ALTAJ
Svítá, je 5 hodin ráno. Vystupujeme po celonoční jízdě Čujským traktem z jakéhosi terénního autobusu, tmavozeleného masívního krytého monstra na velkých kolech, které jsme si zjednali v Gorno-Altajsku. Kousek od nás bouří kalná a zpěněná Čuja, kterou by se zde pokusil přeplavat jen sebevrah. Jsme pod vesnicí Čibit, uprostřed Altaje, jehož návštěva nás láká již delší dobu. Jinak je oblast neobydlena, s výjimkou některých sídel v údolí Čuji.