ikoktejl

TEXT: Magdalena Sodomková, FOTO: Jana Čavojská

Lidi nejlépe poznáte, když se k nim dostanete dostatečně blízko a strávíte s nimi nějaký čas. Napadá vás lepší místo než vlak, do kterého nastupují lidé všech věků i povolání?

Takže dva lístky? To máme dva dolary,“ říká úředník v bílé košili. Vytáhne razítko a začne vypisovat lejstro. K tomu si vyžádá i naše pasy. Chtěli jsme jen jízdenku. Jízdenku na „Rangún expres“. Na okružní jízdu po prastarém barmském městě (Pozn. red.: Název Barma se od roku 1989 oficiálně nepoužívá, uvádí se Myanma.).

Číst dál...

Napsala Magdalena Sodomková U Aznif Axekyanové, v polorozpadlém domku v městě Gyumri (Kumajri), se scházejí svobodné dívky ze širokého okolí. Stařenka jim čte z kávy budoucnost. „Máš muže? Kolik je ti let?“ ptá se osmdesátiletá žena. Přesně tak by se každé mladé dívky zeptalo devadesát procent Arménů. Jakmile žena přizná věk nad dvacet čtyři, zvednou obočí a významně poklepou na prsteníček. Čas se vdát. Pro Armény je rodina posvátná. A po zemětřesení, které před sedmnácti lety zemi postihlo, snad jestě víc než dříve. Katastrofa, která 7. prosince 1988 zasáhla tehdy druhé největší město Arménie Leninakan, dnes přejmenované na Gyumri, totiž rozdělila desítky tisíc rodin, některé rodiny při záchvěvech o síle osmi stupňů Richterovy škály zahynuly celé.

Číst dál...