřad, nenajdeme samozřejmě v Argentině, ale na hranici mezi Brazílií, Bolívií a Paraguayí. Unikátní prostředí obřích neotropických mokřadů s fascinujícími rostlinami a živočichy však lze obdivovat i v severoargentinské provincii Corrientes. V klidu, pohodě a bez všudypřítomných turistů, kteří do skutečného Pantanalu míří v davech.

Číst dál...

S podzimem odjíždí nejen za sluncem stále více turistů z Česka do Asie a dalších exotických zemí. Tamější „zima“ je totiž pro Středoevropana příjemnější než léto s padesátistupňovými teplotami. Lidé by si ale před cestou měli pečlivě zjistit, jak je to s povinným i nepovinným očkováním do dané země.

Číst dál...

Římské náhrobní stély a kamenné pláty s nápisy odlévali v červenci archeologové v Komárnu. Šlo o kameny z druhého a třetího století, nalezené pod nárožní věží někdejšího římského vojenského tábora Castel v Iži. Později byly použity jako obrubníky nebo do obložení kanalizace. Odlitky budou součástí nově otevřené expozice na hradě v Nitře.

Číst dál...

Asie dala světu spoustu bizarních zábav. Kohoutí zápasy, čajový obřad, souboje akvarijních rybiček, sumo, karaoke… Jednu z nejpoetičtějších asijských kratochvílí můžete sledovat v multietnickém „Lvím městě“ Singapuru.

Číst dál...

Pařížským metrem ročně cestuje spousta českých turistů. Jen někteří ale vědí, jak zajímavé místo to je. A proč jsou kousky pařížského metra dokonce roztroušeny po světě.

Číst dál...

Jsou věci a činnosti, například řemesla, které už téměř zmizely z povrchu země i myslí lidí, i když by mohly přinést současníkům neobvyklé zážitky. Jedním z nich je i aizen-kobo, barvení bavlněných a hedvábných látek modrým indigem tak, aby na oděvu vznikaly zajímavé a dekorativní vzory.

Číst dál...

„Když ho přivedli, měl tvář strhanou, unavenou. Vypadal strašně smutný a byl sklíčený a hrozně otrhaný. Neměl ani boty. Jeden voják pro něj chtěl nějaké sehnat, ale nepodařilo se mu to, protože měl strašně velkou nohu a lidé tady jsou malí,“ vzpomíná paní Lourdes, která byla jako malá holčička u toho, když vojáci přivedli do její vesnice revolucionáře Ernesta Che Guevaru.

Číst dál...

Žluté keře „rabbit brush“ a stříbrného pelyňku, mírně zvlněné kopce potopené do slunečního zlata. Zaprášená hrbolatá cesta a na jejím konci město stlučené z dřevěných prken vysušených sluncem a popraskaných zimou – poněkud trýznivý pohled na domky starého zlatokopeckého města, kde násilí, neřest a smrt byly na denním pořádku.

Číst dál...

Křesťanské kostely v Súdánu? Na první pohled to může připadat jako blouznění, protože Súdán byl vždy považován za místo pod čistě islámským vlivem. Polští archeologové ale tak trochu v tichosti objevili v této zemi dávných černých faraonů něco, co teď bere odborníkům dech.

Číst dál...

Nás sem nehnaly náboženské pohnutky, ale magie této hory. I pro nás se mělo ale ukázat, nakolik je poutník schopen cesty do vlastního nitra, jak čistá je jeho duše. Rozhodli jsme se absolvovat rituální pochod, kterému se tibetsky říká kora. Cesta kolem jezera a koupel v něm – dnešními cestovateli svázanými neúprosnými časovými limity většinou vynechávaná – je posledním možným očistným rituálem.  

Číst dál...

Na dosud opomíjenou altajskou horu vysokou 3610 metrů se v rozmezí měsíce vypravily hned dvě české skupiny. Na počátku byl projekt k 40. výročí Divadla Járy Cimrmana, který měl úspěšné šíření velikánova odkazu korunovat pojmenováním některé hory jeho jménem. Zajímavější než samotná akce nakonec byly její souvislosti.  

Číst dál...