ikoktejl

Choquequirao, v kečuánštině zlatá kolébka, je součást systému inckých měst peruánského pohoří Cordillera Vilcabamba. Město leží ve výšce 3103 metrů nad mořem vysoko nad údolím řeky Apurimac.

Text a foto Luboš Brada

Choquequirao, v kečuánštině zlatá kolébka, je součást systému inckých měst peruánského pohoří Cordillera Vilcabamba. Město leží ve výšce 3103 metrů nad mořem vysoko nad údolím řeky Apurimac.

 

Číst dál...

NAPSAL JOSEF ŠEVČÍK A VYFOTOGRAFOVAL JAN ŠEVČÍK

 

Nejznámější muž Palenque se sice nesmazatelně zapsal do doby největšího rozkvětu města, ale do všeobecného povědomí vešel obdobně jako Tutanchamon.

Číst dál...

Na mapě světa ubylo díky české výpravě jedno z posledních nezmapovaných míst. Členové expedice zaměřili v neprostupných pralesích na jihu Venezuely dosud neznámé souřadnice unikátního místa, kde se rozdvojuje řeka Baria na dva samostatné toky. Dobrodružné cesty do oblastí, kam se neodvažují ani místní indiáni, se neobešly bez tajemných zážitků i okamžiků, kdy šlo opravdu o život.

Číst dál...

Úplně jinou Brazílii jsem objevil ve vnitrozemí na severu země, v rozsáhlém národním parku Chapada Diamantina. A vůbec přitom nešlo o to – jak vyplývá z názvu – že se tu kdysi těžily diamanty.

Číst dál...

Pohádkové pobřeží s nádhernými bílými plážemi, domorodé vesnice, rytmus bubnů, spontánní oslavy, karnevaly, afronáboženství candomblé a osvěžující drink caipirinha, tak to je ta pravá Brazílie. Nikoli v Riu, ale ve státě Bahia.

Číst dál...

Chlapi a s jehlicemi v rukou? Možná je ojediněle najdete i v České republice. Na peruánském kamenném ostrově Taquile jde ale o běžný jev. Pletou vlněné čepice.

Číst dál...

Jo, to bývaly časy, kdy ještě Pablo Escobar se svým medellínským kartelem a kumpány Ochoou a Lehderem--Rivasem a jeho soupeřící caliský kartel bratrů Gilberta a Miguela Orejuelů a Gacha z bogotského ovládali drogový obchod s kokainem v Kolumbii. A vlastně na celém světě. To v tom byl ještě „pořádek“ a každý věděl, kde má své místo.

Číst dál...

Na nekonečné plochy llanos, kde se traviny střídají s neprostupnou džunglí, dopadl temný stín. Charakteristické drmlání motorů prozradilo vojenskou helikoptéru. Bojový vrtulník Black Hawk nesl asi dvanáct po zuby ozbrojených mužů kolumbijských vládních jednotek vycvičených pro boj s narkomafií. A nás dva...

Číst dál...

Svět žab je docela jiný než náš. Spousta strachu, že během krátké doby vyschnou na troud, a život mají plný jedů, maskování či požírání vlastních mláďat. Při přechodu z vody na souš procházejí proměnou, za kterou by se nemuseli stydět ani slavní Dr. Jekyll a pan Hyde.

Číst dál...

Nikdo neví proč ani přesně kdy. Bylo to ještě v čase Inků, kdy se příslušníci jihoamerického kmene Uru rozhodli nadobro opustit pevninu. Zamířili k jezeru Titicaca, kde si z rákosu upletli první plovoucí ostrov. A na vodě žijí už po staletí. Dnes však už spíše kvůli turistům.

Číst dál...

Jsou cestovatelské zážitky, o kterých se obvykle nepíše a nemluví, a to přestože se týkají potřeby, kterou má každý z nás. Na některé útlocitné jedince totiž může toto téma působit neesteticky či je přímo pobouřit. A proto bych choulostivějším povahám na tomto místě doporučila, aby ihned přestaly číst, neboť by vlivem následujících řádků mohly dojít psychické újmy a za to já nechci nést odpovědnost.

Číst dál...

Sestupujeme úzkou pěšinkou mezi chatrčemi pobitými plechem a prudkým svahem míříme po úbočí kopce do míst, kde se nachází vchod do nitra hory. Nedávné deště splavily z vesnice všechny odpadky, které teď lemují cestičku nebo vyplňují výmoly mezi kameny. Tropické slunce rozpálilo mokrou hlínu, z odpadků stoupá hutný zápach a mazlavý povrch cestičky, my každou chvíli ztrácíme rovnováhu.

Číst dál...

Snědá těla překrásných Brazilek zakrývá tu a tam jen pestrobarevné peří, vzduch je samým erotičnem těžší než olovo a všemi póry do vás vniká samba, samba, samba… Tak takhle asi může vypadat ráj, takhle asi vypadá tradiční brazilský karneval, který jako obvykle začíná šestačtyřicet dní před Velikonoční nedělí, letos tedy 3. února. Ovšem turista, který z té nádhery sotva popadá dech a oči mu div nevyletí z důlků, se snadno stane obětí kapsářů, kuplířů nebo kapavky. O pár dobrých rad a informací jsem poprosil reportéra Českého rozhlasu Davida Koubka, jenž mimo jiných míst působil také v Brazílii

Číst dál...

Zbláznili se? V netečném modravém oku laguny Shimbe se zrcadlí mraky, nad hladinou drží stráž příkrý kopec a na břehu porostlém šťavnatě zelenou trávou stojí indián v čepici a ponču, zatímco dva Evropané se převlékají do plavek a vrhají do ledové vody.

Číst dál...

„Fiesta v mojí vesnici je něco mnohem lepšího než ta velká organizovaná show tady,“ líčí nám v bolivijském městě Oruro policista Flores svátek v zapadlé vsi Huachacalla. Karneval Orurská diablada je přitom v zemi nejvyhlášenější. „Jen tam jeďte, a uvidíte. Moji příbuzní se o vás dobře postarají.“ Ve Floresově vesnici se navíc můžeme znovu setkat s jeho synem Davidem, kterého jsme při cestování po Bolívii náhodně poznali, a on nás pak v Oruru dva dny nezištně hostil. Kdo by tedy takovému pozvání odolal.

Číst dál...