Roční předplatné 499 Kč
Roční předplatné (4 ks) 135 Kč
Roční předplatné 248 Kč (6 čísel)FURT VE STŘEHU
Je poetický jarní večer. Slunce se ještě opodál zhlíží v zrcadle Vltavy, za chvíli padne za petřínský kopec jako podťaté. Kousek od nábřeží, ve Viole, už lístek nedostanete. Za dvě hodiny začne představení „Pořád se něco děje“ - One Man Show herce, který si rozhodně v poslední době nemůže stěžovat na nedostatek krásných příležitostí, o popularitě ani nemluvě. Je čas k rozhovoru s mužem, kterému před několika dny dali diváci přednost před takovými esy jako Jane Birkinová či Roy Scheider.
OSTŘE SLEDOVANÝ VLAK
Lokomotiva poprvé dorazila do Prahy, vesele zahoukala a pustila nad ní pravidelnou dávku páry, jako by si chtěla oddechnout, že má dlouhou c e s t u z Olomouce za sebou. Byl to pohled velkolepý a city radostné zmocnily se všech přítomných. Do jásotu davu zněly zvony a rány z děl. Je tři čtvrtě na pět odpoledne, 20. srpna léta Páně 1845, a celá Praha je shromážděna na C.
Návštěva u vraha
Kapela Vlasty Palána vyhrává na plné pecky oblíbenou melodii a na malém parketu se tísní desítka tančících párů. Muži v džínách, v tmavých svetrech nebo v montérkových blůzách roztáčejí v divokém vířivém reji své partnerky, mezi kterými se občas mihne světlá halenka nebo růžové paleto a prozáří jednotvárnou šeď prostředí. Zábava nabývá na razanci a od stolů se ozývají hlasité výkřiky štamgastů.
NÁPOJ LIDU A JEHO BOHŮ
Co vlastně víme o pivu? Snad jen to, že je z alkoholických nápojů nejslabší a že je skvělé k vepřovému. Ale víme, že pivo je více než dvakrát starší než Kristus? „Jez chleba, Enkidu, to patří k žití! A pivo pij, jak zvykem je v zemi. Chléb jedl Enkidu, až do plna syta a pivo pil sedmero džbánků. Rozjařila se mysl jeho a počal zpívat...“ (Epos o Gilgamešovi v překladu L. Matouše) Tak líčí sumerský básník Enkiduovo setkání s nevěstou Samchat v eposu, vzniklém koncem třetího tis íciletí před Kristem.
Droga silnější než lítost
Až vylezu z tohohle ústavu postavím se na hlavu a celej stát rozkradu, od Aše k Popradu za prachy koupím si péčko a všechno ho vyjedu v rakvi do spalovny pojedu já už jiná nebudu bubububu... Jitka a Tereza, Kostomlaty pod Milešovkou Obě jsou z Prahy. Obě mají milující rodiče. Obě jsou velmi mladé a pohledné. Obě mají IQ přes 120. Přesto skončily mimo zákon.
HUDBA a MACHIAVELLI
Setkáte-li se s Ondrou Soukupem na nějaké recepci, pokaždé spatříte jeho úsměv. Hravý dětský úsměv. Tak hravý, že se i sami pousmějete. Zvlášť když ho navštívíte v jeho studiu, kde mu na zdi visí plátěný obraz Lenina. Koupil si ho v roce 1990: má slabost na relikvie. A ještě větší radost vám udělá, když ho potkáte ve společnosti manželky Gabriely Osvaldové, která si v žádné společnosti nebere servítky.
Dvě kola
Zastavil jsem u takového slunečníku u silnice, chtěl jsem si dát kafe. Stály tam už dva cesťáky a jedno enduro. Od stolku, obloženého přilbami, jeden kluk přesvědčoval druhého: „A bude se padat, uvidíš, že ji! Když je tolik motorek pohromadě, vždycky se padá." Tak jsem tady správně, napadlo mne. Jel jsem totiž na „černý" motocyklový sraz TWO WHEELS Skutečně se padalo, i když ne mnoho.
POZITIVNĚ SE DÍVAT NA SVĚT
Naším nejvěhlasnějším kameramanem v zahraničí je bezesporu Miroslav Ondříček. U nás doma existuje o jeho práci sice značné povědomí, ale málokdo si s jeho jménem spojuje tu spoustu filmových titulů, u nichž stál za kamerou. Um, štěstí a jistě i konstelace hvězd napomohly ke spolupráci Miroslava Ondříčka s Milošem Formanem.
KELTOVÉ
Stojíme na zdánlivě obyčejném poli u vesničky Mšecké Žehrovice. V době velmi pradávné tady měli ti, z kterých dnes najdeme sotva nějakou kost, významné sídelní středisko proslulé „těžbou" železné rudy a výrobou ozdob z uhlí oblíbených daleko za hranicemi našeho území. Drobně mží do orani ště, které okopáváme nohama a prohrabáváme rukama, očima pátr áme po malých černých destičkách ze švartny a před stejnýma očima začíná pulsovat představa keltského světa ve 2. století před naším letopočtem...
OČI Z PODZEMNÍ BANKY
V Praze na Vinohradech sídlí první oční banka v zemích bývalého východního bloku. Měsíčně připraví k transplantaci okolo 45 očních rohovek a asi sedmdesát nových získají z mrtvých těl. „Jak dlouho potrvá operace?" „Uvidíte sám." Doktor Petr Novák nemá čas na dlouhé řeči. Na jazyku mě svrbí přehou šel otázek, ale místo nich se mi omluvně, abych si udělal oko, podaří jen vyhrknout: „nechci vás zdržovat..."
42 kamarádů v krabičce
Jestliže si položíme otázku, který objev byl pro lidstvo nejdůležitější, pravděpodobně dospějeme k závěru, že to bylo rozdělávání ohně. V dávných dobách, kdy lidé již oheň (náhodně nebo násilím získaný) používali, ale neuměli jej rozdělat, byla se ztrátou ohně ohrožena existence celého kmene. později se naučil člověk pracně třít dřívka, nebo křesat jiskry do troudu.
ŠAMANI Z JIŽNÍHO MĚSTA
Když Jana po půl hodině dýchání lehce zmodrala, proklínal jsem se, do jakého pekla jsem ji to zase zatáhl. Na okolních karimatkách se zmítalo a křepčilo asi dvacet dobrodruhů, kteří se jako my rozhodli vyzkoušet strasti a slasti holotropního dýchání na vlastní kůži. Šamanské rituály, znovuobjevené českým Američanem Stanislavem Grofem, tu působí na každého podle jeho povahy a naturelu.
Podkrušnohorský Mosad
Kdyby měli být všichni lidé tomto městě nezaměstnaní, naši lidé práci mít budou. Toto jsou slova velitelůmostecké „finanční skupiny", jak se sami nazývají. Vezmeme- li si toto jako základ, jsou v Mostě potom pouze tři skupiny lidí. První je mají za mafiány, pro druhou jsou vzorem, toho si nesmírně váží, a třetí skupina o nich netuší. Pozoruhodné je, že po pěti letech „budování kapitalismu" existují podobné podnikatelské pavučiny patrně všude a možná vám právě tato reportáž umožní lépe se zorientovat ve svém okolí.
AMERICKÝ OSCAR NEMINUL PRAHU
Theodor Pištěk vystudoval Akademii výtvarných umění v roce 1959. Jeho tvůrčí dráha je bohatá v mnohosti projevů, kterými se vyjadřuje. Od malby se dostal k návrhům kostýmů a odtud ke spolupráci s americkým režisérem českého původu Milošem Formanem. Celovečerní hrané filmy Amadeus a Valmont patří ke skvostům světové kinematografie. Lví podíl na jejich úspěchu měl i Theodor Pištěk, za Amadea ověnčený Oscarem a za Valmonta Cézarem.
Co to čtete princi - obraz, obraz, obraz!
Palác Kinských na Staroměstském náměstí: nad balkónem, který v dávném mrazivém dni, na rozdíl od většiny národa, unesl ne blahou tíhu otců únorového puče, nahlíží rozlehlým oknem zvědavé jarní slunce. Kdyby dávnou balkónovou scénu měl zvěčnit malíř symbolickým připodoběním, patrně by zvolil výjev z Apokalypsy. Kdo ví, možná, že už před mnoha staletími by ji předčasně uměl ztvárnit mistrnými tahy Hieronymus Bosch, malíř, který viděl daleko do budoucnosti.
Běda tomu, kdo vyčnívá z řady
Jak k tomu došlo, paní Kordová? Obyčejně, úplně obyčejně. Ráno odešel do práce v mladoboleslavských kasárnách a nevrátil se. Místo něho se dostavili muži v civilu, ukázali muži v civilu, ukázali mi orazítkovaný papír a začali prohlídku, jakou jsem ani za Němců nezažila. Všechno rozházeli, každou knihu vzali za hřbet a vytřepávali jí, jestli v ní není nějaký papírek, pak ji hodili na zem a nohou odkopli...
Moravský Kras
Zablesklo se. Z těžkých mraků se spustil liják. Toky se vylily ze svých břehů. Ponory a hltače nestačily pojmout přívaly vod. Svahy krasových žlebů se daly do pohybu a jejich dna zaplavily řeky. Voda vnikla do dávno suchých jeskynních pater. Hladina jezera na dně propasti Macocha prudce stoupla. Peklo na povrchu v podzemí - stoletá voda. Ani nejstarší pamětní nezažil podobnou situaci. A 150 metrů pod povrchem bojují o holý život s tímto nezkrotným živlem dva speleologové. Marně.
Hrál zemský písař vrhcáby?
Kráčím místy, kde dávno přede mnou zanechaly své kročeje dějiny. Kousek, co bys kamenem (nemusí být nutně z doby kamenné) dohodil, je Staroměstské náměstí se sedmadvaceti znameními, vetknutými do dlažby na památku českých pánů, kteří pro odlišný názor propadli hrdlem; hle, jaký všední příběh z dějin této země! Vpravo Karolinum, majestátní univerzita, jejíž rektorem byl muž, který v roce 1415 nedopadl o nic lépe. Hned vedle divadelní stánek, kde Pražané rozuměli Mozartovi, který tu naštěstí ztratil hlavu jen v náruči Josefiny Duškové. Pár kroků, úzká ulička, málem ji přehlédneš.
Tvář černého severu
Kolik je tam, Ivane, práce na té pětsetdvacítce? Musíme udělat trasu pro kráčení sedmsetšestky, říká svému kolegovi přes stůl mechanik HS - skrývka sever Dolů Bílina Josef Sloup. (Shoda jména se jménem autora není čistě náhodná. Je to můj o rok mladší bratranec.) „Vem si valník a zajeď pro tu násadu," pokračuje téměř automaticky k řidiči, který vešel do kanceláře. Brýle mu sedí na špičce nosu a modré jiskrné oči čekají na znamení souhlasu.
Antisemitismus v Čechách
"V noci z desátého na jedenáctého června mi někdo pomaloval zeď a dveře ordinace nápisy a čmáranicemi. Byla tam velká židovská hvězda, iniciály Ku-klux-klanu, nápis Jude a malá hvězda s písmeny SS." Vypráví doktor Bohumil Skála z Lanškrouna. „Zbytek byl před ordinací: šibenice Jude raus, po padesáti metrech byl hákový kříž. První věc byla, že jsem si pomyslel, kolik asi bude stát zamazat to a omýt.
