ikoktejl

Evropa
Tag: Evropa Nalezeno 9 výsledků.
Tag: Evropa Řazení

České základny v Chorvatsku

České základny v Chorvatsku

 

   Připravil Igor Jícha

 V druhé polovině června jsem s kamarádem vyrazil do Chorvatska navštívit některé české potápěčské základny. Bohužel jsem neměl tolik času, abych mohl navštívit všechny, i tak to bylo na týdenní cestu namáhavější, než jsem čekal.

Číst dál...

Okrouhlák - lom u Konstatntinových lázní

Okrouhlák - Lom u Konstantinových Lázní

 

   Text a foto Alena Voráčková

 

Z ptačí perspektivy vypadá vodní plocha v lomu na Hradišťském vrchu (632 m n. m.) trochu jako obří otisk tlapy psa. Krásné prostředí v sousedství přírodního parku Úterský potok a poklidného, v zeleni ponořeného městečka Konstantinovy Lázně podtrhují atmosféru této málo známé lokality.

 

Těžba čediče zde byla zahájena koncem 19. století. Objem těžby ohrožoval celý kopec, naštěstí práce v roce 1997 ustaly. I tak lidé stačili těžbou zničit část hradiště, které zde fungovalo mezi 12.–4. stoletím př. n. l. v pozdní době bronzové a řadilo se k nejrozsáhlejším hradištím své doby (plocha 50 ha a obvodové opevnění dlouhé téměř 4 km). V kamenném valu bylo pět vstupních bran, které se, až na jednu, zachovaly. Cesty, které jimi procházejí, jsou stále používané. Během archeologického výzkumu nad lomem byla nalezena zahloubená obydlí s důkazy o zemědělství, chovu koní a skotu.

Rána po těžební činnosti umožňuje nahlédnout do nitra kopce – jak v dávných dobách láva chladla a tuhla, docházelo k jejímu smršťování a pukání do šestibokých nebo pětibokých sloupců. Eroze také udělala své a z rozpukaných čedičových stěn lomu se čas od času uvolní nějaký ten kamínek, proto se pohybujte v suché části i pod vodou s maximální opatrností. Při potápění je zvlášť nebezpečná jižní strana, kde je nad vodou poměrně nestabilní vrstva rozlámané čedičové sutiny. V tomto místě se vyplatí plavat dále od stěny.

 

   Pod vodou „Okrouhláku“

Podvodní svět lomu, na první pohled chladný a prázdný, překvapí svou bohatostí. Potkáváme tu totiž velmi slušný vzorek sladkovodních ryb od plotic, karasů, kaprů, línů, tloušťů, štik a okounů až po majestátního sumce. Nechybí tady ani raci, vodní šneci, brouci a na jaře roztoužené žabí páry. Navíc plánuje správce vysadit do lomu pstruhy.

Vpravo u vstupu do vody rostou lekníny a v jihovýchodní části narazíte na pár zatopených stromků, ve kterých postávají štičky a soustředí se zde nejvíce podvodní vegetace – převážně rdestu kadeřavého a stolístků. Sem tam lze pozorovat nějaké ty relikty těžební činnosti, nic z toho ale nestojí za zvláštní zmínku. Maximální hloubka nepřekročí 11 metrů. Od 7 metrů hloubky bývá mléčný zákal. Zato viditelnost v hloubkách 0–7 metrů může při troše štěstí dosáhnout na podzim i k 10 metrům. Podél kolmé jihovýchodní stěny stojí za to zvednout pohled směrem k hladině na stromky a keře okolo lomu. Obzvlášť na podzim je to pěkná podívaná. Pokud si naplánujete obeplavat při ponoru celý lom, počítejte s tím, že urazíte pod vodou téměř 400 metrů. Vodní plocha má totiž přibližně 10 arů. Berte na vědomí, že pohyb v lomu, koupání a potápění jsou zde na vlastní nebezpečí.

Díky vyšší nadmořské výšce se tu drží ledový krunýř o něco déle než na jiných lokalitách. Třeba na jaře 2009 jsme sem přijeli natěšení na ponor v době, kdy už bylo všude dávno rozmrznuto, a uvítal nás tady přes deset centimetrů silný led. Kvůli pozdnímu tání se zde život probírá trochu později a viditelnost se zlepšuje až začátkem letního období, kdy bývají na většině našich lokalit nejhorší podmínky. Nejlepší vodu budete mít na „Okrouhláku“ v září a říjnu. Koncem listopadu a v prosinci vlivem ochlazení klesne svrchní čistá vrstva a se spodní kalnou vodou se promíchá. Dojde tak k výraznému omezení viditelnosti na pouhý 1–1,5 m.

 

   Podmínky pro potápění

Lom je v soukromých rukou, a přestože sem někteří plzeňští potápěči jezdí už řadu let, oficiálně toto místo nebylo příliš propagováno. Správce lomu, kterého najdete v domku před bránou, vybírá stokorunový poplatek za ponor a jako potápěčům vám bude umožněn vjezd prakticky až k vodě (od brány ještě asi 200 m). Jižní plato nad lomem je od roku 2008 v pronájmu – přes léto zde funguje stánek s občerstvením a nesmí se sem již zajíždět autem. To jsou prozatím veškeré nabízené služby. Po domluvě lze u lomu stanovat a opéct nějakého toho buřta. Po většinu roku, zvlášť v pracovních dnech, tu nenarazíte na živáčka. Jen za letních veder se tady na malé pláži smaží pár „koupačů“. Voda se zde ale nikdy příliš neohřeje, takže rušno bývá spíš na břehu.

Potápění v lomu je nejlépe předem telefonicky domluvit se správcem, bez kterého se do areálu nedostanete (tel. 607 775 804). Nejbližší možnost nafoukat potápěčské láhve máte v obci Pňovany, kde je plnírna potápěčského klubu Hracholusky (22 km ve směru na Plzeň). Kontaktní telefon 724 308 315. Vstup do vody je možný zatím jen z pláže na severním břehu, kde také můžete parkovat. Pohyb a pobyt psů na břehu i ve vodě není zatím nijak omezován.

 

   Jak k lomu?

Na trase Plzeň–Karlovy Vary odbočte buď u obce Štipoklasy směrem na Pláň a Ostrov u Bezdružic, nebo o kilometr dál na Krsy. Pokračujte na Konstantinovy Lázně. Odtud je po třech stech metrech směrem na Okrouhlé Hradiště odbočka do lomu (je tu cedule „přírodní jezero“). Druhá varianta je pro romantiky, kteří se cestou chtějí kochat malebnými vesničkami, lesy a pořádně si zatočit volantem v úterských serpentinách. Chcete-li absolvovat tuto pomalejší trasu, jeďte z Plzně ve směru na Stříbro, odbočte v Kozolupech na Město Touškov, kde je již ukazatel na Konstantinovy Lázně.

 

   Tip na výlety v nejbližším okolí

Pokud sem budete vážit dlouhou cestu, můžete potápění v lomu spojit třeba s výletem po okružní naučné stezce Šipín, která leží v samém srdci přírodního parku Úterský potok. S délkou 7 km vám zabere asi 4 hodiny. Začátek trasy je u Dudákovského mlýna, jen 3 km jihovýchodně od Okrouhlého Hradiště. Dále máte možnost navštívit zříceniny gotických hradů Krasíkov a Gutštejn.

I nejbližší soused lomu – Konstantinovy Lázně mají své kouzlo. Jsou jediným lázeňským městem Plzeňského kraje. První zmínka o výskytu minerální vody zde pochází ze začátku 16. století. V současnosti jsou zaměřeny především na prevenci, léčbu a rekonvalescenci kardiovaskulárních chorob. Poklidné a krásné prostředí městečka uprostřed lesů kontrastuje s nabídkou sportovního a odpočinkového vyžití. Lze zde sehnat cenově rozumné ubytování.

Gurmánům doporučuji navštívit vyhlášenou pizzerii v Dolních Polžicích (2 km od KL), kde výtečné jídlo podtrhuje výhled na zříceninu hradu Krasíkov.

Po stopách objevů

Po stopách objevů evropských zatopených jeskynních systémů

 

   Připravil David Skoumal

 

Historie jeskynního potápění se píše zhruba od počátku 20. století. V prvopočátcích speleologických objevů zastavuje objevitele voda a ne vždy se daří postoupit vpřed odvodněním chodby jeskyně či proplaváním krátkého zatopeného úseku na nádech.

Začíná se zkoušet použití klasických skafandrů s průplachovým systémem `a la Siebe Gorman. Tyto skafandry jsou však velmi neohrabané, zorné pole potápěče je velmi malé, spojení s návodčím pomocí tuhé přívodní vzduchové hadice – toto vše nedovolí průniky na větší vzdálenosti. V Moravském krasu se provádí systematický výzkum pod vedením profesora Absolona, takže se můžeme právem považovat za zemi, která stojí při vzniku vědeckého přístupu v objevování zatopených jeskyní. Nicméně doba zdaleka neuzrála a další sestupy začínají v souvislosti s použitím autonomního dýchacího přístroje koncepce Gagnan + Cousteau právě skupinou J. Y. Cousteaua. V roce 1946 sestoupil J. Y. Cousteau do pramene Fontaine de Vaucluse a dosáhli spolu s Fredericem Dumasem hloubky 46 m, tento sestup se jim málem stal osudným kvůli intoxikaci oxidem uhelnatým.Cousteauova skupina položila základ speleopotápění ve Francii, pokračovala v průzkumech mnoha lokalit − uvedl bych okrajově Fontaine de Estramar, Fontaine des Chartreux, Les Vitarelles a Fontaine de St. George. Opravdu náročné sestupy v jeskyních se realizovaly od 60.−70. let minulého století.

Jeskynní potápěči určují trend vývoje potápění, neboť tehdejší hranice posunují ve všech směrech − co se týče délky průniků pod vodou, délky pobytu pod vodou, maximálních hloubek a k tomu všemu začínají používat jiné dýchací směsi než vzduch. Vychází se ze znalostí komerčních firem, zabývajících se saturačním potápěním, z prací experimentátorů v oblasti potápění se směsmi, jako byl např.Hannes Keller, a začínají se používat i zde Heliox, Trimix, Nitrox, Triox, čistý kyslík… Konfigurace výstroje se postupně vyvíjí, zpočátku v oblasti velkoobjemových souprav lahví otevřeného okruhu a posléze rovněž i v oblasti konstrukcí rebreatherů polo a zcela uzavřených – SCR a CCR.

Jeskynní potápěči používali vše, co bylo dostupné, a teoretická know how se vyvíjela zcela specificky. Potápění v zatopených jeskyních bylo zcela odlišné od komerčního potápění, takže technika i plánování ponorů vycházely ze zcela jiných podmínek. V 70. létech v Evropě dochází k rozvoji jeskynního potápění – zejména ve Francii, Švýcarsku, Anglii a Německu

 

   Chaudanne Spring

Ve Švýcarsku patří k nejpozoruhodnějším lokalitám. Tato lokalita se nachází kousek od městečka Rossiniere, v části Švýcarska zvané Vaud. Ve svahu pod malou restaurací vyvěrá jeskynní systém v jezírku o velikosti 2 x 2 m. Celkem nenápadná lokalita začala poutat pozornost v polovině 60. let. První sestup provedli v roce 1964 členové skupiny CSSL (Centre de Sports Sous-marins de Lausanne), a to jmenovitě Claude Schmidt, André Piguet a Dominique d´Arman. Potápěčům se navzdory malé zkušenosti a komplikovaným podmínkám podařilo dosáhnout vzdálenosti 220 m. Nikdo v té době vůbec netušil, do jak výjimečné lokality proniká.

Postupně přibývají zkušenosti z jeskynního potápění v jiných lokalitách. Prim začíná mít ve Švýcarsku, ale i v Evropě skupina GLPS (Groupe Lèmanique de Plongèe Souterraine), založená v roce 1969 Cyrillem Brandtem a Pierre Martinem, jejímiž členy byli mimo jiných J. J. Bolanz a Olivier Isler. Tato skupina měla spoustu prvoprůniků ve francouzské Juře a taktéž v nejvýznamnější evropské oblasti Dordogne-Lot.

Podmínky v Chaudanne Spring nejsou oproti jiným evropským oblastem vůbec růžové – vysoká nadmořská výška (880 m n. m.) a nízká teplota vody celoročně (6 oC), často silný proud (4 m3/s), časté úzké pasáže vertikální i horizontální, náhlé ztráty viditelnosti kvůli kalitelnosti… Jednou z pozitiv této jeskyně je přírodní zvon ve 12 m, naplněný vzduchem, kde lze dělat dekompresi stejně pohodlně, jako v umělém zvonu-habitatu.

Vývoj v potápění však jde rychle kupředu ve všech směrech. Od roku 1975 se objevují suché obleky s konstantním objemem a velkoobjemové láhve okolo 20 l.Od roku 1980 začínají Švýcaři používat podvodní skútry – hlavně Aquazeppy mnichovského výrobce Josefa Ruprechta a od roku 1982 členové GLPS se začínají potápět s jinými dýchacími směsmi, než je vzduch.

Toto vše vede k výraznému posunu kupředu.V průběhu let 1984−88 se dosáhlo v lokalitě Chaudanne Spring největších úspěchů. Olivier Isler a Cyrille Brandt střídavě posunují dosažené limity délky průniku a hloubky.

Používaná výstroj pro penetraci je přístroj 4 x 20 l na zádech, vpředu na prsou nesené malé dekompresní láhve.

Z dnešního pohledu soudobá konfigurace výstroje nevzbuzuje úsměv, ale obdiv. Ponory byly prováděny se suchými neoprenovými obleky. Kontrola vztlaku byla prováděna pouze suchým oblekem, a to neoprenovým, který mění s hloubkou tloušťku materiálu a tedy vztlak. Žádné další BCD typu křídlo se v té době ještě nepoužívalo. Takže pohybovat se s takovouto konfigurací nebylo nic jednoduchého, navíc změna hmotnosti kvůli úbytku plynů byla značná.

Cyrille Brandt dosáhl 13. 3. 1988 průniku do vzdálenosti 660 m a hloubky 143 m. Celý sestup trval okolo 8 hodin, ve vodě teplé 6 stupňů Celsia bez vyhřívání suchého obleku. I z dnešního pohledu se jedná o naprosto výjimečný výkon, před kterým je nutno smeknout.

Švýcaři mají v té době jako jedni z mála již vyřešen problém suchých rukavic – používají kruhy, přes které navlékají gumové rukavice, a systém zajišťují převlečnou gumou. Obdobný systém posléze začala vyrábět firma Viking, používali jsme jej v druhé polovině 90. let a první kruhy jsme vyráběli z uřezaných plastových trychtýřů, vložených do přehrnuté neoprenové manžety. Systém funguje, jen potřebujete dopomoc druhou osobou při přetažení druhé rukavice a zajištění gumami. Vývoj však brzy přinesl těsnící rukavicové kruhy, které si potápěč zacvakne a zajistí sám – např. Check up systém či kruhy KUBI.

Cyrille Brandt dosahuje rovněž v roce 1989 hloubky 137 m ve vyvěračce Fontaine des Chartreux po průniku asi 200 m v hloubce větší než 100 m a celkovém průniku do vzdálenosti 315 m.

Z mého pohledu se jedná bezesporu o jednu z nejvýraznějších postav evropského jeskynního potápění s excelentní spotřebou dýchacích plynů, veškeré sestupy prováděl s použitím otevřeného okruhu. Svou dobu předběhl nejméně o 10 let, až o 10 let později byl posunut limit průniku v jeskyni Chartreux a v jeskyni Chaudanne Spring ještě mnohem později.

Na další posun se muselo čekat dalších 20 let. V současné době je v průzkumu Chaudanne nejaktivnější skupina GEC (Groupe d ´Exploration de la Chaudanne), jejímž konzultantem je Cyrille Brandt. Navázala na jeho výsledky, průzkum pokračoval, a nakonec Mi­chael Walz s použitím polouzavřeného pasivního rebreatheru EDO 04 docílil 19. 2. 2006 hloubky 160 m po 60minutovém průniku.

Použité plyny: 2 x 20 l Tx 12/70 jako bottom gas (plyn pro dno), travel gas – transportní plyn Tx 20/55 a deco gas – dekompresní plyn Tx 20/55, Triox 40/30, EAN 50 a čistý kyslík.

Celková doba ponoru byla 510 min.

Nyní je známa celková hloubka 175 m, což tuto jeskyni staví na první místo švýcarských zatopených jeskyní, co se týče hloubky. S celkovou délkou 690 m je ve Švýcarsku tato jeskyně na druhém místě po Rinquelle Resurgence.

Lokalita Chaudanne Spring přispěla výraznou měrou k vývoji evropského jeskynního potápění a její tajemství odhalovali jedni z nejvýznamnějších evropských jeskynních potápěčů, jakými jsou Olivier Isler a Cyrille Brandt.

I ve světovém srovnání je tato jeskyně svým profilem a charakterem stále výjimečná.

Plechová vzpomínka

Plechová vzpomínka

 

   Text a foto Václav Kříž, člen HDS č.46

 V sobotu 17. dubna bylo v neratovickém kulturáku živo. Sešli se tu členové Společnosti pro historii potápění HDS CZ (Historical Diving Society), na svém zasedání. A aby mělo jejich setkání hluboký smysl, mimo toho že se rádi vidí, tématem dne se staly potápěčské helmy. Každý, kdo měl doma nějaký ten historický hrnec, do kterého si staří potápěči kdysi vkládali hlavy, ten byl vítán. Sešlo se tak na dlouhých stolech 47 sběratelských kousků původem z celého světa, od Koreje až po českou kotlinu. Nechyběly naprosté unikáty, vyrobené kdesi v garáži, právě tak jako helmy světových firem z USA  nebo Anglie. Zajímavou přednášku měl na toto téma Olda Lukš, exprezident Svazu českých potápěčů a soudní znalec v oboru potápění. A nebyl sám, po něm stejně zajímavě promluvil i Ota Brázda, bývalý profesní potápěč s letitou praxí právě s některými z vystavovaných exponátů. Během dne byly všechny helmy nafotografovány a podrobně zdokumentovány pro potřebu potápěčské sekce Technického muzea, se kterým HDS pilně spolupracuje.

Číst dál...

Mistrovství ČR ve freedivingu

Mistrovství ČR ve freedivingu

28.–30. května 2010 – Zlín

 

Letošní mistrovství České republiky ve freedivingu se bude konat ve Zlíně, ve dnech 28.–29. května 2010. Tyto závody budou zároveň pro české reprezentanty i posledním kvalifikačním závodem pro mistrovství světa týmů, které proběhne začátkem července v japonské Okinawě. V ČR se tento závod pořádá každoročně a soutěží se v bazénových disciplínách – ve statické apnoi, dynamické apnoi s ploutvemi a poslední dva roky nově i v dynamické apnoi bez ploutví. Soutěží se podle pravidel Aida International (mezinárodní asociace freedivingu) a na pravidla dohlíží několik rozhodčích s mezinárodním oprávněním.

Číst dál...

Ovčín a jeho tajemství

Ovčín a jeho tajemství

 

   Připravil Milan Solcanský

Je časně ráno, stojím na kraji lomu Ovčín, který leží nedaleko obce Radnice, a se zájmem pozoruji jeden z několika výzkumů paleontologů v této lokalitě. Při pohledu na odkryté zkameněliny se snažím představit si dobu před miliony a miliony let, kdy tato lokalita byla jen bažinatý prales zahalený do husté mlhy, plný obrovských plavuní, přesliček a podivné lezoucí havěti a nad tím létaly obří vážky o velikosti okolo jednoho metru. Svět, který si dnes již nedovedeme představit ani v té nejbujnější fantazii.

Historie tohoto lomu sahá až do roku 1548, kdy se zde místy začínalo v malém těžit černé uhlí. Těžba byla ukončena až v roce 1987, v rámci rekultivace byly zahlazeny negativní zásahy po těžbě a lom byl samovolně zatopen. Na lokalitě a v jeho blízkém okolí se dodnes nacházejí zbytky fosilií rostlin, které zde kdysi rostly staré několik milionů let. Zásluhou silných erupcí vulkánů nacházejících se v blízkosti dnešních Krušných hor, chrlících ohromné množství popela pokrývajícího celou tuto oblast, došlo k zakonzervování a tím i k zachování celého tropického pralesa. Proto zde v roce 2002 započal výzkum a s přestávkami pokračuje dodnes. Byly tady nalezeny mimo jiné i části stromovité plavuně, jejíž větve byly dlouhé okolo 130 centimetrů, a to ji řadí mezi největší svého druhu na světě.

Do dnešní doby zde bylo objeveno a popsáno asi 20 druhů rostlin, a to hlavně kapradiny, plavuně a přesličky. Nálezy z této lokality jsou vystaveny v Západočeském muzeu v Plzni.

Bohužel tato lokalita je poměrně chudá na fosilie živočichů, i když se zde našla při loňském výzkumu zkamenělina pavouka stará asi 300 milionů let. Oblast lomu Ovčín získala statut světově unikátní paleontologické lokality.

Vodní plocha tohoto lomu má přibližně čtvercový tvar o rozměrech asi 90 x 90 metrů, s přístupem k vodní hladině po nepříliš prudkém svahu, s dobře viditelným přechodem mezi pískovcem a černým uhlím, který je ale silně narušen vodní erozí. Hloubka se pohybuje mezi 15 až 22 metry a ve střední části místy dno vybíhá asi do osmi metrů a tvoří jakýsi podvodní ostrůvek se skalkou, kde se zdržují početná hejna kaprů. Při ponoru podél levé části lomu z pohledu od silnice je v přibližně pěti metrech patrna asi 40metrová část původní cesty sloužící k odvozu materiálu, pod kterou je menší skalnatá stěna končící v patnácti metrech. Střední část zabírá ze silnice snadno dostupná pláž s pozvolným přístupem k vodě. Pravá svahovitá část je tvořena jemným pískem přecházejícím do tzv. kamenného pole, příkře se svažujícího do hloubky okolo dvaceti metrů. Voda je zde velmi chladná během celého roku a poměrně čistá s viditelností i přes deset metrů. Dno je nepravidelné a tvoří ho velmi jemná směs uhelného prachu a písku splaveného z okolních svahů, který si ale při případném zakalení rychle sedá. Poměrně početná rybí osádka ale musí být do tohoto lomu vysazována. Bohužel ke smůle potápěčů-fotografů je přes den vidět jen pár nebojácných okounů, lovících občas v hejnech hrouzků a malých plotiček zdržujících se na mělčině u pláže. Druhové zastoupení ryb typické pro naše stojaté vody, jako je kapr, štika, sumec, tloušť,candát, ale nalezli jsme zde i menší kusy pstruha duhového a v neposlední řadě velké množství úhořů různých velikostí. V lomu je úplná absence vodních rostlin a raků, i když jsou uváděny v některé literatuře jako hojní obyvatelé. Písečné a kamenité mělčiny jsou posety miliony mlžů – slávičky mnohotvárné, působící jako přírodní filtrační jednotka. Biotopem těchto u nás nepůvodních mlžů jsou stojaté vody jezer a lomů stejně jako jejich vzdálené příbuzné domácí škeble rybničné, která se ale na této lokalitě nevyskytuje v tak hojném počtu.

Během srpna a září roku 2003, kdy teplota vody na delší dobu přesáhla 18 °C, se zde objevila ve velkém počtu sladkovodní medúzka, která dorůstá asi do tří centimetrů. Svými žahavými chapadélky loví potravu ve formě planktonu, a na rozdíl od mořských příbuzných je pro lidi neškodná. Domovinou této malé medúzky je jihovýchodní Asie, odkud se pomocí člověka dostala na většinu kontinentů, v tehdejším Československu ji poprvé objevili asi v roce 1930.

Bohužel od výše udávaného roku 2003 se nám ji nepodařilo na této lokalitě objevit, což pravděpodobně souvisí s jejím složitým rozmnožovacím cyklem, nemalý podíl na tom má i zhoršující se kvalita vody.

Neopakovatelné zážitky jsou zde v letních a podzimních měsících při nočních ponorech, kdy jsme potkávali nocující rybí osádku, a to jak kapitální candáty trpělivě snášející naši blízkou přítomnost, tak pěkně vypasené kapry, štiky, tlouště nebo lovící úhoře, prchající však před našimi světly zpět do tmavých hlubin lomu. Po nočních ponorech v této době jsme měli možnost sledovat nezvykle velká hejna netopýrů, pořádající nálety na hmyz zdržující se nad tmavou hladinou.

Ponory v zimních měsících se jen málo liší co do viditelnosti i když čistota dokázala překvapit a to na obě strany. Nutností, ostatně jako i jinde pod ledem, je používání vodicího lana.

Zázemí v podobě pultů na výstroj nebo nastrojovacích míst zde bohužel není žádné a totéž platí i o tzv. podvodních atrakcích, kdy se ale ve většině případů jedná o „šikovně uklizený“ nepořádek, který nemá s podvodním světem nic společného. Lom a jeho blízké okolí jsou již několik let v soukromém vlastnictví a majitel toleruje přístup pouze za předpokladu dodržování čistoty, až na některé výjimky je zde zákaz rybaření.

Lokalita je velmi oblíbena u amatérských paleontologů k hledání fosilií a v letních měsících je hojně využívána ke koupání a okolí k turistice. Bohužel v poslední době je v lomu viditelnost pouze okolo metru a naděje na zlepšení je asi v nedohlednu, i když na atraktivnosti tohoto lomu s velmi zajímavou minulostí to nic neubírá, a to ani v případě, že tento lom nepatří mezi nejoblíbenější potápěčské lokality.

Ostrov snov

Ostrov snov

 

   Text a foto Marek Cibuľka

Malta – ostrov rytierov, malý, skalnatý, ale zato zaujímavý či už pod vodou alebo na suchu.

Len málo ostrovov sa môže pochváliť takou históriou, rôznorodosťou a krásou, ako cieľ našej cesty. Tým, že sa ostrov nachádza na strategickom mieste, bol oň záujem už v rímskej dobe a záujemcovia sa stále menili. Historické pamiatky z rôzneho obdobia tu sú na každom rohu. Podnebie je celoročne príjemné. Tak ako ľudia, aj ich prístup k životu a strava sú ovplyvnené Európou a Afrikou. Pobrežie ostrova je zväčša skalnaté, ale nájdu sa tu aj krásne piesočnaté pláže a ostrov si získava prívlastok „druhá“ Ibiza.

Číst dál...

Potápěč pod plachtami

Potápěč pod plachtami

 

   Text a foto Alena Voráčková

Je sobota ráno, září 2009. Přijíždíme do italského přístavu Piombino. V dálce na moři tušíme kontury naší destinace – ostrova Elby. Obzor zakrývají temné mraky, které co chvíli prosvítí jasná záře. Zatím ještě neprší. Do přístavu se valí z města mohutná kalná řeka a moře se zdá být špinavější než Bolevecký rybník u nás v Plzni. Tak takové uvítání jsme vskutku nečekali!

Náš kapitán už je na lodi – jsme jeho druhá posádka. Jeli jsme celou noc a jdeme se na loď dospat. O pár hodin později vozíme za hustého deště ke kotvišti na vozíčcích všechny věci a potraviny. Alespoň využívám nepromokavý overal, který jsem zakoupila těsně před cestou v prodejně pracovních oděvů. Naštěstí je to jediný den, kdy ho budu potřebovat – ty další jsou již ve znamení slunce, teplého a čistého moře, které jsou pro Elbu tak příznačné.

Číst dál...

Juditin most

Juditin most

 

   Text a foto pod vodou: Petr Slezák

   foto nad vodou: Jaroslav Kašpar

 Krátce po roce 1154 byl v jednom českém lese pokácen vzrostlý dub. Kde přesně rostl, ani kdo ho pokácel, se dnes již nedozvíme. Více než 800 let po jeho pokácení se však dozvíme, k čemu bylo jeho dřevo použito. To vše díky potápěčskému průzkumu dna Vltavy jen pár metrů severně od Karlova mostu a díky archeologickému průzkumu zbytků románského Juditina mostu, na kterém pracuje Národní památkový ústav.

Spojení obou břehů Vltavy v Praze bylo v návaznosti na obchodní cesty důležité od pradávna. Původní brody mělké řeky nahradil dřevěný most, o kterém jsou zmínky v kronikách z desátého a jedenáctého století. Kamenný Juditin most byl postaven v letech 1158 až 1172 za vlády Vladislava II. Pojmenován byl pravděpodobně po jeho choti Juditě Durynské. Byl to nejstarší kamenný most v Českých zemích.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group