ikoktejl

1
Tag: 1 Nalezeno 340 výsledků.
Tag: 1 Řazení

Editorial 1/2018

Editorial 1/2018

Počítám, že každý zná chvíle, kdy má pocit, že se nedaří, že slunce nesvítí, nic mu nejde a vše stojí za starou bačkoru. Svět není ani růžový, ani zářivý a někdy ani fér. Mě to postihlo zrovna nedávno, místo bílého sněhu bylo všude jen hnědé, slizké a klouzavé bahno, dcera nechtěla jezdit ke koním, protože je na ni kamarádka hnusná, a redakční uzávěrky se blížily takovým tempem, že jsem měla pocit, že mi někdo sebral týden. Co týden, měsíc!

Přitom témata se tentokrát nabízela úplně sama. Letošní upgrade zimy, který vyměnil sníh za bláto. Bláto, které je všude. Buď klouže, nebo zmrzne. Lepí se na koně, na oblečení, na cajky… Brr.

Šikana ve stáji? Vůbec není tak neobvyklá. Každý chce někam patřit, ve stájích se dělají skupinky a kdo nezapadne, toho ostatní prostě vyštípají. Když jsem s tématem začínala, nechtělo se mi různým historkám věřit, ke konci už jsem je poslouchala s profesionálním zájmem a značnou otrlostí. O slečně, co jí ve stáji vypustili „omylem“ poničku do stáda k mladým hřebcům. O trenérce, které tajně přikrmovali kobylu ovsem, a pak se chodili se zájmem koukat, co to s kobylou dělá pod sedlem. O ztracené výstroji, čištění, zatoulaných průkazech nebo přihláškách na závody… Najít stáj s příjemnou atmosférou je dnes evidentně malý zázrak.

Ale ani majitelé vlastních stájí nemají vyhráno. Co všechno mohou napáchat kolemjdoucí, kteří mají pocit, že „se koníček smutně kouká, protože má hlad“, se dočtete ve článku o Krmičích. Ale nebojte se, nepřinášíme jen negativní témata. Třeba reportáž z Camargue, kraje bílých koní žijících v mořských vlnách. Nebo článek o Španělské jezdecké škole ve Vídni. Jestlipak jste věděli, že doba její největší novodobé slávy se spojuje se jménem ředitele Jaromíra Oulehly, původem z Moravy?

Tu moji špatnou náladu nakonec vyléčili koně. Ve stáji své kamarádky vysoko v horách jsem si vyčistila hlavu, a když jsem se štěnětem ve spacáku usínala ve stáji plné spokojených koní, hned mi bylo lépe. Přeji vám krásné jaro a hlavně si nenechejte váš čas u koní nikým otrávit, nezapomeňte, že je máte pro radost.

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Ze světa

Zima na blátě

Šikana ve stáji: Jedovatá slina

Krmíme vaše koně aneb co  s Krmiči?

Fotoporadna

Camargue: Za bílými koňmi

Plakát

Vademecum začínajícího koňaře: Hmat, citlivost koně a pomůcky

Z bláta do louže

Pozitivní motivace: Barely I.

Apassionata

Za klasikou do Vídně

Studium koní

Tipy pro vás

Tagy:

Editorial 1/2018

Editorial 1/2018

Přejít na články z Kočičí planety 1/2018

Jsem staromilec, proč si to nepřiznat. Je pomalu konec ledna, a já stále čekám na zimu. Stále doufám, že přijde. Je přece leden! Pod vlivem kalendáře jsem připravila článek na téma Kočičí zima, do kterého jsem hledala odpovědi na všechny možné i nemožné otázky kolem koček a zimy. Vážně věřím, že přijde. S bílým sněhem, s mrazem, který štípe do tváří a s rampouchy, které krásně zvoní, když se zlomí. Zatím to venku spíš vypadá, že zima letos nebude, ale já to nevzdávám.

A tak se těším na vaše fotografie do soutěže Kočičí zima, ze kterých bude dýchat zima. Vybírat ty nejkrásnější fotografie je krásná a náročná práce. Nejraději bych vždy prohlásila za vítěze všechny. Stejný problém mívám, když vybírám fotku na titulní stránku – vím přesně, jaká by měla být. Krásná. Ostrá. Kočka uhrančivá. Barevná. Veselá. Prostě ta nejlepší. No jen si to zkuste sami, nalistujte naši anketu a pomozte nám vybrat tu nejlepší a nejkrásnější titulku Kočičí planety. Budeme se moc těšit na vaše názory.

Ovšem i zima, která ještě ani nepřišla, jednou skončí a nastane jaro. Náš Manfréd už se určitě těší, jak vyrazí na tradiční obhlídku svého rajónu, bude se toulat po venku a Míca bude mít zase doma klid. Ona je totiž dáma, ta chodí ven jen spočítat sloupky plotu a pak zase šup domů na parapet a pěkně do tepla. To rošťáka Manfréda někdy na jaře přemůžou všechny emoce a dojmy a zůstane venku i přes noc. Moc dobře si pamatuji, jak jsme ho poprvé hledali a málem oplakávali. Naštěstí se vrátil kolem poledne následujícího dne, spořádal plnou misku a dva dny dospával noční toulky. Co dělat v případě, že se váš chlupatý miláček najednou nevrátí z toulek, jsme shrnuli ve článku Ztratila se kočka. Protože štěstí přeje připraveným.

Zatím vám ovšem (s naivní nadějí sobě vlastní) přeji krásnou bílou zimu a těším se na kočky sněžné.

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

 

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Kočičí zima

Jak se žije: Americký sen

Ze světa

Anketa: Zvolte nejlepší titulku

Bydlení podle kočičího vkusu

Jsou kočky chytré?

Strasti výchovy aneb jak naučit kočku způsobům

Takhle ne: Stěhování

Krmení: Nekrmte kočku jako psa

Kočky a děti: Palčivý problém dneška

Plakát

Fotosoutěž s Britem

Fotoporadna

Ztratila se kočka: Co dělat

Osudy: Když kočka uteče

Staňte se Andělem

Osudy: Stín

Test: Mladá kočka nebo starý kocour?

Mají kočky sny?

Kočku ve snu viděti

Bílá tlapka dětem

Čtenářský koutek

Volání divočiny

Křížovka

Kočičí povídání

Co je láska?

Vtipné fotografie

Galerie: Poslední první strana

Editorial 1/2018

Editorial 1/2018

Přejít na články z Koktejlu 1/2018

RESTART 2018

Leden by se mohl jmenovat „měsíc nových začátků“. Vybízí k naplnění novoročních předsevzetí, k ledu je nepošle jen ten, kdo neztrácí víru v sebe. Každý rok věří, že to dokáže. Zvítězit sám nad sebou, nad svými slabostmi, což je boj z nejtěžších. Každý leden praskají posilovny ve švech. Připomínka bramborového salátu s majonézou (plnotučnou), vanilkových rohlíčků a smažených brambůrků u televize (když těch pohádek je tolik) dokážou se svědomím pohnout. Nově příchozím hříšníkům říkají v posilovně „ledňáčci“, do února vydrží jen ti, kteří slib sobě samým mysleli vážně. Ti, kdo svůj boj vzdají bez boje nebo ho odsunou na příští rok (mohlo by to jít snáz) se mohou cítit frustrovaně. Novoroční předsevzetí by ale měla být příslibem naděje. Nechat za sebou závaží z minulého roku, zbavit se kil, dluhů nebo myšlenek brzdících náš životní restart. „Všechno je ve vaší hlavě.“ Věta, která se objevuje ve všech knihách, radících jak dosáhnout blaženosti každého dne v roce. Ladislav Zibura vykročil jako středověký poutník od prahu svého domova a šel, až došel do Říma. Zjistil, že chůze má svůj neopakovatelný půvab, že může ujít tisíce kilometrů, což ho naplňuje absolutní svobodou a tím, co považuje za nejvíce obohacující – setkáváním s lidmi. Inspirativní příběh muže, který „prostě vykročil“, najdete v tomto čísle.

Co člověka naplňuje štěstím, zaměstnává vědce z Harvardu již 75 let, po tu dobu monitorovali životy 724 lidí. Jednu skupinu tvořili absolventi Harvardovy univerzity, a druhá měla zástupce z nejchudších oblastí Bostonu. Účastníci studie prošli zdravotními testy, pohovory, rozhovory se vedly i s lidmi z jejich blízkého okolí. Výsledek? Nebyl nikterak šokující, klíčem ke štěstí jsou zdravé vztahy. Tak prosté to je.

V době sociálních sítí je ale těžké odlišovat realitu od virtuální mlhoviny. Jsou „přátelé“ přátelé? To bychom si mohli dát jako kolektivní předsevzetí pro rok 2018: pěstujme opravdová přátelství, jejichž síla není měřena počtem liků, ale počtem objetí.

Přeji šťastné vykročení do nového roku,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma - To by bodlo

Bodné zbraněŽihadlo má zpravidla každý spojené s nepříjemným bolestivým zážitkem. Jaký ale byl vývoj tohoto orgánu?

Tiší střelciObjev luku patří spolu s používáním řeči ke komunikaci, zkrocením ohně a vytvořením kola k nejvýznamnějším vynálezům lidstva.

Seychelská prádelnaNaše reportérka vyzkoušela, jak je složité založit si tajnou firmu v tropickém ráji.

**

Lázně koželuhůRaději nahá než v kožichu, hlásala před lety kampaň snažící se odložit kožené oděvy. Nestalo se tak, přírodní kůže je nenahraditelná.

Olchon, perla BajkaluZ největšího bajkalského ostrova se stává oblíbená turistická destinace. Je to dobře?

Tisíciletá města na afrických březíchJak vypadala a fungovala města v Africe před příchodem Evropanů?

Příroda tichého severuSeverní Jutsko je místo s nejúchvatnější skandinávskou krajinou.

Rozhovor: Ladislav Zibura Píše knihy, přednáší a cestuje pěšky po vzoru dávných poutníků. Má za sebou čtyři velké poutě a připravuje se na další.

Sůl nad zlatoRakouský Hallstatt dal jméno jedné historické epoše a sůl oblasti zvané Solná komora.

Polynéská vlnaNávštěva atolu Fakarava stojí za to, obzvláště pokud máte rádi žraloky a plachtění.

Tajemství piktografického písmaHory nad čínským Li-ťiangem ukrývají skomírající, ale stále dýchající tajemství.

Tagy:

Editorial Special Léto v ČR

Editorial Special Léto v ČR

Přejít na články z Koktejlu Special Léto v ČR 2017

Kudy? Tudy!

Stojím na rozcestí a jako v pohádce se musím rozhodnout, jakou cestou se vydat. Kudy k Mlýnskému potoku? Po modré, po žluté nebo po zelené? Široko daleko nevidím žádnou kouzelnou babičku, která by mi dala radu cennější než sůl. Odpověď nalézám díky turistické značce, jež mě neomylně zavede ke správnému cíli. V duchu děkuji značkařům obětujícím svůj volný čas, aby nám putování po naší krásné vlasti co nejvíce zjednodušili. Značkování turistických tras má v Česku více než stoletou tradici. První turistické trasy v českých zemích vyznačila v roce 1884 Pohorská jednota Radhošť v Beskydech. Mohlo by se zdát, že jde o jednoduchou (neplacenou) práci spojenou s pobytem v přírodě. Obnova a malování nových značek má ale svá přísná pravidla. Jak říká zkušený značkař Václav Hieke, který se své zálibě věnuje už 31 let: „Občas z toho bolí ruce.“

Má to určitou symboliku se životem. Kolikrát hledáme správný směr, kudy jít a nezabloudit? V krajině našich dní ale nejsou ukazatele, které by nás jednoduše dovedly k cíli. A tak občas skončíme ve slepé uličce, škobrtneme, ztratíme se, abychom se pak zase dostali na správnou cestu. Poznání má svoji cenu, ale stojí za to.

Přeji vám krásné léto a věřím, že vám Koktejl Special přinese bohatou výletní inspiraci. Ať vás turistické značky i váš instinkt hladce dovedou k vysněným cílům.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Objevte Ameriku

Plody léta z PolabíKonec čekání, než dozrají české jahody

Krokodýlí stájeJak se plní dětský sen

Vzdušné zahradyPořiďte si domů soukromý prales

Osmý div světaProzradil Jan Amos Komenský švédské královně existenci Ďáblovy bible?

Barokní vizionářPři projektování kostela sv. Jana Nepomuckého používal kabalu

Rozhýbané dějinyAudiovizuální triky oživují 760 let žďárské historie

Památka má hodnotu, když žijeŘíká Constantin Norbert Kinský

Když ptáčka lapajíČihaření byla jedna z mála možností, jak si zpestřit středověký jídelníček

Španělský ptáčekTajemství oblíbeného jídla

Pod Býčí skálouZa jeskynním objevem po dvou i po čtyřech

Negativní energieProč je cítit poblíž Býčí skály?

Královo centrumOdkaz ducha Vlasty Buriana udržují v Liberci

Salon vínŠpičkoví sommelieři vybírají 100 NEJ z našich hroznů

ŠKODA MuzeumNejen exponáty, ale také exkurze přímo do výroby

Město mezi vodou a rzíPrůmyslový Bohumín je královstvím mokřadů

Do Krkonoš!Rozhlédněte se nad korunami stromů a sjeďte si na koloběžce Černou horu

Krása koloběžkováníNávyková jízda, v níž jsou Češi mistři

Léto v Krušných horáchKrušnými horami křížem krážem na kole

Hasištejn na strážiJak vypadaly středověké hrady v době své slávy?

Hudba na hradHrady CZ jsou největším putovním hudebním festivalem v ČR

Dominantní bergfritKrálův hrad i vězení

Stříbrné městoKdo ve středověku držel Kutnou Horu, měl i klíče od české země

Světlana HrabánkováŘeditelka Českého muzea stříbra

Cesty podzemímV místech, kam slunce nesvítí, se probouzejí legendy

Přírodní galeriePůvabnou krajinu Kokořínska zdobí dílo Václava Levého

Vzhůru na túruVýbava, která vám nesmí chybět

Kráčejte tiše, neboť tu žijí…Příběhy plaché zvěře

Lípa z LipkyTřetí nejkrásnější strom Evropy roste v našich Železných horách

Cyklista CimrmanU Tanvaldu je možno projet se v Cimrmanově stopě

Štramberské ušiPochoutka s kořeny v nelítostném drancování

Šipka z KotoučeŠtramberk neproslavily jen uši, ale také čelisti

Rodiště otce psychoanalýzyFreud na svůj Příbor nikdy nezapomněl

Expediční ikonaZ první cesty kolem světa s Tatrou se zachoval jen jeden snímek

Renesanční lákadloTušíte, k čemu našim předkům sloužila credenza?

Země sopekNejmladší vulkán Česka objevil Goethe

Na kole srdcem Zahrady ČechZážitkové putování aneb Kam na výlet

Evropou (téměř) bez penězSežeňte si parťáka a přihlaste se do závodu LowCost Race

Luštěte a vyhrajte

Tagy:

Editorial 1/2017

Editorial 1/2017

Přejít na články z Kočičí planety 1/2017

Před pěti lety jsem dávala dohromady první číslo Kočičí planety a myslela jsem si, že to bude jen jakýsi„kočičí speciál“ magazínu Koktejl, občasník, který nás občas zavede do světa sametových tlapek. Jenže pak vzaly můj osud do svých tlapek kočky. Náš kocour Manfréd dostal posilu v podobě kočky Mícy, která si nás vybrala sama a která by nemohla být odlišnější než on. Náš společný život je od té doby jedna velká výzva a mně je víc než jasné, že o kočkách je a bude stále co psát. Za posledních pět let se z občasníku s názvem Kočičí planeta stal nejprve čtvrtletník a následovně dvouměsíčník. Vyšlo 22 vydání, což je 1496 stran, a přitom mám stále pocit, že jsme toho ještě tolik neřekli a nenapsali. Stále se objevují nové úžasné příběhy, nové poznatky o našich průvodcích v hebkých kožíšcích, o jejich životě, historii, potřebách...

Další pětiletku s Kočičí planetou proto začínám s radostí a jistotou, že máme stále o čem psát. Má práce je o to krásnější a veselejší, že na druhé straně jste vy – čtenáři. Čtenáři Kočičí planety, kteří na každé vydání reagují, nebojí se ozvat, zeptat, posílají fotografie svých milovaných kočiček do soutěže nebo i jen tak, pro radost. Když jsem to posledně říkala svému kolegovi z jiného periodika, tak mi nevěřil. „Oni ti vážně píšou? Jen tak? I do poradny?“ Bojím se domyslet, co tím chtěl říct. A nechci si ani představit, jak bych pracovala bez vaší podpory. Lidé kočičí jsou prostě stejně jako kočky milí a bezprostřední a jsem za to ráda.

Také se vám líbí ten pozitivní obrázek? Představte si, že ho namalovala Žaneta Miženková a nazvala příhodně Kočičí planeta, aniž by o našem časopise měla tušení. Když ho vystavila na sociální síti, hned se jí ozvalo několik našich čtenářů a díky nim se teď můžeme obrázkem potěšit všichni společně.

Ani jsme nestihli vyhodnotit fotografie z jedné soutěže a již pro vás máme další. A co víc, čeká nás další hlasování o kočku, která bude mít právo zdobit titulku příštího vydání. Do boje se vydalo 15 kočičích krasavic a krasavců, neváhejte je podpořit svým hlasem na našem facebookovém profilu.

Takže vzhůru do další kočičí pětiletky, je mi potěšením

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Kočka není pes, rozhovor se Zuzanou Kulhavou

Ze světa

Soutěž o titulku – 15 statečných

Skřítek z Devonu – jak se žije s devon rexem

Poradna

Veterina: komplex kočičí rýmy

Stárnutí a význam preventivních prohlídek u koček

Takhle ne: senioři

Jak je to s krmením koček

Vyhodnocení velké fotosoutěže s Poesií

Plakát

Proberte kočku z letargie

Základy fotografování koček

O povaze kočky

Fotosoutěž s Fitminem

Kočky a děti

Bertrand: Můj dvounohý kamarád

Jak (ne)velet kočkám

Kočky jednou dobudou i Antarktidu, rozhovor s Martem Eslemem

Inspirováno jaguárem

Povídka: Promarněná odměna

Povídka: Po stěhování

Tipy pro vás

Křížovka

Čtenářský koutek

Ze světa

Bílá tlapka dětem

Vtipné fotografie

Fejeton: Loupež

Editorial 1/2017

Editorial 1/2017

Přejít na články z časopisu V sedle 1/2017

Každá chvilka je důležitá

Probojovala jsem se sněhem do stáje, silničáři tu ještě nebyli, snad pomáhají jinde. Jeník stojí spokojeně ve sněhu ve výběhu a okousává deku své stájové kolegyni. Sám má pravý huculský kožich, tak žádnou růžovou přikrývku nepotřebuje. Celkem ochotně však svou obalenou kamarádku opustí a ležérně sněhem dojde k východu z výběhu. Abych si snad nemyslela, že se na mne těší… Vyrážíme na vyjížďku do sněhu, v blízkém lesíku větří divočáky jak pes. Vážně. Stříhá ušima, pohazuje hlavou, z vršku si zařehtá dolů na stádo. Na place se bez nálady šourá nová kobyla ze stáje. „Jdu na plac, nejdu dělat nic důležitého,“ říkala její jezdkyně, když jsme vyráželi ven. Pořád mi to vrtá hlavou. Mizernou náladu hnědky rozpoznám i z dálky. Každou chvíli má uši dozadu. Ani se jí nedivím, s tímhle postojem. Pro koně má význam všechno, znají jen tady a teď. U nás lidí by to mělo být stejné, je jedno co s koněm právě děláme, ať trénujeme nebo se jen mazlíme ve stáji, pro koně a jiná zvířata neexistují žádné nedůležité okamžiky. Kdyby tomu tak nebylo, těžko by se koně dokázali před miliony let rozšířit po světě, šelmy by je prostě sežraly. Pro koně je důležité všechno, pokud z nás cítí pravý opak, jsme pro něj nepřirození a nepochopitelní tvorové. Proč by s námi měl chtít trávit čas? Proč by nás měl následovat, stát se parterem a přítelem? Proto si pamatujte, každý okamžik s vaším koněm je důležitý. I když to vlastně platí pro celý život.

Krásné chvilky s koňmi vám přeje

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Ze světa

Záludnosti reprodukce

O pohybu

Kůň býložravec – Jak ho stvořila příroda

Užitečný vlas

S udidlem i bez

Plakát

Vždy za ušima

Vademecum začínajícího koňaře: Základní potřeby koní

Dekovat či nedekovat?

Lákavá nabídka

Vnitřní paraziti koní

Pozitivní motivace: couvání

Chuť cválat

Jak se fotí kůň: Úprava fotografií

Kůň pro každého

Tipy pro vás

Tagy:

Editorial 1/2017

Editorial 1/2017

Přejít na články z Koktejlu 1/2017

V roce kohoutím

Podle čínského kalendáře vstupujeme do roku ohnivého Kohouta. Rok 2017 pod vládou hlasatele úsvitu se má nést v duchu vítězství a úspěchu, dojdeme k nim ale jen svou pílí, trpělivostí a tvrdou prací. Protože kohout má statečné srdce, můžeme se těšit na nové výzvy osudu. V čase kohoutího panování rezonují tyto myšlenky: Nezapomínejte, že dobré mravy nikdy nevyjdou z módy. Uděláte-li malý krok dozadu, uvidíte, že moře i obloha jsou nekonečné.

Při sledování zpráv, kdy se na nás odevšad valí nespočet negativních informací, je obtížné nepropadat marnosti. Co mohu změnit já, malá kapka v rozbouřeném moři? Mnoho, máme-li své srdce a mysl otevřené. Minulý rok jsem na nádraží čekala na vlak se skauty, aby mi rozsvítili svíčku světlem dovezeným z Betléma. Rozsvítila jsem další svíce a rozvezla je přátelům. Cítila jsem opravdového ducha Vánoc, symbolické světlo naděje. Rozzářit něčí den je v moci každého z nás a to nejen v čase adventním.

Spolu s kolegy z redakce vám přeji vydařený nový rok. Budeme se maximálně snažit, aby magazín Koktejl pro vás byl i nadále zdrojem inspirace a poznání.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Velký třesk

První a pompézníOslavy nového roku v Sydney lákají k protinožcům statisíce lidí z celého světa. Chcete-li mít na ohňostroj nejlepší výhled, přivezte si stan a počkejte si.

Prskavky z Čech až na konec světaTěžko si představit oslavy Vánoc a silvestra bez prskavek. Kdo by ale řekl, že unikátní prskavkárnu v rámci Evropy najdeme v ústeckých Neštěmicích?

Letecký maršálVoják, čs. divizní generál a jediný Čechoslovák s titulem leteckého maršála RAF. V neposlední řadě také politický vězeň. Seznamte se s neobyčejným životem Karla Janouška.

**

Bájné saudadePobývat v Algarve znamená potkat arabské Maury, poznat saudade a vypít hodně vína.

Perská brána otevřenáÍrán se otevírá světu a nechává nahlédnout na své tisícileté dědictví.

Dravci velkoměstaDušan Rak se stará o vzácné sokoly žijící v té nejprůmyslovější oblasti Prahy.

V zemi ŠerpůNikdo jiný se nebyl schopen přizpůsobit brutálním podmínkám Himálaje jako toto nepálské etnikum.

Rozhovor: Reinhold Messner„Nenásledujte moji cestu, najděte si svoji vlastní,“ říká v rozhovoru nejslavnější horolezec planety.

Ostrov krále IrskaVyrazte s Martinem Loewem na magický a legendami opředený ostrůvek Tory.

Od Bimby k BowiemuBohumil Konečný je jeden z nejznámějších ilustrátorů, kterého ale málokdo zná.

Na Duhovém vrškuNa Jamajce stále najdeme oblasti, kam nemá turista přístup a kde místní žijí dle vlastních pravidel.

Tagy:

Adolf Born: Díky Habsburkům jsme se stali centrem Evropy

Adolf Born: Díky Habsburkům jsme se stali centrem Evropy

Ptal se Rostislav J. Pech, foto: Martin Dlouhý

Geniální výtvarník, kreslíř, ilustrátor, animátor, katolík, vitální vypravěč, provokatér, moralista a především monarchista. Nehledejte u něj politickou korektnost, ale spíše pořádnou porci humoru. To vše je Adolf Born.

Habsburkové jsou vaším nejoblíbenějším panovnickým rodem. Je náhoda, že jste si oblíbil jednoho z prvních a jednoho z posledních, císaře Rudolfa II. a Františka Josefa I.?Je pravda, že u Rudolfa to není díky tomu, že byl Habsburk. Za jeho vlády, jako za našeho jediného panovníka, se Praha stala mekou umění, a přišli sem umělci jako třeba Arcimboldo. Nebo Rudolf někde objevil obraz od Dürera, koupil ho a nechal dovézt do Prahy. Je ze všech panovníků jediný, u kterého umění jednoznačně hrálo prim. Františka Josefa zase beru proto, že jsme se za něj stali centrem Evropy.

Číst dál...

Editorial Special Švýcarsko

Editorial Special Švýcarsko

Přejít na články z Koktejlu Special Švýcarsko

To pravé je uvnitř

Jsem v čokoládovně Lindt a naslouchám mistru chocolatiérovi. Vypadá přesně tak, jak jsem si ho představovala. Bílá uniforma se zlatými knoflíky a vysoká čepice. S pečlivostí profesionála odstraňuje aluminiový obal, vyndává tabulku čokolády a naplno si k ní přivoní. Na tuto lekci čokoládového sommeliérství si vzpomenu pokaždé, když si doma rozbalím švýcarskou čokoládu, je to jako koupit si kousíček Švýcarska určený ke konzumaci. Zelené louky se spokojeně se pasoucími krávami, jejichž mléko je alfou a omegou toho, co od švýcarské čokolády očekáváme. Lahodnost a kvalitu. Stejné je to se sýry nebo bylinnými bonbony – originální vůni a chuť namíchala sama příroda. Pro mě tady začíná podstata toho pravého Švýcarska, pěkně v zemi, která vám zadarmo nic nedá, ale za snahu vás odmění. Švýcarsko má pět P: poctivost, pravost, pokoru, profesionalitu a pýchu či zdravou hrdost na to „býti Švýcarem“. Důvody jsou oprávněné, jak se můžete dočíst v tomto Specialu, věnovaném malé zemi s velkými příběhy.

Už víte, co podniknete v létě? Co třeba si prožít svůj vlastní švýcarský příběh plný jedinečných chutí? Bohatou inspiraci naleznete na dalších stránkách.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Velká cesta Švýcarskem

Vítání jara v Dolním Engadinu„Vysoko v horách daleko odtud žije malý chlapec stejný jako ty…“

Kosmovýpravy

V Basileji jsem vytvořil Židovský státPrvním dóžem měl být člen rodu Rotschildů

Svatý MořicAdresa pro celebrity i smrtelníky

Zažijte ChaplinaMuzeum za 1 000 000 000 korun

Tichomoří uprostřed Evropyvybudovala excentrická hraběnka

Ikona jménem MatterhornNejfotografovanější skála, která zabíjí

Švýcarsko je synonym pestrostiříká Jürg Schmid

Anarchistka AlžbětaHotel, kde zemřela Sissi a zrodilo se Československo

Hudební riviéraMěstečko u Ženevského jezera je inspirací a domovem rockových legend

Vzhůru na ChillonJeden z nejzachovalejších středověkých hradů Evropy

Výlet s KamblySušenkové dobrodružství

Lovci čarodějnicŠvýcaři popravili tisíce přisluhovačů ďábla

3000 metrů nad mořemPrvní visutý most mezi dvěma horskými štíty

Let s Tetičkou JuFanoušci ji nenechali sešrotovat

Město růžíNechybí ani zahrada pro nevidomé

Vyvolení RoseániKde studuje budoucí elita světa?

Nejdelší tunel světaVelká švýcarská železniční revoluce

Gotthardský tunel

Překvapení ve sklepěKryty k zemi patří stejně jako čokoláda

Co Švýcar, to bojovníkChránili krále i papeže

Námět pro akční filmŠvýcarsko a druhá světová válka

Ve zdravém těle zdravý duchNárod milující turistiku a extrémní maratony

Češi mě naučili sbírat houby a jíst utopenceSetkání s Barbarou John, která do Česka dováží švýcarské sýry

Poklad jménem L’EtivazSýr s pečetí vzniká v měděném kotli a zraje na dřevěných prknech

Záchranáři z průsmykuBernardýni soudek s rumem nikdy nenosili

Poslední popelkaFreibergerové jsou nepostradatelní i pro švýcarskou armádu

Pravlast HabsburgůPříběh šlechtické dynastie začíná v malé švýcarské vesnici

Kaviár pod horamiEkotovárna na tropy

Červený křížJeho zakladatel dožil v chudobinci

Milovaný LucernKdyž se Švýcara zeptáte na nejhezčí město…

Polidštěné žábyPanoptikum velitele papežovy stráže

Otec monsterVetřelci a biomechanická erotika

Zdeněk PohlreichŠvýcarské potraviny mají neskutečnou kvalitu

Král Aletsch

Vrchol Jamese BondaAgent 007 má svou stopu v Alpách dodnes

Děsivý Schreckhorn?Bernská vysočina, láska básníků i horolezců

Jazykový babylonDialekty se mění údolí od údolí

Luštěte a vyhrajte

Velká cesta Švýcarskem

Vítání jara v Dolním Engadinu „Vysoko v horách daleko odtud žije malý chlapec stejný jako ty…“

Kosmovýpravy

V Basileji jsem vytvořil Židovský stát Prvním dóžem měl být člen rodu Rotschildů

Svatý Mořic Adresa pro celebrity i smrtelníky

Zažijte Chaplina Muzeum za 1 000 000 000 korun

Tichomoří uprostřed Evropy vybudovala excentrická hraběnka

Ikona jménem Matterhorn Nejfotografovanější skála, která zabíjí

Švýcarsko je synonym pestrosti říká Jürg Schmid

Anarchistka Alžběta Hotel, kde zemřela Sissi a zrodilo se Československo

Hudební riviéra Městečko u Ženevského jezera je inspirací a domovem rockových legend

Vzhůru na Chillon Jeden z nejzachovalejších středověkých hradů Evropy

Výlet s Kambly Sušenkové dobrodružství

Lovci čarodějnic Švýcaři popravili tisíce přisluhovačů ďábla

3000 metrů nad mořem První visutý most mezi dvěma horskými štíty

Let s Tetičkou Ju Fanoušci ji nenechali sešrotovat

Město růží Nechybí ani zahrada pro nevidomé

Vyvolení Roseáni Kde studuje budoucí elita světa?

Nejdelší tunel světa Velká švýcarská železniční revoluce

Gotthardský tunel

Překvapení ve sklepě Kryty k zemi patří stejně jako čokoláda

Co Švýcar, to bojovník Chránili krále i papeže

Námět pro akční film Švýcarsko a druhá světová válka

Ve zdravém těle zdravý duch Národ milující turistiku a extrémní maratony

Češi mě naučili sbírat houby a jíst utopence Setkání s Barbarou John, která do Česka dováží švýcarské sýry

Poklad jménem L’Etivaz Sýr s pečetí vzniká v měděném kotli a zraje na dřevěných prknech

Záchranáři z průsmyku Bernardýni soudek s rumem nikdy nenosili

Poslední popelka Freibergerové jsou nepostradatelní i pro švýcarskou armádu

Pravlast Habsburgů Příběh šlechtické dynastie začíná v malé švýcarské vesnici

Kaviár pod horami Ekotovárna na tropy

Červený kříž Jeho zakladatel dožil v chudobinci

Milovaný Lucern Když se Švýcara zeptáte na nejhezčí město…

Polidštěné žáby Panoptikum velitele papežovy stráže

Otec monster Vetřelci a biomechanická erotika

Zdeněk Pohlreich Švýcarské potraviny mají neskutečnou kvalitu

Aletsch

Vrchol Jamese Bonda Agent 007 má svou stopu v Alpách dodnes

Děsivý Schreckhorn? Bernská vysočina, láska básníků i horolezců

Jazykový babylon Dialekty se mění údolí od údolí

Luštěte a vyhrajte

 

Editorial 1/2016

Editorial 1/2016

Přejít na články z časopisu V sedle 1/2016

Zase jsem byla za rebela.

Nevím jak u vás, ale tady byla zima letos jen dva týdny. Sníh zakryl celé okolí, z pastvin foukal syrový vítr a stáj byla zabedněná, aby bylo koním teplo. Ach jo. Kupodivu půlka koní dostala kašel. I ten můj. A já nejen, že jsem trvala na tom, že bude chodit do výběhu i s kašlem, já jsem na něm dokonce chtěla jezdit. Pěkně se toulat na čerstvém vzduchu po bělostných pláních. No, vyslechla jsem si větší než malé množství nevyžádaných rad. Jistě dobře míněných. Chudák kůň má stát pěkně doma v teple a v suchu. Nemám na něm jezdit. Potřebuje sirup. A deku. Jedna slečna by mi půjčila i tu svoji, dvojitou, ale musela bych ji pak nechat vyprat, aby ten její něco nechytil. A mám mu vařit čaj. A loupat mrkev. A dost. Jeník je kůň, hucul, řádně chlupatý a ještě při těle. Venku je i v zimě víc než spokojený. Neměli bychom koně polidšťovat, dělat z nich panenky a nechat je žít koňský život.

Je zvláštní, kolik pověr a „zaručených“ pravd jsme schopni bez rozmyslu opakovat a praktikovat. Kde zůstal zdravý selský rozum? Děláte s koněm to, co chcete a tak, jak to chcete, nebo to, co dělají ostatní? Je zima, tak dekujete koně, který to nepotřebuje, jen proto že to dělají ostatní? Posíláte docpat sedlo, aniž by sedlář viděl koně? Když kůň nedá hlavu dolů, tak mu prostě přidáme pomocné otěže, protože to tak dělají všichni? Nebo ostřejší uzdění? Máte koně „v bezpečí“ zamřížovaného boxu a necháte stájnici zavírat mu jediné okno, protože by se prý naučil kousat? Nepouštíte koně ven, protože prší? Prosím, zastavte se, vzpomeňte si, proč jste si pořídili koně. Pro radost. A jistě chcete, aby on měl radost, že měl štěstí zrovna na vás. Přemýšlejte, hledejte informace, ptejte se a nenechte se ukolébat odpovědí, že se to tak prostě dělá. Jděte svou cestou. Klidně buďte za rebela. Váš kůň za to stojí.

Pavla Růžičková

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Ze světa

Koně a zima

Co nevíte o kašli

Zimní krmení: dřevo na okus

Aktivní ráj v Kamenném dvoře

Aktivní stáj a welfare koní

Jak chytit koně ve výběhu

Pozitivní motivace: Jak nasadit ohlávku

Ježdění se čtyřmi křížky na hřbetě

Jak vybrat bezpečnostní vestu

Cesta k dokonalému koni: Snižování lekavosti

Čtení o koních

Sedlo musí sedět

Koňská karavana

Jak se fotí kůň

Nebojte se zapřáhnout II.

Koníček

Zamyšlení: O vztahu člověka ke zvířatům

Tagy:

Editorial 1/2016

Editorial 1/2016

Přejít na články z Kočičí planety 1/2016

Už jsem přiznala, že bych někdy chtěla být kočkou.

Zvlášť teď v zimě, ráno dlouho spát, válet se, hledat ty nejteplejší a nejměkčí místa, nechat se rozmazlovat... Tedy kočkou domácí, milovanou. Být kočkou venkovní není v zimě žádná výhra, spíš boj o holý život.

Jsou ale situace, kdy i ty milované domácí kočky musejí bojovat. Ne přímo o holý život, ale o své místo v rodině, o své jistoty, o naší lásku. Proč? A kdy? Stačí, aby do vašeho života vstoupil nový člověk a život kočky se rázem vzhůru nohama. Slabší kočičí povahy vyděsí i obyčejná návštěva, která se dlouho nezdrží, kočka i tak v tichosti zmizí a objeví se až druhý den. Jiné mohou nového člena rodiny ignorovat nebo s ním dokonce bojovat. Co všechno může nastat a jak takové situace řešit, vám prozradí materiál na téma Nový člověk v životě kočky.

To taková Fifinka, naše kráska z titulní strany, měla v den focení celkem jasno. Fotografa, který ji bez kousku studu rušil při dopolední siestě, naprosto ignorovala. A na svého majitele, který se ji snažil pomocí všech možných hraček a mávátek lépe naladit, koukala značně shovívavě. Její pohled jako by říkal „tak chlapče ukaž, co ještě umíš“. Inu člověk míní, kočka mění. A Fifinka dál kraluje ve svém malém, ale oddaném království. Přála bych všem kočkám lásku a péči, kterou má ona.

S přáním krásné zimy

Pavla Růžičková

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group