ikoktejl

Česká republika
Tag: Česká republika Nalezeno 958 výsledků.
Tag: Česká republika Řazení

Rokenrolová kobra nad Strahovem

Rokenrolová kobra nad Strahovem

Když Rolling Stones před rokem vyráželi na turné nazvané Voodoo Lounge, komentátoři s podivem konstatovali, že těm rokenrolovým muzikantům, kteří byli v šedesátých letech postrachem slušných paní a dívek, je v průměru více let, než členům anglické vlády. Také přirovnávali vrásčité obličeje padesátiletých pánů Micka Jaggera, Keitha Richardse, Rona Wooda a Chrarlieho Wattse k taškám z aligátoří kůže.

Číst dál...

Nudíte se? Kupte si počítač

Nedávno jsem viděl v jednom obchodním domě maminku s přibližně desetiletým chlapcem. Kupovala mu nějakou počítačovou hru, a protože jaksi nevěděla, jak se jmenuje, pro jistotu si ho vzala s sebou. Po dotazu na cenu už sahala do peněženky, když chlapec, do té doby stydlivě stojící za sukní, se zeptal prodavače: „A bude mi stačit třiosmšestka s čtyřmi megabajty rozšířené paměti?

Číst dál...

ZAPOMENUTÝ CESTOVATEL

ZAPOMENUTÝ CESTOVATEL

Byl prvním Čechem, který objel svět. Jeho jméno se ve své době stalo symbolem cestovatele. Jeho cestopisy četli mladí i staří. Naplnil celý svůj dlouhý život neutuchající činností. Vysoce je ceněna jeho práce pedagogická, jeho přínos k oboru přírodních věd i jeho sběratelské úsilí.

Číst dál...

Krotitel Trantina je vůdce smečky

Krotitel Trantina je vůdce smečky

U každýho zvířete je třeba vysondovat distanc. U některých můžete až na tělo, pohladit si ho, u jiného jen na dva metry, pak je zle. V tom je to kouzlo, že to přežíváme,“ usmívá se Tonda Trantina, krotitel divé zvěře. Pospíchá, stejně jako jeho manželka a dcera, neboť za okamžik začíná jejich každodenní práce - drezúra divokých šelem a předvádění hadů. Vypadají úplně klidně.

 

Číst dál...

Dobrý den, vysílá český rozhlas

Dobrý den, vysílá český rozhlas

Mám pro tebe zprávu do osumnáctky,“ ohlašuje reportérka redaktorce zpravodajské směny. „Do dvanáctky to nejde?“ nezvedá ani oči od počítače. „To nestihnu, teprve se to předtáčí.“ Napětí i pracovní vypětí vrcholí. Blíží se zpravodajství ve dvanáct, dvě redaktorky, propojené zkušenostmi i počítačem, procházejí nabídku agentur ČTK, Reuter, DPA...

Číst dál...

"To jsme netušili, že bude jednou velkej spisovatel"

"To jsme netušili, že bude jednou velkej spisovatel"

Svých pětašedesátin, které by oslavil právě letos, se už nedožil. Nestačil s Hugem prožít šťastný důchodový věk plný rybaření na břehu jejich řeky, jak si to oba kdysi slibovali. Snad proto mě dnes Hugo, který si nepřestává vyčítat, že promeškal poslední léta bratrova života, přívětivě vítá u Berounky a je víc než ochoten vyprávět. „Nějaký vyprávěcí geny v naší rodině určitě byly,“ přiznává.

Číst dál...

Poprvé, podruhé, dá někdo víc?

Poprvé, podruhé, dá někdo víc?

Život zhusta neservíruje takové příhody na běžícím pásu. Hledat je spíš musíme v sladkobolných románech nebo ve filmech, je jichž scenárista si příliš nezatěžoval mozkové závity, pokud se o nějakých vůbec dalo mluvit:

Číst dál...

HOLKY Z KOSTOMLAT

HOLKY Z KOSTOMLAT

Doma jsme to měli vždycky dobrý, akorát když jsme nevycházeli s penězma, protože naši jsou na podpoře, tak jsme šli něco vykrást. Nejdřív jsem kradla sama, když to naši zjistili, chodili jsme s tátou, ale mámě se to moc nelíbilo.“ Vypráví pohledná sedmnáctiletá Monika. Její dvě kamarádky se chichotají, asi se dobře baví. Sedíme ve společenské místnosti Výchovného ústavu pro dívky od 14-18 let v Kostomlatech pod Milešovkou.

Číst dál...

Věci, které zabíjí

Věci, které zabíjí

 

Elektromagnetické vlny poletují éterem. Trefují nás neviditelnými šípy, kterým se vyhneme možná obtížněji, než mistrovským kouskům Viléma Tella a Robina Hooda dohromady. Ti dva se nám v souvislosti s jevy,  o kterých budeme mluvit, mohou jevit jako nešikovní packalové.

Číst dál...

„VELKOU MATKOU“ díky herectví

„VELKOU MATKOU“ díky herectví

Uskutečnit rozhovor se slavnou světovou osobností vyžaduje mít velmi dobré kontakty a dobré nervy: člověk je nucen podstoupit velmi ponižující procesy. A proto bylo pro mě velkým překvapením, když jsem se jednoho dne za pět minut pět (díky skvělé paní Míle Řádové) dozvěděl, že Mia Farrowová je ochotna mi poskytnout v šest hodin interview. Zchvácený se dostavím do hotelu Palace a čekám.

Číst dál...

MALÍŘ EMOCÍ, SNŮ A FANTAZIE

MALÍŘ EMOCÍ, SNŮ A FANTAZIE

„S tvorbou akademického malíře Pavla Bergra, ústeckého rodáka z hradu Střekov, jsem se seznámil prostřednictvím jeho kalendáře na rok 1995. Listoval jsem v něm a stránku po stránce jsem pronikal do nádherného světa krásy, tajuplných představ a fantazie. Vstupoval jsem do záhadného labyrintu netu šených souvislostí a snů. Jemné křivky ženských linií prudce kontrastují s hlubokými, sytými barvami galaktických explozí, ze kterých se vynořují fragmenty krajin a tajuplných ostrovů.

Číst dál...

SMÍCH LÉČÍ, HUMOR POLIDŠŤUJE

SMÍCH LÉČÍ, HUMOR POLIDŠŤUJE

Zavzpomínejte na doby začátku spolupráce s Jirkou Grossmannem - alespoň co nebude v chystané knížce „Návštěvní den u Jiřího Grossmanna". Neměli jsme žádný program, představu, jaké dělat divadlo. Milovali jsme grotesky, Vlastu Buriana, Osvobozený divadlo a hlavně jsme chtěli rozdávat srandu.

Číst dál...

Kam zmizelo devatenáct lidí z dejvického nádraží?

Kam zmizelo devatenáct lidí z dejvického nádraží?

Je vůbec možné, aby někdo beze stopy zmizel ze světa? Nejdříve probleskly zprávy, že nezvěstných lidí je patnáct. Brzy se jejich počet rozrostl o další dva. Tedy sedmnáct? Nikoli, naše sčítání obětí záhady, proti níž je tajemství bermudského trojúhelníku nevinnou kratochvílí, ještě nekončí. Smutné počítání se zastaví u čísla devatenáct. Přesně tolik lidí zmizelo jednoho květnového dne z pražského dejvického nádraží.

Číst dál...

Co netušil pan Netušil

Co netušil pan Netušil

Stáli jsme na nábřeží. Byla zima, měli jsme hlad, nohy ušoupané a Callum MacDonald ještě ten den odlétal zpět do Anglie. Zkoušel jsem ho přesvědčit, že bychom se měli podívat ještě do jednoho vetešnictví k Andělu. Ale měl jsem toho taky dost, a tak jsme zapadli do hospody, dali si pivo, něco k jídlu, a to nás trochu osvěžilo, takže jsme tam nakonec šli. Dorazit tam o pár minut dříve nebo později, ten archív by nás nikdy nepotkal.

Číst dál...

KRYSY Z TOBRUKU

KRYSY Z TOBRUKU

Někdy v létě jsem ho viděl poprvé. Na plovárně u Vltavy, pán v letech. Vůbec sem, na Žluté lázně, chodí většinou lidé, kterým se slunce života klene k západu. Sedne si na židličku u schůdků do ledové Vltavy, nastaví tvář žhnoucím paprskům. Všichni kolem jsou vedrem uondaní až běda, jen on se usmívá, zažil přece mnohem větší pařáky, darmo povídat.

Číst dál...

Po cestách pošťákových

A moc je nežeň, aby ti stačili,  volá paní Klímová, vedoucí pošty ve Stachách u Vimperka, na svého syna v pošťácké uniformě. „Půjdu tak, abychom se ještě dneska vrátili," mávne rukou vysoký, štíhlý listonoš a dlouhými kroky vyráží na svůj pravidelný víc než dvacetikilometrový okruh. Přes rameno má starou koženou brašnu plnou dopisů, kterou nosil i jeho otec pošťák, stejně tak jako dědeček a pradědeček. Máme co dělat, abychom mu po šumavských kopcích stačili - já, fotografka Jana a pes Čert. Pět pošťáků ze Stach našlape denně na sto kilometrů.

Číst dál...

NEDOBROVOLNÝ VĚDEC Z URANOVÝCH DOLŮ

NEDOBROVOLNÝ VĚDEC Z URANOVÝCH DOLŮ

Představte si, že nás vodili a svazovali ocelovým lanem. Několikrát jsem to v roce 1990 předváděl naší televizi, ale ta to pak nepustila. Ta plazma lidí byla degradována na nejnižší biologickou buňku, aby se v lidech co nejvíce potla čilo lidství. Když jsem přišel do dolů, všiml jsem si jedné zajímavosti, která se mi pak stala osudnou. Naše republika má jednu raritu - máme čtyři sta let staré uranové doly.

Číst dál...

V hlavní roli kaskadér aneb cesta peklem

V hlavní roli kaskadér aneb cesta peklem

Pane režisére, rád bych se vám pokusil vyhovět... třeba to svedu, navrhuje v nadějném očekávání Zdeněk. „Dostal jsem dobré reference na nějakého kaskadéra, který se jmenuje... moment, pánové... jo, Petr Kvapil. Není to někdo z vás?" ptá se, jako by neslyšel Zdeňka, postarší režisér.

Číst dál...

CYNIKOVA LÁSKA K LIDEM

CYNIKOVA LÁSKA K LIDEM

Překvapilo mě, že se chtěl sejít už po deváté hodině. Čekal bych, že muž, který rozhodně nechodí „spát se slepicemi", nebude po ránu tak čerstvý. Přišel jsem o dvacet minut později. „Nevadí mi to, protože jsem doma. Ale kdybych kvůli vám čekal jinde, už bych odešel," řekl a podíval se na němou televizní obrazovku, kde ze záznamu probíhal tenisový turnaj. Usadili jsme se v bytě, který dříve obýval idol dámských srdcí Oldřich Nový.

Číst dál...

AKUMULÁTOR II

AKUMULÁTOR II

Když jsem poprvé požádal Zdeňka Svěráka o rozhovor, řekl mi, ať mu zavolám za půl roku. Po uplynutí této vyčkávací lhůty tedy znovu vytáčím jeho telefonní číslo a snažím se působit tak nadšeně, jak jen to jde: „Tenkrát jsem vám říkal, že jsme jeden z posledních českých časopisů a vy na to, že hrajeme na vaši vlasteneckou strunu!" „To že jsem říkal?" Podivil se, když jsem mu to připomněl. „A jaký rozhovor byste si tak představoval?"

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group