ikoktejl

Thajci jsou velmi podnikavý národ. Šikovně se naučili z nabídnutého malíčku urvat minimálně celou ruku. Při objednávaní výletů v místních cestovních kancelářích je proto potřeba dávat trojnásobný pozor a nepodlehnout tlaku. Pány situace však budete jen do okamžiku placení.

Číst dál...

„Vánoční ozdoby vlastně vznikly kriminální činností perlařů,“ tvrdí s nadsázkou Marek Kulhavý, majitel firmy Rautis z Poniklé na Krkonošsku. Jeho firma je jediná, ve které se dodnes ručně vyrábějí vánoční ozdoby ze skleněných perliček.

Číst dál...

Spojení slov Bavorsko a pivo určitě nikoho nepřekvapí stejně jako s pivem servírované klobásky, pečené vepřové koleno, popřípadě bramborák, který se od českého liší jen tím, že v něm chybí majoránka. Města Norimberk a Bamberg nabízejí zajímavý gastronomický výlet, zvláště v předvánočním období.

Číst dál...

Mohutné paroží je chloubou jeleních samců, mocnou zbraní, ale i indikátorem sociálního statutu. Mohutné paroží je také modlou lidí, kteří se vyžívají v rozvěšování částí mrtvých zvířat po bytě. Paroží je však i lékem, který tradiční asijská medicína využívá už stovky let.

Číst dál...

Co se týče betlémů, má se Česká republika čím chlubit. Roku 1967 na Světové výstavě v Montrealu upoutal na československou expozici Proboštův betlém. Mechanické divadlo s třemi sty figurkami, znázorňující narození Krista, shlédlo více než osm milionů lidí. Největší pohyblivý betlém na světě, zapsaný od roku 1998 do Guinnessovy knihy rekordů, také spatřil světlo světa v Česku. Podle svého tvůrce nese jméno Krýzovy jesličky.

Číst dál...

„Ty jsi ještě nebyl v Bruggách?“ zeptal se mě před lety s absolutním údivem jeden belgický kamarád. Flanderské Bruggy jsou stejně jako Praha považovány za jedno z nejhezčích měst Evropy. Předvánoční čas je k návštěvě tohoto města ideální. Už kvůli ledovým sochám. Text a foto Tomáš Kubeš V zimě se Bruggy mění k nepoznání. Turistů je jako šafránu, a to představuje jedinečnou šanci prozkoumat tiché uličky a zapomenutá zákoutí.

Číst dál...

Kdysi jsme si na dvoře postavili sněhové miniiglú. Ovšem vyhnaly nás z něj řemeny rodičů, kteří se báli o naše zdraví, a tak plány na dobrodružnou eskymáckou noc rázně ukončili. Tu se mi poštěstilo prožít až o mnoho let později, a nemusel jsem se ani trmácet za polární kruh. Stačilo zajet na Kitzsteinhorn, ledovec nad rakouským Kaprunem.

Číst dál...

Michala Horáčka lidé znají hlavně jako textaře a bývalého majitele Fortuny. On je ale také antropologem, který vyráží do Keni za „svými“ Sambury, a stal se i jejich mediálním ambasadorem. Fascinující rozmanitost lidství však dokáže najít všude kolem sebe.

Číst dál...

Strmé stezky na Madeiře ožívaly vždy koncem září podivnými postavami nosičů moštu, borracheiros. Upocení a špinaví chlapíci přinášeli z drobných vinohradů, rozesetých ve strmých stráních, vinný mošt do sklepů v hlavním městě Funchalu nebo v sousedním městečku Câmara de Lobos. Nosili jej na ramenou v kožených vacích obepínajících jejich krky jako nafukovací polštáře. Dnes již stezky borracheiros dávno zarostly travou nebo se změnily v příkré silnice. Víno z Madeiry však zůstává.

Číst dál...

Když se městečko Saintes-Maries-de-la-Mer pomalu choulí do teplého přítmí letního večera, ozve se odněkud zvuk kytary. Ta melodie se vám usídlí v podvědomí a táhne vás k sobě. Za okamžik se přistihnete, jak si podupáváte do rytmu. Je tak známá..., ale...jakoby odjinud, z jiného kraje, snad z jiné země... Hbité prsty zpocených hudebníků vybrnkávají na strunách španělských kytar ohnivé rytmy flamenca. Světla z přístavu se topí v karafách růžového vína, které tak úžasně podtrhuje chuť grilovaných mušlí. Vítr přináší slanou vůni moře a ochlazuje rozpálená čela tanečníků. Takový je kraj Camargue, když se baví.

Číst dál...

Když jsem v Kamerunu poprvé spatřil v kanceláři národního parku Korup úředníka v barevném bubu, tradičním africkém obleku, vůbec mě nenapadlo, že to může být nějaká významná osobnost. Na první pohled byl zavalen horou papírů a tvářil se důležitě jako každý, kdo má nad lidskými červy úřední moc. Jednoduše vysoký úředník, který rád mluví a řeční, jako většina Afričanů.

Číst dál...

Ve Svazijském království svítá a my se probouzíme do příjemně chladného rána nedaleko vodopádů bouřících v pralesích zdejších hor. Slunce nás láká ze stanu, když přichází mladá černoška, která obdělává políčko nedaleko odsud. Čekáme, že nás bude vyhánět a zlobit se. Ona nám ale s radostí přiběhla oznámit, že dnes má narozeniny milovaný král a celé Svazijsko oslavuje.

Číst dál...

Mrtvá těla ponechávali na vrcholcích kopců v odkrytých věžích mlčení (Dakhmed-ye Zartoshriyun) napospas supům. Jedině kněží pak směli pozorovat, které z očí mrtvého ptáci vyklovou první, aby určili, co se stane s duchem mrtvého.

Číst dál...

V místě, kde kdysi domorodci zabili kapitána Jamese Cooka, stojí osmimetrový žulový obelisk. Stojí na břehu zálivu, mohutný, bílý, v okolní zeleni doslova svítí. Po souši se k němu však dá dostat jen se značným úsilím. Už dlouho jsem se tedy zabýval plánem, že bychom k němu mohli napříč zálivem dopádlovat.

Číst dál...

„Přijďte za mnou na stanici, zapomněl jsem si razítko v šuplíku a dát vám je do pasu musím. Není to daleko,“ řekl mi imigrační úředník, když jsme přistáli v Gustavii, hlavním městě ostrova Saint-Barthélemy. Ostrov je sice francouzský, ale uchoval si mnoho z dob, kdy tu vládli Švédové.

Číst dál...

Pokud někomu řeknete, že jedete do Volgogradu, většinou nebude tušit, kde toto město hledat. Stačí ale přidat bývalý název Stalingrad, a všichni na světě budou v obraze. Legendární město a bitva, která se stala obratem ve druhé světové válce, určitě z učebnic dějepisu jen tak nezmizí.

Číst dál...

Rusko je fantastická země plná kontrastů a nic na tom nezmění ani naše historická nechuť k nedávnému „velkému bratrovi“. Praví Rusové se od arogantních zbohatlíků s plnými hrstmi dolarů značně liší. Když v Rusku řeknete, odkud jste, jsou vám hned všechny dveře otevřeny dokořán. Vydal jsem se do této země hledat ruskou duši.

Číst dál...

Na mapě světa ubylo díky české výpravě jedno z posledních nezmapovaných míst. Členové expedice zaměřili v neprostupných pralesích na jihu Venezuely dosud neznámé souřadnice unikátního místa, kde se rozdvojuje řeka Baria na dva samostatné toky. Dobrodružné cesty do oblastí, kam se neodvažují ani místní indiáni, se neobešly bez tajemných zážitků i okamžiků, kdy šlo opravdu o život.

Číst dál...

V posledních měsících byli lidé v nejzápadnější části Čech opakovaně vystaveni pocitu, který si v našich zeměpisných šířkách dokáže představit asi málokdo. Jednoduše řečeno, třásla se pod nimi zem.

Číst dál...