ikoktejl

TEXT A FOTO: Petr Hruška

Kalkata byla dlouho synonymem bídy a utrpení indického subkontinentu. Většina ze třinácti milionů obyvatel donedávna žila pod hranicí chudoby, často v chatrných a přelidněných příbytcích příměstských slumů. Dnes se rozpínající megalopole zoufale snaží dohnat modernizující se Mumbaí a Bengalúru, těžící z indické ekonomiky. Kalkatské ulice se mění k nepoznání. Z omšelých čajoven jsou internetové kavárny, ze zchátralých koloniálních budov klimatizované obchodní domy a mladí Indové dávají před žvýkáním betelu přednost štěbetání do mobilů. Neznalého návštěvníka však zarazí pohled na vyhublé, často bosé muže, běhající úzkými ulicemi s dřevěnými dvojkolkami, kteří jako by už nepatřili do 21. století.

V několika málo zemích jsou dnes lidmi tahané rikši už jen turistickou atrakcí. V japonském Kjótu pózují s turisty před středověkými chrámy a v americkém Atlantic City mladí studenti rozvážejí návštěvníky v rikšách po blýskavých kasinech. V Kalkatě však dodnes slouží posledních několik tisíc dvojkolých rikš jako každodenní dopravní prostředek. Od úsvitu čekají na první zákazníky kolem rušných tržišť, vozí děti do škol a večer dopravují domů rodiny a mladé páry z kin a restaurací.

Číst dál...

Panasijská dálnice – tzv. Asia Route 1 – se táhne ze Singapuru až do tureckého Istanbulu. Mohla by se stát výhodnou komunikací celého asijského kontinentu, kdyby na ní Myanmar (starší název též Barma) neuzavřel své hranice.

Číst dál...

Maorská legenda vypráví o Mauim, rybáři, který využíval kouzel, aby k sobě nalákal obrovská hejna ryb. Jednou přemluvil své závistivé starší bratry, aby s jejich kánoí vypluli daleko od břehů Hawaiki, starobylé domoviny Maorů.

Číst dál...

TEXT A FOTO: PETR HRUŠKA

Nejdůležitějším dnem ve vietnamském kalendáři je Tet Nguyen Dan čili Svátek prvního dne. Oznamuje příchod lunárního nového roku, ale má daleko hlubší rozměr než naše silvestrovské burácení. Je to doba, kdy se uctívají duchové předků, vše zlé se smaže a dluhy se zaplatí. Svátek se zpravidla slaví mezi 19. lednem a 20. únorem západního kalendáře.

Číst dál...

Napsal a vyfotografoval Petr Hruška Ve ztemnělé místnosti sedí v rohu asi deset postarších mužů a v druhém několik žen s barevnými šátky na hlavách. Dostáváme stoličky. Na ohromném woku bublá olej a muži z něj hůlkami vytahují kousky tofu, vepřového a kuřecích pařátků. Každý má hlubokou misku rýžové pálenky, která nikdy nesmí zůstat prázdná. Po několika miskách máme dost, ale odmítnout přípitek je tady urážka.

Číst dál...

O mayské kultuře se hovoří jako o zaniklé. Mayové ovšem žijí a dokonce dodnes dodržují část původních zvyků.

Číst dál...

Vodní loutkové divadlo se ve Vietnamu hraje už od jedenáctého století, tradice se zachovala dodnes.

Číst dál...

Do roku 1959 bylo v Tibetu na 2400 klášterů, v nichž žila čtvrtina tibetských mužů. Celkový počet klášterní populace dosahoval 114 000. Potom však zapracovali Číňané a Mao Ce-tungova tzv. kulturní revoluce, kdy se nemilosrdně ničilo vše staré, tradiční a náboženské, co nezapadalo do představy ideální komunistické společnosti.

Číst dál...

Po většinu roku je Kaliba nevzhledným a špinavým městem na pobřeží filipínského ostrova Panay. Vše se dramaticky mění poslední týden v lednu, kdy tady vypukne Ati-Atihan, nejokázalejší a nejbarvitější festival země.

Číst dál...

Obtížný přístup a poloha na neklidné pákistánsko-indické hranici izolovaly tuto oblast a daly základ svébytné kultuře místních lidí. Jací jsou horalé z pohoří, jehož jméno česky znamená "zhouba Indů"?

Číst dál...

Autor: Petr Hruška

Záplavy, cyklony, hlad, chudoba, přelidnění a zkorumpovaná politika. Takové dojmy vzbudí v mnohých z nás jméno současné nejhustěji osídlené země světa. Bangladéš se stal téměř synonymem pro přírodní

Číst dál...

Svazové státy severovýchodní Indie byly dlouho citlivou a neklidnou oblastí. Sedm malých států, před nezávislostí Indie souhrnně označovaných jako provincie Assam, leží ve výběžku hraničícím s Bhútánem, Čínou, Barmou a Bangladéšem.

Číst dál...

Barmští králové je od nepaměti považovali za podřadnou rasu. Ani současná militaristická vláda Myanmy, dřívější Barmy, se na Šany nedívá nijak přívětivě. Šanský stát je domovem pro většinu z celkem 135 etnických menšin Myanmy, pašeráků rubínů a safírů, několika povstaleckých armád a opia, jež je financuje.

Číst dál...

Severozápadní pohraniční provincie se v délce 700 km táhne podél afghánsko-pákistánské hranice, vklíněna mezi horskými masivy Hindúkuše a Karákóramu a úrodnými pláněmi v povodí Indu. Toto území bylo pro národy Persie a střední Asie po tři a půl tisíce let vstupní branou na indický subkontinent.

Číst dál...

Z téměř sto třiceti milionů obyvatel Bangladéše je jeden milion příslušníků zhruba dvaceti etnických kmenů pouhou kapkou v moři Bengálců.

Číst dál...