ikoktejl

Koktejl
Tag: Koktejl Nalezeno 3872 výsledků.
Tag: Koktejl Řazení

Adolf Born: Díky Habsburkům jsme se stali centrem Evropy

Adolf Born: Díky Habsburkům jsme se stali centrem Evropy

Ptal se Rostislav J. Pech, foto: Martin Dlouhý

Geniální výtvarník, kreslíř, ilustrátor, animátor, katolík, vitální vypravěč, provokatér, moralista a především monarchista. Nehledejte u něj politickou korektnost, ale spíše pořádnou porci humoru. To vše je Adolf Born.

Habsburkové jsou vaším nejoblíbenějším panovnickým rodem. Je náhoda, že jste si oblíbil jednoho z prvních a jednoho z posledních, císaře Rudolfa II. a Františka Josefa I.?Je pravda, že u Rudolfa to není díky tomu, že byl Habsburk. Za jeho vlády, jako za našeho jediného panovníka, se Praha stala mekou umění, a přišli sem umělci jako třeba Arcimboldo. Nebo Rudolf někde objevil obraz od Dürera, koupil ho a nechal dovézt do Prahy. Je ze všech panovníků jediný, u kterého umění jednoznačně hrálo prim. Františka Josefa zase beru proto, že jsme se za něj stali centrem Evropy.

Číst dál...

Editorial 5/2016

Editorial 5/2016

Přejít na články z Koktejlu 5/2016

Česká nit

V New Yorku nastupuji do výtahu a rychlým tempem se vydávám do xtého patra mrakodrapu. Ve výškách si nelibuji, ale někdy je třeba uzemnit své fobie. „Za chvíli už musíme narazit na nebe,“ neodpouštím si poznámku, kterou šeptám kamarádce stojící opodál. Ve výtahu s námi jedou další čtyři lidé. Jeden z nich s americkým výrazem věčně spokojeného optimisty ke mně přistupuje a povídá: „Hello. Ty z Czech Republic. Já žít na chvíle v Olomouc. Krásný city. Jako ve fairy tale. V pohádka.“ Načež se ozve italský pár se slovy: „Repubblica Ceca? Sí. Praga. Che bella cittá.“ A začali básnit o Praze a o mostě, který nechal postavit jistý Karel, a než to dořekli, vystoupili jsme v patře, z něhož byl výhled hodný bohů. Z ptačí perspektivy se mi zdá, že se svět zmenšuje a s ním všechny zdánlivě neřešitelné situace. Neony na okolních budovách divoce blikají, jako bychom byli součástí nějakého spektáklu. Je fajn být na chvíli divákem a pozorovat to lidské hemžení pod námi. Kam se všichni ženeme a proč? Je čas vrátit se na zem. Výtah nás rychlým tempem veze dolů. Italové zatím prohledávají fotografie ve svém mobilu. Žena jménem Chiara mi vítězoslavně ukazuje snímek, kde stojí na Karlově mostě. „Ponte Carlo. Che bello.“ A s tím jsme se rozloučili.

Karel IV. by byl asi potěšen, jak významnou stopu zanechal a že jeho dílo i dnes spojuje národy, jež na sebe narazí třeba na jiném kontinentě. Letos uplyne 700 let od jeho narození a téma tohoto čísla jsme věnovali především postavě Karla IV., největšího Čecha, jenž by se podle historiků sám Čechem nenazval. Považoval se za otce svých národů a dalo by se říci, že smýšlel jako moderní Evropan.

Karel IV. se narodil 14. května, v máji, čase lásky. Užijte si ho a nezapomeňte na prvomájové políbení.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Čest vyvoleným

Slasti a strasti Otce vlastiKarel IV. velice dbal na to, aby jeho obraz v dějinách byl jen ten nejlepší. Ovšem nikdo není dokonalý.

S Bushem a spol. na přechoduV dakotském Rapid City můžete poznat všechny americké prezidenty a zároveň pobýt na čerstvém vzduchu.

Mořský amazonský pralesBěžnému turistovi Raja Ampat nic moc nenabídne, ale pro milovníky přírody a potápění je to hotový ráj.

Odsouzenci civilizaceZ mírumilovných Sanů se za posledních pár desítek let stali vlivem civilizace úplně jiní lidé.

Rozhovor: Josef FulkaJosef Fulka ml. vidí význam klonování v záchraně vymírajících druhů.

Itálie na divokoTři měsíce Itálií na kole? Proč ne. Apeninský poloostrov, jak jej neznáte.

V opičím městěÚsloví být drzý jako opice dostává v thajském Lopburi úplně jiný rozměr.

PohlcenýIndický trh vtáhne a nepustí. Co prodavač, to fascinující příběh, který by vydal na celou knihu.

Kdopak to mluví?Čím to je, že papoušci dokážou tak skvěle napodobit lidskou řeč? Podívali jsme se jim na jazyk.

Když se řekne MelakaMěsto v Malajsii, které je považováno za jedno z nejkrásnějších v jihovýchodní Asii.

Tagy:

Editorial 4/2016

Editorial 4/2016

Přejít na články z Koktejlu 4/2016

Když nemůžeš, přidej

Jsem v Dolomitech. Horští vůdci naplánovali bella passegiatta. Už bych měla vědět, že člověk nemá věřit horalům, když s úsměvem na rtech slibují procházku. Cílem je horská chata, k níž musíme dojít, či spíše se probrodit mohutnou vrstvou prašanu. Vzpomínám na svoje trekové hole zavřené v komoře. Nohy bořím do stop, které přede mnou nechává polský kolega. Průvodci slibovali krásné počasí. Nelhali. Slunce se mi opírá do zad, nebe je modré jak z reklamy. Funím. Už nemůžu. V duchu si opakuji Zátopkovo heslo: „Když nemůžeš, přidej.“ Snažím se. Přede mnou se pomalu rýsuje střecha refugia. Raduji se zbytečně, to není náš cíl. Ten náš leží výš. Samozřejmě. Nabírám dech a lezu dál. Už jsem skoro tam. Kdyby se sbíraly medaile, moje by byla bronzová, vavříny přede mnou by dostali polští sousedé. Odměna za snahu je sladká. Před chatou se ve sněhu chladí láhve prosecca, které je takovým místním šampaňským. A jak mi bylo řečeno, je dobré ho konzumovat k snídani, obědu i večeři... Na stole je připravena sušená šunka, sýry a další pochutiny. Dolce vita. Italové umí žít zjevně kdekoliv. Se skleničkou šumivého vína si vychutnávám panoramata. Únava se mění v radost. Cestou zpátky je mi hej, Dolomity mě nabily optimismem, probudily k životu.

Životabudiče jsou také tématem tohoto čísla. Někdo se nabíjí kávou, energetickými nápoji nebo dobrým skutkem. Spolehlivým nabíječem je příroda, dokud jí to nezačneme našimi zásahy kazit, a samozřejmě láska.

Přeji vám krásné jaro a hodně sil.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Životabudič

Den na plantážiDlouhá léta byla brazilská káva synonymem kvality. Jaké je to ale přímo tam, kde se sklízí?

Nakopávač číslo jednaJak je možné, že káva probudí mozek? Pojďme se na to podívat z hlediska chemie.

Lekce mezi banánovníkyRadka Myšková má Mexiko ráda a ono má rádo ji. Možná i proto, že zde působila jako dobrovolná učitelka angličtiny.

 

Utajená krása KambodžeSkoro každý cestovatel tam byl, ale málokdo ji skutečně procestoval.

Mýtus o vahineLodní deníky prvních průzkumníků Pacifiku květnatě popisovaly tahitské ženy. Na jejich kráse se moc nezměnilo.

Nadpozemské AltiplanoBarvy, tvary i vzdálenosti nabírají na této bolivijské plošině zcela nový rozměr.

V horách Černé zahradyOdvěké místo střetů dvou malých národů Náhorní Karabach odhaluje svoji krásu.

Ztracená civilizaceLidé civilizace Caral byli velice vyspělí. Podívejte se, jak se završil jejich osud.

Rozhovor: Arnošt GoldflamNavzdory své nenápadnosti je renesančním člověkem.

Za šimpanzi do KibaleUnikátní program v ugandském národním parku vám umožní strávit se šimpanzi celý den v pralese.

Vlčí hlídkyNa území Česka se vrací velké šelmy, člověk se bude muset naučit s nimi žít.

Ve stínu JannuProjděte se s námi Nepálem ve stínu nejvyšších hor světa a poznejte místní obyvatelstvo.

Tagy:

Editorial 3/2016

Editorial 3/2016

Přejít na články z Koktejlu 3/2016

Ministryně štěstí

Pokud je štěstí „muška jenom zlatá“, pak se v Dubaji rozhodli, že nic neponechají náhodě a že si ji pěkně chytí do síťky. V rámci vládních reforem vytvořil vládce tohoto pohádkově bohatého emirátu, šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum speciální post ministra štěstí a do funkce jmenoval ženu. Ohood Al Roumi, ředitelka kanceláře premiéra bude vedle této agendy zároveň usilovat o spokojenost občanů. „Národní štěstí není přání. Vládní plány, projekty a programy budou fungovat k jeho dosažení,“ nechal se slyšet osvícený vládce. Že by peníze nakonec opravdu nebyly všechno? Anebo platí, že „štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš…“?

Hledání štěstí neboli životního uspokojení je asi denním bojem každého z nás. Kupujeme si knihy obsahující zaručené návody „jak na to“ a nejlépe v co nejkratší časové lhůtě, protože ani se štěstím nelze otálet. A tak nás štěstí často míjí, i když projde kolem, protože si ho nezasloužíme, když primárně nezměníme sebe a svoje postoje ke světu a sobě samým. Na nástěnce v redakci máme pro výstrahu pověšený citát dalajlamy: „Jestliže si myslíš, že všechno je chyba někoho jiného, budeš se hodně trápit. Když si ale uvědomíš, že všechno vychází z tebe, nalezneš obojí, radost i mír.“

A možná, že nejvíc jasno v tom mají děti nezatížené filozofickými pravdami a životními zkušenostmi, které člověku často pokřivují zrcadlo, kdysi poskládané z ideálů. „Co je to maminko štěstí?“ zeptala se mě ani ne čtyřletá dcera poté, co jsme si přečetly pohádku o jeho hledání, které pro hlavního hrdinu dopadlo zaplať bůh dobře. „To je, když jsi moc spokojená,“ odpovídám té zvídavé dušičce. „Jako když jdeme do zoo?“ „Ano, Sofi, třeba když jdeme do zoo,“ přitakávám dceři, které se rozzářily oči a začala jedním dechem chrlit: „Anebo na zmrzlinu, na bruslení, na pohádku, na hřiště, když pečeme cukroví nebo velikonočního beránka…“ A o tom to možná je. Štěstí jsou drobné korálky radostí. Umíte pojmenovat a posbírat ty svoje?

Kdo hledá, ten prý najde. Ať to vyjde i vám.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Na horké půdě

Mezi sopečnými bombamiNa Kamčatce to vře díky výjimečné hustotě vulkánů, kterých je tu téměř dvě stě. Láva proměňuje krajinu dle své libosti.

Radioaktivní bábuškyUkrajinský Černobyl připomíná zónu duchů. Navzdory vysokému stupni radioaktivity, zde žije asi sto babiček.

Sopečné lázněPonořte se do horkých japonských pramenů onsenů.

 

Karneval po kanárskuRio zná každý, ale Tenerife? Karneval na Kanárských ostrovech byste neměli minout!

Zakletý čarodějV Jižní a Střední Americe žije podivuhodný tvor se srostlou čelistí, mravenečník.

Vzduch za všechny penízeLyžařská metropole Švýcarska začínala jako léčebna pro nemocné tuberkulózou.

Rozhovor: Manon OssevoortManon měla kdysi bláznivý nápad dojet z Evropy až na jižní pól. Tento sen si nakonec splnila.

Po stopách ZarathuštryZoroastriánství je jedním z nejstarších náboženství světa. Pátrali jsme po jeho kořenech.

Rezavé pohřebištěKde končí lodě vyřazené z provozu? Na plážích jižní Asie…

Dny v Me’a Še’arimProniknout do komunity ultraortodoxních Židů v Izraeli není jednoduchý úkol.

Královny opylovacích trikůKvěty orchidejí patří k tomu nejzajímavějšímu, co příroda vytvořila.

Niemeyerova vlnaOscar Niemeyer postavil brazilskou metropoli a byl doslova národním hrdinou.

Tagy:

Editorial 2/2016

Editorial 2/2016

Přejít na obsah čísla 2/2016

Štafeta dobra

Ve víru negativních zpráv člověka stále více těší hřejivé lidské příběhy. A i když bychom mohli lehce propadnout beznaději, že dobro již došlo, není to tak. Metál dobroty by si zasloužila japonská železniční společnost, která denně dojíždí do vzdálené stanice Kami–Širataki, aby svezla jediného pasažéra. Místní holčičku, která by bez tohoto vlakového spojení nemohla navštěvovat školu. Vlak pro ni přijíždí každý školní den v 7:04 a v 17:08 ji odváží zpět, a bude to tak dělat do 26. března, kdy dívce školní docházka skončí. Pak se železniční stanice Kami–Širataki uzavře, jak se mělo stát již před třemi lety. Když ale železniční společnost zjistila, že by tímto krokem dívku odřízla od školy, rozhodla se stanici udržet, dokud to bude její výuka vyžadovat. Ekonomicky to asi nebyl správný krok, jeho lidskou hodnotu ale nelze vyčíslit.

Před Vánoci jsme s dcerou vzaly lucerničku a vyrazily na vlakové nádraží, aby nám skauti zapálili svíčku světlem z Betléma. Chtěly jsme toto poselství dobra předat a jako světlonoši jsme ho nesly dál… Ještě nikdy jsem si nedávala takový pozor, aby mi nezhasla svíčka. Zazvonil mi telefon. Na displeji se objevilo jméno kamaráda. Na druhé straně mluvila paní, že někdo ztratil telefon a že mu ho chce odevzdat. Poděkovala jsem za její laskavost a začala shánět svého kamaráda. Paní „andělka“ mu telefon odvezla, peníze za benzín nepřijala a nálezné nechtěla.

Jdu vynést odpadky a na popelnici leží balíček s doklady. Mám pocit, že bych něco měla udělat, ale… venku hustě sněží, silnice kloužou, nechce se mi. Pak si vzpomenu na „andělku“, zlomím v sobě všechnu nechuť a vyrazím na policejní stanici, překvapení policisté se usmějí, poděkují a doklady dopraví tomu, komu patří. Mám radost, štafeta dobra se nesmí zpřetrhat.

Přeji vám hodně dobrých andělů ve vašem okolí, je jich třeba.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Z lásky

Vysněné líbánkyCesta na nějaký malý ostrov s bílou pláží byl snem, který se splnil.

Vodní manželstvíPokud manželka chodí pro vodu a v okolí je vody málo, co uděláte?

Sdílené prostoryChalupaření není oblíbené pouze u nás, ale také u Islanďanů.

Královnin pramenAmazonka, největší a nejdelší tok světa, dlouho skrývala své velké tajemství.

Vládci vzduchuKaždý pátý savec této planety létá na blanitých netopýřích křídlech.

Mezi pavími lidmiJezídi prchající z Iráku nacházejí azyl mezi svými souvěrci v Arménii. Jaké je to setkání?

Šprýmující démoniV maďarském Moháči si připomínají historické vyhnání Turků z města svérázným způsobem.

Z jeskyní až do nebesO Číně by se dalo hovořit jako o zemi klášterů. Vybrali jsme čtyři, které rozhodně stojí za návštěvu!

Spojenectví nomádůJen tak se sebrat, věci naložit na koně a vyjet vstříc dálavám. Bláznivý sen? Pro někoho realita!

Božský slibV bavorském Oberammergau mají už skoro půl tisíciletí dlouhou tradici pašijových her.

Rozhovor: Hynek KmoníčekEvropa už dávno není centrem světa, říká budoucí velvyslanec v USA.

Zámek nad jezeremMůže se proměnit sen malé dívky ve skutečnost? A mohou takové sny být dva?

Kamenná galerieRock art, skalní kresby, najdeme po celém světě. My jsme je obdivovali v parku Matopos.

Tagy:

Editorial 1/2016

Editorial 1/2016

Přejít na články z Koktejlu 1/2016

Srdeční záležitost

Často mi lidé pokládají otázku: „A kde se vám nejvíce líbilo?“ Jednoduchá otázka a složitá odpověď, alespoň pro mě. Mám zvolit Island? Taiwan? Anebo snad Chile? Jak srovnávat nesrovnatelné? Na cestování mě baví pestrost, jedinečnost každého místa a kultury. Nemám jednoho cestovatelského vítěze, ale mnoho favoritů, kteří úspěšně atakují slabiny mého srdce. Takovým místem je i Velikonoční ostrov. Tolik literatury jsem si přečetla o jeho historii a všech menších i větších záhadách a teoriích, jež jsou s ním spojeny. A stejně jsem se nestačila divit, kolik věcí jsem neobsáhla, neboť Rapa Nui je životní badatelskou výzvou. Rozplést hádanky ostrova proslaveného sochami moai se snažili mnozí, k nejznámějším jménům patří Thor Heyerdahl a Čech Pavel Pavel. Přicházejí další vědci i amatéři, kteří chtějí světu objasnit způsob, jakým Rapanujci transportovali tunové sochy na kilometry daleko a to za pomoci primitivních nástrojů. Prokáže se aktuální hypotéza místního archeologa Sergia Rapy? A bude model jeho těžkotonážní moai po ostrově skutečně „chodit“? To se ukáže při chystaném pokusu, podrobnosti vám ale přinášíme již teď v reportáži, kterou najdete v tomto vydání.

Možná si ostrov své největší tajemství uchová a možná to bude dobře, protože nejsmutnější by bylo, kdybychom už neměli nad čím žasnout a co objevovat.

Přeji vám krásný rok 2016 a s ním i splněné (nejen) cestovatelské sny.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma - Za císaře pána

Město vonící kávouTerst býval největším přístavem Rakouska-Uherska a kromě zboží tudy prošla řada pozoruhodných lidí.

Rozhovor: Adolf BornDíky Habsburkům jsme se stali centrem Evropy.

Císařova image udávala trendyCharakteristické licousy Františka Josefa I. napodobovalo jeho přičinlivé úřednictvo po celém mocnářství.

 

Záhadní kutošiV subsaharské Africe žije záhadná živá fosilie, o které toho stále více nevíme, než víme. Hrabáč.

Karibik pravý a návykovýJak vypadá Dominikánská republika, když zamíříte mimo resorty a projdete ji po svém?

Buddha a jeho duchovéV Myanmě je Buddha doslova všudypřítomný. Se všedními starostmi ale pomáhají duchové nátové.

Legendy a realitaJak byly dopravovány sochy moai na Velikonočním ostrově? Archeolog Rapi to zjistil.

Poutníkem v AltajiŘetězce hor tvoří přirozenou hranici mezi vyprahlou mongolskou stepí a vlhkou sibiřskou tajgou.

Masajská odyseaNeobyčejný projekt slovenské fotografky spojuje Masaje s lidmi celého světa.

Delikatesní AlentejoOchutnejte s námi gurmánské perly Portugalska, stojí za to.

25 let pod hladinouKdysi vyhlášené argentinské letovisko zaplavila na dlouhých 25 let slaná voda. Dočká se znovuzrození?

Karavana tradicUzbekistán se udržuje v částečné izolaci. Bojí se jeho obyvatelé, že přijdou o své kořeny?

Tagy:

Editorial 12/2015

Editorial 12/2015

Přejít na články z Koktejlu 12/2015

Člověk člověku… beránkem?

Vůně Vánoc je ve vzduchu. Sofinka mě uprosila, abych se s ní po stopadesáté podívala na Lásku rohatou, rezignuji a usínám s pohádkově vyčištěnou hlavou. Ráno telefon. Maminka: „Slyšela jsi, co se stalo v Paříži? Pusť si televizi!“ Z pohádky rovnou do hororového rána. Mrtví, ranění, krev, panika, hon na teroristy… Přepínám z jednoho kanálu na druhý, dobré zprávy zjevně došly. Sofinka stojí v pyžamku před televizí, v ruce drží plyšáka a ptá se mě, co se stalo? „Někteří lidé jsou zlí a dělají ostatním špatné věci,“ snažím se vysvětlit situaci ani ne čtyřleté dceři. „A proč je dělají?“ nenechá se odbýt. „Protože nás nemají rádi.“ „A proč…?“ I na prostou otázku je někdy těžké najít prostou odpověď.

Dívám se na Facebook a mám pocit, že se brodím bahnem zloby, zášti a negace, slušnost se stává cizím pojmem, virtuální svět, v němž si každý může nasadit fiktivní masku, dává různým individuím křídla a odvahu, jež jim v reálném životě chybí. Modli se za Paříž, vykřikují jedni. A proč se nemodlíš za Bejrút, tam taky teroristi zavraždili spoustu civilistů, ale koho to zajímá? Indonésie je v plamenech! Právě zažíváme největší ekologickou katastrofu 21. století, lidi jsou v pekle, živočišné druhy vymírají, proč se média tváří, že je to okrajová zpráva? Nechci zápolit o nejkatastrofálnější katastrofu. Odhlašuji se.

A modlím se. Kéž bychom jako lidstvo nepřišli o srdce a o rozum. Nejlépe to vystihl filmový Švejk, když pod palbou děl pravil: „Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!“ Svatá pravda.

Mějte krásný advent a nedovolte nikomu a ničemu, aby vám ho pokazil.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

TémaV prachu dějin

Pohřbeni za živaRoku 79 po Kristu pohřbil Vesuv celé město Pompeje, Koktejl přináší nejnovější poznatky archeologů.

Tajný kabinetArchitekt Fontana objevil v Pompejích fresky dokazující, že žádné sexuální radovánky nebyly obyvatelům města cizí.

Angelo SolimanKomorník z Afriky, porcelánová postava, svobodný zednář, dobrá partie na ženění, a nakonec i muzejní exponát.

 

O krásné zemi bez autKubu každý zná. Nebo ne? Libor Budinský se rozhodl projet ji na kole.

Výbušná VirungaV národním parku Virunga najdete esenci afrických deštných pralesů – sopky, pralesy i gorily.

Silvestr v zemi vycházejícího slunceJaponci neslaví vánoční svátky, nejsou křesťané. Zato příchod nového roku má opravdu grády.

Pohádka tisíce a jedné nociMěsto Dubaj působí jako do reality se zhmotňující fata morgana v poušti.

Pod ořechovou korunouVíte, že se vlašské ořechy rozšířily do světa z Kyrgyzstánu? Podívali jsme se k jejich kořenům.

Medvědí mýtyLaická veřejnost si představuje medvěda jako zabijáka, který nedělá nic jiného, než čeká na svou oběť z řad turistů.

Rozhovor: Leon McCarronNeměl práci, a tak ho napadlo procestovat svět. A nelituje!

Nejlepší z nejlepšíchV prestižní mezinárodní soutěži o nejlepšího fotografa divočiny Wildlife Photographer of the Year uspěl mladý Čech.

Dračí horyPohled na nádherné dravce v krásném prostředí se nikdy neokouká.

Tagy:

Editorial 11/2015

Editorial 11/2015

Přejít na kompletní obsah Koktejlu 11/2015

Příběhy dušičkové

Když jsem byla malá, ráda jsem podnikala výlety se strejdou Pavlem. Byl originál, což se projevovalo i tím, že jsme v rámci našich vycházek několikrát zabrousili také na hřbitov. U hrobů jsme zapalovali svíčky, kytkám doplňovali vodu a tu a tam oprášili zanedbaný náhrobek za laskavého přihlížení nebožtíků z černobílých fotografií. Naše dušičkové výpravy se mi silně vtiskly do paměti. Nevím, jestli ze strejdovy strany šlo o pokus, jak dítě v praxi seznámit s lidskou smrtelností, řadu věcí jsem si ale začala uvědomovat… Hřbitov pro mě byl místem ticha, kde odpočívají babičky, dědové a pradědové a my je tam chodíme navštěvovat a postarat se o jejich příbytek. Později pro mě hřbitov představoval unikátní sbírku lidských příběhů, z nichž mnohé by neměly být zapomenuty. Pokud se tak stane, je to selhání smrtelníků. Pro zajímavost, třetinu uren si v České republice nikdo nevyzvedne, což je fakt, který šokoval naše sousedy z katolického Polska. Znamená to snad, že nemáme rádi naše předky nebo to odráží postoj českého neznaboha, pro kterého lidská pouť kremací končí? Na Taiwanu jsem viděla pragmatický přístup k posmrtnému životu. Pozůstalí nakupují papírové miniaturky běžného zboží jako jsou pračky, mikrovlnky a podobně a ty pak v chrámech spálí a tímto způsobem je pošlou nebožtíkům, aby na druhém břehu nestrádali. Pálí se i papírové peníze. Jak se dočtete v tomto čísle, ve Vietnamu také na předcích nešetří, vidět to můžete na hřbitově, který je přehlídkou okázalosti a uměleckých výstřelků, zároveň je zajímavou architektonickou studií. Nepostarat se o nebožtíka je ve vietnamské kultuře považováno za nestoudné. My jsme se v rámci našeho dušičkového tématu vypravili na bohnický hřbitov, jestli jste se dosud nebáli, vězte, že začít věřit na duchy, není obtížné.

Mějte krásný listopad špatnému počasí navzdory,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Ztracené duše

Město duchůNebožtíkům ve Vietnamu je hej. Na hřbitově v An Bangu se pozůstalí předhánějí, čí hrobka bude výstavnější.

Hagen undergroundLom Amerika vždy lákal dobrodruhy. Důvodem byly zpravidla pověsti o tajemném přízraku ze štol.

Hřbitov bláznůI šílenci a vrazi bývali někde pohřbíváni, jedním takovým místem je hřbitov v Bohnicích.

Mrazivé srdceTrek kolem islandského ledovce Vatnajökull je jen pro ty nejnáročnější cestovatele.

Expedice Teistpidi SaaremaaSeverní vítr je krutý, o tom se přesvědčili účastníci expedice v Pobaltí.

Pohostinní ApataniOslava se zabíjačkou prasete není ryze českou záležitostí, v Indii si obdobnou tradici užívají také.

Živelná DžajmaNa jedné z větví hedvábné cesty narazíme na bazar ve městě Oš. Procházka po něm je vskutku tělo na tělo.

Golfo di NapoliOstrovy v Neapolském zálivu jsou sice každý jiný, ale pokaždé skvělý tip na dovolenou.

Měsíční RuwenzoriVýprava do tohoto afrického pohoří je jako cesta do pravěku.

Kolumbie za volantemChcete poznat nějakou zemi? Projeďte ji po svých! V Kolumbii to ale nebude žádnou závratnou rychlostí.

Neobyčejní lidéHledáte-li něco skutečného, musíte mezi každodenní radosti a strasti běžných lidí.

Prach a ledRežisér Jan Svatoš se stal na 24 hodin členem protipytlácké patroly a natáčel sloní sirotky.

Tagy:

Editorial 10/2015

Editorial 10/2015

Přejít na články z Koktejlu 10/2015

Útěk do divočiny

Každé mrazivé ráno nastartoval Mike svou loď, abychom se plavili krajinou ticha. Divočinou, kde člověk není pánem a kde mu od nepaměti jen pokora a zdravý rozum pomáhají přežít. Do té doby jsem nevěděla, jak moc mám ticho ráda. Žádná zbytečná slova. Cítím, jak mi z hlavy mizí myšlenky, které ji dosud zaměstnávaly, a duše ožívá. Vaše pravé JÁ. Pod nánosy každodenních starostí jako kdybyste na něj zapomněli. Tady na Aljašce, na ostrově Kodiak, kde si medvědi dávají dobrou noc, o něm ale víte a máte na něj čas. Čtrnáct dní bez mobilu a internetu, zmizet z virtuální reality do skutečného světa, kde přežití nesouvisí s počtem liků na vašem profilu.

„Ježišmarjá!“ vykřiknu. Někdy by se člověk neměl ohlížet. Kdybych to neudělala, neviděla bych grizzlyho, který si jen několik metrů od nás škrábal svůj hnědý hřbet o kmen stromu. Celou dobu byl poblíž. Na Aljašce jsem pochopila, že divočina vám neodhalí to, co nechce, a to, že jste slepí, i když vidíte. V tom šoku jsem zapomněla na všechna pravidla, která je vhodné dodržovat při kontaktu s touto šelmou, jak nás instruoval průvodce. Hlavně neutíkat a nepanikařit! V případě, že se ocitnete v blízkosti huňatého obra, je ale snadné a krajně nebezpečné na teorii zapomenout. Chvílemi jsem si připadala jako v Jurském parku, některé přírodní scenerie působily apokalypticky. Reálný svět a reálné prožitky. Každá chvíle tady měla svůj smysl. Odjíždíme. Zapnula jsem si mobil. Píp. Píp. Valí se na mě vzkazy, úkoly… Část mých myšlenek ale stále pluje krajinou ticha, k blízkým setkáním s tvory, kteří umějí být neviditelní.

Přeji vám krásný říjen, s očima a srdcem otevřeným,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Zas a znovu

Gladiátoři a pach krveKdyž dnes vyrazí lidé do cirkusu, jistě nezažijí to, co v dobách starověkého Říma.

Od plechovky k hrnciIndičtí kočovníci zrecyklují vaše nádobí na počkání.

Uvnitř KKKRasistická organizace Ku-klux-klan vznikla před 150 lety. Existuje stále?

 

Blízká setkáníUkázka z nové knihy fotografa divoké přírody Petra Slavíka.

Těžba s příchutí kokyExtrémně náročnou práci v bolivijském dole je možné vykonávat jen za použití tradičních indiánských povzbuzovadel.

Veteráni i nová gardaUdrží se subkultura hippie při životě, nebo bude převálcována konzumní společností?

Rozhovor: Steve McCurry„Fotografie má sílu vtisknout se do vašeho vědomí,“ říká jeden z nejlepších fotografů světa.

Město Bible a metropole hříchuIzrael je země rozkročená mezi dvěma světy. Který je vám bližší?

Trhající se zeměNa východě Afriky vzniká nový kontinent. Jaké to je v místě, kde se země trhá na dvě půlky?

Na vlně odvahyPátrali jsme po dramatickém osudu spisovatele Otakara Batličky. Kolik toho doopravdy prožil?

Pikantnosti tajinůOchutnejte s námi úžasné delikatesy marocké kuchyně vyznačující se perfektním kořením.

Kult candombléLodě plné afrických otroků nevezly do Brazílie jen pomocnou sílu, ale i záhadami opředenou šamanskou kulturu.

Tagy:

Editorial 9/2015

Editorial 9/2015

Přejít na články z Koktejlu 9/2015

Nálady matky přírody

„Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme…,“ přehrává se mi v autě stále dokola CD s dceřinými písničkami. Zní to trochu jako špatný vtip, protože venku teploty atakují osmatřicítku a na déšť to zdaleka nevypadá. Ti, kteří se těšili na pěkné domácí léto u českého rybníka už brblají, že toho tepla je letos nějak moc. Zemědělci pláčou nad ztracenou úrodou, zahrádkáři nemají čím zalívat a starostové některých obcí již vyhlásili zákaz napouštění bazénů. Obyčejná voda najednou přestala být samozřejmostí. Média píší o katastrofálním suchu a prý bude hůř. Teploty se zvýší a s nimi počet lidí na planetě, kteří půjdou tam, kde najdou vodu. Podle údajů OSN žije na Zemi zhruba miliarda lidí bez přístupu k nezávadné pitné vodě.

O pár dní později leje jako z konve. Vyprahlá země nasává proudy vody. Dívám se z okna na Labe, které opět začíná připomínat řeku. Kamenité ostrůvky mizí pod vodní hladinou, tam kde se včera dalo přejít suchou nohou, už je mokro. Od posledních povodní, které jsme na nábřeží pocítili navzdory protipovodňové stěně, mi pohled na dlouhotrvající déšť nedělá dobře. Přiznám se, že polosuché koryto mě naplňuje větším klidem, i když to jistě není optimální stav. Kdo nezažil povodně, nepochopí. Voda je rychlý živel, sucho zase plíživá pohroma. Kéž by se planeta dostala do rovnováhy a to nejen z hlediska klimatu.

Mějte krásný barevný podzim, a pokud možno, bez nemilých extrémů

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Na houby

Třetí říšeCelá staletí se přírodovědci nemohli shodnout jak klasifikovat houby, a tak jim vyčlenili po fauně a floře vlastní říši, Fungi.

Lovci lanýžůLanýže jsou po kaviáru nejdražší pochutinou, kterou člověk konzumuje.

Abstinující cukroholikMají farmaceutické společnosti rády naše nemoci? Jsou lidské neřesti dobrým byznysem pro velké koncerny?

---Syrová kráskaV Patagonii slova prostor, čas a divočina nabírají zcela jiný význam.

Lev z GiruLva indického najdete ve volné přírodě už jen na jednom místě na světě.

O mlynáři a čarovné mociNejznámějším pohádkovým mlýnem je nejspíš ten Dolský, jeho historie však již pohádková moc není.

Podivuhodný KukenánKaždé místo světa má nějaký genius loci, fotograf Tomáš Míček ho hledal na tajemné stolové hoře Kukenán.

V houslovém leseHluboko v italských lesích roste to nejzvučnější dřevo. Pro svět ho odhalil Antonio Stradivari.

Lekce divokostiNávrat divokých koní do divoké přírody okolo Milovic je světovým unikátem.

Na miskách vahHledači zlata a diamantů v Sieře Leone bojují o své vlastní přežití.

Staré tradice, nové pastvinyPouť za novými pastvinami je pro portugalské venkovany vlastně dovolenou.

Tagy:

Žraločí giganti

Žraločí giganti

Text: Alena Talafúsová

Spielbergovy Čelisti daly žralokům nálepku krvelačných zabijáků a navzdory osvětě se stále ne úplně daří ji sejmout. Steven Spielberg je geniální filmař, stejně jako platí, že žralok velrybí, největší svého druhu, je krotký jako beránek, i když je dlouhý jako lokomotiva.

Číst dál...

Tagy:

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group