ikoktejl

Evropa
Tag: Evropa Nalezeno 4 výsledků.
Tag: Evropa Řazení

Likvidace bomb

LIKVIDACE BOMB

Potápění se Severní ­potápěčskou jednotkou Royal Navy u ostrůvku Garvie

 

   Text a foto Simon Brown

   Překlad František Novomeský

 Na mořském dně leží rezavá roura dlouhá asi 180 cm. Tenhle „nález“ by se do vaku na potápěčskou výzbroj asi nevešel, nejsem si však jist, zda by někdo chtěl vidět tenhle krám například v mé garáži. Tahle roura byla 500librovou bombou, napěchovanou dostatkem výbušniny pro to, aby mě poslala na nejlepší potápěčskou lokalitu v nebesích.

Moje jediná smysluplná myšlenka byla celkem prostá: jestliže tohle bouchne, znamená to můj konec a o ničem nebudu vědět. Na dně se ke mně připojil John, specialista na likvidaci bomb britského Královského námořnictva. Dal se do práce, připevnil demoliční nálož na zevní plášť bomby a za několik minut se stane tahle bomba minulostí. Udělal jsem ještě několik snímků Johna při práci a začal výstup. Děsila mě tahle explozivní síla, ležící pode mnou na mořském dně... A to tak, že jsem zapomněl na tříminutovou bezpečnostní zastávku, jediná má myšlenka byla, že chci ven z vody...

 

   Ostrůvek Garvie

Přímo na severozápadním výběžku Skotska, východně od Cape Wrath, leží v moři malý skalní ostrůvek, známý jako An Garbh-eilean anebo Garvie. Většina lidí ho nezná a v okolních vodách tohoto ostrůvku se potápělo jen málo potápěčů. A ještě míň by se jich tam chtělo potápět: ostrůvek Garvie je jedinou evropskou lokalitou, kde britské Královské letectvo (RAF) nacvičuje bombardování typu vzduch-země se „živými“ bombami o hmotnosti až 1000 liber. Celý Cape Wrath je tedy pod přímou palbou a necvičí zde pouze RAF, ostré střelby typu loď-pobřeží tady provádí i Královské námořnictvo, které střílí 4,5palcové granáty až do vzdálenosti 12 mil. Asi jedna desetina ze všeho, co se vystřelí, nevybuchne, a tak povinnost „úklidu“ těchto nebezpečných předmětů leží na ramenou Severní potápěčské skupiny Královského námořnictva (Royal Navy). Námořnictvo nedělá nic polovičatě, a proto ani jejich potápěčská loď není výjimkou. RMAS Tornado je při 700 tunách vybavena vlastní dekompresní komorou a poskytuje přístřeší dvoumotorovému nafukovacímu člunu, který nás k lodi přivážel každé ráno přes tiché vody sousedícího jezera Loch Eriboll. Na palubě lodi byly hromady plastických výbušnin (všichni potápěči je nazývali výstižným pojmenováním „bang“), bylo jich dost na to, aby nás i celou loď poslaly do nenávratna. Nedokázal jsem si představit, co by se stalo, kdyby náklad „bangu“ vybouchl. Potápěč Yorkie mě rychle uvedl na pravou míru. „Vybouchl? Co by mělo vybouchnout? Bouchne ti pokažená konzerva. Výbušniny je nutno iniciovat.“ Ubezpečil mě také, že krabice „bangu“ na palubě jsou zcela bezpečné. Na iniciaci potřebují roznětky a detonátor.

 

   Nedotýkat se ničeho, co najdu

Tomado potřebovalo asi hodinu, než z Loch Eribollu doplulo k ostrůvku Garvie. Během plavby provedl por. Beechinor instruktáž o tom, co očekávají, že pravděpodobně naleznou, a jak odlišit „živou“ bombu od cvičné, nevýbušné munice. Jakákoliv bomba natřená na modro je cvičná a není nutné se jí zabývat, narozdíl od zeleně natřených se zlatými proužky, namalovanými na hrotu bomby, které je třeba najít a zneškodnit. Další pomůckou při hledání nevybuchlé munice je nález roznětky, cvičná munice je nemá. Roznětka bývá umístěna v hrotu bomby.

Ve válečných dobách se stala nevybuchlá bomba pro nepřítele problémem; protože konstruktéři vyvinuli v roznětce zařízení proti smíchání explozivního materiálu s mořskou vodou. Taková nestabilní, vůči smíchání rezistentní roznětka není ani přítelem potápěčů, likvidujících bomby... a taky potápěčů-fotografů, kteří drží kameru. Uložil jsem si do mysli poznámku: nedotýkat se ničeho, co najdu... ani tady „na place“, ani kdekoliv jinde.

 

   „Obyčejný“ ponor

Pádem nazad z člunu jsem se dostal do vody, 20 metrů od ostrůvku Garvie, a začal jsem sestupovat. Viditelnost ve vodě byla úžasná; kdyby tohle byl „obyčejný“ ponor, užíval bych si to. Dotkl jsem se písku na dně. Klekl jsem si na písek a chvilku pozoroval paprsky slunce filtrované zelenou vodou. Nebyl jsem tu však kvůli uměleckým záběrům. Tohle byla vyhledávací fáze operace, kdy potápěč plave nad mořským dnem a rozhlíží se po bombách. Chtěl jsem se potápět s Yorkiem, ale nešlo to. Nastartoval malou ponorku, která se pohybovala rychleji, než jsem stačil plavat. Mohl jsem proto jenom sledovat jeho hluboké výdechy z regulátoru. Najednou se zastavil a prohlížel si možný cíl – 500librovou bombu. Ležela na dně již dlouho a barevné označení nahradila rez a mořská vegetace. Yorkie kontroloval hrot a ocas bomby kvůli identifikaci. Je „živá“ nebo jde o cvičnou munici? Já jsem mu, žel, poradit nemohl. Najednou Yorkie zdvihl palec. U potápěčů Royal Navy znamená zdvižený palec „ok“, tedy to, že nalezená bomba je „živá“. Yorkie pádil k hladině po značkovací bóji,  začal jsem se také vynořovat, celá akce netrvala déle než 15 minut. Potápění pro něj bylo zkrátka jenom prostředkem, aby mohl dělat svou práci. Potápěči Královského námořnictva nepředstírají, že si potápění užívají.

Na palubě Tornada se potápěči sešli, aby se informovali o tom, co našli a jaké budou další demoliční plány. Demoliční nálože mají čtyři části: roznětku, bezpečnostní pojistku, detonační kabel a blok plastické trhaviny. Kritickou částí je bezpečnostní pojistka s časovým limitem. Časový interval limituje doba hoření, pojistka se nastavuje na čas pět minut od okamžiku spuštění roznětky do okamžiku výbuchu plastické nálože umístěné na bombě. Do člunu jsme se vrátili s demoličními náložemi. Najít bombu bylo snadné, John připevnil na bombu balík s náloží, dával přitom pozor, aby detonační kabel nevytvořil smyčku. Po první připravené bombě přivlekl John další balík s náloží k další a já jsem vyplaval na povrch. Když byly bomby připravené a John se bezpečně vrátil do člunu, vyslalo Tornado lodní vysílačkou výstrahu všem lodím v blízkosti, aby lokalita byla „čistá“. Do bezpečnostních pojistek se vložily roznětky. Ze všech výbušnin – plastických i těch v bombě – si v této chvíli vynucovaly největší respekt malé stříbrné detonátory. Po jejich aktivování se člun rychle vzdálil do bezpečí a začalo odpočítávání. Plastické nálože vybuchly, ozvala se dunivá rána a voda se zpěnila. Ovšem bomba nevybuchla, protože se až teď zjistilo, že se jednalo o cvičnou munici. U této 500librové bombě tedy nemohlo dojít k iniciaci.

 

   Živá, nebo cvičná ­nalož?

Moře kolem ostrůvku Garvie je otevřeno všemu, co sem může Atlantik přivléci. Potápění na východní straně ostrůvku nás chránilo před nejhorším vířením otevřeného oceánu. Cíle však byly i na západní straně ostrůvku, kde jsme na druhý den s Gingem našli v písku zabořenou 1000librovou bombu. Ginge začal na povrch bomby připevňovat plastickou nálož, proud nad ní nás unášel tam a zpět. Na bombu s hrotem a ocasem ukrytým v kamení (nikomu z nás se nechtělo nános odstraňovat) Ginge připevnil balík s náloží a zajistil ho kameny. Bomba byla nalezena, plastická nálož na ni připevněna, to vše za devět minut, tedy rekord pro ponor s fotografováním. Nakonec se ukázalo, že i tahle bomba byla cvičná, a tak si jen rackové pochutnali na několika usmrcených rybách. Ze všeho, co RAF na ostrůvek shodilo, nevybuchlo jenom pár kousků. Bomby, které jsme našli, byly korodované a pokryté mořskou vegetací, dalo se předpokládat, že všechny mají modrý nátěr. Předchozí návštěva týmu potápěčů-specialistů zřejmě tyhle bomby našla a pro jejich barvu se s nimi dále nezabývala. Opadne-li ale barva, nelze určit, zda se jedná právě o cvičnou munici. Při posledním ponoru jsem našel dvě bomby, obě byly již bez barvy, ale zato s velkým „vykousnutím“ na boku v místě, kde byl přiložen a iniciován demoliční balík. Bylo vidět, že se s bombami již pracovalo.

 

   Kov na „švestkách“

Později večer v baru (můj tip – nedejte se vtáhnout do soutěží v pití s potápěči Královského námořnictva) ke mně přišel Duff s otázkou, zda uhádnu, jak dlouho se potápí. Aby ukázal, kolik času strávil pod vodou, rozepjal si kalhoty, sáhl do spodků a po svíjení se a grimasách vytáhl z kalhot svou ruku zaťatou v pěst. „Nastav ruku,“ řekl. Nevěděl jsem, co bude následovat, tak jsem mu nastavil dlaň, do které Duff upustil kousek kovu z obalu nálože. „Tohle se mi přilepilo na mý švestky. Tipni si, jak dlouho se potápím.“

Potápění se Severní potápěčskou jednotkou Royal Navy u ostrůvku Garvie bylo privilegiem i potěšením. Materiál, se kterým potápěči Královského námořnictva pracují, si vynucuje respekt. Civilní potápěči, když najdou nevybuchlou munici, často si ji berou jako suvenýr, na památku nebo v rámci svého sběratelského hobby. Po tom, co jsem byl svědkem velkých podmořských explozí, si budu od těchhle věcí udržovat patřičný odstup. Nechci, aby se cokoliv v mé blízkosti iniciovalo.      

Medůzy v jižních čechách

Medúzky v jižních čechách

 

   Text a foto Veronika Matějková

 Loni v srpnu byly v jihočeském lomu BLATNÁ-ŘEČICE poprvé pozorovány sladkovodní medúzky CRASPEDACUSTA SOWERBYI. Medúzky, tzv. jellyfish, objevil potápěč a spolumajitel lomu p. Daniel Hofman. Zpráva se poměrně rychle roznesla a i my jsme se vydali na tyto pozoruhodné živočichy podívat.

Číst dál...

Ledové Altausser See

LEDOVÉ Altausser See

 

   Napsala a vyfotografovala Alena Voráčková

 Malebné a potápěčsky méně navštěvované rakouské jezero Altausseer See najdete ve Štýrsku (Steiermark), 5 km severně od lázeňského městečka Bad Aussee. Ze známé meky Solné komory – Hallstattu je Altausser See dostupné autem za pouhých 25 minut. Přestože je tak doslova za rohem, narazíte tu na odlišnou kulturu krojů, jiný dialekt i zákony. Patří přesto také ke skupině jezer Solné komory, kterou ohraničuje na východě horský masiv Totes Gebirge, na jihu Dachstein a Tennengebirgen a na západě Berchtesgadenské Alpy a protékají jí řeky Traun a Salzach.

Pod vládou Habsburků bylo celé území dlouhou dobu izolováno od ostatních částí Rakouska. Bez povolení se nesměl nikdo přistěhovat ani odstěhovat. Spojení s okolním světem obstarávala v minulosti hlavně lodní doprava. Stavba silnice do Bad Ischlu byla zahájena až v roce 1872. Jižní část Solné komory byla v roce 1997 zařazena na seznam Světového dědictví UNESCO.

 

   Chladné jezero Solné komory

Rakousko se může pochlubit nezanedbatelným počtem jezer v pánvích, které zůstaly po ustoupení ledovců a Altausser See mezi ně také patří. Jezero je 3 km dlouhé, 1 km široké a zaujímá celkovou plochu 2,1 km2. Leží v nadmořské výšce 712 m a potopíte se zde maximálně do hloubky 50 m. Krajinnou dominantu nejbližšího okolí tvoří na severní straně jezera 1800 m vysoká hora Loser. Spádový obvod Altausser See, který představuje převážně horský masiv Toten Gebirge, činí 54 km2. Obec Altaussee je jedinou osídlenou oblastí jezera, a to u jeho jihozápadního břehu. Z hotelu na kraji městečka mají výhled na jediný významnější odtok – říčku Altausser Traun.

Zvláštní je, že toto alpské oko nemá prakticky žádné nadzemní přítoky a napájí jej převážně podzemní prameny z vápencového horského systému Toten Gebirge. Řadí se díky tomu k nejčistějším, ale také k nejchladnějším alpským jezerům. Teplota vody tu klesá bez ohledu na roční dobu na pouhé 3–4 °C, což je o celý 1° C méně než v okolních jezerech. Výrazně méně se prohřívá horní vrstva vody i v létě, čehož si nelze nevšimnout okamžitě po zanoření.

Jedná se o tzv. oligotrofní jezero, má tedy nízkou produkci fytoplanktonu (řas, sinic a prvoků), což je dáno především jeho vyšší nadmořskou výškou. Voda je průzračná s vysokým obsahem kyslíku u dna.

Žijí tady mimo jiné ryby upřednostňující kyselou vodu – například siven alpský a pstruh jezerní. Altausser See zamrzá spolehlivě každým rokem a ponor pod led by se zde určitě vyplatil. Platí tu ale bohužel oficiální zákaz potápění pod ledem i nočního potápění (výjimku mohou mít akce organizované některým z místních potápěčských center, například Zauner v Hallstattu). Na některých místech je vyhlášena doba hájení od 15. září do 31. prosince.

 

   Altaussee – pod kostelem

Je tu možnost potápění ze břehu – k vodě se dostanete pozvolným svahem poblíž veřejné pláže u loděnice a přístaviště parníku. Je tu mělká plocha s hojností vodních travin a bohatým životem. Místy narazíte na velké kvádry z okolních hor. Pozor na parník, který zde často projíždí, a na majitele občerstvení u mola – je to jeho pozemek. 

 

   4000 let starý les

V pravé části jezera poblíž hotelu leží paralelně k řadě hausbótů potopený les. Obrovské kmeny stromů, z nichž některé stojí vzpřímeně na dně, jsou údajně staré až 4000 let. Jejich obvod může být odhadem 3–5 m. Jedna skupina stromů je v hloubce jen 12–15 m, tyto kmeny končí jen pár metrů pod hladinou.

 

   Hausbóty

Naproti hotýlku uvidíte řadu dřevěných hausbótů. Zdržují se zde hejna rybek (třeba chráněných střevlí potočních nebo okounků) a za slunečného dne si můžete vychutnat působivou stínohru – je to zkrátka poměrně fotogenické místo. U hausbótů nejblíže hotelu to trochu „táhne“ – jezero tu totiž ústí do říčky Altaussee Traun. Proud je natolik silný, že většina podvodních rostlin v okolí je ohnutá jako luk.

K hausbótům můžete buď přeplavat od hotelu (asi 35 m), nebo se zanořit z druhé strany – jsou tam ale omezené možnosti parkování.

 

   Hotel

Podél severního břehu nad hotelem naleznete ve velmi čisté vodě porosty rákosí, leknínů a řady vodních rostlin, které představují domov pro celou plejádu sladkovodních ryb (střevlí, pstruhů, mníků, štik, okounů nebo plotic) a také třeba ráčků. Směrem k rybářské boudě leží v hloubce 12 m karoserie sanitního vozu SS. O 50 m dál v 18 m jeho podvozek. Hlouběji v jezeře narazíte na kolmou lavinovou stěnu, padající do hloubky 45 m. Poblíž, ve 39 metrech, vyvěrá jeden z podzemních přítoků jezera.

Přestože poslední tři lokality leží v jedné části jezera, vyžaduje každá z nich trochu jiný přístup a doporučuji věnovat každé z nich většinu ponoru. Například řada hausbótů se táhne téměř na 150 m a tak jejich prohlídka a cesta zpět zaberou, zvlášť v tak studené vodě, bez problémů celý ponor. V mělčinách je zase výhodné nespěchat, spatříte tak více šupinatých obyvatel, a i tady pak hodinka uteče jako nic. Do mělčiny si nezapomeňte vzít i šnorchl – pokud budete chvíli na místě bez bublin, odváží se střevle až do vaší bezprostřední blízkosti.

S přístupem k ostatním břehům je to trochu složitější – podél celého jezera ale vede alespoň lesní stezka – můžete výstroj dopravit na vozíku, případně si pronajmout loďku. Trasa parníku vede od kostelíku do nejodlehlejší části jezera, kde stojí malebná hájovna, fungující jako rodinný hotýlek.

 

   O potápění v Altausser See

Altausser See bude stěží přitahovat davy potápěčů vzhledem k široké nabídce jiných jezer v okolí, která mohou poskytnout trochu jiné vyžití: snazší přístupnost většího počtu lokalit a především trochu odlišné terény. Oblast Altausser See poblíž hotelu je, co se týče terénu, pro řadu potápěčů méně zajímavá. Severní břeh od hotelu směrem ke kostelu je velmi mělký a pozvolný, navíc sediment dna je značně kalivý a to může spoustu lidí odradit. Ponory jsou zde ale nezapomenutelné pro výjimečnou viditelnost i v malých hloubkách, kterou cení zlatem nejen podvodní fotografové. Například v letním období zdaleka není samozřejmá pro většinu okolních jezer. Třeba i ve vyhlášeném celoročně čistém Gosausee se v horních 8–15 metrech hloubky viditelnost pohybuje v letních měsících „jen“ mezi 6–12 m. Zatímco v Altausser See to může být i 15–20 m. Další jezera, jako Attersee nebo Wolfgangsee, jsou v létě do 20 i více metrů hloubky „mléčná“, s dohledností sotva pár metrů!

Dalším kladem může být pro některé jiné klima: klid a příjemné prostředí, které bude jistě vyhovovat i případnému nepotápěčskému doprovodu. Na zmíněný hotýlek navazují například tenisové kurty a na své si tu přijdou i děti.           

VRULJA, podmořský vývěr

Vrulja, podmořský vývěr 

 

   Napsal a vyfotografoval Jan Hájek

 Je jen málo unikátních potápěčských lokalit, které jsou nám přitom poměrně snadno dostupné. Jednou z nich je Vrulja, podmořský vývěr sladké vody z krasových jeskyní, v jehož okolí se nachází unikátní živočišné a rostlinné společenství. Tato lokalita, popisovaná ve všech potápěčských průvodcích jako absolutní „top“, se nachází na chorvatském pobřeží mezi Omiší a Makarskou. Přímo ze břehu však není přístupná a tak nejsnáze se k ní dostanete lodí české potápěčské základny, sídlící na ostrově Brač.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group