ikoktejl

Koktejl
Tag: Koktejl Nalezeno 3877 výsledků.
Tag: Koktejl Řazení

Editorial 10/2015

Editorial 10/2015

Přejít na články z Koktejlu 10/2015

Útěk do divočiny

Každé mrazivé ráno nastartoval Mike svou loď, abychom se plavili krajinou ticha. Divočinou, kde člověk není pánem a kde mu od nepaměti jen pokora a zdravý rozum pomáhají přežít. Do té doby jsem nevěděla, jak moc mám ticho ráda. Žádná zbytečná slova. Cítím, jak mi z hlavy mizí myšlenky, které ji dosud zaměstnávaly, a duše ožívá. Vaše pravé JÁ. Pod nánosy každodenních starostí jako kdybyste na něj zapomněli. Tady na Aljašce, na ostrově Kodiak, kde si medvědi dávají dobrou noc, o něm ale víte a máte na něj čas. Čtrnáct dní bez mobilu a internetu, zmizet z virtuální reality do skutečného světa, kde přežití nesouvisí s počtem liků na vašem profilu.

„Ježišmarjá!“ vykřiknu. Někdy by se člověk neměl ohlížet. Kdybych to neudělala, neviděla bych grizzlyho, který si jen několik metrů od nás škrábal svůj hnědý hřbet o kmen stromu. Celou dobu byl poblíž. Na Aljašce jsem pochopila, že divočina vám neodhalí to, co nechce, a to, že jste slepí, i když vidíte. V tom šoku jsem zapomněla na všechna pravidla, která je vhodné dodržovat při kontaktu s touto šelmou, jak nás instruoval průvodce. Hlavně neutíkat a nepanikařit! V případě, že se ocitnete v blízkosti huňatého obra, je ale snadné a krajně nebezpečné na teorii zapomenout. Chvílemi jsem si připadala jako v Jurském parku, některé přírodní scenerie působily apokalypticky. Reálný svět a reálné prožitky. Každá chvíle tady měla svůj smysl. Odjíždíme. Zapnula jsem si mobil. Píp. Píp. Valí se na mě vzkazy, úkoly… Část mých myšlenek ale stále pluje krajinou ticha, k blízkým setkáním s tvory, kteří umějí být neviditelní.

Přeji vám krásný říjen, s očima a srdcem otevřeným,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Zas a znovu

Gladiátoři a pach krveKdyž dnes vyrazí lidé do cirkusu, jistě nezažijí to, co v dobách starověkého Říma.

Od plechovky k hrnciIndičtí kočovníci zrecyklují vaše nádobí na počkání.

Uvnitř KKKRasistická organizace Ku-klux-klan vznikla před 150 lety. Existuje stále?

 

Blízká setkáníUkázka z nové knihy fotografa divoké přírody Petra Slavíka.

Těžba s příchutí kokyExtrémně náročnou práci v bolivijském dole je možné vykonávat jen za použití tradičních indiánských povzbuzovadel.

Veteráni i nová gardaUdrží se subkultura hippie při životě, nebo bude převálcována konzumní společností?

Rozhovor: Steve McCurry„Fotografie má sílu vtisknout se do vašeho vědomí,“ říká jeden z nejlepších fotografů světa.

Město Bible a metropole hříchuIzrael je země rozkročená mezi dvěma světy. Který je vám bližší?

Trhající se zeměNa východě Afriky vzniká nový kontinent. Jaké to je v místě, kde se země trhá na dvě půlky?

Na vlně odvahyPátrali jsme po dramatickém osudu spisovatele Otakara Batličky. Kolik toho doopravdy prožil?

Pikantnosti tajinůOchutnejte s námi úžasné delikatesy marocké kuchyně vyznačující se perfektním kořením.

Kult candombléLodě plné afrických otroků nevezly do Brazílie jen pomocnou sílu, ale i záhadami opředenou šamanskou kulturu.

Tagy:

Editorial 9/2015

Editorial 9/2015

Přejít na články z Koktejlu 9/2015

Nálady matky přírody

„Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme…,“ přehrává se mi v autě stále dokola CD s dceřinými písničkami. Zní to trochu jako špatný vtip, protože venku teploty atakují osmatřicítku a na déšť to zdaleka nevypadá. Ti, kteří se těšili na pěkné domácí léto u českého rybníka už brblají, že toho tepla je letos nějak moc. Zemědělci pláčou nad ztracenou úrodou, zahrádkáři nemají čím zalívat a starostové některých obcí již vyhlásili zákaz napouštění bazénů. Obyčejná voda najednou přestala být samozřejmostí. Média píší o katastrofálním suchu a prý bude hůř. Teploty se zvýší a s nimi počet lidí na planetě, kteří půjdou tam, kde najdou vodu. Podle údajů OSN žije na Zemi zhruba miliarda lidí bez přístupu k nezávadné pitné vodě.

O pár dní později leje jako z konve. Vyprahlá země nasává proudy vody. Dívám se z okna na Labe, které opět začíná připomínat řeku. Kamenité ostrůvky mizí pod vodní hladinou, tam kde se včera dalo přejít suchou nohou, už je mokro. Od posledních povodní, které jsme na nábřeží pocítili navzdory protipovodňové stěně, mi pohled na dlouhotrvající déšť nedělá dobře. Přiznám se, že polosuché koryto mě naplňuje větším klidem, i když to jistě není optimální stav. Kdo nezažil povodně, nepochopí. Voda je rychlý živel, sucho zase plíživá pohroma. Kéž by se planeta dostala do rovnováhy a to nejen z hlediska klimatu.

Mějte krásný barevný podzim, a pokud možno, bez nemilých extrémů

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Na houby

Třetí říšeCelá staletí se přírodovědci nemohli shodnout jak klasifikovat houby, a tak jim vyčlenili po fauně a floře vlastní říši, Fungi.

Lovci lanýžůLanýže jsou po kaviáru nejdražší pochutinou, kterou člověk konzumuje.

Abstinující cukroholikMají farmaceutické společnosti rády naše nemoci? Jsou lidské neřesti dobrým byznysem pro velké koncerny?

---Syrová kráskaV Patagonii slova prostor, čas a divočina nabírají zcela jiný význam.

Lev z GiruLva indického najdete ve volné přírodě už jen na jednom místě na světě.

O mlynáři a čarovné mociNejznámějším pohádkovým mlýnem je nejspíš ten Dolský, jeho historie však již pohádková moc není.

Podivuhodný KukenánKaždé místo světa má nějaký genius loci, fotograf Tomáš Míček ho hledal na tajemné stolové hoře Kukenán.

V houslovém leseHluboko v italských lesích roste to nejzvučnější dřevo. Pro svět ho odhalil Antonio Stradivari.

Lekce divokostiNávrat divokých koní do divoké přírody okolo Milovic je světovým unikátem.

Na miskách vahHledači zlata a diamantů v Sieře Leone bojují o své vlastní přežití.

Staré tradice, nové pastvinyPouť za novými pastvinami je pro portugalské venkovany vlastně dovolenou.

Tagy:

Žraločí giganti

Žraločí giganti

Text: Alena Talafúsová

Spielbergovy Čelisti daly žralokům nálepku krvelačných zabijáků a navzdory osvětě se stále ne úplně daří ji sejmout. Steven Spielberg je geniální filmař, stejně jako platí, že žralok velrybí, největší svého druhu, je krotký jako beránek, i když je dlouhý jako lokomotiva.

Číst dál...

Tagy:

Editorial 7-8/2015

Editorial 7-8/2015

Přejít na články z Koktejlu 7-8/2015

Voda nad zlato

„Maminko, napustíš mi ten bazén?“ Připomíná mi dcera (už od března) můj slib, že až bude venku opravdu teplo, dostane ven bazének s Krtečkem. A protože červnové slunce pálí už dostatečně, nemohu jinak. Chodím s konvemi tam a zpátky, přičemž Sofinka pokaždé pronese: „Eštěěěě!“ A tak se tahám s vodou dál, protože co by člověk neudělal pro dětské štěstí? Voda je zjevně pořád stejná zábava a nic na tom nezměnil ani věk sofistikovaných technologií.

V bohaté Kalifornii teď mají jiné starosti. Zemi sužuje sucho, které je letos na rekordní úrovni, a tak guvernér Jerry Brown nařídil vodou šetřit – její spotřeba se má snížit až o třetinu. Dobrovolníci převážejí lososy, protože řeky vyschly, farmáři s těžkým srdcem sledují svá uschlá pole, hotely čelí novým přísným pravidlům ohledně praní ložního prádla, obsluha v restauraci vám automaticky nepřinese sklenici vody, pokud si o ni výslovně nepožádáte… Dosud nejpřísnější restrikce v historii „zlatého státu“ se týkají všech jeho obyvatel, ale v nejbohatší čtvrti Los Angeles jakoby o nové vyhlášce neslyšeli. Celebrity dál zavlažují své trávníky a snímky jejich šťavnatých zelených pozemků kontrastujících s vyprahlou zemí jsou alarmující. Pokuta ve výši deseti tisíc dolarů je na rozdíl od běžných Kaliforňanů nestraší a z ostudy kabát asi také ne.

Morová rána dopadla také na Severní Koreu, kde panuje největší sucho za posledních sto let. Postižené jsou hlavně oblasti, kde se pěstuje rýže, která se bez dostatku vody neobejde. Již teď je jasné, že produkce klesne o třetinu. Země trpí nedostatkem potravin, každé třetí dítě do pěti let je podvyživené.

Letošní výstava Expo se věnovala ožahavým tématům, kterým někteří obyvatelé Země již musejí čelit – jak nakrmit planetu a jak zacházet se zdroji energie? Aktuální reportáž z Milána najdete v tomto čísle.

Přeji vám krásné léto a ať vás voda netrápí,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

 

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Pod parou

150 let na vlnáchJeden a půl století jsou tu s námi lodě pražské paroplavby. Jaké byly začátky?

Pražský kontradmirálŠtěpán Rusňák se do své role velitele flotily parníků vžil dokonale.

Káva s párouSen o oslavě narozenin na vysloužilém nádraží skončil kavárenskou činností.

Velká voda„Ubohé Niagáry,“ povzdechla si údajně první dáma USA Eleanor Rooseveltová, když poprvé uviděla vodopády Iguaçu.

Pulsující AhmadábádIndický hospodářský zázrak i rodiště Mahátmy Gándhího, to je největší město indického státu Gudžarát.

Tajemství ztraceného voskuDávní obyvatelé Mexika dokázali vyrábět překrásné šperky technikou ztraceného vosku.

Zlatá zeměBrunejský sultán točí miliardy v obchodě s ropou, jeho lid díky tomu neplatí daně, školy ani zdravotnictví. A to je k nezaplacení.

Proklatý ďábelNejlepší rodeo na Novém Zélandu hledejte ve městě Wanaka na Jižním ostrově.

Mamma MiaProžijte prázdniny v Řecku v rytmu skupiny ABBA!

Rozhovor: Jaroslav FlegrSvou teorií zamrzlé evoluce opravuje Darwina, vyvrací Dawkinse, zkoumá toxoplasmózu a možná bude nositelem Nobelovy ceny.

Archa světel a stínůJan Svatoš se vydal do nitra Afriky po stopách cestovatelů Martina a Osy Johnsonových.

Tagy:

Editorial 6/2015

Editorial 6/2015

Přejít na články z Koktejlu 6/2015

Zelená síla

Pokaždé když se dívám na zfilmovanou Babičku Boženy Němcové, mám slzu u oka při scéně, kde se kácí strom a s ním symbolicky odchází i žena představující nejvyšší lidské dobro… Dojímám se stále dokola, jednak proto, že mám ráda tuto klasiku (v naší domácí knihovně má své čestné místo), a jednak proto, že je mi líto každého poraženého velikána – v tomto případě stromu. Jako by s ním odcházel i kus naší vlastní historie.

Nejsem nikterak morbidní, ale zaujal mě projekt Capsula Mundi navržený italskými designery Annou Citelli a Raoulem Bretzelem, který přináší originální způsob, jak si dopomoci k zelenějšímu a snad i duchovnějšímu světu. Řešením je ekologické pohřbívání. Tělo nebožtíka se uloží ve fetální poloze, tedy jako před svým zrozením do schránky připomínající vejce, jako semínko se uloží do země a nad něj se vysadí strom. Nutno říci, že tento projekt je zatím ve stadiu vize, protože italská legislativa takový způsob pohřbívání nedovoluje. Designéři se ale nevzdávají, založili asociaci v naději, že se jim podaří zlomit staré zákony. Pokud by k tomu došlo, pomníčkové hřbitovy by se mohly proměnit v zelené parky, v nichž by naši předci žili svým způsobem dál.

V tomto čísle najdete reportáž z Nigérie, kde se odlesňuje takovou rychlostí, jako by místní už nikdy nechtěli vidět živý strom. Kořeny problému leží hluboko v této lidnaté africké zemi, která má bohatá naleziště ropy a zemního plynu, a přesto zde má přístup k elektrické energii sotva polovina populace. A tak kácejí, protože musejí.

Často si vzpomenu na Velikonoční ostrov, kde domorodci kvůli přemisťování soch moai káceli urputně stromy a nevšimli, že se zbavili posledního dřeva, z něhož by si postavili loď a mohli si tak zajistit potravu. Průvodce Yoyo nám při pohledu na vulkán Rano Raraku, kde gigantické monolity vznikaly, prozradil: „Každý rok sem chodím se synem a zasadíme strom. Učím ho, že každý poražený kus musí přírodě vrátit, jinak bychom mohli dopadnout jako kdysi dávno naši předci.“

Mějte krásný červen a objímejte stromy (doporučeno devíti z deseti dendrologů :)).

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Tesáno do kamene

Skálopevná víraDo nepřístupných skal jsou vytesány kostely na severu Etiopie.

První mezi svýmiZimbabwská vesnice Tengenenge je proslulá svou sochařskou komunitou.

Panenská středozeměHornické vesničky v rozpáleném australském Outbacku se zdají být nehostinné. Opak je pravdou.

 

Mistři rituálu tsantsaObčas je možno zaslechnout frázi, že má někdo z něčeho velkou hlavu, u Šuárů to ale rozhodně nebude.

Soud nad tsantsouNa zmenšené a vypreparované hlavičky narazilo i známé cestovatelské duo Hanzelka – Zikmund.

Radostná nejistotaMyanma se otevírá světu. Ustojí nápor západních hodnot?

Ztracený potomek králeVydejte se s námi po pokrevní linii Přemyslovců, kterou nám na základní škole zatajili.

Jen to nejlepšíKaždý rok firma SONY pořádá největší fotografickou soutěž světa. Prohlédněte si tvorbu finalistů.

Když se kácí les…V Nigérii nemá více jak polovina obyvatel přístup k moderním zdrojům energie.

Rozhovor: Jan SvatošČeský dokumentarista nastavuje svým spoluobčanům zrcadlo. Jaký je náš vztah k divočině?

Rozeklaný HuayhuashVysokohorský trek v Andách je skutečnou zkouškou lidských možností.

Bezstarostná jízdaVzít skútr, vyrazit na silnici a jen tak se kochat krajinou. To na Šrí Lance udělal Tomáš Petr.

Tagy:

Editorial 5/2015

Editorial 5/2015

Přejít na články z Koktejlu 5/2015

Pod hvězdami

Slova své modlitby šeptal do písku, přesto vyznání určená bohu jemně doléhala i k mým uším. Ticho. Klid a mír. Ve své duši i všude kolem. Hvězdy na nebi byly svědkem mého zastavení kdesi v egyptské poušti. Noc byla chladná, a tak s povděkem přijímám nabídnutou deku. Pohostinnost se cení.

„Vyrazíme,“ zavelel řidič Omar k odjezdu zpět do civilizace a vytrhl mě z rozjímání. Návštěva u beduínů utekla neuvěřitelně rychle. Myslím na dívku, která si do šátku sbalila nejnutnější a odešla porodit dostatečně daleko mimo zraky své vesnice. Další den se její muž půjde podívat na výsledek bolavé dřiny, kterou ženy podstupují od nepaměti, aby se mohl nadýchnout nový život. Potkala jsem děti, které se dorozumívaly posunky a skřeky, jejichž skrytému významu rozuměli jen zasvěcení. Hluchoněmí potomci pouště.

Nikdo přesně neví, kolik beduínů dnes po Sinajském poloostrově kočuje. Pojem státní hranice je pro ně nepochopitelný a mnohdy neznámý. Jsou svobodní, i když také na ně dolehl soumrak 21. století a musejí se živit, jak se dnes dá. Třeba poblíž turistických letovisek nechat za poplatek cizince nahlédnout do svých životů. Přesto mám pocit, že vidím jen závoj, kulisy jakéhosi představení „o životě beduína“, ale dveře do zákulisí mají zůstat zavřené.

Než nastoupím do džípu, ještě se podívám na oblohu osvícenou drahokamy hvězd. Jeden zrovna padá.

Přeji vám květen plný lásky, ať jsou vám hvězdy nakloněny.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Na mušceKřivoklátská škodnáLesy kolem hradu Křivoklátu byly skutečným rájem pytláků.Účtování po mexickuBoj s narkomafií si v posledních letech vyžádal desetitisíce obětí.Rozhovor: Paul Rusesabagina„Nestrčím hlavu do lví tlamy,“ říká člověk, který zachránil ve Rwandě stovky lidí před smrtí.

Kam ani Alláh nechodíHledáte dokonalou pustinu? Žhavým kandidátem by mohla být poušť Rub al-Chálí.

Zelenou zemí na zelenouČtyři provincie na severu Španělska nabízejí hromadu neobyčejných zážitků.

(Polo)opičí dovolenáNárodní park Tangkoko na indonéském ostrově Sulawesi je domovem ohrožených druhu opic i poloopic.

Moravská AmazonieNaše země je kouzelná i v tom, že se zde dají navštívit i místa připomínající území jiných světadílů.

Nejlepší přívlastekPozorování orlů v divoké přírodě je fascinující zážitek. A co teprve na konci zimy u ostrova Hokkaidó.

Belgická lekceCo takhle přestat pít náš národní nápoj po litrech, ale začít si jej skutečně vychutnávat?

Rozpálený rájHedvábná cesta vedla i přes nejteplejší místa planety, v Číně by bez oázy Turfan patrně skončila.

Za kulatý zas kulatý…Potřeba peněz je stará jako lidstvo samo. Vydejte se s námi na cestu časem.

Ukradené tajemstvíPostup výroby kaučuku měl zůstat utajen, trestem za vyzrazení byla smrt. Přesto se ho nepodařilo uhlídat.

Tagy:

Editorial 4/2015

Editorial 4/2015

Přejít na články z Koktejlu 4/2015

Papírová vůně vzpomínek

Bylo mi třináct, když v dubnu roku 1992 vyšlo první číslo Koktejlu. Teď by se slušelo napsat, že mě již jako mladou dívku zaujal tento perspektivní titul, z jehož obsahu přímo sršela dravost a ambice jeho zakladatelů… Nebudu vám lhát. Měla jsem jiné starosti, i když vůně časopisů mi byla blízká od dětství. Vnímala jsem ji jako součást naší domácnosti, kde se kupily tiskoviny, jež byly zrovna k dostání. Pravidelné zastávky u trafiky s obligátním dotazem „A Čtyřlístek, máte?“, byly rodinným rituálem. Jaké bylo mé dětské zklamání, když paní ve stánku jen omluvně zakroutila hlavou.

Vzpomínám si, že ještě v dobách předrevolučních vozil táta z jistého pražského antikvariátu německé společenské časopisy, které svým vzhledem byly jako z jiného – barevnějšího světa. Bavilo mě si u nich snít a zatrhávat si věci, o kterých jsem si mohla nechat zdát. Výstřižky jsem pak přichystala Ježíškovi do obálky a byla zvědavá, jak si s tím poradí… Coby puberťák jsem propadla „Bravíčku“. Vzpomínám si na autobusový zájezd s rodiči do Jugoslávie a čekání v brzkých ranních hodinách, než otevřou novinový stánek, abych si mohla koupit svou pravidelnou dávku bravíčkovských informací. Pranic mi nevadilo, že byly v němčině, svoje znalosti jsem si pravidelnou četbou utužovala. Tímto mohu potvrdit, že čtení určitých periodik může mít kladný vliv na vývoj lidské osobnosti Po sametové revoluci přišla éra prvních ryze holčičích časopisů, v nichž jsem si také načetla svoje. A pak jednou… vzpomínám si, když jsem poprvé ve své oblíbené trafice uviděla Koktejl. Přitáhl si mě jako magnet a už nepustil.

Magazín Koktejl tímto číslem slaví své 23 narozeniny. Miroslav Zikmund říká: „Věk není zásluha.“ Chápu, taky nemám ráda oslavy s tím spojené, ale u časopisu si troufám tvrdit, že to zásluha je. A to nejen týmu, který každý měsíc číslo usilovně připravuje a piluje, ale také inzerentů, bez jejichž financí bychom byli na mediálním trhu jako rytíři bez brnění. Hlavně je to ale vaše zásluha – našich věrných čtenářů, bez nichž nic z toho, co děláme, nedává smysl. Děkujeme, že jste s námi za každého počasí.

Přeji vám krásné a voňavé jaro,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Očistná kúra

Křest ohněmV malé španělské vesnici každoročně očišťují koně ohněm a kouřem.

Ukliďme ČeskoCelonárodní dobrovolnická akce vstupuje do svého druhého ročníku.

Lima má (na čas) zelenouDíky dobře vymyšlenému projektu přibylo v Limě půl milionu nových stromů.

 

Božský nepřítel?Krokodýl je v Mexiku odpradávna posvátné zvíře. Teď mu ale jde o existenci.

Nedotknutelní BadiKasta nedotknutelných Badi je předurčena k životu na spodku společenského žebříčku.

Tajemství pravěkých hrobůAustralská naleziště odhalují svá tajemství, prohlédněte si s námi dávnou megafaunu.

Mořské pannyPotopte se pod hladinu moře spolu s japonskými lovkyněmi perel ama.

Cuy barato!Na ekvádorském indiánském trhu koupíte vše. Od morčat přes lamy až po prasata.

Rozhovor: Mike Spencer BownŘíká se o něm, že je nejzcestovalejší muž světa. Za 23 let kontinuálního putování projel 195 zemí.

Vládce bez trůnuVíte, že lze v české přírodě potkat losa? Majestátní zvíře zůstává tak trochu stranou zájmu.

Hodinky do extrémuKlasické mechanické hodinky dnes dokážou věci, o kterých se nám před lety ani nesnilo.

O šťastném královstvíJedna z nejuzavřenějších zemí světa se považuje také za jednu z nejšťastnějších. Bhútán.

Básník a mistr kýčeJediný chilský poeta oceněný Nobelovou cenou je ve své zemi stále uznávanou celebritou

Tagy:

Vzhůru do bažin!

Vzhůru do bažin!

TEXT A FOTO: Martin Mecnarowski

V blízkosti hlavního města Trinidadu – Port of Spain se v místě ústí řeky Caroni a jejích přítoků vytvořil mimořádný mokřadní ekosystém, největší na západním pobřeží ostrova. Místo, kde lze pozorovat hejna stovek ibisů rudých při jejich příletu na nocoviště.

Před každou cestou za určitým druhem živočicha pátrám na internetu po fotografiích spojených s lokalitou, kam mířím, a podle výsledku se snažím odhadnout, jak složité fotografování bude. Ibis rudý v Caroni Swamp se na fotografiích vyskytuje obvykle jen jako červená tečka. Bohužel, jak se později ukázalo, obavy byly na místě. Ibis rudý je bojácný a prchá do bezpečí při jakémkoliv vyrušení i přes to, že je v mokřadu přísně chráněn.

Číst dál...

Bobří inženýři

Bobří inženýři

TEXT A FOTO: Kateřina Krejčová

Je tma, jedenáct hodin večer a my bloudíme lesem ve snaze nalézt cestu k laguně. Autobus nás vysadil před dvěma hodinami na 3027. kilometru silnice č. 3 vedoucí z Buenos Aires do Ushuaia, nejjižnějšího trvale obydleného města světa. Vyjdeme z lesa a objevíme přívětivý plácek na stan. Rozhodneme se zakempovat. Ozve se prudké žbluňknutí do vody. To bylo mé první setkání s bobrem!

Číst dál...

Symbol toromiro

Symbol toromiro

TEXT A FOTO: František Bureš

Strom toromiro (Sophora toromiro) býval pro domorodce na Velikonočním ostrově (Rapa Nui) ještě v nedávných dobách jedním z největších symbolů flóry. Rostl pouze na tomto nejodlehlejším obydleném ostrově naší planety, ale poslední exemplář byl pokácen před více než půl stoletím. Pro domorodé obyvatele Velikonočního ostrova, který je stále zahalen mnoha tajemstvími, byl strom toromiro nesmírně důležitý. Z jeho tvrdého dřeva vyřezávali sošky a řezali tabulky, do nichž ryli žraločím zubem obrázkové znaky a symboly zvláštního písma rongo rongo. Toto písmo, které jako jediní v celé Oceánii používali domorodci na tomto odlehlém ostrově, se dosud nepodařilo rozluštit. Tabulek se záhadným písmem se zachovaly sotva dvě desítky a jsou rozmístěné v několika muzeích v Evropě a Americe. Ovšem vyvstává jiná otázka, zda bude možné toromiro znovu vrátit na Velikonoční ostrov.

Číst dál...

Vábení hedvábí

Vábení hedvábí

TEXT A FOTO: Alexandra Synac

Po letech občanské války a vražedné vládě Rudých Khmerů, kdy byla většina kvalifikovaných řemeslníků a umělců vyvražděna, Kambodža pomalu oživuje svou ekonomiku, ale také svoji málem zapomenutou starodávnou kulturu a umění.

Tradiční khmerské umění je od pádu Rudých Khmerů v roce 1979 na nejlepší cestě k záchraně. Nemalou zásluhu na tom má projekt Chantiers Écoles de Formation Professionelle, již třicet let podporovaný francouzskou vládou, který zajišťuje výuku mladých řemeslníků staletým tradicím a uměleckým technikám řezbářství, sochařství, lakování či hedvábnictví. Nezbytnou součástí je samozřejmě také oživení tradiční produkce přírodního hedvábí, na jeho výrobu se lze podívat na hedvábných farmách pod záštitou Artisans d´Angkor v bezprostřední blízkosti Siem Reap v Puok distriktu.

Číst dál...

Mezi soby a skřítky

Mezi soby a skřítky

TEXT A FOTO: Robert Mikoláš (Český rozhlas)

Polární oblasti se opět ponořily do víru tance. Na noční obloze roztáčí římskou bohyni úsvitu Auroru západní vítr Boreás, v tundře se v rytmu bubínků pohupují Sámové a z podzemí vše pozorují skřítkové Maahinen.

Laponci obývající sever Skandinávie se už dnes nemusejí obávat o svá práva. Turistická lákadla v podobě přírodních krás, Santa Clause nebo i samotných Sámů však zcela mění jejich tradiční způsob života.

Číst dál...

Josephat Torner: Vraždí nás kvůli pověrám a chamtivosti

Josephat Torner: Vraždí nás kvůli pověrám a chamtivosti

Ptala se: Tereza Hronová, foto: Harry Freeland a archiv festivalu Jeden svět

Narodil jsem se jako jeho pětatřicáté dítě a narodil jsem se bílý. Jako jediný,“ vypráví muž, který mhouří červené oči. Tanzanec Josephat Torner (45) to nikdy neměl jednoduché, přesto vystudoval práva a dnes bojuje proti vraždám a diskriminaci albínů, lidí, kteří se jako on narodili bez kožního pigmentu. I když je v nebezpečí, stále má sílu vysvětlovat, že albínská krev a uříznuté končetiny nikomu štěstí nepřinesou.

Číst dál...

Posedlí

Posedlí

TEXT A FOTO: David Těšínský, spolupráce v terénu: Yony Anbesa

Každý víkend přicházejí stovky lidí ke kostelu Yerer Sellassie na okraji Addis Abeby, aby se zúčastnily výjimečného rituálu – vyhánění ďábla a zlých démonů z těl posedlých. Jejich mesiášem má být kontroverzní místní kněz Memehir Girma Wendimu. Cesta k němu ale není jednoduchá.

Na místo nejezdí veřejná doprava, a tak místní musejí absolvovat několik kilometrů kopcovitými stezkami. Kostel, kde kněz Girma působí, je neobyčejné místo jako stvořené pro ďábelskou show. Girma je znám svými kontroverzními postupy „vymítání“ a z několika kostelů ho proto vyloučili. Důvodem bylo, že svou „léčivou“ ceremonií dokázal vydělat více peněz nežli samotný kostel.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group