ikoktejl

Koktejl
Tag: Koktejl Nalezeno 3886 výsledků.
Tag: Koktejl Řazení

Editorial 4/2015

Editorial 4/2015

Přejít na články z Koktejlu 4/2015

Papírová vůně vzpomínek

Bylo mi třináct, když v dubnu roku 1992 vyšlo první číslo Koktejlu. Teď by se slušelo napsat, že mě již jako mladou dívku zaujal tento perspektivní titul, z jehož obsahu přímo sršela dravost a ambice jeho zakladatelů… Nebudu vám lhát. Měla jsem jiné starosti, i když vůně časopisů mi byla blízká od dětství. Vnímala jsem ji jako součást naší domácnosti, kde se kupily tiskoviny, jež byly zrovna k dostání. Pravidelné zastávky u trafiky s obligátním dotazem „A Čtyřlístek, máte?“, byly rodinným rituálem. Jaké bylo mé dětské zklamání, když paní ve stánku jen omluvně zakroutila hlavou.

Vzpomínám si, že ještě v dobách předrevolučních vozil táta z jistého pražského antikvariátu německé společenské časopisy, které svým vzhledem byly jako z jiného – barevnějšího světa. Bavilo mě si u nich snít a zatrhávat si věci, o kterých jsem si mohla nechat zdát. Výstřižky jsem pak přichystala Ježíškovi do obálky a byla zvědavá, jak si s tím poradí… Coby puberťák jsem propadla „Bravíčku“. Vzpomínám si na autobusový zájezd s rodiči do Jugoslávie a čekání v brzkých ranních hodinách, než otevřou novinový stánek, abych si mohla koupit svou pravidelnou dávku bravíčkovských informací. Pranic mi nevadilo, že byly v němčině, svoje znalosti jsem si pravidelnou četbou utužovala. Tímto mohu potvrdit, že čtení určitých periodik může mít kladný vliv na vývoj lidské osobnosti Po sametové revoluci přišla éra prvních ryze holčičích časopisů, v nichž jsem si také načetla svoje. A pak jednou… vzpomínám si, když jsem poprvé ve své oblíbené trafice uviděla Koktejl. Přitáhl si mě jako magnet a už nepustil.

Magazín Koktejl tímto číslem slaví své 23 narozeniny. Miroslav Zikmund říká: „Věk není zásluha.“ Chápu, taky nemám ráda oslavy s tím spojené, ale u časopisu si troufám tvrdit, že to zásluha je. A to nejen týmu, který každý měsíc číslo usilovně připravuje a piluje, ale také inzerentů, bez jejichž financí bychom byli na mediálním trhu jako rytíři bez brnění. Hlavně je to ale vaše zásluha – našich věrných čtenářů, bez nichž nic z toho, co děláme, nedává smysl. Děkujeme, že jste s námi za každého počasí.

Přeji vám krásné a voňavé jaro,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Očistná kúra

Křest ohněmV malé španělské vesnici každoročně očišťují koně ohněm a kouřem.

Ukliďme ČeskoCelonárodní dobrovolnická akce vstupuje do svého druhého ročníku.

Lima má (na čas) zelenouDíky dobře vymyšlenému projektu přibylo v Limě půl milionu nových stromů.

 

Božský nepřítel?Krokodýl je v Mexiku odpradávna posvátné zvíře. Teď mu ale jde o existenci.

Nedotknutelní BadiKasta nedotknutelných Badi je předurčena k životu na spodku společenského žebříčku.

Tajemství pravěkých hrobůAustralská naleziště odhalují svá tajemství, prohlédněte si s námi dávnou megafaunu.

Mořské pannyPotopte se pod hladinu moře spolu s japonskými lovkyněmi perel ama.

Cuy barato!Na ekvádorském indiánském trhu koupíte vše. Od morčat přes lamy až po prasata.

Rozhovor: Mike Spencer BownŘíká se o něm, že je nejzcestovalejší muž světa. Za 23 let kontinuálního putování projel 195 zemí.

Vládce bez trůnuVíte, že lze v české přírodě potkat losa? Majestátní zvíře zůstává tak trochu stranou zájmu.

Hodinky do extrémuKlasické mechanické hodinky dnes dokážou věci, o kterých se nám před lety ani nesnilo.

O šťastném královstvíJedna z nejuzavřenějších zemí světa se považuje také za jednu z nejšťastnějších. Bhútán.

Básník a mistr kýčeJediný chilský poeta oceněný Nobelovou cenou je ve své zemi stále uznávanou celebritou

Tagy:

Vzhůru do bažin!

Vzhůru do bažin!

TEXT A FOTO: Martin Mecnarowski

V blízkosti hlavního města Trinidadu – Port of Spain se v místě ústí řeky Caroni a jejích přítoků vytvořil mimořádný mokřadní ekosystém, největší na západním pobřeží ostrova. Místo, kde lze pozorovat hejna stovek ibisů rudých při jejich příletu na nocoviště.

Před každou cestou za určitým druhem živočicha pátrám na internetu po fotografiích spojených s lokalitou, kam mířím, a podle výsledku se snažím odhadnout, jak složité fotografování bude. Ibis rudý v Caroni Swamp se na fotografiích vyskytuje obvykle jen jako červená tečka. Bohužel, jak se později ukázalo, obavy byly na místě. Ibis rudý je bojácný a prchá do bezpečí při jakémkoliv vyrušení i přes to, že je v mokřadu přísně chráněn.

Číst dál...

Bobří inženýři

Bobří inženýři

TEXT A FOTO: Kateřina Krejčová

Je tma, jedenáct hodin večer a my bloudíme lesem ve snaze nalézt cestu k laguně. Autobus nás vysadil před dvěma hodinami na 3027. kilometru silnice č. 3 vedoucí z Buenos Aires do Ushuaia, nejjižnějšího trvale obydleného města světa. Vyjdeme z lesa a objevíme přívětivý plácek na stan. Rozhodneme se zakempovat. Ozve se prudké žbluňknutí do vody. To bylo mé první setkání s bobrem!

Číst dál...

Symbol toromiro

Symbol toromiro

TEXT A FOTO: František Bureš

Strom toromiro (Sophora toromiro) býval pro domorodce na Velikonočním ostrově (Rapa Nui) ještě v nedávných dobách jedním z největších symbolů flóry. Rostl pouze na tomto nejodlehlejším obydleném ostrově naší planety, ale poslední exemplář byl pokácen před více než půl stoletím. Pro domorodé obyvatele Velikonočního ostrova, který je stále zahalen mnoha tajemstvími, byl strom toromiro nesmírně důležitý. Z jeho tvrdého dřeva vyřezávali sošky a řezali tabulky, do nichž ryli žraločím zubem obrázkové znaky a symboly zvláštního písma rongo rongo. Toto písmo, které jako jediní v celé Oceánii používali domorodci na tomto odlehlém ostrově, se dosud nepodařilo rozluštit. Tabulek se záhadným písmem se zachovaly sotva dvě desítky a jsou rozmístěné v několika muzeích v Evropě a Americe. Ovšem vyvstává jiná otázka, zda bude možné toromiro znovu vrátit na Velikonoční ostrov.

Číst dál...

Vábení hedvábí

Vábení hedvábí

TEXT A FOTO: Alexandra Synac

Po letech občanské války a vražedné vládě Rudých Khmerů, kdy byla většina kvalifikovaných řemeslníků a umělců vyvražděna, Kambodža pomalu oživuje svou ekonomiku, ale také svoji málem zapomenutou starodávnou kulturu a umění.

Tradiční khmerské umění je od pádu Rudých Khmerů v roce 1979 na nejlepší cestě k záchraně. Nemalou zásluhu na tom má projekt Chantiers Écoles de Formation Professionelle, již třicet let podporovaný francouzskou vládou, který zajišťuje výuku mladých řemeslníků staletým tradicím a uměleckým technikám řezbářství, sochařství, lakování či hedvábnictví. Nezbytnou součástí je samozřejmě také oživení tradiční produkce přírodního hedvábí, na jeho výrobu se lze podívat na hedvábných farmách pod záštitou Artisans d´Angkor v bezprostřední blízkosti Siem Reap v Puok distriktu.

Číst dál...

Mezi soby a skřítky

Mezi soby a skřítky

TEXT A FOTO: Robert Mikoláš (Český rozhlas)

Polární oblasti se opět ponořily do víru tance. Na noční obloze roztáčí římskou bohyni úsvitu Auroru západní vítr Boreás, v tundře se v rytmu bubínků pohupují Sámové a z podzemí vše pozorují skřítkové Maahinen.

Laponci obývající sever Skandinávie se už dnes nemusejí obávat o svá práva. Turistická lákadla v podobě přírodních krás, Santa Clause nebo i samotných Sámů však zcela mění jejich tradiční způsob života.

Číst dál...

Josephat Torner: Vraždí nás kvůli pověrám a chamtivosti

Josephat Torner: Vraždí nás kvůli pověrám a chamtivosti

Ptala se: Tereza Hronová, foto: Harry Freeland a archiv festivalu Jeden svět

Narodil jsem se jako jeho pětatřicáté dítě a narodil jsem se bílý. Jako jediný,“ vypráví muž, který mhouří červené oči. Tanzanec Josephat Torner (45) to nikdy neměl jednoduché, přesto vystudoval práva a dnes bojuje proti vraždám a diskriminaci albínů, lidí, kteří se jako on narodili bez kožního pigmentu. I když je v nebezpečí, stále má sílu vysvětlovat, že albínská krev a uříznuté končetiny nikomu štěstí nepřinesou.

Číst dál...

Posedlí

Posedlí

TEXT A FOTO: David Těšínský, spolupráce v terénu: Yony Anbesa

Každý víkend přicházejí stovky lidí ke kostelu Yerer Sellassie na okraji Addis Abeby, aby se zúčastnily výjimečného rituálu – vyhánění ďábla a zlých démonů z těl posedlých. Jejich mesiášem má být kontroverzní místní kněz Memehir Girma Wendimu. Cesta k němu ale není jednoduchá.

Na místo nejezdí veřejná doprava, a tak místní musejí absolvovat několik kilometrů kopcovitými stezkami. Kostel, kde kněz Girma působí, je neobyčejné místo jako stvořené pro ďábelskou show. Girma je znám svými kontroverzními postupy „vymítání“ a z několika kostelů ho proto vyloučili. Důvodem bylo, že svou „léčivou“ ceremonií dokázal vydělat více peněz nežli samotný kostel.

Číst dál...

Královna v pantoflích

Královna v pantoflích

TEXT A FOTO: Eric Lafforgue

Královna namibijského kmene Ovakwanyama vede život zcela odlišný od jiných aristokratů. Chcete se o tom přesvědčit? Vydejte se s námi na návštěvu.

Ovambo jsou největší etnickou skupinou v Namibii, tvoří necelou polovinu z více jak dvoumilionové populace země. Ovambo se dělí na několik skupin. Jednou z nich je kmen Ovakwanyama, jehož královna žije ve svém paláci ve vesnici Omhedi blízko hranic s Angolou.

Číst dál...

Nejstarší džungle světa

Nejstarší džungle světa

TEXT: Barbora Lelková, FOTO: Adam Lelek

Rádi byste probádali jeden z nejstarších tropických deštných lesů? Vydejte se do Malajsie. Vědci odhadují, že hustá a místy neprostupná džungle národního parku Taman Negara tu roste ve své nejpůvodnější podobě již více než 130 milionů let.

Dobrodružné výpravy do nitra deštného pralesa patří k mým oblíbeným aktivitám na jakékoliv cestě do rovníkových oblastí. A co mě na džungli tak fascinuje? Odpověď jsem našla v jednom z nejstarších pralesů světa Taman Negara. Cesta do nitra tropického deštného lesa pro mě a Adama začíná ve Wakaf Bharu, městečku na severu Malajsie, odkud třikrát denně jezdí tzv. Jungle Railway. Jak samotný název napovídá, trasa vlaku byla vystavěna v džungli. Trochu se obávám, že její současná podoba už džungli moc nepřipomíná.

Číst dál...

Víra nebo disneyland?

Víra nebo disneyland?

TEXT A FOTO: Milan Fanta

Kryžių kalnas, tak se nazývá v litevštině Hora křížů, dnes jistě jedno z nejnavštěvovanějších míst v Litvě. Každý den k němu míří davy turistů, kteří chtějí umístit svůj kříž do lesa dalších.

Číst dál...

Nebeští jezdci

Nebeští jezdci

TEXT: Martin Krsek

Stovky kilometrů a dvanáct pilotů, dokončili jen dva. Doslova o život šlo v prvním velkém leteckém závodě Rakousko-Uherska. Nouzová přistání, nehody, zranění i smrt patřily k dobovému normálu a dokládají, jak obrovský posun aviatika za poslední století učinila.

Číst dál...

Nebezpečné pády

Nebezpečné pády

TEXT A FOTO: Marek Havlíček

Nejhorším městem pro život na Zemi je podle Economist Intelligence Unit hlavní město Bangladéše Dháka, v níž žije téměř devět milionů lidí, ale některé zdroje uvádějí až patnáct milionů. Každá mince má dvě strany, má Dháka i nějakou světlou?

Číst dál...

Kolem kolem světa

Kolem kolem světa

TEXT: Lenka Stránská

Výraz „emancipace“ dokázal na sklonku 19. století pořádně hnout žlučí mnohým mužům. I když Spojené státy americké byly její kolébkou. Ale vydat se v roce 1894 na kole, dopravním prostředku, který byl do té doby doménou mužů, na cestu kolem světa? Neuvěřitelné.

Číst dál...

Oranžová radost

Oranžová radost

TEXT A FOTO: Tomáš Kubeš

Máte rádi zábavu, dobré pití a bujaré oslavy? Tak to nesmíte chybět na oslavách krále v Amsterdamu. Dříve to byl den oslavy narozenin oblíbených královen Juliány a Beatrix, nyní trůn převzal král Vilém-Alexandr, ale to nevadí – ničím nevázaná divoká party pod širým nebem opět pohltí celé Holandsko.

Už se železnou pravidelností Holanďané oslavují narozeniny svých panovníků. Královna Beatrix sice již odstoupila z trůnu, ale ani její syn nemohl na oblíbený královský den zapomenout. Snad nikde jinde nemilují své monarchy tak jako tady, v Holandsku. Loni se slavilo 30. dubna ,takže rozdíl proti minulým letům bude jen několik dnů. Královna ale neslavila své skutečné narozeniny, protože ty připadají už na 31. ledna. Ale to nikomu nevadilo, protože posun do klimaticky příhodnějšího dubna většina ocenila. Naštěstí předchůdkyně Beatrix, královna Juliána, je měla 30. dubna, a tak tradice zůstala. Mnozí se podivují, jak velkolepě se oslavují narozeniny někoho, kdo se jich příliš neúčastní, ale to nikomu nevadí. Důležité je umět se bavit a volnost, která je tento den bezvýhradná.

Číst dál...

Umělé a živé

Umělé a živé

TEXT: Martin Dlouhý

S převratným vynálezem kardiologie přišla společnost Carmat a aeronautická společnost EADS. Současná umělá srdce jsou extrémně náročná na výrobu. Musí to být přístroj, který zvládne pracovat bez přestání a jediné chyby, přičemž udělá okolo 42 milionů pulsů za rok. Na rozdíl od takového technického přístroje je srdce od Carmatu hybridním zařízením, kombinujícím přírodní tkáň kravího původu, umělé součástky a efektivní senzory. Výhodou nového modelu jsou organické komponenty, které jsou k příjemci šetrnější, a též u něj není třeba nasazovat podpůrné léky. Srdce je navíc vybaveno senzory zjišťujícími zvýšení či snížení krevního tlaku a dokážou podle toho zkoordinovat počet pulsů. Srdce od společnosti Carmat je zatím první vlaštovkou postupujícího vývoje umělých implantátů schopných stát se trvalou součástí lidského těla.

Číst dál...

Uspávání afrických obrů

Uspávání afrických obrů

TEXT A FOTO: Arthur F. Sniegon

Nasednout brzy ráno na střechu pickupu, zahalit tvář do turbanu a projet tak skoro 1000 km napříč celým Čadem. To je další z mých dnů, které v této málo známé zemi trávím jako dobrovolník při ochraně slonů. Když naše auto dojede před setměním do malebné sahelské krajiny poblíž vysychajícího Čadského jezera, omezujeme zdvořilostní návštěvu u místního sultána jen na minimum. Ještě téhož večera totiž musíme do terénu, najít letiště. Letiště, které neexistuje.

Číst dál...

Létající archa

Létající archa

TEXT A FOTO: Jan Svatoš

Létali s ním nejbohatší lidé světa, obyčejní lidé i neobyčejní dobrodruhové. Nakonec všech 111 strojů skončilo před branou 21. století. Obojživelné letadlo Sikorsky S-38 má mnoho společného s bájným ptákem Fénixem: oba se stali legendou, která povstala z popela.

Číst dál...

Japonsko nás inspiruje

Japonsko nás inspiruje

Zpracoval: Jiří Škoda

Co mají společného kastelán českokrumlovského zámku Pavel Slavko a jedna z největších osobností českého a československého sportu, paní Věra Čáslavská? Je to láska k Japonsku, zemi vycházejícího slunce. Oba se setkali v rámci Cestovatelské středy, besedy konané v Národním muzeu, aby se ze své lásky vyznali.

Když se řekne Japonsko, co vás napadne jako první?Pavel Slavko: Soulad, harmonie, barevnost, řád. Ve všech oblastech života. Od jídla přes architekturu až po vzorce chování na ulici. Naprosto odlišný pohled na svět, než mají lidé u nás.Věra Čáslavská: Mám pěkné vztahy s Japonci a dlouho jsem netušila, kde vzniklo to pouto, že já je miluji a oni mne také. Odpověď mi ale dala jedna moudrá žena, vědma, která mi z ruky četla moji minulost a říkala: „Prosím vás, co vy máte společného s Japonskem?“ A to mě neznala. „No tak Japonsko mám ráda, a líbí se mi i lidé tam,“ říkám jí. A ona: „Víte, co je zajímavé? Že vy jste byla v minulosti samurajem.“

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group