Roční předplatné 499 KčKAŠPAŘI
Když při procházce pražskou Celetnou ulicí zahnete do průchodu k vinárně U Pavouka a vystoupáte po zastrčených schodech do 1. patra, můžete si dát kávu nebo něco lepšího v malém útulném Café Gaspar Kasper. Příjemně tak posedíte v místech, kde každý večer řádí múzy.
SÓLO pro první dámu
Milovníci opery tonou v nadšení, odborníci se shodují v názoru, že se zrodila nová Ema Destinová. Její soprán má až neuvěřitelný hlasový rozsah: tříští se o stěny koncertních a divadelních sálů jako zpěněné příbojové vlny, dopadající k našemu sluchu jako třpytivý, vybroušený diadém. Mladá pěvkyně se stala během pěti let angažmá v Národním divadle nejen první dámou naší opery, ale i žádanou hvězdou světových jevišť a pódií. Každý impresário, který dbá na to, aby v jeho domě vystupovala světová špička, zná dobře její jméno : EVA URBANOVÁ.
Auto Boom!!!
Hlavně se při tý ráně držte volantu! A koukejte mít řádně utažený pásy, hřmí místnost í hlas. „Protože i když se to nezdá, ale při pořádným nárazu to celé propruží, tak abyste tam nelítali jako nudle v bandě! Ne, nejsme na školení kaskakérů nebo snad profesionálních automobilov ých závodníků, jak by se možná zdálo.
Lesk a bída restitucí
V povědomí světové odborné veřejnosti je Česká republika zapsána zlatým písmem co se týče počtu, stavu a hodnoty historických památek. Lépe je na tom jenom Anglie. Česká veřejnost zčásti nadává na instituce ochrany památek, zčásti žehrá na soukromé majitele, jimž se památkové objekty dostaly restitucí do rukou.
Mým prvním klukem byl můj dědeček
Myslela jsem si tenkrát, když to začalo, že mě má děda hodně rád, víc než ostatní Nevěděla jsem, že je to něco nenormálního. Děda říkal, že je to naše tajemství. Babičce jsem to taky nechtěla říct, aby si nemyslela, že jí má děda míň rád · · · Třináctiletá Renáta se svěřila matce, až když přistihla svoji pětiletou sestru s dědečkem polonahé v dětském pokoji.
Ironman
Není zrovna moc teplá, že? Povídá muž v přiléhavé neoprénové kombinéze a těsných plaveckých brýlích svému kolegovi. Oba stojí spolu s několika desítkami dalších závodníků po kolena ve vodě umělého jezera Barbora u Oldřichova, kde se koná mistrovství republiky v triatlonu. Mokrá látka plaveckých obleků se leskne v záři paprsků vycházejícího slunce, které probleskují těžkými, olovnatými mraky.
Nemám nervy v kýblu
Kdysi to býval kluk za groš kudla, táhnoucí za milenkou Thálií jako vlaštovky na podzim za jižním sluncem. Čas po letech milostiv ě dopustil, že spolu s bratrem dostali v ulici Na Bojišti zpět velezaj ímavou nemovitost po babičce Kláře: v přízemí je hospoda, kterou zná celý svět. Jmenuje se U kalicha. Tomáš Töpfer se stal napůl novodob ým Palivcem, hercem však zůstal na plné obrátky.
Rovensko
„Tož vítejte, přátelé, vřele nás zve matinka oblých tvarů do prostorné jídelny. Stoly se prohýbají pod typicky českým jídlem. Na chodu je zabijačkov á polévka a vepřo knedlo zelo. Kolem talířů postávají minerálky (pivo k dostání přes náves za vlastn í peníze) a litrové láhve průzračné, i když ne příliš silné podomácku vyrobené pálenky.
PSYCHO
NAPSAL JIŘÍ MARGOLIUS
„Dobře se vyspat. Pobývat hodně na čerstvém vzduchu. Jaký názor považuji za významnější? Kterému dát přednost? Až se rozhodnu, označím příslušnou kolonku křížkem. Musím sebou hodit, otázek v prvním testu je devadesát, ve druhém tři sta. „Miluji samotu. Ano. Ne. „S oblibou pozoruji východ a západ slunce. Váhavým střelcům nabízí psycholog milosrdnou únikovou zónu.
AKČNÍ RÁDIUS ČECHA I FRANCOUZE
PTAL SE: ROSTISLAV SARVAŠ Vstoupíte - li do budovy Rádia Frekvence 1, zavětříte pozitivní atmosféru. Téměř každý, koho pot káte, se nepatrně usmívá. Zvláště ženy. Což vás zas tolik nezaráží, protože jejich hihotání znáte už z poslechu Dámského klubu. Řediteluje tu člověk, který se málokdy mračí, což je pochopitelné, pokud ho potkáváte na různých společensk ých akcích (dřív to bylo častěji), ale pokud je tomu i v jeho zaměstn ání?...
Rokenrolová kobra nad Strahovem
Když Rolling Stones před rokem vyráželi na turné nazvané Voodoo Lounge, komentátoři s podivem konstatovali, že těm rokenrolovým muzikantům, kteří byli v šedesátých letech postrachem slušných paní a dívek, je v průměru více let, než členům anglické vlády. Také přirovnávali vrásčité obličeje padesátiletých pánů Micka Jaggera, Keitha Richardse, Rona Wooda a Chrarlieho Wattse k taškám z aligátoří kůže.
Nudíte se? Kupte si počítač
Nedávno jsem viděl v jednom obchodním domě maminku s přibližně desetiletým chlapcem. Kupovala mu nějakou počítačovou hru, a protože jaksi nevěděla, jak se jmenuje, pro jistotu si ho vzala s sebou. Po dotazu na cenu už sahala do peněženky, když chlapec, do té doby stydlivě stojící za sukní, se zeptal prodavače: „A bude mi stačit třiosmšestka s čtyřmi megabajty rozšířené paměti?
ZAPOMENUTÝ CESTOVATEL
Byl prvním Čechem, který objel svět. Jeho jméno se ve své době stalo symbolem cestovatele. Jeho cestopisy četli mladí i staří. Naplnil celý svůj dlouhý život neutuchající činností. Vysoce je ceněna jeho práce pedagogická, jeho přínos k oboru přírodních věd i jeho sběratelské úsilí.
Krotitel Trantina je vůdce smečky
U každýho zvířete je třeba vysondovat distanc. U některých můžete až na tělo, pohladit si ho, u jiného jen na dva metry, pak je zle. V tom je to kouzlo, že to přežíváme,“ usmívá se Tonda Trantina, krotitel divé zvěře. Pospíchá, stejně jako jeho manželka a dcera, neboť za okamžik začíná jejich každodenní práce - drezúra divokých šelem a předvádění hadů. Vypadají úplně klidně.
Dobrý den, vysílá český rozhlas
Mám pro tebe zprávu do osumnáctky,“ ohlašuje reportérka redaktorce zpravodajské směny. „Do dvanáctky to nejde?“ nezvedá ani oči od počítače. „To nestihnu, teprve se to předtáčí.“ Napětí i pracovní vypětí vrcholí. Blíží se zpravodajství ve dvanáct, dvě redaktorky, propojené zkušenostmi i počítačem, procházejí nabídku agentur ČTK, Reuter, DPA...
"To jsme netušili, že bude jednou velkej spisovatel"
Svých pětašedesátin, které by oslavil právě letos, se už nedožil. Nestačil s Hugem prožít šťastný důchodový věk plný rybaření na břehu jejich řeky, jak si to oba kdysi slibovali. Snad proto mě dnes Hugo, který si nepřestává vyčítat, že promeškal poslední léta bratrova života, přívětivě vítá u Berounky a je víc než ochoten vyprávět. „Nějaký vyprávěcí geny v naší rodině určitě byly,“ přiznává.
Poprvé, podruhé, dá někdo víc?
Život zhusta neservíruje takové příhody na běžícím pásu. Hledat je spíš musíme v sladkobolných románech nebo ve filmech, je jichž scenárista si příliš nezatěžoval mozkové závity, pokud se o nějakých vůbec dalo mluvit:
HOLKY Z KOSTOMLAT
Doma jsme to měli vždycky dobrý, akorát když jsme nevycházeli s penězma, protože naši jsou na podpoře, tak jsme šli něco vykrást. Nejdřív jsem kradla sama, když to naši zjistili, chodili jsme s tátou, ale mámě se to moc nelíbilo.“ Vypráví pohledná sedmnáctiletá Monika. Její dvě kamarádky se chichotají, asi se dobře baví. Sedíme ve společenské místnosti Výchovného ústavu pro dívky od 14-18 let v Kostomlatech pod Milešovkou.
Věci, které zabíjí
Elektromagnetické vlny poletují éterem. Trefují nás neviditelnými šípy, kterým se vyhneme možná obtížněji, než mistrovským kouskům Viléma Tella a Robina Hooda dohromady. Ti dva se nám v souvislosti s jevy, o kterých budeme mluvit, mohou jevit jako nešikovní packalové.
„VELKOU MATKOU“ díky herectví
Uskutečnit rozhovor se slavnou světovou osobností vyžaduje mít velmi dobré kontakty a dobré nervy: člověk je nucen podstoupit velmi ponižující procesy. A proto bylo pro mě velkým překvapením, když jsem se jednoho dne za pět minut pět (díky skvělé paní Míle Řádové) dozvěděl, že Mia Farrowová je ochotna mi poskytnout v šest hodin interview. Zchvácený se dostavím do hotelu Palace a čekám.
