ikoktejl

Koktejl
Tag: Koktejl Nalezeno 3886 výsledků.
Tag: Koktejl Řazení

Editorial 1/2019

Editorial 1/2019
Kde bydlí štěstí?   Venku už přituhuje. Před hlavním nádražím postávají postavy s prázdným pohledem čekající na dodání své pravidelné dávky chemického štěstí. Štěstí v neštěstí. Eskalátorem rovnou do temných hlubin závislostí. Beru si taxi. „Prosím, do Nuslí.“ Taxíkář se na mě usměje tím nejmilejším úsměvem, i když Praha v dopravní špičce v čase vánočním není něco, o čem by si řidič chtěl nechat zdát. „Jak se vám tady jezdí?“ zajímají mě historky ze zákulisí taxíkářského života. „Víte, já měl ještě nedávno několik hospod, ale už mě to tak vysávalo, že jsem všechno prodal a začal dělat něco úplně novýho. Taxikařím teprve tři měsíce a jsem šťastnej, úplně vyklidněnej, povídám si s lidma a nikdo po mně nic nechce.“ Zase se usměje, nasadí výraz Buddhy a není pochyb, že je šťastný zrovna tady a teď.   Statisticky bychom měli najít nejvíce šťastných lidí v Bhútánu, kde se spokojenost obyvatel poměřuje takzvaným indexem štěstí. Byl bhútánský král marketingový guru nebo monarcha, jenž kladl blaho svých obyvatel na první příčku důležitosti…? Těžko říct. Bhútán má dnes na čele nalepené štěstí, ale růžový opar se rozplývá, když přihlédneme k počtu sebevražd mladých Bhútánců. Jejich otcové, dědové a pradědové možná byli šťastnější ze samé podstaty svého bytí, než se na štěstí začaly dělat reklamní analýzy. Být šťastný, protože si to společnost žádá, je paradoxně také druhem nátlaku.   Jednoho tyrolského rána. Škrábu se na vrchol hory a mé netrénované tělo mi to dává s každým šlápnutím znát. Jdu a nezastavuju, protože jinak by zvítězilo mé horší já. „Už nemůžeš? Nevadí. Nemusíš. Tady si sedni a odpočívej…“ „Ne.“ Rychle zaplaším démona v hlavě. Lusknutím prstu se změnilo počasí. Tam, kde ještě před chvílí byla blankytná obloha, se vaří temně šedá mračna. Nemůžu dál, musím se vrátit. K lanovce je to ale ještě kus. Běžím, jak nejrychleji můžu. Moc rychle to ale není, do obličeje mě bičují kroupy. Špatně se mi dýchá. V patách mám zdatnější trekaře. „Are you O.K.?“ Ozve se starostlivý hlas za mými zády. Anděl převlečený za alpinistu se tváří, že nebude pokračovat, dokud se nevzpamatuju. Otáčím hlavu, vidím stanici lanovky, je blízko, ale pro mě v této chvíli nedosažitelně daleko. Vím, že musím. Nadechnu se a z posledních sil beru za kliku dveří, za nimiž je teplo, sucho a dá se dýchat. Jsem šťastná.   Nejsem odborník na štěstí, ale troufnu si tvrdit, že štěstí nebydlí nikde jinde než v nás samotných.   V roce 2019 vám přeji, aby se u vás pěkně zabydlelo.   Barbora Slavíková Literová šé Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma - Kruhy života   Na stopě buteuNáhodný nález ptačího běháku s kroužkem navedl našeho redaktora na zajímavou reportáž.   Záhada z jadeituNefrit nebo jadeit? V Číně se oba nerosty jmenují stejně, ale jaký význam měl jadeitový disk doopravdy?   Poslední český vampýrVrátí se po uplynutí vyměřeného času prokletý správce do Žďáru nad Sázavou?   **   Dvě tváře štěstíKdyž čtvrtý bhútánský král přišel v 80. letech s myšlenkou Hrubého národního štěstí, asi netušil, jaký to bude mít dopad na celé království.   Krajem lidí z močálůNádherný trek krajinou na severu Švédska, kde potkáte kromě sobů s trochou štěstí i Sámy.   Zde zkáza stvořila krásuVýbuch sopky stvořil jedno z nejkrásnějších řeckých souostroví – Santorini.   Rozhovor: Célina CousteauČlenka slavného rodu cestovatelů bojuje za změnu přístupu k naší planetě.   Papírové tvářeEduard Held, který ve svých devatenácti letech začal vyrábět a prodávat papírové sáčky, nemohl tušit, že založil tradici výroby, trvající více než sto let.   Země na zádech krokodýlaPro obyvatele Východního Timoru jsou krokodýli posvátní. A jsou s tím občas problémy.   Vojna a mírV Trentinu si dodnes pamatují českou pohostinnost, kterou zažili během první světové války.   Víno a potAktivní dovolená? Proč ne? Přes den placené fit centrum na vinohradu a večer čištění duše i mysli v dobré společnosti.   Eskalátor do chudobinceKdysi království narkobarona Pablo Escobara, dnes lákadlo pro turisty.
Tagy:

Editorial 12/2018

Editorial 12/2018
V metropoli laskavosti   Ve víru velkoměsta to hučí jako v úlu. Lidské mraveniště, které se ráno dá do pochodu. Doprava, doleva, rovně… Každý má svůj směr a cíl. Stanice metra jako ústa velryby polyká to lidské hemžení. Před vchodem je vyznačena červená čára a na ní nekompromisní sdělení: nepít, nejíst, nežvýkat. Ano, to se v metru v tchajwanské metropoli Tchaj-pej nesluší. A když se to nesluší, tak se to nedělá. Jak prosté. Procházím turniketem a dál útrobami čisťounkého dopravního uzlu ve městě s více než dvou a půl milionem obyvatel. Na zemi i na stěnách jsou nálepky varující cestující před možným nebezpečím: Pozor schod, pozor, ať neuklouznete, pozor, držte se zábradlí, pevně. Máte pocit, že procházet prostorem metra je jako se pohybovat na válečné stezce. Na druhou stranu mají Tchajwanci pravdu, že obezřetnosti není nikdy nazbyt a jistá organizovanost není od věci. Míjím cedulku „Watch your step“ a směle otevírám dveře toalety. Na nich nechybí nálepka „Don´t forget your belongings“. Tak jo, kontroluji si, jestli jsem na záchodě nezapomněla tašku, a jdu na peron. Ani bych si jich nevšimla, kdyby mě neupozornil průvodce Albert: „You must stand here in the line.“ Na zemi jsou žluté čáry s nápisem „Line up here“. Rozhlédnu se kolem a skutečně, cestující se způsobně řadí do vyznačeného prostoru. Nepsané pravidlo říká, že ten, kdo je mimo čáru, je zpravidla cizinec. Nechci dělat České republice ostudu, a tak si stoupám pěkně do fronty. Nastupuji do metra, kde se nikdo nestrká, každý ví, kde je jeho místo, kudy má jít a kde má sedět. Albert mě upozorňuje, že modré sedačky jsou pouze pro seniory, handicapované a těhotné ženy. V překladu to znamená, že by vás měla hanba fackovat, zasednout jim místa. Na okně visí nálepka: sundejte si batoh, ať nemačkáte ostatní. Desetiminutová vyjížďka tchajwanským metrem byla zároveň exkurzí o pravidlech lidské slušnosti uplatňovaných v běžné praxi.   O 24 hodin později v metru v Praze. V bistru do sebe rychle soukám sendvič a kafe, orbitky zasouvám hluboko do kabelky. Čekám, až přijede metro, a kdyby na zemi byl označený prostor pro cestující, stojím ve frontě. Člověk si zjevně zvykne nejen na šibenici, ale i na dobré mravy. Cestování kultivuje a dělá z nás lepší jedince.   Přeji vám spolu s redakcí krásný rok 2019 bohatý na cesty blízké i vzdálené.   Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka  
Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Nová dimenze   Cíl: VesmírNarodili jsme se jako průzkumníci, tak na co čekáme, vesmír je na nás připraven.   Moderní stopařiRobot Matylda vyrazil stopem přes Českou republiku. Dostal se do cíle?   RodinovolnictvíDobrovolníkem nemusíte být sami, klidně s sebou do Himálaje vezměte celou svoji rodinu.   **   Ráj bez penězVenezuela oplývá neuvěřitelnou přírodní rozmanitostí. A také jednou z nejrozloženějších ekonomik světa.   Vánoce v thajských horáchSever Thajska nabízí nádherné hory, nespočet národních parků a minimum turistů.   Městečko hračekZ nenápadné hornické osady na hranicích s Českem se stalo centrum výroby dřevěných vánočních dekorací.   Rozhovor: Jiří Kolbaba„Co vyzařuješ, to se ti vrátí,“ říká v rozhovoru cestovatel a dlouhodobý spolupracovník Koktejlu.   Kadeře na jezeře KerkiniÚchvatné záběry v Řecku zimujících pelikánů kadeřavých navozují pohodovou atmosféru.   Severská vlaková ságaJe sever Evropy opravdu tak depresivní, jak se nám snaží v detektivkách naznačit?   Astronomické horyNaši pravěcí předci si z hor Českého středohoří udělali astronomický kalendář.   Rozhovor: Dan Bárta„Mám rád rozmanitost hmyzu,“ říká milovník největší živočišné třídy naší planety.
Tagy:

Editorial 11/2018

Editorial 11/2018
Kam se poděl podzim?   Věci přece mají mít svůj řád. V prosinci má padat sníh a v květnu pučet květy. Letos je krásný podzim, slunečný a teplý, jako by babí léto mělo trvat věčně. Až mi přijde nepatřičné chodit v druhé půli října v tričku. A co bych si jako měla přát? Škrábat ráno námrazu u auta (už jsem si na to pořídila sprej) a hledat cestu v mléčné mlze? Ta věčná lidská nespokojenost. Rozmarnost duše. Asi nás to pronásleduje celý život a českou náturu obzvlášť. Nikdy není nic dost dobře. Vzpomněla jsem si na Trautenberga a jeho věčné reptání: „To kyselo je málo kyselý a bramborák málo bramborovej.“ Taky byl věčně nespokojený. Snad ta naše lokální nespokojenost nemá hlubší kořeny a je jen takovou preventivní obranou před životní fackou, kdy člověk neví, odkud přiletí, tak aby se dopředu moc neradoval. Co by ale měli dělat v takové Kibeře, největším africkém slumu, kde prostá radost ze života je jedinou cestou, jak ho žít, aniž byste se zbláznili z toho, proč zrovna vy máte tak špatně rozdané životní karty. V tomto čísle najdete kromě mnoha jiného i reportáž z tohoto bohem opomenutého místa, kde kupodivu není nouze ani o veselé příběhy.   A když se tak dívám z okna na tu podzimní slunečnou oblohu, povím vám, houby zle.   Přeji vám krásné dny na cestách po světě i k sobě samým,   Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka  
Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Na ostří nože   Korunovaná rukaV zemi galského kohouta vědí, že tento emblém symbolizuje jediné, skládací kapesní nůž.   Statečné srdceMalé zvíře s velkou odvahou, to je medojed kapský. Tvor, který platí za nejneohroženějšího a nejodvážnějšího bojovníka z říše zvířat.   Vlaštovka bez hranicNa domácí půdě byli nepřáteli, v Česku našli pod křídly Vlaštovky klid a smír.   ** Vymírající tradice orlích lovcůK uchování nomádského zvyku přispívají turisté navštěvující pravidelné festivaly orlích lovců.   Šelmy mořeŽraloky hollywoodská produkce neprávem démonizuje, jde o fascinující mořské tvory. Stejné je i přímé setkání s nimi.   Shalom Tel AvivŘíká se, že zatímco se Jeruzalém modlí, Tel Aviv se baví.   Kibera: Příběh slumuReportáž z natáčení českého dokumentu v největším africkém slumu.   Raději pomaluVšichni fanoušci železnice by si neměli nechat ujít cestu tímto expresem na vzdálený východ Turecka.   Rozhovor: Cécero MoraesBrazilský grafik oživuje dávno mrtvé, alespoň prostřednictvím počítačových technologií.   Žďárský faktorTaška zvaná síťovka je na světě již sto let. Jaká je její historie?   Posvátná flóraVýprava za madagaskarskými baobaby s cestovatelem Martinem Loewem.   Poslední vesnice na kůlechVíte, že Hongkong byl původně jen shlukem rybářských vesnic postavených na dřevěných kůlech?   Město čarodějnicAmerický Salem je pevně spjat s čarodějnickými procesy, které se odehrály v 17. století.
Tagy:

Monsieur Dakar

Monsieur Dakar
Cesta za Karlem Lopraisem a zpět do redakce pro mě znamenala strávit skoro tisíc kilometrů za volantem, jak symbolické, když jsem jel za automobilovým závodníkem. V podstatě jsem tak urazil přibližně jednu devítinu Dakaru. Jak žije náš závodník tisíciletí, který se několikrát stal králem tohoto extrémně náročného závodu?

Číst dál...

Editorial 6/2018

Editorial 6/2018
Zdraví místo ropy   Když jsem byla malá, většina mých spolužáků měla o letních prázdninách jasno: jede se k Balatonu. Já jsem „maďarské moře“ viděla až o pěkných pár let později. Připadalo mi nekonečné a krásně zbarvené. Odtud se započala má maďarská lázeňská odysea. Na Maďarsku je fascinující jeho termální bohatství, místo ropy tu ze země tryská zdraví. Neodolala jsem a v městečku Hévíz se ponořila do jezera zázraků. Jeho mírně radioaktivní voda je proslulá svými blahodárnými účinky na lidský organismus a údajně přispívá také k regeneraci mysli. Vyzkoušela jsem si to v praxi, když mě nadnášely léčivé proudy a já si plula mezi lekníny. Akt znovuzrození jsem završila poctivou porcí závinu v jedné z blízkých kavárniček. Rakousko-uherské dědictví dotažené do delikatesního detailu.   Navzdory své relativní blízkosti, bylo Maďarsko dlouho mému srdci vzdálené. Důvodem byl asi jazyk, který je všude klíčem otevírajícím cestu k místním, a maďarština mě nikdy neoslovila natolik, abych zvládla víc než několik základních frází. Má chyba. Hibáztam.   Letošní léto může být záminkou k dalšímu maďarskému putování. Objevovat je co.   Přeji vám krásné červnové dny nabité pohodou.   Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Kdo si hraje…   Samoa: Přátelský ostrov na konci světaZapomenutá země, která udivuje přírodními krásami i přátelským obyvatelstvem. A na den dětí se baví úplně všichni.   (Ne)zájem o sumoTradiční japonské zápasnické umění začíná mít nouzi o nové mladé bojovníky. Hledají se tak jinde, třeba v zahraničí. Stačí, když přijmou za svoji japonskou identitu.   Merkur na sto letMechanická stavebnice přežila celé 20. století a opět se dostává do kursu. S trochou štěstí by letos mohla být prohlášena za českou národní památku.   **   Balaton: „Moře“ na maďarský způsob Největší jezero střední Evropy nabízí vyžití pro všechny generace.   Antilopě na stopěTým českých vědců se podílí na záchraně ohroženého druhu – antilopy Derbyho.   Nejdelší vlasy na světěŽeny lidu Jao, žijícího v Číně, se mohou pochlubit nejdelšími vlasy na světě.   Po barevných hladinách AltiplanaJak moc dobrý je nápad jít se plavit na bolivijskou náhorní plošinu na paddleboardech?   Rozhovor: Profesor vikingMichal Hejcman dokáže ve vegetaci a půdě číst jako v kronice lidstva.   Poslední vzdorPřed 76 lety dokázali čeští parašutisté odstranit jednoho z nejvyšších důstojníků nacistického Německa. Jaké byly jejich poslední chvíle, měli šanci na záchranu?   Základní pravidla pouštěCesta s karavanou přes poušť se může proměnit v silný osobní prožitek.
Tagy:

Editorial 5/2018

Editorial 5/2018

Přejít na články z Koktejlu 5/2018

Černá práce pro čistý život

Nasazuju si gumáky a rukavice, které něco vydrží. Pode mnou koberec z haraburdí. Nespočet petláhví, vysloužilého kuchyňského náčiní, láhví neidentifikovatelného obsahu, igelity připoutané tak hluboko v zemi, jako by měly umělohmotné kořeny. Objevuji i předměty, které mi otevírají vzpomínky do dětství. Poznávám mléko, co kdysi dávno stávalo v regálech samoobsluhy nebo mýdlo, jež nemohlo chybět v žádné koupelně. Mezi haldou zrezivělých plechovek vykukuje ručička gumové panenky. Kdo si s ní asi hrál? Černá skládka je špinavou expedicí do dějin i do černých koutů lidských povah. Znechucená třídím, co se dá a co poberu. Pomíjím pračky, torzo auta nebo umyvadla. Pneumatiky vrstvím na sebe, už z nich vyrostl statný panáček Michelin. Zatímco se peru s letitými nánosy lidského nepořádku, za zády slyším pohyb. To srna proběhla tak rychle, že jsem sotva zahlédla její bílou skvrnu na pozadí. Příroda si svou cestu najde, a tak i mezi harampádím potkávám slepýše i mloka skvrnitého. V hlavě mi zvoní jediná otázka: Proč toto děláme krajině i sobě samým?

Náš bezohledný přístup a víra v to, že každý bordel po nás nějak zmizí, si začíná vybírat svou daň. Populární turistický ostrov Boracay, ležící jihovýchodně od Manily, bude na půl roku uzavřen turistům. Minulý rok navštívily pohádkový ostrov dva miliony turistů a ekologický dopad je katastrofální. Filipínský prezident Rodrigo Duterte prohlásil, že ostrov se mění v „žumpu“. Špatnou ekologickou situaci na ostrově přičítá provozovatelům hotelů, restaurací a dalším firmám napojeným na turismus, kteří dobře nenakládají především s odpadní vodou. Často ji svádějí přímo do moře. Problém má i celá Indonésie. Podle balijské ekologické organizace ROLE se zde vyprodukuje 130 tisíc tun plastového a pevného odpadu. Denně. Bali, ostrov bohů by se brzy mohl stát ostrovem plastů, pokud včas nezatáhneme za záchrannou brzdu.

Při likvidaci skládky mi rukama prošlo tolik igelitových pytlíků a plastových láhví, že si od té doby chodím pro oběd s vlastními kelímky. Nechci na tu horu odpadu, kterým zemi zatěžujeme, přidávat další. Je to mikro kapička uvědomění pro zdravější život, ale i ty tvoří oceán.

Přeji vám krásný májový čas a nezapomeňte se políbit pod rozkvetlou třešní.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Kouzelná moc

Zaříkávači hadůNěkterým tradičním řemeslům zvoní umíráček. Platí to i o indických zaříkávačích hadů, kteří narážejí na výdobytky moderní doby a na zákony o ochraně přírody.

Klidné kouzlo českých lukZačíná nejkrásnější období v roce, kdy se můžeme těšit z rozkvetlé přírody. Voňavá louka má i svá kulinářská tajemství.

Umění milovatRozhovor s Julií Gaiou Poupětovou, která si zvolila neobvyklou profesi. S její pomocí se mění milostný život v nejedné domácnosti.

**

Když Havaj dělá drahotyHavajské ostrovy jsou bezesporu nádherné, ale také finančně náročné.

Nejlepší trh na světěBarcelonský trh Boqueria je prý nejlepší na světě. Čím to je?

Pokladnice VietnamuMekong není jen vodní tok, ale také místo pro život tisíců obyvatel.

Svatý den všech RomůNa jediný týden koncem května se poklidná atmosféra camargueského pobřeží promění k nepoznání.

Důvěra roste a čísla nelžouEgypt je Čechy zemí milovanou, exotická země je vzdálená jen čtyři hodiny letu z Prahy.

Zapomenutý symbolTamarau je trpasličí buvol, kterého lze spatřit výhradně na filipínském ostrově Mindoro.

Provence pod ŘípemZa omamnou vůní levandulí nemusíte cestovat až na francouzskou riviéru.

Cesta k Hoře osuduNovozélandský národní park Tongariro si zahrál roli Mordoru ve filmovém zpracování ságy Pán prstenů.

Tajná základnaBalaklavský záliv má bohatou vojenskou historii, svou největší slávu zažil za studené války.

Tagy:

Editorial 4/2018

Editorial 4/2018

Přejít na články z Koktejlu 4/2018

Když se psal rok 1992…

Někdy je užitečné ohlédnout se. Pohlédnout minulosti do tváře. Co bylo, bylo. Mělo se to tak stát? Mohlo se to stát jinak? Poučili jsme se poté, co jsme dostali ránu, nebo jsme ničím nenapravitelný druh? Obracet kapitoly v knize osudu a hledat odpovědi. V roce 1992 došlo k řadě významných událostí i zcela bezvýznamných epizod, které jsou dnes jen škytnutím v historické paměti lidstva. K těm zlomovým v našich dějinách (aniž bychom si toho tenkrát asi byli v plné míře vědomi), patřilo připojení Československa k internetu. Nebo dnes neblaze proslulé první kolo kuponové privatizace, kdy mnozí uvěřili, že jim drží palce samotná štěstěna. Chyba lávky. Byl to také rok, kdy se lámal československý chléb. Přesně o půlnoci 31. prosince už ho byly jen dvě samostatné části – česká a slovenská. V amerických prezidentských volbách zvítězil Bill Clinton, anglikánská církev rozhodla, že bude světit na kněze i ženy, v Barceloně se konaly letní olympijské hry… V dubnu roku 1992 vyšlo na novinovém papíře první číslo Koktejlu. Právě tato událost v budoucnu znatelně ovlivní můj život.

Magazín Koktejl slaví tímto číslem 26 let své existence. V jeho živelných začátcích by mu takový věk prorokoval málokdo, díky úsilí dlouhé řady spolupracovníků a přízně čtenářů, ale došel až sem.  

Děkujeme, že jste na té mnohdy trnité cestě s námi. 

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Do toho!

Legenda na cestyTatrovky se při expedicích v náročných podmínkách osvědčily na celém světě.

Expedice Z100Dva mladí cestovatelé vzdávají čest Miroslavu Zikmundovi realizací výpravy po stopách jeho cesty s Jiřím Hanzelkou po Asii.

Indiánské probuzeníKanadští indiáni se snaží v sobě probudit svou původní hrdost a navázat na kulturní identitu.

**

9096 km v holčičím styluReportáž Lucie Radové z ojedinělé expedice 5 holek v tuktuku.

Nejsilnější setkáníSetkat se s gorilami tváří v tvář uprostřed džungle je silný a nezapomenutelný zážitek.

Rozhovor: Klára Judita PetrželkováČeská vědkyně se svým týmem prorazila na poli světové primatologie a posunula dopředu celý obor parazitologie lidoopů.

Výprava za norskými lososyNorové dnes přistupují k rybolovu mnohem odpovědněji než jejich předci.

Via crucisPeruánské Cuzco si připomíná smrt a znovuzrození Krista dech beroucí křížovou cestou.

Do hlubin Jižního ledového oceánuVýprava do temných hlubin, kde ještě žádný člověk nebyl.

Duha na Diamantové řeceVýprava za přírodními krásami Jihoafrické republiky.

Úžasní motýliKřehcí tvorové, kteří jsou schopni velkolepých výkonů.

Tagy:

Editorial 3/2018

Editorial 3/2018

Přejít na články z Koktejlu 3/2018

Vystoupit z krabice

Laskavé ticho a tmu protrhne zvonění budíku. Jsou čtyři hodiny ráno a z mobilu se ozývá kokrhání, které nechcete slyšet, obzvlášť v tuto hodinu. Mozek se zatím jen neochotně probírá k aktivitě a tělo se musí hodně přemlouvat. Až na svědomí, které mi svědomitě připomíná, že jsem Sáře slíbila, že v půl páté ráno (švýcarského času) budu stát venku. V polospánku si čistím zuby a soukám se do teplého oblečení. Proč tak brzy, honí se mi hlavou otázka otravná jak moucha. V momentě, kdy otevřu dveře a vyjdu ven, pochopím. V čase, kdy se nový den teprve začíná probouzet k životu, to v Lucernu už vře. Dokonce mám pocit, že já jsem ten poslední opozdilec. „Pojď, rychle musíme na náměstí, ať stihneme Fritschiho.“ „Fritschiho?“ Ze Sářina pohledu je mi jasné, že teď zrovna není ta pravá chvíle zdržovat se vysvětlováním. „Tady máš klobouk, dej si ho na hlavu, ať nevypadáš divně. A pomaluj si trochu obličej.“ Nasazuji si tedy špičatý klobouk a připadám si jako zmalovaný čaroděj Gandalf. Na náměstí už je hlava na hlavě. Razím si cestu mezi pejskem, mimozemšťanem, Hello Kitty, bájnou nestvůrou, sněhulákem Olafem a slečnou, které na hlavě vyrostl plameňák. Už rozumím Sářině poznámce abych „vypadala normálně“. Jako Gandalf mám pocit, že sem výborně zapadám. Něco je ve vzduchu. Všichni s napětím čekají, až TO propukne. Tiše závidím lidem na okolních balkonech, kteří na TO čekají s teplým kafíčkem v ruce. Prásk. Ozve se rána. Trhnu sebou. Oblohu nad Lucernským jezerem prozáří ohňostroj. Všichni začnou křičet jako šílení: FRITSCHI! Prásk. Zazní další rána. A další. Z nebe začne padat papírový déšť (rozstříhané telefonní seznamy). Než se stihnu vzpamatovat, už vidím Fritschiho, kterak kráčí v doprovodu své ženy a družiny na náměstí, kde už na něj všichni čekají. Je to muž s dřevěnou maskou, symbol lucernského karnevalu, jenž právě zahájil šestidenní veselí, kdy se odváže i ten nejserióznější Švýcar. „Lidi vystoupí z té své krabice a v podobě maškary se pořádně vyblbnou. Je to jako terapie.“ Osvětluje mi Sára, proč je masopust užitečný pro duševní hygienu. Uznávám, že něco na tom je.

Přeji vám radostný březen, jenž hlásí, že jaro už je za rohem.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Vysoká cena

Daň za roztomilostVypadá jako plyšová hračka, a to pro outloně často znamená rozsudek smrti.

Strýček OscarLetos se posouvá udílení cen filmové akademie na první březnovou sobotu, víte proč?

Finanční evolucePeníze jsou dnes samozřejmostí. Cesta od výměny mušlí ke kreditní kartě byla ale dlouhá.

**

Lavaux – Poklad švýcarských vinařůNa břehu Ženevského jezera je nejstarší vinice ve Švýcarsku.

Něco za něcoMladí veterináři se vypravili na Galapágy, aby si užívali krás souostroví, ale také aby pomohli udržet zdejší ekosystém.

Rozhovor: Jan Svatoš„Fotografovat v Africe před sto lety znamenalo obrovsky riskovat,“ říká český filmař.

Král prérieBizoni možná získají zpět životní prostor, o který je připravilo dobývání amerického západu.

Město rybářů„Shitty hole, awful, terrible,“ tak nazývají návštěvníci město Negombo.

Konec světaKdyž matka příroda rozdávala drsnou přírodu a rozervané pobřeží skal, šla paní Bretaň dvakrát.

Polibek smrtiKonfrontace s největším jedovatým hadem světa, kobrou královskou, zanechá hluboký zážitek do konce života.

Hory v zapomněníKamerunské Adamouské pohoří dělí zemi na dvě zcela rozdílné části.

Tagy:

Třetí říše

Třetí říše

Text: Martin Dlouhý

Celá staletí se přírodovědci nemohli shodnout, co jsou houby zač a jak je klasifikovat. Nedají se považovat za rostliny, ale nehodí se ani mezi živočichy. Dokonce v hluboké minulosti se uvažovalo, jakkoliv směšné se to dnes zdá, o zařazení hub mezi minerály. Ale houby jsou živé organismy, a tak je nakonec odborníci nezařadili ani mezi faunu, ani flóru a vyčlenili jim vlastní říši Fungi.

Číst dál...

Editorial 2/2018

Editorial 2/2018

Přejít na články z Koktejlu 2/2018

Na cestě

Mám ráda ticho. Chvíli, kdy roztěkané myšlenky usednou a tělo přestane mít nutkavou touhu být jinde než tady a teď. Mám těžké kilometry v nohách a v hlavě lehko. Srdce bije jako o závod a oči se kochají patagonskou pampou. Je paradoxem, že tato pro lidské osídlení nehostinná krajina si zaslouží veškeré patetické přívlastky jako čarokrásná, dech beroucí, magická. Jaká první slova asi měl na jazyku Fernão de Magalhães, potom co proplul divokými vodami a jako první Evropan stanul u břehů dnešní jižní Patagonie? „El cóndor pasa,“ vyruší mě z rozjímání ranger národního parku a prstem ukáže nahoru na krále andské oblohy. Jako duch si plachtí na svých obrovských křídlech nad krajinou a vyhlíží, kde se mu naskytne hostina. Plazím se do kopce, kde pod skalním převisem nechali své stopy první lidé, kteří tuto nevyzpytatelnou krajinu obývali. Jejich skalní kresby jsou cestou ke kořenům člověka, jehož život tady nebyl zadarmo.

V Punta Arenas se dívám přes Magellanův průliv a v dáli vidím kousky Ohňové země. Tierra del Fuego. Jakoby dál už nic nebylo. Stojím před branami pekla nebo ráje? Zase ta nutkavá touha. Ne, tady a teď, ale dál.

Přeji vám mnoho cestovatelské inspirace s novým číslem Koktejlu.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Ke kořenům

Jediná vladařkaMarie Terezie byla jedinou ženou na českém trůnu, její cesta ke koruně nebyla vůbec jednoduchá.

Geniální flóraPro nás jsou rostliny němou součástí přírody, ovšem i ony mají svou komunikaci. Tichou, ale velmi efektivní.

Mezinárodní párPočátkem roku měl premiéru dvoudílní film Marie Terezie. V hlavních rolích se představili Vojta Kotek a Luisa-Marie Stockinger.

**

Ošlehaná větremLenka Požárová snila o návštěvě Patagonie deset let. Jaké bylo její procitnutí?

Íránský ráj vyznavačů canyoninguO kaňonu Reghez se říká, že je tím nejkrásnějším v celém Íránu.

Kolonie tkalcůNa březích říčky Soreq nedaleko Jeruzaléma každoročně vzniká společenství čítající miliardy členů.

V posteli Usaina BoltaV jamajských horách je ukrytý resort, kde s oblibou odpočívají světové celebrity. Můžete i vy!

TschäggättäNeobvyklá tradice u švýcarských horalů se dochovala až do dnešních dob.

Požehnání či prokletíČínští investoři začali v Laosu s pěstováním banánů. Místní jsou ale rozpolceni, bylo to dobře, nebo špatně?

Pravěké poklady v pouštiV libyjské poušti  se nalézají unikátní památky staré tisíce let.

Divoké srdce GabonuVládnoucí dynastie udržuje Gabon v dobře ovladatelné izolaci. Jaký tedy je?

Tagy:

Editorial 1/2018

Editorial 1/2018

Přejít na články z Koktejlu 1/2018

RESTART 2018

Leden by se mohl jmenovat „měsíc nových začátků“. Vybízí k naplnění novoročních předsevzetí, k ledu je nepošle jen ten, kdo neztrácí víru v sebe. Každý rok věří, že to dokáže. Zvítězit sám nad sebou, nad svými slabostmi, což je boj z nejtěžších. Každý leden praskají posilovny ve švech. Připomínka bramborového salátu s majonézou (plnotučnou), vanilkových rohlíčků a smažených brambůrků u televize (když těch pohádek je tolik) dokážou se svědomím pohnout. Nově příchozím hříšníkům říkají v posilovně „ledňáčci“, do února vydrží jen ti, kteří slib sobě samým mysleli vážně. Ti, kdo svůj boj vzdají bez boje nebo ho odsunou na příští rok (mohlo by to jít snáz) se mohou cítit frustrovaně. Novoroční předsevzetí by ale měla být příslibem naděje. Nechat za sebou závaží z minulého roku, zbavit se kil, dluhů nebo myšlenek brzdících náš životní restart. „Všechno je ve vaší hlavě.“ Věta, která se objevuje ve všech knihách, radících jak dosáhnout blaženosti každého dne v roce. Ladislav Zibura vykročil jako středověký poutník od prahu svého domova a šel, až došel do Říma. Zjistil, že chůze má svůj neopakovatelný půvab, že může ujít tisíce kilometrů, což ho naplňuje absolutní svobodou a tím, co považuje za nejvíce obohacující – setkáváním s lidmi. Inspirativní příběh muže, který „prostě vykročil“, najdete v tomto čísle.

Co člověka naplňuje štěstím, zaměstnává vědce z Harvardu již 75 let, po tu dobu monitorovali životy 724 lidí. Jednu skupinu tvořili absolventi Harvardovy univerzity, a druhá měla zástupce z nejchudších oblastí Bostonu. Účastníci studie prošli zdravotními testy, pohovory, rozhovory se vedly i s lidmi z jejich blízkého okolí. Výsledek? Nebyl nikterak šokující, klíčem ke štěstí jsou zdravé vztahy. Tak prosté to je.

V době sociálních sítí je ale těžké odlišovat realitu od virtuální mlhoviny. Jsou „přátelé“ přátelé? To bychom si mohli dát jako kolektivní předsevzetí pro rok 2018: pěstujme opravdová přátelství, jejichž síla není měřena počtem liků, ale počtem objetí.

Přeji šťastné vykročení do nového roku,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma - To by bodlo

Bodné zbraněŽihadlo má zpravidla každý spojené s nepříjemným bolestivým zážitkem. Jaký ale byl vývoj tohoto orgánu?

Tiší střelciObjev luku patří spolu s používáním řeči ke komunikaci, zkrocením ohně a vytvořením kola k nejvýznamnějším vynálezům lidstva.

Seychelská prádelnaNaše reportérka vyzkoušela, jak je složité založit si tajnou firmu v tropickém ráji.

**

Lázně koželuhůRaději nahá než v kožichu, hlásala před lety kampaň snažící se odložit kožené oděvy. Nestalo se tak, přírodní kůže je nenahraditelná.

Olchon, perla BajkaluZ největšího bajkalského ostrova se stává oblíbená turistická destinace. Je to dobře?

Tisíciletá města na afrických březíchJak vypadala a fungovala města v Africe před příchodem Evropanů?

Příroda tichého severuSeverní Jutsko je místo s nejúchvatnější skandinávskou krajinou.

Rozhovor: Ladislav Zibura Píše knihy, přednáší a cestuje pěšky po vzoru dávných poutníků. Má za sebou čtyři velké poutě a připravuje se na další.

Sůl nad zlatoRakouský Hallstatt dal jméno jedné historické epoše a sůl oblasti zvané Solná komora.

Polynéská vlnaNávštěva atolu Fakarava stojí za to, obzvláště pokud máte rádi žraloky a plachtění.

Tajemství piktografického písmaHory nad čínským Li-ťiangem ukrývají skomírající, ale stále dýchající tajemství.

Tagy:

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group