Poslední rikšové Kalkaty
TEXT A FOTO: Petr Hruška
Kalkata byla dlouho synonymem bídy a utrpení indického subkontinentu. Většina ze třinácti milionů obyvatel donedávna žila pod hranicí chudoby, často v chatrných a přelidněných příbytcích příměstských slumů. Dnes se rozpínající megalopole zoufale snaží dohnat modernizující se Mumbaí a Bengalúru, těžící z indické ekonomiky. Kalkatské ulice se mění k nepoznání. Z omšelých čajoven jsou internetové kavárny, ze zchátralých koloniálních budov klimatizované obchodní domy a mladí Indové dávají před žvýkáním betelu přednost štěbetání do mobilů. Neznalého návštěvníka však zarazí pohled na vyhublé, často bosé muže, běhající úzkými ulicemi s dřevěnými dvojkolkami, kteří jako by už nepatřili do 21. století.
V několika málo zemích jsou dnes lidmi tahané rikši už jen turistickou atrakcí. V japonském Kjótu pózují s turisty před středověkými chrámy a v americkém Atlantic City mladí studenti rozvážejí návštěvníky v rikšách po blýskavých kasinech. V Kalkatě však dodnes slouží posledních několik tisíc dvojkolých rikš jako každodenní dopravní prostředek. Od úsvitu čekají na první zákazníky kolem rušných tržišť, vozí děti do škol a večer dopravují domů rodiny a mladé páry z kin a restaurací.
Uprchlíci ze zlaté země
Zelený Zéland
Nový rok je tu
Nejdůležitějším dnem ve vietnamském kalendáři je Tet Nguyen Dan čili Svátek prvního dne. Oznamuje příchod lunárního nového roku, ale má daleko hlubší rozměr než naše silvestrovské burácení. Je to doba, kdy se uctívají duchové předků, vše zlé se smaže a dluhy se zaplatí. Svátek se zpravidla slaví mezi 19. lednem a 20. únorem západního kalendáře.
Zvláštní zvyky Miaů
MAYŠTÍ ŠAMANÉ NEZMIZELI
VODNÍ LOUTKY VIETNAMU
JOGURTOVÝ SVÁTEK
Do roku 1959 bylo v Tibetu na 2400 klášterů, v nichž žila čtvrtina tibetských mužů. Celkový počet klášterní populace dosahoval 114 000. Potom však zapracovali Číňané a Mao Ce-tungova tzv. kulturní revoluce, kdy se nemilosrdně ničilo vše staré, tradiční a náboženské, co nezapadalo do představy ideální komunistické společnosti.
MASOPUST ČERNÝCH VÁLEČNÍKŮ
ZTRACENÁ ÚDOLÍ HINDÚKUŠE
BANGLADÉŠ, PLOVOUCÍ ZEMĚ
Autor: Petr Hruška
Záplavy, cyklony, hlad, chudoba, přelidnění a zkorumpovaná politika. Takové dojmy vzbudí v mnohých z nás jméno současné nejhustěji osídlené země světa. Bangladéš se stal téměř synonymem pro přírodní
HINDUISTÉ, TERORISTÉ A KOMUNISTÉ
Svazové státy severovýchodní Indie byly dlouho citlivou a neklidnou oblastí. Sedm malých států, před nezávislostí Indie souhrnně označovaných jako provincie Assam, leží ve výběžku hraničícím s Bhútánem, Čínou, Barmou a Bangladéšem.