Lamy v klobouku
TEXT A FOTO: TOMÁŠ NÍDR
Lidi, jezte lamy, to je zbožné přání bolivijských pastevců lam, doufajících, že se tak v zemi začne hýbat trh s masem a pomůže zlepšit jejich těžký úděl v zapadlém kraji na náhorní plošině v Andách.
V pusté části Bolívie, na půli cesty mezi městy Oruro a Potosí ve výšce čtyř tisíc metrů osaměle žije pastevec Cristóbal Colquechoque. Táhne mu asi na šedesát. Zevnějšek zanedbaný, zuby zažloutlé od ustavičného žvýkání koky. Manželka i šest potomků žijí a pracují v Potosí, vzdáleném čtyři hodiny jízdy teréňákem. „Občas sem přijedou, aby si vyzvedli maso,“ říká o jejich řídkých návštěvách. Bere mě dovnitř ohrady, vystlané vysokou vrstvu bobků. Několik desítek lam se na sebe mačká na čtverci o rozměru zhruba 50 x 50 metrů a zadupává do výkalů zbylý sníh. Metrová zídka kolem nich je postavená z naskládaných kamenů, které kromě gravitace nic nespojuje. Stačilo by se opřít a celá chatrná konstrukce by se musela poroučet k zemi. „Lamy se o plot neopírají, nedrbou, ani se ho nesnaží přeskočit,“ vysvětluje Colquechoque. Dospělým jedincům hledím přímo do očí, ony ustupují o několik kroků dozadu a decentní odstup si zachovávají po celou dobu. Připravuji se, z kterého hloučku na mě přilétne dobře mířená slina, protože v tomto oboru zaujímají huňatí savci v živočišné říši přední příčky. Colquechoque se tomu směje s tím, že plivají jen sami na sebe. Zejména ti starší a v hierarchii skupiny výše postavení, když chtějí umravnit omladinu. Na člověka prskají, jen když se cítí ohroženi, nebo rozmazlenci, kteří byli odkojení pomocí láhve a dvounohou bytost proto považují za jednoho ze stáda.
Peklo v ráji
TEXT A FOTO: PETR ROLEČEK
„Nechcete vidět Bolivijský ráj?“ oslovila nás perfektní angličtinou mladá dívka před turistickou kanceláří v centru La Pazu. No, ráj bych vidět chtěl, jak by ne. Jenže jak se ukázalo, tak představy o ráji se mohou v různých částech světa docela lišit.
Asi čtyři sta kilometrů na sever od La Pazu leží uprostřed divočiny městečko Rurrenabaque, které slouží jako základna pro výlety do džungle či pampy, a to je ten slíbený „Bolivia´s paradise“. O výletu do přírody s pozorováním zvířat jsme tak jako tak při pobytu v Bolívii uvažovali, tak jsme se nechali snadno přemluvit.
Do Rurrenabaque vede pozemní cesta, tzv. higway notre, ale to je klasická jihoamerická jungle road a čtyři stovky kilometrů zdolává nepříliš pohodlný autobus osmnáct hodin. Většina turistů tedy volí pro cestu alespoň jedním směrem letadlo. Cena je sice vyšší, ale let trvá jen padesát minut. Poskytuje nádherný výhled nejprve na La Paz a okolní náhorní plošinu, hřeben And a pak na nedozírné zelené moře pralesa. Shora to opravdu vypadá jako ráj.
Přesolené peklo
TEXT A FOTO: TOMÁŠ NÍDR
Na náhorní plošině to vypadá, jako by si tady král z pohádky Sůl nad zlato hrál s bezednou slánkou a zapomněl jí říci dost. Soli je tu tolik, že každodenní špetku na dochucení jídla by si kousek za bolivijským městečkem mohl nabrat každý obyvatel planety, a to po několik generací.
Procházím se po bílé planině Salar de Uyuni ve výšce téměř čtyř tisíc metrů a pod nohama mi svými charakteristickými zvuky chroupe prašan. Ohnu se a dám si kousek bělostného sněhu do úst, osvěžení však nečekám. Zajímá mě jeho slanost. Krystalky soli, které v plné kráse předvádějí svou krychlovou formu, jsou dvojnásobné oproti těm na našich rohlíkách a také jejich chuť není nijak ošizena. Sůl se táhne po rovině „od nevidím do nevidím“. Pokrývá plochu deset a půl tisíce kilometrů čtverečních (tedy více než osmina České republiky) a podle odhadů se tu v poušti, kde na sladkou chuť není ani pomyšlení, nachází 10 miliard tun chloridu sodného. Prokalkulujte si sami, kolik životů by vám trvalo, než byste vaší spotřebou zdejší naleziště projedli.
Továrna na sny
TEXT A FOTO: JANA TROUPOVÁ
Jednou ročně se v bolivijském La Paz stávají zázraky. Lidé přicházejí na tržiště s několika drobnými v kapse a odcházejí s koupenými domy, luxusními auty nebo akademickými tituly. Každý si může splnit svůj sen.
Řidičský průkaz či letenka první třídy do Miami za pár bolivianos? Nebo univerzitní titul – chcete být právník, doktor, učitel? Nebo raději toužíte po stavebním pozemku? „Samozřejmě ho máme se všemi dokumenty,“ usmívá se na mě drobná indiánka. „A když si malinko připlatíte, můžete mít rovnou i stavební materiál – cihly, cement, písek,“ dodává již s vážnou tváří.
Vedle nabízí muž středního věku auta. „Máme mnoho typů, osobní pro svou potřebu či jakýkoli typ a značku určenou na podnikání, přepravu osob či materiálu.“ Muži vážně vybírají nejlepší a nejspolehlivější model, přece jen bolivijské silnice nepatří mezi nejkvalitnější a o bezpečnosti by se dalo hovořit dlouhé hodiny. Nebo jste romantický typ a rádi byste získali vysněného manžela či manželku? Rozhlédněte se okolo, nabídka je široká. Rozbil se vám starý sporák? Tak si kupte nový. Pouze 10 Bs (26 Kč). „Señorita, nechcete vízum do Spojených států amerických? Nebo vás spíše láká bolivijský cestovní pas?“ šklebí se mladík v potrhaném tričku a cpe mi dokumenty do ruky. Toužíte po zlaté visa kartě, dolarech, eurech? To vše i více můžete mít jako mávnutím kouzelného proutku za pár drobných. Nevěříte? V La Paz si každý může za několik bolivianos koupit to, co zrovna chce a potřebuje. Tady se plní přání. Pokud vám tedy nevadí, že jsou tu ke koupi pouze miniatury vysněných věcí.
Ďábelské stříbro
Provrtaná hora nepředstavitelného bohatství a nepředstavitelné tragédie se zasloužila o zrod nejvýše položeného velkoměsta na světě – Potosí. Leží ve výšce 4070 metrů nad mořem a v časech slávy zastiňovalo i Londýn a Paříž. V půlce 19. století ale začala těžba v Cerro Rico upadat, protože stříbro nahradil cín. S jeho produkcí Bolívie v roce 1945 dominovala na světovém trhu. V roce 1952 proběha tzv. Lidová revoluce, která byla spojena se zestátněním dolů a pozemkovou reformou. Těžba upadala ještě více a dnes zde působí jen několik společností. Zato sem mohou návštěvníci. Nejprve ale musejí podepsat prohlášení, ve kterém stojí: „Souhlasím, že agentura ... nenese žádnou odpovědnost za případné nehody, zranění nebo smrt, ke kterým může v době exkurze v dolech dojít. Prohlašuji, že do dolů vstupuji dobrovolně a na vlastní riziko.“ Jak je tenhle kousek papírku důležitý, jsem pochopila až uvnitř neslavně slavné hory. Můžete si být jisti, že v Evropě by vám takový kus papíru podepsat nedali. Do takových dolů by prostě nepustili vás jako návštěvníka, ale ani horníka. Dynamit a koka Nejprve každý z nás v jednom domě na předměstí Potosí vyfasoval pogumované kalhoty, gumáky, pásek s baterkou, helmu s lampou a další výbavu. Vysvětlili nám pár pouček a pak nás převezli na Cerro Rico. Naši skupinu doprovázel bývalý horník Juan, původem z Uyuni, který před osmi lety po tříleté práci v dolech přesedlal na průvodcování. Zavedl nás do jednoho z obchodů, abychom si koupili dynamit. Podle průvodce nejlepší pocházel z Argentiny, protože měl největší obsah nitroglycerinu. Nejhorší byl z Peru. Horníci začali používat dynamit asi před sedmdesáti lety, předtím si museli vystačit s obyčejným střelným prachem. Odpalovací bílá šňůra s kovovým koncem na jedné straně měla asi šest centimetrů, které stačily na čtyři minuty pro útěk a ukrytí se. Říkali jí la armada. Aby byl výbuch silnější, přidávalo se umělé hnojivo nebo nitrid amonia. Bolivijský dynamit zelené barvy o velikosti velkého kubánského cigára stál šestnáct bolivian. Pro porovnání – velká láhev bublinkové malinovky přišla na čtyři boliviana, láhev pitné vody na tři. V obchodě také nabízeli různé druhy helem, lamp a baterek. Tradiční lampy byly uhlíkové, trochu se podobají přesýpacím hodinám. Původně si horníci brali do dolů i kanárky, aby byli varováni před přítomností jedovatých plynů. Když Říká se, že ze stříbra, které v dolech v Potosí uprostřed bolivijského Altiplana vytěžili Španělé, by se dal odtamtud postavit most až do Madridu, přes celý Atlantský oceán! Cerro Rico neboli Bohatá hora se vypíná do výšky 4824 metrů a po čtyři století kolonizace krmila nenasytné kapsy španělských conquistadorů.
Alkohol - spojení s nadpřirozenem
Tam kde zabili CHe Guevaru
„Když ho přivedli, měl tvář strhanou, unavenou. Vypadal strašně smutný a byl sklíčený a hrozně otrhaný. Neměl ani boty. Jeden voják pro něj chtěl nějaké sehnat, ale nepodařilo se mu to, protože měl strašně velkou nohu a lidé tady jsou malí,“ vzpomíná paní Lourdes, která byla jako malá holčička u toho, když vojáci přivedli do její vesnice revolucionáře Ernesta Che Guevaru.
Přání svěřte Ekekovi
Zachrání se dinosauří stopy?
ANTARKTIDA NA 20. ROVNOBĚŽCE
NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ SILNICE NA SVĚTĚ
TEXT A FOTO: Martin Mikyska
Bolivijská silnička z La Pazu do Coroica působí na někoho jako katalyzátor příjemně vzrušivého vzedmutí hladiny adrenalinu v krvi, pro jiného je důvodem ke zpytování svědomí před očekávaným posledním
DÁVNÍ STAVITELÉ
BOLIVIJSKÉ ALTIPLANO V PROMĚNÁCH ROKU
Autor: Martin Mikyska
"Na mapách je tam pásmo Kordiller zakresleno jako ostrý hřeben. A zatím jsem našel rozsáhlou plošinu, po níž jsem kráčel celé dva dny, a ještě jsem konce neviděl," shrnuje geograf d'Orbigny v knize
TIAHUANACO - BRÁNA SLUNCE
Autor: Oldřich Kilián
Tiahuanacká kultura nese jméno podle trosek nalezených v Tiahuanacu (též Tivanacu), jež leží v dnešní Bolívii, asi 20 km jihovýchodně od jezera Titicaca. Dodnes není jasné, proč Tiahuanaco vzniklo,
NAPŘÍČ SOLNOU POUŠTÍ
Autor: David Černický
V jižní části Altiplana se nachází jedno z nejpodivuhodnějších míst na naší planetě. Nepopsatelně krásná, na první pohled však velice drsná neobydlená divočina je lemována vulkány typických kuželových
ALTIPLANŠTÍ MĚŠŤANÉ
LEGENDY A REALITA JEZERA TITICACA
Autor: David Walter
Temná modrá hladina o rozloze malého moře ve výšce 3820 m. To je jezero Titicaca. Kde končí mýty a začíná skutečnost tohoto indiánského "moře".
DĚDICTVÍ JEZUITŮ
Autor: David Walter
Po misionářích církevního řádu tovaryšstva Ježíšova zbyla na území Bolívie řada misijních staveb. Vydejte se spolu s námi po stopách těchto "efektivních" misionářů.
KRAJINA SALVADORA DALÍHO
Autor: David Walter
V mrazivé krajině jihozápadního cípu Bolívie se bujná fantazie z obrazů Salvadora Dalího zhmotnila ve skutečnost.
BOLÍVIE - SOUMRAK KOKOVÉHO RÁJE
Autor: David Walter
Stát, který byl po Kolumbii a Peru třetím největším vývozcem kokainu, produkuje dnes pouhou desetinu někdejšího množství koky. Amerika za tento počin slíbila Bolívii kompenzaci. Výsledek?