Roční předplatné 499 Kč
Roční předplatné (4 ks) 135 Kč
Roční předplatné 248 Kč (6 čísel)SEXUÁLNÍ REVOLUCE
„Mravy, říkám ty byly pokleslé," vzpomíná A. Puškarev v rubrice Milostné historky od pánů v ruském erotickém časopise na sexuální život za předchozího režimu. „Mistr souložil v pracovní době ve své kabině s ženou soustružníka, který pracoval na soustruhu dvacet metrů od nich. Sám jsem se nejednou v polední přestávce pobavil s jeřábnicí přímo v kabině. A tenkrát k nám přišla Věročka. Všichni se do ní zakoukali, ale naši mužici jako by se jí nelíbili. Byla ještě panna. Ale spolupracovnice jí záviděly. S námi můžou spát jen tak a sní ne? Počkej, budeš stejná jako my!
ZA TO MŮŽE JAZZ...PLESK!
„POCIT, STAV DUŠE A ATMOSFÉRA JE PRO MNE DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ PERFEKTNÍ INTONACE ČI PROARANŽOVANÝ BIGBAND A MNOHO TECHNIKY KOLEM BAVÍ MNE BEJT VÍC VE VĚCI, NEŽ KOLEM VĚCI. TAKOVÁ PROSTĚ JSEM..." VČELY MNE TAK VYCHOVALY - LEPŠÍ LIDI NEZNÁM! (JANA KOUBKOVÁ Z POSLEDNÍHO CD PLESK!) Janu Koubkovou, snad nejkontroverznější první dámu českého alternativn ího jazzu, asi netřeba dlouze představovat. Kdo by neznal její charakteristický hlas a typický „scatový projev", který někomu učaroval, jiného provokuje.
ANIMOVANÝ FILM DĚLÁM RÁDA
Přimět Michaelu Pavlátovou k tomuto rozhovoru znamenalo zkusit výmluvnost až do krajnosti. Slíbila, ale chtěla znovucuknout s argumentem, že už všechno, prozatím sdělila. Ale to bylo příliš nepřesvědčivé zdůvodnění, a tak jsme si začaly povídat: Co byste řekla tomu, kdybyste dostala na hodinovou kreslenou pohádku Karla Jaromíra Erbena, například...přijala byste hozenou rukavici?
CIRKUS BUDE
„Tak pojď koníčku můj! Neboj se, jenom ti uděláme hezká kopyta," říká Pavel láskyplným hlasem a něžně objímá bělouše. Ten lehce zařehtá a snaží se mu jazykem olíznout ruku. Je osm hodin ráno, slunce na své nekonečné pouti se už vyhouplo nad obzor a ozářilo zlatými paprsky průčelí cirkusu, bílé maringotky žonglérů a cvičitelů zvěře, kteří ještě dospávají po nočním představení.
NAŠÍM ÚKOLEM JE ŠÍŘIT DOBRÉ JMÉNO ISLÁMU
Hadži ing. Vladimír Sálim Voldán (38) je prezidentem Islámského svazu ČR se sídlem v Brně, ale též soukromým překladatelem, tlumočníkem a učitelem cizích jazyků (angličtina, ruština, němčina a orientální jazyky). Píše mystickou poezii, do tisku má připravenou knihu „Liberální islám - Duchovní cesta budoucnosti". Jako jeden z mála Čechů absolvoval svatou pouť do Mekky a Medíny, a to na pozvání samotného krále Saudské Arábie.
PERLA V TICHOMOŘÍ
V horských oblastech mezi Papuánskými Pygmeji, obyvateli Kukuku, též nazývaných anga, je velkou zajímavostí pochovávání významných osobností a válečných hrdinů. Mrtvá těla jsou propíchána bambusovými proutky a usazena v bambusových klecích, pod kterými je založen oheň Po měsíci vysoušení ohněm a sluncem ztratí tělo veškeré tekutiny. Takto připravené tělo je pak umístěno do výklenku ve skále na málo dostupném místě v horách, kde má krásný výhled do okolí. Ten je podmínkou klidného spánku mrtvých, kteří mají možnost hlídat vesnici před zlými duchy v podobě nemocí a epidemií.
Po stopách Mayů
Ohromný kotouč rudého zapadajícího slunce ozářil svými paprsky do zlatova vrcholek štíhlé pyramidy, tyčící se nad nekonečným oceánem džungle. Na obětními kameni s reliéfy proplétajících se hadů ležela přichystaná oběť ohnuta do tvaru luku, kterou ustanovení pomocníci drželi pevně za ruce a nohy. Srdce ve vypnutém hrudníku zoufale bušilo posledními tepy života a z úst oběti se ozýval sípavý dech.
Gangsterský život
V Los Angles je přes tisíc gangů. Přijel jsem tam v době, kdy gangy Bloods a Crips podepsali příměří, že nebudou zabíjet a střílet jeden druhého. Bylo to v roce právě po Los Angelesk ých riotech. Tyto gangy spolu válčily po více než dvě desetiletí. Po podepsání příměří gangsteři začali společně pracovat pro svou komunitu, opravovali svá obydlí a učili se, jak se zapojit zpět do pracovního procesu.
Nigérie
Dole končí období dešťů. V Lagosu je pětatřicet stupňů, informuje nevzrušeně letuška. Je půl deváté večer, u nás také. Mažeme si to vzduchem dolů po poledníku, žádný rozdíl se nekoná. Aspoň se vyspíme. Ouha! Při prvním vykročení nás Afrika olízne horkým dechem. Připadám si jako v páře. Tričko se přisaje jako pijavice. Celník nemá na obličeji ani kapičku potu. Pobaveně si prohlíží uondané a doslova zmoklé příchozí z ostatních koutů světa.
POTRATY V POLSKU
Vanda leží na operačním stole, nohy roztažené, tvář smrtelně bledou, vlasy slepené potem a v očích hrůzu a strach. Zanedlouho přestane vnímat bolest a snad zapomene i na neko nečné útrapy. Začaly v jednom polském hotelovém pokoji při milování a svou tragickou dohru měly v jiném hotelovém pokoje na Slovensku. Přijela sem se svou přítelkyní lékařkou, která se jí pokusila provést potrat.
TĚHOTENSTVÍ S POMOCÍ
Dagmar, ellen, Ivana a Marie si koupily meloun a ještě nějaké ovoce a posadily sev nemocničním parku na lavičku. Potřebují klid a vitaminy, jsou totiž těhotné. Až donedávna patřily k těm ženám, které nemohly z různých důvodů mít vlastní děti. Jediným řešením se pro ně stalo umělé oplodnění. Pak už se nabízí jen adopce. Ale touha po vlastním dítěti, po tom nepopsatelném pocitu nosit v sobě život a stát u jeho zrodu, byla u nich silnější.
Gigolové
Stačilo říct: Hochu, pojď blíž, a on by šel. Třeba až úplně nejblíž. Svým tělem by mi splnil všechna přání. I když za peníze. Nestyděl by se je přijmout - za nové džíny a kilopomerančů? Je to jeho džob. Já měla u sebe jen stovku. Tak jsem ho pozvala na kafe a pak šla do tržnice pro ty pomeranče... Pavel (32 let) - „Pracoval jsem v erotické sféře už dřív - provozoval jsem klub pro pány.
SLOVO O HUDBĚ IGOROVĚ
Letadlo ze Stockholmu přistálo s několikaminutovým předstihem. Jako by symbolizovalo chvályhodnou vlastnost jednoho z pasažérů: být nejen všude včas, ale raději o chvíli dřív. I pro svou životní dráhu se skálopevně rozhodl dřív, než rodiče čekali. V ruce má pouzdro se stradivárkami. Ani na chvíli je nedá z ruky. Stiskneme si ruku. Mám dojem, že přede mnou stojí největší houslista minulých let David Oistrach, jemuž bez dechu naslouchaly koncertní sály celého světa.
Bojiště bez vítězů
Seděli jsme na terase jedné z mála fungujících kavárniček v hercegovském Mostaru. Byla polovina září. Desítky netečných lidí se míhaly kolem nás a opět mizely v beznadějném bludišti trosek. Zdi okolních domů dosvědčovaly, že i tady musely létat kulky všemi směry. Nevydržel jsem a zeptal se vojáků bosenské muslimské armády, který seděl naproti u stolu: "Kdo tady vlastně vyhrál?"
Bývalí lidé, aneb nová fakta o činnosti STB
Kolik je v republice ještě bývalých lidí?, zeptal se na poradě v lednu 1956 ministra vnitra Rudolf Barák náčelníka 2. Odboru III. Správy. Náčelník nezaváhal: "Podle poslední statistiky to vychází kolem jednoho milionu." Pojem „bývalí lidé" měl koncem 50. Let v terminologii StB poměrně přesný obsah. Živelná brutalita v prvních létech po Únoru i masové čistky s oprátkami a tábory nucených prací už přecházely v kultivovanější „boj proti třídnímu nepříteli".
OČIMA NEJSTARŠÍHO Z KOLOWRATŮ
Pokaždé, když jsem zazvonil u vrat dřevěné vily na Barrandově, přišel mi otevřít starý pán. Musel jít velmi opatrně a já měl pokaždé strach, že upadne na zem. Odmítal nosit hůl. Odmítal pou žívat brýle. Odmítal připustit, že je starý člověk. Vlastně na tom byla postavená jeho celá filozofie. Pan Kolowrat byl totiž přesvědčen, že i svou nemoc si člověk může sám:nesmí si ji připustit.
