ikoktejl

Koktejl
Tag: Koktejl Nalezeno 3872 výsledků.
Tag: Koktejl Řazení

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Vysoká cena

Daň za roztomilostVypadá jako plyšová hračka, a to pro outloně často znamená rozsudek smrti.

Strýček OscarLetos se posouvá udílení cen filmové akademie na první březnovou sobotu, víte proč?

Finanční evolucePeníze jsou dnes samozřejmostí. Cesta od výměny mušlí ke kreditní kartě byla ale dlouhá.

**

Lavaux – Poklad švýcarských vinařůNa břehu Ženevského jezera je nejstarší vinice ve Švýcarsku.

Něco za něcoMladí veterináři se vypravili na Galapágy, aby si užívali krás souostroví, ale také aby pomohli udržet zdejší ekosystém.

Rozhovor: Jan Svatoš„Fotografovat v Africe před sto lety znamenalo obrovsky riskovat,“ říká český filmař.

Král prérieBizoni možná získají zpět životní prostor, o který je připravilo dobývání amerického západu.

Město rybářů„Shitty hole, awful, terrible,“ tak nazývají návštěvníci město Negombo.

Konec světaKdyž matka příroda rozdávala drsnou přírodu a rozervané pobřeží skal, šla paní Bretaň dvakrát.

Polibek smrtiKonfrontace s největším jedovatým hadem světa, kobrou královskou, zanechá hluboký zážitek do konce života.

Hory v zapomněníKamerunské Adamouské pohoří dělí zemi na dvě zcela rozdílné části.

Tagy:

Třetí říše

Třetí říše

Text: Martin Dlouhý

Celá staletí se přírodovědci nemohli shodnout, co jsou houby zač a jak je klasifikovat. Nedají se považovat za rostliny, ale nehodí se ani mezi živočichy. Dokonce v hluboké minulosti se uvažovalo, jakkoliv směšné se to dnes zdá, o zařazení hub mezi minerály. Ale houby jsou živé organismy, a tak je nakonec odborníci nezařadili ani mezi faunu, ani flóru a vyčlenili jim vlastní říši Fungi.

Číst dál...

Editorial 2/2018

Editorial 2/2018

Přejít na články z Koktejlu 2/2018

Na cestě

Mám ráda ticho. Chvíli, kdy roztěkané myšlenky usednou a tělo přestane mít nutkavou touhu být jinde než tady a teď. Mám těžké kilometry v nohách a v hlavě lehko. Srdce bije jako o závod a oči se kochají patagonskou pampou. Je paradoxem, že tato pro lidské osídlení nehostinná krajina si zaslouží veškeré patetické přívlastky jako čarokrásná, dech beroucí, magická. Jaká první slova asi měl na jazyku Fernão de Magalhães, potom co proplul divokými vodami a jako první Evropan stanul u břehů dnešní jižní Patagonie? „El cóndor pasa,“ vyruší mě z rozjímání ranger národního parku a prstem ukáže nahoru na krále andské oblohy. Jako duch si plachtí na svých obrovských křídlech nad krajinou a vyhlíží, kde se mu naskytne hostina. Plazím se do kopce, kde pod skalním převisem nechali své stopy první lidé, kteří tuto nevyzpytatelnou krajinu obývali. Jejich skalní kresby jsou cestou ke kořenům člověka, jehož život tady nebyl zadarmo.

V Punta Arenas se dívám přes Magellanův průliv a v dáli vidím kousky Ohňové země. Tierra del Fuego. Jakoby dál už nic nebylo. Stojím před branami pekla nebo ráje? Zase ta nutkavá touha. Ne, tady a teď, ale dál.

Přeji vám mnoho cestovatelské inspirace s novým číslem Koktejlu.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Ke kořenům

Jediná vladařkaMarie Terezie byla jedinou ženou na českém trůnu, její cesta ke koruně nebyla vůbec jednoduchá.

Geniální flóraPro nás jsou rostliny němou součástí přírody, ovšem i ony mají svou komunikaci. Tichou, ale velmi efektivní.

Mezinárodní párPočátkem roku měl premiéru dvoudílní film Marie Terezie. V hlavních rolích se představili Vojta Kotek a Luisa-Marie Stockinger.

**

Ošlehaná větremLenka Požárová snila o návštěvě Patagonie deset let. Jaké bylo její procitnutí?

Íránský ráj vyznavačů canyoninguO kaňonu Reghez se říká, že je tím nejkrásnějším v celém Íránu.

Kolonie tkalcůNa březích říčky Soreq nedaleko Jeruzaléma každoročně vzniká společenství čítající miliardy členů.

V posteli Usaina BoltaV jamajských horách je ukrytý resort, kde s oblibou odpočívají světové celebrity. Můžete i vy!

TschäggättäNeobvyklá tradice u švýcarských horalů se dochovala až do dnešních dob.

Požehnání či prokletíČínští investoři začali v Laosu s pěstováním banánů. Místní jsou ale rozpolceni, bylo to dobře, nebo špatně?

Pravěké poklady v pouštiV libyjské poušti  se nalézají unikátní památky staré tisíce let.

Divoké srdce GabonuVládnoucí dynastie udržuje Gabon v dobře ovladatelné izolaci. Jaký tedy je?

Tagy:

Editorial 1/2018

Editorial 1/2018

Přejít na články z Koktejlu 1/2018

RESTART 2018

Leden by se mohl jmenovat „měsíc nových začátků“. Vybízí k naplnění novoročních předsevzetí, k ledu je nepošle jen ten, kdo neztrácí víru v sebe. Každý rok věří, že to dokáže. Zvítězit sám nad sebou, nad svými slabostmi, což je boj z nejtěžších. Každý leden praskají posilovny ve švech. Připomínka bramborového salátu s majonézou (plnotučnou), vanilkových rohlíčků a smažených brambůrků u televize (když těch pohádek je tolik) dokážou se svědomím pohnout. Nově příchozím hříšníkům říkají v posilovně „ledňáčci“, do února vydrží jen ti, kteří slib sobě samým mysleli vážně. Ti, kdo svůj boj vzdají bez boje nebo ho odsunou na příští rok (mohlo by to jít snáz) se mohou cítit frustrovaně. Novoroční předsevzetí by ale měla být příslibem naděje. Nechat za sebou závaží z minulého roku, zbavit se kil, dluhů nebo myšlenek brzdících náš životní restart. „Všechno je ve vaší hlavě.“ Věta, která se objevuje ve všech knihách, radících jak dosáhnout blaženosti každého dne v roce. Ladislav Zibura vykročil jako středověký poutník od prahu svého domova a šel, až došel do Říma. Zjistil, že chůze má svůj neopakovatelný půvab, že může ujít tisíce kilometrů, což ho naplňuje absolutní svobodou a tím, co považuje za nejvíce obohacující – setkáváním s lidmi. Inspirativní příběh muže, který „prostě vykročil“, najdete v tomto čísle.

Co člověka naplňuje štěstím, zaměstnává vědce z Harvardu již 75 let, po tu dobu monitorovali životy 724 lidí. Jednu skupinu tvořili absolventi Harvardovy univerzity, a druhá měla zástupce z nejchudších oblastí Bostonu. Účastníci studie prošli zdravotními testy, pohovory, rozhovory se vedly i s lidmi z jejich blízkého okolí. Výsledek? Nebyl nikterak šokující, klíčem ke štěstí jsou zdravé vztahy. Tak prosté to je.

V době sociálních sítí je ale těžké odlišovat realitu od virtuální mlhoviny. Jsou „přátelé“ přátelé? To bychom si mohli dát jako kolektivní předsevzetí pro rok 2018: pěstujme opravdová přátelství, jejichž síla není měřena počtem liků, ale počtem objetí.

Přeji šťastné vykročení do nového roku,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma - To by bodlo

Bodné zbraněŽihadlo má zpravidla každý spojené s nepříjemným bolestivým zážitkem. Jaký ale byl vývoj tohoto orgánu?

Tiší střelciObjev luku patří spolu s používáním řeči ke komunikaci, zkrocením ohně a vytvořením kola k nejvýznamnějším vynálezům lidstva.

Seychelská prádelnaNaše reportérka vyzkoušela, jak je složité založit si tajnou firmu v tropickém ráji.

**

Lázně koželuhůRaději nahá než v kožichu, hlásala před lety kampaň snažící se odložit kožené oděvy. Nestalo se tak, přírodní kůže je nenahraditelná.

Olchon, perla BajkaluZ největšího bajkalského ostrova se stává oblíbená turistická destinace. Je to dobře?

Tisíciletá města na afrických březíchJak vypadala a fungovala města v Africe před příchodem Evropanů?

Příroda tichého severuSeverní Jutsko je místo s nejúchvatnější skandinávskou krajinou.

Rozhovor: Ladislav Zibura Píše knihy, přednáší a cestuje pěšky po vzoru dávných poutníků. Má za sebou čtyři velké poutě a připravuje se na další.

Sůl nad zlatoRakouský Hallstatt dal jméno jedné historické epoše a sůl oblasti zvané Solná komora.

Polynéská vlnaNávštěva atolu Fakarava stojí za to, obzvláště pokud máte rádi žraloky a plachtění.

Tajemství piktografického písmaHory nad čínským Li-ťiangem ukrývají skomírající, ale stále dýchající tajemství.

Tagy:

Editorial 12/2017

Editorial 12/2017

Přejít na články z Koktejlu 12/2017

Dýchat dobro

Sál je zaplněný do posledního místečka. Převažují v něm Afroameričané, kteří se pro tuto událost maximálně vyfintili včetně ratolestí. Ve vzduchu visí atmosféra velkého očekávání, že se něco bude dít. Napětí rozetne hlas jako břitva, který by mohl klidně patřit Mariah Carey nebo Whitney Houston. Z publika se ozývá nadšený aplaus. Někteří zpívají, tančí a vzývají boha. Vypadají jako posedlí. Posedlí dobrem. Místo vzduchu jako bychom najednou vdechovali esenci laskavosti, úsměvů, tolerance a vzájemného respektu. Pastor nás vyzývá, abychom se otočili, pozdravili se a objali svého souseda. Otevřeli svá srdce. Na malý okamžik mám pocit, že se může dít něco tak utopického, jako je láska mezi všemi lidskými bytostmi navzdory jejich vyznání, barvě pleti, pohlaví a dalším mnoha odlišnostem, jež nás dělají jedinečnými. Gospelová bohoslužba v Harlemu pro mě byla vrcholným zážitkem, který jsem si odvezla z New Yorku, a to nejsem věřící.

Prosincové téma jsme věnovali síle, bez níž nelze zvládnout životní zkoušky. Ať už pramen své energie čerpáte v kostele, v přírodě či jinde, přeji vám, aby nikdy nevyschl.

Užijte si rok 2018 v plné síle.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – To je síla

Antény božské energiePro sikhy jsou vlasy, které si vážou do důmyslných turbanů, středobodem jejich vyznání.

Čistá vodaDálková plavkyně Abhejali Bernardová se připravuje na další extrémní výzvu. Podaří se jí dosáhnout všech sedmi cílů plaveb Ocean´s Seven?

Duchovní guruVýtvarník, hudebník, atlet, duchovní učitel a „posel světového míru“. Sri Chinmoy a jeho myšlenky posilují lidi po celém světě.

**

Muxes: Mezi tělem a dušíU Zapotéků ovládají sebevědomé ženy rodinu, obchod i okázalé fiesty.

Zelené zlatoV polovině prosince se na Jamajce koná největší festival pěstitelů marihuany.

Hledáme ztracený film, zn. hoříJan Svatoš pátral v knihovně Kongresu USA po dávno ztracených filmových materiálech.

Dívat se očima i srdcemFotoportfolio Petra Slavíka, ambasadora společnosti Nikon.

Zářivý sen dvou mužůDva lidé, dva vánoční sny. Jeden rozsvěcí svou vesnici tisíci žárovičkami, druhý jde více tradiční cestou.

Dobyvatel EldorádaDůvěrník anglické královny, spisovatel, básník, velitel, dobyvatel, mořeplavec, elegán Walter Raleigh.

Jeřábí tance na zasněženém ostrověJeřábi mandžuští jsou impozantní ptáci a jejich zásnubní tance v padajícím sněhu patří k tomu nejpoutavějšímu, co můžete v přírodě vidět.

Velkoměsto, kde lišky dávají dobrou nocLenku Požárovou Londýn přitahoval tak moc, že se v něm rozhodla žít.

Tajemní obyvateléV ochraně fauny filipínského Dinagatu se nebývalou měrou angažují vědci z České republiky.

Tváří v tvářCesta po Etiopii přinesla jedno zajímavé překvapení, důvěrné setkání s divokou hyenou.

Tagy:

Editorial 11/2017

Editorial 11/2017

Přejít na články z Koktejlu 11/2017

Zdivočelá země

Víme o sobě. Já a srna. Oblíbila si okolí naší chaty, kde to má z nějakého důvodu stejně ráda jako já. Často tuhle štíhlonohou krasavici proklínám. To když se lopotím na zahradě, pleju, sázím a těším se na rozkvetlé plody své práce, na všechny ty růže, jiřiny a zvonky… Jenže sotva se objeví květy, ukáže se i srna a jejich ozdoby je bez milosti zbaví. A pak je tu pan krtek. Nevím, proč si vybral svůj podzemní obývák na tom jediném místě na zahradě, kde jsem se rozhodla mít květinový záhon. Letos už mi svitla jiskřička naděje, že se odstěhoval, ale nikoliv, vypadá to na trvalého rezidenta. A když se náhodou stane, že na mém bývalém květinovém záhoně něco zbyde, nastoupí slimáci a zůstane po nich jen oslizlá stopa. Jenže pak začne pršet a člověk jen zírá, kolik vyleze dalších sousedů. Bydlí u nás i slepýši a žáby. Sem tam se objeví plachý mlok skvrnitý, který na trávě svítí jako diamant. Jak mě upozornila pětiletá dcera, musím si dávat při sekání trávy pozor, abych tyhle tvorečky neporanila. Je to jako na houpačce. Nemám radost, když se divočáci rozvalí na trávníku a nechají po sobě spoušť. A mám radost, když vidím srnu s mládětem  schovanou ve vysoké trávě, kde se cítí bezpečně.

Pochopila jsem jedno, že zahrada nepatří mně, jsem tam jen v laskavém pronájmu. Rezignací na krtince, rozrytou trávu a oholenou zeleň jsem se osvobodila. Příroda tu není pro nás, to my jsme její součástí. Téma tohoto čísla je věnováno džungli. Dobrá zpráva, na Zemi je stále místo, které by mohlo být předobrazem ráje – gabonský prales. Kéž bychom k němu přistoupili jako k pokladnici, která se nesmí vykrást, ale uchovat jako klenot pro další pokolení. 

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – V džungli světa

Poslední rájNaše spolupracovnice Adriena Vyzulová našla v Gabonu magický prales. Vypadá jako ten z digitálního světa stvořeného Jamesem Cameronem pro film Avatar.

Mrtví jako živíV horských pralesích Jižního Sulawesi praktikují Torajové bizarní rituály „čištění mrtvol“.

Městská džungleKdyž se řekne mufloni, divočáci, vzácné přírodní ekosystémy… Napadne vás město Praha?

**

Sobí národMarco Polo kdysi popsal na svých cestách národ jezdící na jelenech, dnes víme, že šlo o soby a lid Cátanů.

Albánie plná překvapeníRodinná dovolená u Jadranu zní jako koncentrovaná nuda, ovšem ne v albánském podání.

Velká země s velkým srdcemCestování po Kolumbii bez časového plánu je nejlepší možnou variantou, jak si ji užít.

Asijský drakKorejský ostrov Čedžu byl pro svou krásu zapsán mezi novodobých sedm přírodních divů světa.

Měděné eldorádoProspektoři na Aljašce si zprvu mysleli, že vidí louky. Nakonec se ukázalo, že jde o měděné útesy.

Rozhovor: Ludmila ZemanováDcera fenomenálního filmaře Karla Zemana se úspěšně vydala ve stopách svého otce.

Fenomén IslandMagický ostrov si našeho známého cestovatele Jiřího Kolbabu získával postupně. Nakonec jeho kouzlu podlehl.

Zlatý králLvíček zlatý je malá, roztomilá a vtipná opička, najít ji v pralese Brazílie je ale náročný úkol.

Rohatí zápasníci stále žijíCamargue je oblast milovníků zvířat, dokonce ani při býčích zápasech zde neteče krev.

Tagy:

Editorial 10/2017

Editorial 10/2017

Přejít na články z Koktejl 10/2017

Nohama na zemi a hlavou v oblacích

Granado, ty město prastarých krás,tvoje kouzlo lákalo staletí a vábí mne zas,píseň tvá dnes jako dřív nás svádí,píseň tvou již dávno v duši mám,zas slyším jásat a hrát.

Naskakujeme mi v hlavě text známé písně, zatímco se proplétám uličkami, jež mě dovedou k pevnosti Alhambra (arabský výraz pro červenou), krásné připomínky z dob, kdy Andalusie patřila maurským vládcům. Nejhezčí pohled na „Rudý hrad“ je z vrcholku Albaicín, na vyhlídce se tlačí turisté toužící ukořistit ty nejlepší záběry středověkého komplexu paláců a pevností. Do štěbetání ve všech možných jazycích se linou libé tóny kytary. To hraje parta hippíků v naději, že návštěvníci rozněžnělí pohledem na dokonalé lidské dílo upustí nějaký ten chlup a podpoří tak jejich svobodomyslnou životní pouť. Granada je sice střediskem ekonomicky nejchudší provincie Španělska, její energie je ovšem k nezaplacení. Ve čtvrti Sacromonte se mi zrychluje tep. V této části města tradičně obývané španělskými gitanos se vám dostane životního zážitku. Podupávání, zpěv a kastaněty… Flamenco na vás dolehne v plné síle. Opouštím jeskyni, kde představení probíhalo, venku se zatím spustil prudký liják. Sundavám si boty. Je příjemné dotýkat se nohama země a přitom mít hlavu v oblacích. Srdce ale běží jako o závod. Lovím v paměti, jak že ta oslavná píseň o Granadě pokračuje…

Jsi krásná, když měsíc se prochází nocí, Granado,jsi krásná jak dívka, jež houpá se v bocích, Granado,noc utápí se v číši a kytary slyší, kdo vášeň chce znát.

V tomto čísle najdete reportáž z vášnivé Andalusie a další inspirativní čtení na dlouhé podzimní večery.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Proti proudu

Japonky na lovuPopulace stárne, venkov se zmenšuje a společenská tabu padají. Kdo by si pomyslel, že si japonští farmáři boudou jednou najímat ženy k odstřelu zvěře?

Oslavy slunceProvinční město San Juan v Argentině byste mohli snadno minout, byla by to ale škoda ve chvíli, kdy ožije Oslavami slunce.

Po stopách Astrid LindgrenovéVětšina zná Astrid jako slavnou autorku dětské literatury. Byla ale také aktivistkou bojující za práva dětí a ochranu zvířat.

**

Horkokrevná AndalusieV tomto kraji máte poslední šanci poznat nefalšovaný cikánský temperament.

Zátoka plameňákůNádherní dlouhonozí ptáci k vám v této namibijské zátoce přijdou na dosah ruky.

Chuťová extázeVietnamci jsou jídlem posedlí a v Hanoji vás čeká jeden z nejlepších gastronomických zážitků na světě.

RoatánJeden z nejkrásnějších ostrovů světa najdete v Karibském moři.

Rozhovor: Emil BočekDruhá světová válka dala vzniknout mnoha hrdinům. Jedním z nich je i poslední žijící český stíhač RAF.

Pustina přírodní i uměláZelená poušť je v této africké oblasti sice původní, ale člověk hned poblíž vytváří další.

Pozdravy z RuskaPavel Svoboda projel transsibiřskou magistrálou Rusko, stavil se na skok i v Mongolsku, a hlavně vše obrazově zdokumentoval.

Zvíře z jiné dobyO záchranu populace sajgy mongolské se snaží ochranářských projekt Zoo Praha.

Amerika v době vepřovicovéIndiáni nežili jen v týpí… A v takových pueblech žijí stále.

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Nová dimenze

Kakaová spásaFilipínský ostrov Samar se stále vzpamatovává z příchodu tajfunu Jolanda. Postavit se na nohy místním pomáhají i Češi.

Kupředu do minulostiOd září umožňuje virtuální prohlídka nahlédnout i do nepřístupných či dnes už neexistujících míst Pražského hradu.

Za intimitu se lidé nemusejí stydětAnna Marešová se zařadila mezi úspěšné české designérky, jedním z jejich počinů jsou i intimní pomůcky.

**

Běda mužům, kterým žena vládne?Zhruba milion Khásíů preferuje dcery oproti synům. Děti se jmenují po matkách a majetek vlastní ženy.

Za humny je poušťDávní pánové Sahary nelpějí na majetku, zděné domy jsou pro ně hroby živých.

Pomatená výprava duchůFranklinova výprava měla být triumfem britského námořnictva, bohužel se stal pravý opak.

Destinace požitkářůČínské Čcheng-tu nabízí od všeho něco, zkrátka nemůžete šlápnout vedle.

Rakiura: Krajina pod zářícím nebemNový Zéland netvoří jen dva, ale rovnou tři hlavní ostrovy. Na ten nejmenší se ale občas zapomíná.

Léčba včelouV Pásmu Gazy je kvalitní lékařská péče nedostupná, a tak musejí nastupovat alternativy.

Sloni bez hranicLidé rádi hlídají své hranice, ale pro slony jsou to jen zbytečné překážky.

Tajemná země sýraV Turecku je město Kars na severovýchodě země synonymem pro konec světa.

Zažít dánské hyggeAarhus je evropským hlavním městem kultury pro letošní rok. Pojďte s námi na prohlídku.

Tagy:

Editorial 9/2017

Editorial 9/2017

Přejít na články z Koktejlu 9/2017

Za poklady blízkými i vzdálenými

Měsíc obklopený hvězdami osvětluje i zemi pod mýma nohama. Kam oko dohlédne, vine se jen písečný koberec, který jako by nikde nezačínal a nikde nekončil. Magickou chvíli podkresluje zpěv beduínů. Jak může panovat život a radost na tak zdánlivě nehostinném místě? V egyptské poušti se mi vybavuje úryvek z románu Alchymista o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem. Paulo Coelho, jenž se nechal inspirovat středověkou arabskou sbírkou pohádek Tisíc a jedna noc, ve svém nejslavnějším díle píše:„Ukaž mi život v poušti,“ řekl Alchymista. Jen ten, kdo najde život, může nalézat poklady. Vydali se po písčinách ještě ozařováni měsícem. – Nevím, jestli se mi podaří najít život v poušti, – dumal Santiago, – ještě se tu nevyznám. Nejraději by se otočil a řekl to Alchymistovi, ale měl z něho strach. Dojeli ke kamenitému místu, kde předtím uviděl krahujce; teď tu panovalo jen ticho a vítr. „Neumím najít v poušti život,“ řekl Santiago. „Vím, že tu je, ale najít jej neumím.“ „Život přitahuje život, odpověděl Alchymista.“

Pro Tuaregy, jeden z berberských národů, je poušť jediným dobrým místem k životu. Symbolem svobody, která pro ně představuje nejvyšší hodnotu. O majetek nestojí. Chtějí vlastnit jen to, co se vejde na hřbet velblouda. Kritické sucho ale dohnalo i tyto svobodomyslné kočovníky, aby se usadili v oázách a pěstovali datlové palmy. V tomto čísle najdete reportáž od Jitky Soukopové, odbornice na pravěké saharské umění z alžírského Djanet, kde se pod navátým pískem ukrývají archeologické poklady světového významu.

A našel svůj poklad i Coelhův pastýř? „Povedu tě pouští, řekl Alchymista.“ „Chci zůstat v oáze,“ namítl Santiago. „Už jsem našel Fátimu. Ta je pro mě cennější než poklad…

Možná ale pastýř přece jen oázu opustil a nechal se vést k naplnění svého osobního příběhu mezi zrnky písku.

Přeji hodně štěstí na vaší cestě za poklady,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Volná láska v království žen

Volná láska v království žen

Do světa matriarchátu se vypravila Kateřina Karásková

Mosuové, patrně nejromantičtější etnikum na světě, vyznávají jen lásku a potěšení. Neznají žárlivost. Mohou mít tolik milenců a milenek, kolik jen chtějí, aniž by se museli oženit či vdát. Děti vždy náleží ženě a její rodině. Tradiční role otce neexistuje. Vítejte u jezera Lugu, domova poslední opravdové matriarchální kultury, proslavené tradicí navštěvujícího manželství,“ hlásá v čínštině a angličtině plechová tabule s mapkou jezera. Skupina čínských turistů na ni zírá, jako kdyby skutečně dosáhli země zaslíbené nevázané lásce, a teď tak úplně nevěděli, jak s tím naložit. Jehličnatým lesíkem projdeme k dřevěné platformě. Otevře se nám výhled na překrásné jezero uhnízděné mezi horami. Nacházíme se ve výšce 2685 metrů, na deštivé straně Himálaje. Slunce na chviličku vychází a zabarvuje jezero do měňavě tyrkysové barvy. Tak rychle, jak se objevilo, slunce zase mizí, a jezero znovu získává magický stříbřitý lesk. Začínám chápat, proč tohle odlehlé království žen tak uchvacuje celou generaci čínských turistů. Nádherná scenerie a svěží horský vzduch omámí smysly snad každého návštěvníka. Mosuové si reputaci svůdného a vášnivého národa budují od nepaměti. Podle legendy iniciovala tradici „navštěvujícího manželství“, v mosujštině tisese, Gemu, jejich nejoslavovanější bohyně, patronka lásky a krásy. Na mosujskou prostopášnost poukazovali nejen čínští císařští úředníci, ale také cestovatelé a dobrodruzi. Slavný rakousko-americký objevitel Joseph Rock označil ve čtyřicátých letech 20. století mosujské mravy za pochybné. Jeho současník, ruský orientalista Peter Goullart, pro změnu vylíčil Mosujky jako krásné, vysoké a svůdné ženy s atraktivními tvářemi a dobře zformovanými těly, které myslely jen na to, jak svést co nejvíce mužů.

Číst dál...

Editorial 7-8/2017

Editorial 7-8/2017

Přejít na články z Koktejlu 7-8/2017

Mýdlová radost

Slunce se ztrácí za obzorem a na Tenerife, v turistickém kotlíku plném národností, je tato chvíle příslibem dlouhé noci naplněné veselím. Na promenádě posedávají Afričanky v barevných šatech, tyto ženy původem ze Senegalu svými hbitými prsty splétají titěrné copánky, jimž mnohé návštěvnice ostrova nemohou odolat. Hlouček dětí pozoruje pouliční umělce. Bublináři dávají capartům do rukou jednoduché náčiní, aby samy vytvořily tuhle prchavou krásu. Nohama čvachtají v mydlinkové směsi a smějí se na celé kolo. Místo zaplavila čirá radost. Když bublinářka dává dítěti instrukce, jak na to, slyším v její angličtině slovanský akcent. Že by Slovenka? Ptám se a dozvídám se, že je z České republiky, vysokoškolská studentka, momentálně „on the road“. Představuje mi svého španělského přítele a chlapíka, s nímž se během svého kanárského dobrodružství seznámili, a který je přizval k bublinaření. Jsou tady tři týdny, kam pojedou dál? To se uvidí. Jejich život je otevřená kniha.

Téma letního vydání magazínu Koktejl jsme věnovali fenoménu 21. století. Digitálnímu nomádství. Co si pod tím představit? Jednoduchou věc: nežijeme proto, abychom jen pracovali, ale pracujeme tak, abychom mohli naplno žít. Mít radost z toho, co je tady a teď a třeba úplně nevědět, co bude zítra. Nechat vesmír dělat svoji práci a nechat se překvapit. Novými lidmi, zážitky a zkušenostmi. Digitální nomád je doma kdekoliv a kanceláří mu díky sofistikovaným technologiím může být celý svět. Jistě, tímto způsobem nelze vykonávat každou profesi. Pokud si ale odstraníme bloky v hlavě, proč to nelze, zjistíme, že možná nejtěžší je rozhodnout se, že takto opravdu chceme žít. V tomto čísle najdete inspirativní příběhy lidí, kteří se po cestě moderního kočovníka již vydali.

Spolu s redakcí vám přeji krásné letní dny nabité pozitivní energií.

PS: Víte, že na Tenerife je kromě nejvyšší hory Španělska také vavřínový prales, kde si mezi několikametrovými kapradinami budete připadat jako na expedici do pravěku? Reportáž najdete v tomto čísle.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Kočovníci 21. století

1700 km Šrí Lankou v tuktukuExpedici tuktukem chtěla Lucie Radová zkusit již loni. Letos ji zrealizovala a zjistila, že jde o skoro nezničitelný stroj.

Digitální nomádi Již dávno není nutné sedět mezi čtyřmi zdmi a dělat kancelářskou práci od osmi do čtyř. Je doba nezávislosti.

Rozhovor: Pavel Draštík„Nesbírejte věci, ale zážitky,“ říká Pavel Draštík, který zvolil život v dodávce, práci v cestovním ruchu a surfování v severských mořích.

**

Velká vlaková vášeň v OceániiŽeleznice je obvykle to poslední, co si cestovatelé spojují s Oceánií. Byla by ale chyba se jí vážně nezabývat.

Prales, dřina, opiumNenechte se zlákat výlety pro turisty a pojďte s námi do pralesa, kde místní stále věří v sílu přírody.

Kajakem po AmazonceMatěj Balga sám a na vlastní pěst cestuje Jižní Amerikou. Na kole nebo třeba na kajaku.

Oázy velkoměstaLondýňané jsou na své parky a zahrady náležitě pyšní. Zjistěte s námi proč.

Pod hladinouNahlédněte do vodních hlubin i mělčin s účastníky každoroční soutěže o nejlepšího podvodního fotografa.

Torajové: Pohřební rituályPověsti o krvavých pohřebních rituálech sahají daleko za hranice ostrova Sulawesi.

Plavání s divokými delfínyPlavat s hravými delfíny v teplých tyrkysových vodách? Výborný lék na duši!

Nepotřebujeme váš světDžaravové jsou poslední přímí potomci prvních moderních lidí, kteří opustili Afriku a vydali se do Asie.

Poslední svobodníTurkický kmen Kaškajů již více než půl století odolává vládním tlakům na modernizaci či normalizaci.

Tagy:

Editorial 6/2017

Editorial 6/2017

Přejít na kompletní přehled článků v čísle

Manuál po život

Pestrobarevné vlaječky jsou zavěšené na zdi. Na každém praporku je vepsána moudrost a k ní domalovaný obrázek. Zastavím se a čtu, z řetězu slov si skládám vlastní životní desatero.

Žij naplno, jako v ráji na zemi. Dívej se, pravda je vidět z mnoha úhlů pohledu. Užívej si, co děláš, dělej rád. Vytvářej pro radost z tvoření. Prožívej krásu přítomnosti. Žij svůj sen, pro který ses narodil. Zpívej, jako by tě nikdo neposlouchal. Naslouchej, abys víc věděl a rozuměl. Miluj v dobrém i zlém. Směj se, až tě budou bolet tváře.

Do místnosti se přikradl zvonivý smích. Myšlenky tížící mou hlavu odehnal do kouta. Po chvíli se objevují usměvavé tváře, vidím čirou radost ze života. Právě z téhle chvíle, kdy jsme na světě. Jsem snad v buddhistickém chrámu? Nikoliv. Byli to mniši, kteří rozvěsili vlaječky vědění tak, aby je žádný návštěvník nemohl minout? Ne. Jsem v mateřské školce a utvrzuji se v myšlence, že jsme to my, kdo by se měl učit od dětí. Prázdniny před námi jsou ideální příležitostí k zábavě i k naslouchání. Užijte si léta naplno až tam, kam vás vaše cesty dovedou.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Indiánské léto

Princezna mýtů zbavenáLetos uplynulo 400 let od smrti Pocahontas. Pátrali jsme po osudech této indiánské dívky.

Okima, náčelník KikapúAneb jak se český cestovatel Miloslav Stingl stal čestným náčelníkem amerického kmene indiánů.

Zašlá slávaNejlepší snímky amerických indiánů pořídil Edward S. Curtis. Jak moc jsou ale věrohodné?

**

Město mnoha vrstevChcete pochopit asijský hospodářský zázrak? Vydejte se do thajského Bangkoku.

Lidé přicházející z peklaŽivot ve slumech jamajského Kingstonu je neustálý boj na hranici života a smrti.

Mitumbwi – lodě s příběhemJak pomoct tanzanským rybářům? Můžete si třeba koupit loď, kterou vlastnoručně vydlabali.

V království street fooduPalermo už není jen rejdištěm mafie, ale také oblíbenou destinací milovníků dobrých jídel.

Rozhovor: Michal Šesták„Na hrady kultura patří,“ říká pořadatel hudebního festivalu Hrady CZ.

Zemí štěstí (bez příkras)Bhútán se drží své uzavřenosti před vnějším světem a zřejmě ví, co dělá.

Malvínská hnízdiště Falklandy, zvané též Malvíny, jsou drsnou zemí, která láká ornitology z celého světa k pozorování zdejších ptačích druhů.

Odtajněný Gurjev-20Bývalé utajené centrum sovětského jaderného programu dnes vidí naději v ekoturismu.

Tagy:

Editorial 5/2017

Editorial 5/2017

Přejít na články z Koktejlu 5/2017

Cesty příběhů a příběhy cest

Na cestách se stane ledacos. Můžete někoho potkat nebo si někdo či něco najde vás. Inspirace, myšlenka, poznání… Mě si takto chytil nápis na pamětní desce v Kyjovském údolí, kde bylo napsáno: „Koho neosloví láska k domovu, kdo necítí se být jí posílen, kdo pro ni v srdci nemá prostoru, zdá se mi Bohem opuštěn.“ Až později jsem zjistila, že tato krásná slova jsou spojena s tragickým příběhem bratří Bienertových, vzdělaných sudetských Němců, které kromě sourozeneckého pouta pojila láska k turistice a Šluknovsku. Po druhé světové válce směl v Čechách zůstat jen František a Eduard byl vypovězen. Osudu se ale vzepřel, z transportu uprchl a léta se skrýval na půdě svého domu, kde žil spolu s bratrem a sestrou. Upnul se k četbě a studiu vlastivědných knih, své znalosti pak předával bratrovi, který vedl turistický kroužek. Další osudová rána tentokrát kladivem přišla 16. září 1990, kdy bratry brutálně zavraždil recidivista. Cesta se uzavřela, ale odkaz bratrů Bienertových přetrval.

Cesty jsou protkány příběhy. Mohou být klikaté, rovné, příkré nebo vůbec nemusejí být. Prozatím. V Himálajích se k nevoli mnohých pravověrných cestovatelů nyní budují cesty i tam, kde by vůbec neměly být, protože s komfortem dostupnosti zmizí kouzlo zapomenutého ráje. Světa, do něhož prcháme, abychom si od vymožeností civilizace oddychli, ale jen na chvíli, protože pak se vrátíme zpět ke svým iPhonům, pračkám a mikrovlnkám. Ke všem těm věcem, které dělají náš život tady tak pohodlný. Každý si ale chce život ulehčit včetně obyvatel Himálaje a my to musíme přijmout, protože na této cestě nejsme sami (reportáž o proměnách himálajských cest od Ivana Breziny si přečtete v tomto čísle).

Mějte oči a srdce otevřené nejen na cestách.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group