ikoktejl

1
Tag: 1 Nalezeno 14 výsledků.
Tag: 1 Řazení

Tajemná Rhodesie

Tajemná Rhodesie

TEXT A FOTO: Andrea Kaucká a René Bauer

Řekne-li se Rhodesie, málokdo ví, o které zemi se vlastně mluví. Kdysi to byla nejrozvinutější africká země s nejlepší infrastrukturou, vzděláním, zdravotnictvím a životní úrovní. Naprosto soběstačná země v zemi, kde jinak vládla divočina. Říkalo se jí „obilnice Afriky“ – dnes je známá jako Zimbabwe.

Turisté se jí vyhýbají, cestopisy se o ní nezmiňují. Jako by ta země neexistovala! A přitom je tak nádherná a skrývá spoustu zajímavostí a tajemství! Například Viktoriiny vodopády, jež domorodci kdysi dávno pojmenovali „Dým, který hřmí“. Člověk, který sem přijede z Botswany nebo z Mosambiku, má pocit, jako by přijel do jiného světa. V zemi granitových pahorků a stromů mopane žijí pohodoví lidé, převážně z kmenů Šona a Ndebele. Lidé kmene Šona svou zemi nazvali Zimbabwe – Velký kamenný dům, a tento „dům“ je domovem i pro dalších minimálně devět menších etnik.

Číst dál...

Hrátky s geny

Hrátky s geny

TEXT: JAROSLAV PETR

Prognózy biologů nevěští nic dobrého. Do roku 2050 zmizí z povrchu naší planety 15 až 40 % stávajících druhů. Tváří v tvář této hrozbě zvažují vědci i velmi kontroverzní cesty k záchraně ohrožených forem pozemského života. Americký biolog Michael Thomas navrhuje zapojit do boje za přežití vymírajících organismů genové inženýry.

Řada záchranných programů je založena na změně dědičné informace v ohrožené populaci. Příkladem může být boj o přežití malé populace zmije obecné na jihu Švédska poblíž vesnice Smygehuk. Výstavba a intenzivně obdělávaná pole tu uvěznily necelou čtyřicítku hadů na pruhu luk širokém maximálně 200 metrů a dlouhém asi kilometr. Smygehucké zmije tak byly donuceny k plození potomstva blízce příbuznými rodiči. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Velké samice zmijí přivádějí na svět i osmnáct mláďat. Na loukách u Smygehuku se ale pohyboval počet potomků jedné samice kolem pěti až sedmi. Bezmála třetina mláďat trpěla vážnými problémy a nepřežívala. Genetické analýzy potvrdily, že se v malé populaci zmijí nahromadily poškozené geny a hadi degenerují. Ochránci přírody proto vysadili na louku u Smygehuku zmije z jiných oblastí a ty vnesly do skomírající populace „zdravou krev“. Smygehucké zmije tak utekly hrobníkovi z lopaty.

Číst dál...

Pompeje pod mořem

Pompeje pod mořem

TEXT: Judita Kovářová, FOTO: Dassault SystE`mes

Ludvík XIV. vstoupil do dějin jako Král Slunce, ironií osudu je, že mu jeho politický vaz mohla zlomit loď nazvaná La Lune (Měsíc). Když se pětadvacetiletý Ludvík ujal vlády, chtěl všem ukázat svou ne­omezenou moc. Na radu ministra financí Colberta a Chevaliera Paula, jednoho z nejrespektovanějších námořníků své doby, se rozhodl pro rozsáhlou námořní operaci. Jejím cílem bylo odstranění barbarských korzárů, kteří ovládali trh s otroky a narušovali obchod ve Středomoří. Porážka korzárů měla být Ludvíkův vítězný triumf. Do boje proto vyslal početnou námořní flotilu a s ní i 11 500 mužů. Pod velením Ludvíkova bratrance vévody z Beaufort plula flotila k Alžírsku dobýt opevněné pirátské město, dnešní Jijel. Ten se nakonec stal pro galského kohouta snadným soustem. „Vive le Roi!“ Jenže… kdo by tenkrát tušil, že se vítězství změní v potupnou porážku? Že vévoda Beaufort zmizí za nevyjasněných okolností, které budou živit dohady, že právě on byl legendárním mužem se železnou maskou? A La Lune? Ta dopadne na mořské dno jako kámen a s ní odejdou i stovky lidských příběhů. To bude třeba před veřejností ututlat, protože nikdo nechce poraženého krále. Dějiny píšou vítězové.

Číst dál...

Létající mnich

Létající mnich

TEXT: Libor Michalec

Dech beroucí krajina na slovensko-polském pomezí, goralé, kteří vás svezou na pltích po Dunajci, starobylý klášter, kde byla poprvé přeložena Bible do slovenštiny, a k tomu všemu ještě legenda o možná prvním slovenském aviatikovi, ale také bylinkáři a alchymistovi.

Číst dál...

Denis Mukwege: Zvěrstva jsou tu na denním pořádku

Denis Mukwege: Zvěrstva jsou tu na denním pořádku

Ptal se: Tomáš Nídr, Foto: Tomáš Nídr

Studoval na gynekologa proto, aby pomáhal na svět dětem. Jenže místo toho dává Denis Mukwege ve své klinice ve východokonžském Bukavu brutálně znásilněným ženám dohromady jejich intimní partie. Práce má bohužel příliš, protože sexuální násilí proti civilistkám používají všechny strany nepřehledného konfliktu ve středoafrické republice. V rozhovoru vyzývá světové mocnosti, aby přestaly přihlížet tomu, jak jeho vlast už téměř dvě desetiletí trpí kvůli nekonečným rebeliím, během nichž se sexuální násilí používá jako válečná strategie. Mukwege, jehož hřmotná postava a zvučný hlas budí respekt už při vkročení do dveří, si otřesné zážitky z operačního sálu nenechává pro sebe. O utrpení konžských žen mluví veřejně. Kvůli tomu se z něj stala nejviditelnější osobnost země, která se zápalem kritizuje místní vládu i svět za to, že se zoufalou situací nejsou schopni nic dělat. Do své argumentace dává tolik rozčileného elánu, že se při ní opakovaně zakoktá.

Číst dál...

Setkání ve tmě

Setkání ve tmě

TEXT A FOTO: Jan Sochor

Po mokrém černém asfaltu tečou rudá světla aut, která uvízla v pasti podvečerní zácpy, se vzteklým troubením se metr po metru posunují v kruhu. Do nekonečného túrování motorů náhle bolestivě zaskřípala těžká vrata. Do tmy vykročila silueta muže se slepeckou holí.

Nejistými kroky ušel několik metrů těsně podél zdi domu. Připadalo mi, jako by našlapoval v bažinatých blatech. Zastavil se. Pomalu, vrávoravě se otočil čelem přímo proti zdi. Fascinovaně jsem výjev pozoroval. Stařec třesoucí se rukou vyhmátl z kapsy cigaretu a pokusil se ji zapálit. Závan vlhkého větru od moře, který ještě před pár dny na celou Limu přiháněl šedavou mlhu, mu zlomyslně sfoukl sirku.

Číst dál...

Hrbatý sprint

Hrbatý sprint

TEXT A FOTO: Pavel Svoboda

Velbloudům se zde říká „Ata Allah“ tedy dar boží. V nehostinných pouštích Arabského poloostrova hrají důležitou roli ve všech aspektech života beduínů. Právě u nich jsou velmi populárním sportem tradiční velbloudí dostihy.

Číst dál...

Plechové legendy

Plechové legendy

TEXT A FOTO: Juraj Kaman

Autobusy, které donedávna brázdily silnice nejmenšího ostrovního státu Evropy, byly unikátní. Mnohé z nich vířily prach místních cest již přes půl století a kvůli nim si někteří pletli fotografie z Malty se záběry z komunistické Kuby.

Číst dál...

Město duchů

Město duchů

TEXT A FOTO: Michal Fanta

V režimu toho nejpřísnějšího utajení, připomínajícího bájnou oblast 51 v americké Nevadě, fungovalo město Irbene. Dokonce není ani zakresleno na starých mapách, ačkoli v dobách své slávy kypělo životem. Důvod? Osmý největší radioteleskop na světě, který patřil Rusku.

Na nekonečné rovné cestě protínající borový hvozd lze zahlédnout jen jednu nepatrnou ceduli „Irbene radioteleskope“ se šipkou ukazující kamsi na starou neudržovanou cestu. Zpočátku projíždíme lesem, pak mineme rozpadlou bránu a za ní se objevuje sídliště z panelových domů. Jen je tu něco jinak, než je člověk zvyklý. Paneláky jsou bez oken. Střechy i cesty mezi domy zarůstají keříky a stromy, a domy bez života trčí uprostřed lesů jako vzpomínka na doby Sovětského svazu. „Duc-duc-duc!“ kola našeho auta co chvíli přejíždějí mezery panelů, z nichž je cesta poskládaná. Za velkého natřásání dojedeme na okraj lesa. Za písečnou planinou a za plotem s ostnatým drátem, na kterém je už znát zub času, se tyčí monstrum připomínající kulisy ze sci-fi filmů. Obrovský radar ční do výše 30 metrů a jeho talíř o průměru 32 metrů vypadá zdola jako obří deštník.

Číst dál...

Paní nejimpozantnější

Paní nejimpozantnější

TEXT A FOTO: Juraj Kaman

Když v květnu 2012 navštívil gruzínský prezident Michail Saakašvili pevnost v Achalciche, která se v té době rekonstruovala, prohlásil, že z ní bude nejpopulárnější stavba v zemi. Dnes je již tento skvost architektury úspěšně dokončen a o tom, zda měl prezident pravdu, se můžete přesvědčit sami.

Když jsem se začátkem roku 2013 připravoval na cestu do Gruzie, o návštěvě města Achalciche jsem příliš neuvažoval. Prestižní průvodce Lonely Planet mu věnoval necelou stránku a místní pevnosti, která je dnes nejkrásnější stavbou široko daleko, pouhopouhé dva řádky. O to více mě překvapilo, když jsem ve vlaku směřujícím do Tbilisi zaslechl­ rozhovor dvou cestovatelů, fascinovaných návštěvou této odlehlé destinace. „Původně jsem chtěl v Achalciche pouze přestupovat, ale když jsem zahlédl místní hrad, málem mi vypadly oči z důlků,“ vyprávěl nadšeně jeden z nich. „Fantastická stavba, která vypadala jako z pohádek tisíce a jedné noci, mě skutečně okouzlila. Do té doby jsem za nejkrásnější pevnost považoval Alhambru ve španělské Granadě, ale ta, před kterou jsem stanul v Gruzii, mi v ten okamžik přišla mnohem impozantnější.“ Druhý batůžkář dychtivě přikyvoval: „Přesně tak, i já jsem si vzpomněl na Granadu, když jsem poprvé viděl pevnost v Achalciche. Ale zatímco do Alhambry zavítá měsíčně přes dvě stě tisíc lidí a za prohlídku s průvodcem dáš málem celodenní plat, v Gruzii jsem měl stejně krásnou stavbu téměř pro sebe a vstupné bylo spíše symbolické. Miluji magická místa, která nejsou profláklá, a Achalciche k nim určitě patří.“

Číst dál...

Kluci krev a mlíko

Kluci krev a mlíko

TEXT A FOTO: Eric Lafforgue

Co je pro vás ideálem krásy? Troufám si tipnout, že ať má jakoukoli podobu, ani zdaleka se nepodobá tomu, co každoročně velebí zástupci kmene Bodi v jižní Etiopii.

Každý rok v červnu probíhá v údolí řeky Omo na jihu Etiopie oslava nového roku kmene Bodi, nazývaná Kael. Kromě klasického radování se ze změny kalendáře je Kael především vyvrcholením půl roku probíhající soutěže „krásy“ mezi místními muži. A jak se vítěz vybírá? Stane se jím ten, kterému za poslední půlrok narostlo největší břicho.

Číst dál...

divoČINY

divoČINY

Staré divočiny nenávratně zmizely. Některé činy je ale nyní vracejí zpět. I tak by mohl znít podtitul dokumentárního filmu, v jehož názvu je příslib exotické výpravy, místo toho však podnikneme cestu do svého nitra a společenského svědomí.

TEXT A FOTO: Jan Svatoš

Divočina. Drtivé většině Čechů se pod tímto pojmem vybaví exotické obrazy – africká savana, amazonská džungle nebo korálové útesy. Evropská i česká divočina zůstává v drtivé většině opomíjena, přitom slovo divočina má kořeny právě na starém kontinentu. Je to možná i z toho důvodu, že my – Evropané – jsme tu naši skutečně původní divočinu zcela vymýtili. Podle posledního odhadu jí zbývá pouhé 1 %. O její záchraně přemýšlíme minimálně, paradoxně mnohem hlasitěji ale mluvíme o tom, jak nevybíravě se domorodci chovají ke slonům a lvům. Přitom jsme to byli právě my, kdo se jako jedni z prvních zbavili svých domnělých konkurentů – medvědů, vlků, zubrů a rysů. Jaký vztah k divoké přírodě má tedy ve skutečnosti česká společnost? A potřebujeme v dnešní době ještě vůbec k něčemu divočinu v jejím původním slova smyslu – neprostupné pralesy, v nichž se toulají rysové, běhají vlčí smečky a kde voní tlející dřevo?

Číst dál...

Český král Himálajské koruny

Český král Himálajské koruny

Existuje jen čtrnáct vrcholů na světě převyšujících 8000 metrů nad mořem, říká se jim Himálajská koruna. Doposud je zdolalo pouze třináct lidí. V roce 2014 by měl přibýt čtrnáctý. Zdolá-li Radek Jaroš horu Čogori (K2), bude prvním Čechem, který stanul na všech osmitisícovkách.

Za Radkem Jarošem, nejúspěšnějším českým vysokohorským horolezcem, jsem se vydal k němu domů, do Nového města na Moravě. Před naším setkáním jsem o něm znal pouze to, co vydala média či internet. Věděl jsem o jeho úspěších v horolezectví, o tom, že na začátku své lezecké kariéry tragicky ztratil přítelkyni v Tatrách; měl jsem také poslední informace o omrzlinách a následné amputaci dvou a půl prstu na noze po návratu z Annapurny. A pravda, byl jsem také trošku na rozpacích, jaký bude? Přece jen je to člověk, který má něco za sebou a má být na co hrdý.

Číst dál...

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Kluci krev a mlíko – Etiopský kmen Bodi slaví příchod nového roku originální soutěží, kterou vyhrává ten s největším břichem.

Kvíz

Hrbatý sprint – Jestli si myslíte, že dostihy jsou jen koňskou otázkou, v Ománu vás vyvedou z omylu.

Příroda

Český král Himálajské koruny – Pokud Radek Jaroš pokoří K2, bude prvním Čechem, který zdolal všechny osmitisícovky.

Plechové legendy – Obdobně jako Kuba i Malta se pyšnila pojízdnými veterány v běžném provozu.

Téma – Quo vadis

Pompeje pod mořem – Jak nejlépe studovat podmořské archeologické nálezy? Přeci pomocí robotů a 3D technologií.

Rychlé roury – Nový způsob transportu osob na obzoru! Nebudete se bát cestovat rychlostí 6500 km/h?

Hrátky s geny – Genové inženýrství nám nabízí způsob, jak zachránit či dokonce oživit živočišné druhy.

Předplatné

Setkání ve tmě – Unikátní reportáž z domu pro slepé v Limě.

Paní nejimpozantnější – V Gruzii byste asi jednu z největších a nejkrásnějších pevností nehledali.

Tajemná Rhodesie – Navzdory Mugabeho vládě se ze Zimbabwe stává opět stát, který stojí za návštěvu.

Vzkříšené legendy – Na trh se pomalu vrací staré značky automobilů.

Rozhovor – Zvěrstva jsou tu na denním pořádku, říká konžský gynekolog Denis Mukwege, nominovaný na Nobelovu cenu míru

Dítě bouře – Filipíny zasáhl ničivý tajfun.

Historie a archeologie

Létající mnich – Inspirován Leonardem da Vinci si sestrojil Cyprián křídla, ale jeho zásluhy jsou daleko větší.

Adrenalinoví ikarové – Víte co je wingsuit BASE jump? To je fakt pořádný úlet.

divoČINY – Dokumentární film Jana Svatoše ukazuje, jak obtížná je cesta velkých šelem zpět do české přírody.

Město duchů – Město, které dnes vypadá jako po vymření, není zakresleno v žádné mapě. Chcete vědět proč?

Tipy pro vás

Tagy:

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group