ikoktejl

2014
Tag: 2014 Nalezeno 112 výsledků.
Tag: 2014 Řazení

Město duchů

Město duchů

TEXT A FOTO: Michal Fanta

V režimu toho nejpřísnějšího utajení, připomínajícího bájnou oblast 51 v americké Nevadě, fungovalo město Irbene. Dokonce není ani zakresleno na starých mapách, ačkoli v dobách své slávy kypělo životem. Důvod? Osmý největší radioteleskop na světě, který patřil Rusku.

Na nekonečné rovné cestě protínající borový hvozd lze zahlédnout jen jednu nepatrnou ceduli „Irbene radioteleskope“ se šipkou ukazující kamsi na starou neudržovanou cestu. Zpočátku projíždíme lesem, pak mineme rozpadlou bránu a za ní se objevuje sídliště z panelových domů. Jen je tu něco jinak, než je člověk zvyklý. Paneláky jsou bez oken. Střechy i cesty mezi domy zarůstají keříky a stromy, a domy bez života trčí uprostřed lesů jako vzpomínka na doby Sovětského svazu. „Duc-duc-duc!“ kola našeho auta co chvíli přejíždějí mezery panelů, z nichž je cesta poskládaná. Za velkého natřásání dojedeme na okraj lesa. Za písečnou planinou a za plotem s ostnatým drátem, na kterém je už znát zub času, se tyčí monstrum připomínající kulisy ze sci-fi filmů. Obrovský radar ční do výše 30 metrů a jeho talíř o průměru 32 metrů vypadá zdola jako obří deštník.

Číst dál...

Paní nejimpozantnější

Paní nejimpozantnější

TEXT A FOTO: Juraj Kaman

Když v květnu 2012 navštívil gruzínský prezident Michail Saakašvili pevnost v Achalciche, která se v té době rekonstruovala, prohlásil, že z ní bude nejpopulárnější stavba v zemi. Dnes je již tento skvost architektury úspěšně dokončen a o tom, zda měl prezident pravdu, se můžete přesvědčit sami.

Když jsem se začátkem roku 2013 připravoval na cestu do Gruzie, o návštěvě města Achalciche jsem příliš neuvažoval. Prestižní průvodce Lonely Planet mu věnoval necelou stránku a místní pevnosti, která je dnes nejkrásnější stavbou široko daleko, pouhopouhé dva řádky. O to více mě překvapilo, když jsem ve vlaku směřujícím do Tbilisi zaslechl­ rozhovor dvou cestovatelů, fascinovaných návštěvou této odlehlé destinace. „Původně jsem chtěl v Achalciche pouze přestupovat, ale když jsem zahlédl místní hrad, málem mi vypadly oči z důlků,“ vyprávěl nadšeně jeden z nich. „Fantastická stavba, která vypadala jako z pohádek tisíce a jedné noci, mě skutečně okouzlila. Do té doby jsem za nejkrásnější pevnost považoval Alhambru ve španělské Granadě, ale ta, před kterou jsem stanul v Gruzii, mi v ten okamžik přišla mnohem impozantnější.“ Druhý batůžkář dychtivě přikyvoval: „Přesně tak, i já jsem si vzpomněl na Granadu, když jsem poprvé viděl pevnost v Achalciche. Ale zatímco do Alhambry zavítá měsíčně přes dvě stě tisíc lidí a za prohlídku s průvodcem dáš málem celodenní plat, v Gruzii jsem měl stejně krásnou stavbu téměř pro sebe a vstupné bylo spíše symbolické. Miluji magická místa, která nejsou profláklá, a Achalciche k nim určitě patří.“

Číst dál...

Kluci krev a mlíko

Kluci krev a mlíko

TEXT A FOTO: Eric Lafforgue

Co je pro vás ideálem krásy? Troufám si tipnout, že ať má jakoukoli podobu, ani zdaleka se nepodobá tomu, co každoročně velebí zástupci kmene Bodi v jižní Etiopii.

Každý rok v červnu probíhá v údolí řeky Omo na jihu Etiopie oslava nového roku kmene Bodi, nazývaná Kael. Kromě klasického radování se ze změny kalendáře je Kael především vyvrcholením půl roku probíhající soutěže „krásy“ mezi místními muži. A jak se vítěz vybírá? Stane se jím ten, kterému za poslední půlrok narostlo největší břicho.

Číst dál...

divoČINY

divoČINY

Staré divočiny nenávratně zmizely. Některé činy je ale nyní vracejí zpět. I tak by mohl znít podtitul dokumentárního filmu, v jehož názvu je příslib exotické výpravy, místo toho však podnikneme cestu do svého nitra a společenského svědomí.

TEXT A FOTO: Jan Svatoš

Divočina. Drtivé většině Čechů se pod tímto pojmem vybaví exotické obrazy – africká savana, amazonská džungle nebo korálové útesy. Evropská i česká divočina zůstává v drtivé většině opomíjena, přitom slovo divočina má kořeny právě na starém kontinentu. Je to možná i z toho důvodu, že my – Evropané – jsme tu naši skutečně původní divočinu zcela vymýtili. Podle posledního odhadu jí zbývá pouhé 1 %. O její záchraně přemýšlíme minimálně, paradoxně mnohem hlasitěji ale mluvíme o tom, jak nevybíravě se domorodci chovají ke slonům a lvům. Přitom jsme to byli právě my, kdo se jako jedni z prvních zbavili svých domnělých konkurentů – medvědů, vlků, zubrů a rysů. Jaký vztah k divoké přírodě má tedy ve skutečnosti česká společnost? A potřebujeme v dnešní době ještě vůbec k něčemu divočinu v jejím původním slova smyslu – neprostupné pralesy, v nichž se toulají rysové, běhají vlčí smečky a kde voní tlející dřevo?

Číst dál...

Editorial 4/2014

Editorial 4/2014

Přejít na články z Kočičí planety 4/2014

Vážení čtenáři,

kočičí dvířka jsou pro mne symbolem. Symbolem lásky ke kočkám. Vpouštíme je do svých příbytků, do svých srdcí, do svých životů. Kocour mé sestry by se mohl testováním dvířek živit. Jednoho dne zamňoukal u dveří na jejich samotě u lesa a pustili ho dál do domu. Už zůstal. Ale neměl rád zavřené dveře a trval na tom, že bude chodit ven. Přes léto to nebyl problém, ale na podzim věčně pootevřenými dveřmi táhlo. Dostal proto první model dvířek. Ty nejobyčejnější z prvního obchodu. Dělaly neskutečný kravál a ukázalo se, že Mourek chodí v noci ven a dovnitř s pravidelností ponocného co hodinu. Inu dostal nový, tišší model. Jenže Mourek dospěl a začal chodit za kočkami. U toho nezůstalo, začal si vodit kočky domů. Bohužel měl slabost pro řekněme „sociálně slabší“ dámy prosté základních společenských pravidel a hygienických návyků. Oproti Mourkovi odmítaly respektovat veškerá pravidla a sežraná bábovka, vylitá barva v předsíni a louže v košíčku toho nejlepšího krajkového spodního prádla již byly onou poslední kapkou. Mourek dostal další model dvířek. Luxusní italský model opatřený mikročipem, který měl vpustit pouze nositele správného čipu. Jejich pořizovací cena hravě přesáhla součet cen obou předchozích modelů. První čip z obojku ztratil Mourek hned druhý den, životnost ostatních se počítala na týdny. Účet za doobjednané čipy z Itálie se dostal do rukou pána domu a vypadalo to, že se Mourek bude stěhovat. Žije tam však stále. Poslední model dvířek byl robustní a kvalitní, s možností regulovat směr propouštění. Inu Němci. Mourek může dvířky ven, dovnitř se naučil chodit přes verandu, kde si na paničku zamňouká.

Už jsem viděla dvířka vedoucí na půdu, ven na střechu garáže, i kočičí dvířka v krytém bazénu na zahradě. Mám je ráda. Ukazují, že za nimi jsou lidé, co vpustili kočky do svých srdcí. Že jsou kočičí dvířka i v historických dveřích britské ambasády v Praze mi nejprve vyrazilo dech. Ale vlastně to tak musí být. Když si přečtete náš rozhovor s paní velvyslankyní, pochopíte.

Vpusťte i vy kočky do svých srdcí i životů, budete bohatší. Bohatší o spoustu zážitků, zvířecí lásky a získáte nový pohled na svět. Ať už s dvířky nebo bez.

A pokud z jakéhokoli důvodu pozorujete kočky jen zpovzdálí, zachovejte nám přízeň. Od nového roku pro vás máme překvapení – budeme se vídat každý sudý měsíc, z Kočičí planety bude dvouměsíčník.

Přeji vám krásné svátky a těším se na viděnou v novém roce.

Pavla Růžičkovášé Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

3 Editorial

5 Obchodní koutek

6 Kočky její excelence – Rozhovor s britskou velvyslankyní

10 Ze světa

12 Jak se žije s evropskou krátkosrstou kočkou

16 Ohlédnutí za světovou výstavou 2014

18 Jiný kraj, jiná kočka

20 Kočky by kupovaly myši

22 Optimální strava ve stáří

23 Krmíme pacienta

26 Poradna

28 Šelmy: jaguár

30 Alimentární lymfom koček

32 Krutá daň zimy

35 Plakát

37 Fotografická soutěž

38 Jak se žije kočkám ve francii

40 Istanbulské uličnice

42 Dopis ježíškovi

44 Nebezpečí v květináči

46 Vánoční nebezpečí

48 Strom splněných přání

49 Pomáhat a nenaletět

50 Křížovka

51 Z pohledu kocoura Bertranda: zákon granulí

52 Nic kočičího mi není cizí

54 Dětský koutek

57 Vyrobte si s námi: přání s kočkou

58 Čtenářský koutek

59 Příběh: život s kočkou

60 Tipy pro vás

61 Kočičí humor

62 Kočičí hlavy

64 Zimní fotografie

66 Povídka: Štědrý den školníka Jindřicha

Editorial Special Zima v ČR

Editorial Special Zima v ČR

Přejít na články ze Specialu Zima v ČR

Vánoce v plavkách

Je prosinec. Teploměr ukazuje 28 stupňů Celsia. Slunečno. Z reproduktorů se linou známé tóny amerických koled. Jingle Bells, Jingle Bells, Jingle all the way. A tak stále dokola. V plážovém baru si objednávám osvěžující nápoj. „What to drink?“ Ptá se mě barman v květované košili, na níž má našitou jmenovku – Ahmed. „Mojito, please.“ Usměje se a na jeho hlavě zabliká čepice s nápisem „Merry Christmas“. V hotelové hale má Santa u vánočního stromečku ozdobeného bonbony z růžového papíru zaparkované sáně s početným sobím spřežením. Jsou přece Vánoce a tady v turistických centrech u Rudého moře se snaží, aby hosté nebyli o adventní atmosféru ochuzeni. Před pár lety jsem totiž dostala ten špatný nápad, že vyměním českou zimu za hřejivou exotiku. V Egyptě mi došlo, že atmosféra je nepřenosná a i kdybych si dovezla kapra, františky a vanilkové rohlíčky, nikdy to nebude ono. „A jaká je u vás zima?“ vyzvídá Mohamed prodavač koření v tom nejvoňavějším krámku z celé Hurghady, kde sedím na taburetu a popíjím silný mátový čaj. „Jak kdy a jak kde. Někdy je pošmourno a někdy sněží.“ „Sníh? To znám jen z televize,“ rozesmál se na celé kolo a vypadalo to, že se smál ještě dlouho poté, co jsem jeho království provoněné šafránem opustila. Nevím, co se ten den stalo, zda NĚCO zahýbalo kartami osudu či šlo o pouhý metereologický úkaz, ale v Hurghadě začalo sněžit. Z oblohy najednou padaly malinkaté chomáčky vaty, na které turisté zírali s větším údivem nežli sami Egypťané. Zázraky zkrátka k Vánocům patří, ať jsme kdekoliv. Nejdůležitější je, mít je s kým sdílet.

Přeji vám šťastné a veselé, ladovskou zimu a teplomilcům Karibik.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

4 – Editorial

6 – Zimní pohlednice z Ještědu

8 – Lyžaři a lyžníci aneb jak se v Čechách lyžovávalo

12 – Když Vltava zamrzala

14 – Mrzne, hurá do vodyPražský zlatník legendou

16 – Ája VrzáňováNeposlušná královna ledu

18 – První brusleKosti i oplechované dřeváky

19 – Kde se berou vločky?

20 – Rybníky domova mého

23 – Co se u nás jídávalo o Vánocích?

24 – Černý rybářObdivovaný i zatracovaný

25 – Ptačí hostina

26 – Zimní spáčiHibernace jim šetří energii

28 – Století krkonošské perleČeské stříbro okopírovali Japonci

31 – „Američané hledají okurku“říká Milada Valečková, ředitelka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

32 – Než přišly VánoceZapomenutí švestkoví panáčci a zakázané betlémy

34 – Z fotoalb našich dědů a pradědů

35 – Vánoční hvězdaAztékové z ní vyráběli červené barvivo

36 – Strážci horPřátelství až za hrob

38 – Cesta k pramenům LabeLabská bouda známá i neznámá

40 – Záchranářem jsem chtěl být odmaličkaRozhovor s náčelníkem horské služby v Krkonoších Adolfem Klepšem

42 – Alpy v ČecháchOsada na Zlaté stezce

44 – Máte dopis pro Ježíška?Odneste ho na Boží Dar

46 – Dobyvatel nebeHorolezec Radek Jaroš hovoří o svých dalších plánech

48 – Vyfoťte se na sněhuNechte si poradit od profesionálního fotografa

50 – Karlův darProto, že v Římě sněžilo, v Praze postavili chrám

53 – Opravdu znáte Prahu?Soutěžní kvíz

54 – Šumavské LurdyEnergie z Pramene

56 – Blatenský vrch(Ne)obyčejná krušnohorská rozhledna

58 – Peklém a jiné čertovinyKde váží lidské duše

60 – Hej, mistřeŽivot a dílo Jakuba Jana Ryby

62 – Brtnické ledopádyKde zamrzl Zelený poklad?

64 – Bohyně z KopanicProč se o ně zajímal Himmler?

68 – Hora obrůNerozhněvejte Rýbrcoula

70 – Světový puk z ValašskaGeniální receptura hokejového fandy

72 – A mazej!Sibiřský husky zabránil epidemii

76 – Eskymák z „Holomócka“Kterak zámečnický tovaryš dorazil až na Medvědí ostrov

78 – Doba ledováU nás jako na Sibiři

80 – Putování časemNa večeři u neandertálců

Editorial 12/2014

Editorial 12/2014

Přejít na články z Koktejlu 12/2014

Vůně dálek a benzinu

Nikdy jsem neviděla modřejší nebe nežli to, které jako koberec beze šmouh viselo nad Atacamou. Dokonalost je krásná. Máme naložený džíp a vyrážíme k Národnímu parku Nevado Tres Cruces, do opuštěného solného království. Ideální chilská destinace pro ty, kteří se nechtějí strkat o místo s dalšími cestovateli. Tady můžete mít problém opačný - potkat vůbec někoho, i kdybyste si to přáli, snad kromě horníků, kteří se dřou ve zlatoměděných dolech. Auto máme naložené zásobami včetně kanystrů s benzinem, nehrozí, že bychom cestou minuli pumpu. Sjíždíme z hlavní silnice a s ní jako by zmizely ukazatele, které by nás navedly. Místní vědí a turistů sem jezdí poskrovnu, takže v lepším značení asi Chilané nespatřují smysl.

GPS nemáme. Na letišti v Copiapó se pán v autopůjčovně tvářil překvapeně, že byla součástí naší objednávky. Nada. Musíme se spolehnout jen sami na sebe Stoupáme a nepříjemný tlak v mé hlavě sílí, jako by v ní někdo bouchal kladívkem. Benzin je cítit všude, nenápadně proniká do našeho oblečení, sušenek, toastového chleba... Příště si půjčíme auto, kde kanystry pojedou připevněné zvenčí a nikoliv s námi. Teď nezbývá než vydržet. Naštěstí všechny cesty vedou do Říma. Otřepané rčení se naplnilo i tentokrát, a my jsme nakonec dorazili k malebné Laguně de Santa Rosa uprostřed nehostinné pustiny. Ticho nebylo nikdy tišší, civilizace vzdálenější a duše zklidněnější.

Přeji vám krásné svátky a ať pokaždé najdete svůj cíl.

Barbora Slavíková Literovášé Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Obsah – Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Panenský světDéšť, vítr, a přesto ráj – Faerské ostrovy byly vyhlášeny nejkrásnějšími na světě. Souhlasíte?Cesta do dospělosti – Rituál spojený s obřízkou je pro keňské chlapce skutečnou výzvou.V lesní katedrále – Žofínský prales je opravdovým národním bohatstvím.

Nejkrásnější kmen Afriky – Příslušníci kmene Hamarů o sobě s oblibou tvrdí, že jsou jejich lidé nejhezčí.

Boj o život – Mořské želvy žijí na naší planetě přes 100 milionů let. Blíží se nyní jejich konec nebo budou zachráněny?

Lovci beze zbraní – Letos proběhl již padesátý ročník světové soutěže Wildlife Photographer of the Year. Úspěch zde slavil i jeden český fotograf.

Rozhovor: Dominika Gawliczková – „Hledám svoje hranice,“ říká dívka, která přejela na motorce Asii.

Dvě tváře Hongkongu – Nejen mrakodrapy, ale také malebná přírodní zákoutí najdete v této specifické zemi.

Neuznávaní – Beduínské kmeny v Izraeli se odmítají usadit v nově postavených sídlištích. Vytrvají?

Rozvoj na talíři – Peru se rozhodlo stát se gastronomickou velmocí. Podaří se odvážný krok?

České stopy v Argentině – V této jihoamerické zemi žije odhadem sto tisíc potomků Čechoslováků.

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

 

3 Editorial

5 Obchodní koutek

6 Pod chlupatým diktátem – rozhovor Tomem Coxem

9 Ochutnávka z knihy Toma Coxe

10 Ze světa

12 Jak se žije se siamkou

16 Kočky, co si lakují nehty

 

18 Téma: O myslivosti, myslivcích, kočkách a psech 

21 Domácí kočky jako riziko pro volně žijící zvířata

22 Střelné poranění páteře kočky

 

26 Ta kočka není normální!

28 Poradna

30 Světová výstava koček Praha 2014

32 Čtenářská fotosoutěž: Kočky a jejich kamarádi

34 Plakát

36 Šelmy: Jaguraundi

38 Hypertrofická kardiomyopatie koček

40 Jsou kočky člověku nebezpečné?

44 O přátelství koček a „mužů pera“

46 Vymazlený domov pro kočku

48 Test: Je s vámi šťastná

50 Křížovka

51 Z pohledu kocoura Bertranda: Jak dvounožci odjížděli na dovolenou

52 Jméno s kočkou

54 Dětský koutek

56 Portrét útulku: V Kocourkově

58 Čtenářský koutek

59 Příběh: Bůh stvořil kočku, abychom si mohli hladit tygra

60 Tipy pro vás

61 Kalendář Kočky pro kočky

62 Kočičí kavárna v Praze

64 Podzimní fotografie

66 Povídka: Zásah v pravou chvíli

Obsah

 

3          Editorial

5          Obchodní koutek

6          Pod chlupatým diktátem – rozhovor Tomem Coxem

9          Ochutnávka z knihy Toma Coxe

10        Ze světa

12        Jak se žije se siamkou

16        Kočky, co si lakují nehty

 

18        Téma: O myslivosti, myslivcích, kočkách a psech

21        Domácí kočky jako riziko pro volně žijící zvířata

22        Střelné poranění páteře kočky

 

26        Ta kočka není normální!

28        Poradna

30        Světová výstava koček Praha 2014

32        Čtenářská fotosoutěž: Kočky a jejich kamarádi

34        Plakát

36        Šelmy: Jaguraundi

38        Hypertrofická kardiomyopatie koček

40        Jsou kočky člověku nebezpečné?

44        O přátelství koček a „mužů pera“

46        Vymazlený domov pro kočku

48        Test: Je s vámi šťastná

50        Křížovka

51        Z pohledu kocoura Bertranda: Jak dvounožci odjížděli na dovolenou

52        Jméno s kočkou

54        Dětský koutek

56        Portrét útulku: V Kocourkově

58        Čtenářský koutek

59        Příběh: Bůh stvořil kočku, abychom si mohli hladit tygra

60        Tipy pro vás

61        Kalendář Kočky pro kočky

62        Kočičí kavárna v Praze

64        Podzimní fotografie

66        Povídka: Zásah v pravou chvíli

Editorial 11/2014

Editorial 11/2014

Přejít na články z Koktejlu 11/2014

Nebeský konec nebo začátek?

Nevím, jak pro vás, ale pro mě je stále nepochopitelné, že lidský život není trvalejší, že visí na tenkém vlásku, stačí jen trochu zatahat a … Zlomí se. Představení končí, i když se vás nikdo neprosil o svolení. Svou roli jsi odehrál, čas ti vypršel, vystřídá tě jiný herec, právě teď se narodil a už z plných sil křičí na svět. Je čas rození a čas umírání. Poprvé pláčeme štěstím a podruhé žalem, ale ne všude je to stejné.

Pro Tibeťany představuje lidské tělo pouhou schránku na duši, kterou využívá v daném životě a kterou po smrti již nepotřebuje, proto je vhodné vrátit svůj fyzický obal zpět přírodě. Způsob, jakým to stoupenci buddhismu provádějí, je pro naši kulturu nepřijatelný, ale pro Tibeťany jde o rituál nebeský. Rogyapas „porcovač“ rozřeže nebožtíkovo tělo a připraví z něj hostinu pro supy, velké kosti rozdrtí a smíchá je s campou, ječnou moukou, která je denním chlebem Tibeťanů. Pak dá nedočkavým dravcům znamení, obloha zčerná a ptáci se slétnou na svůj hodokvas. Pokud nespořádají všechny ostatky, duše zemřelého se nemůže rozletět do nebeských planin, kde setrvává, dokud se nepřevtělí. A nikdo netruchlí, protože život je pomíjivost a nebeský pohřeb je aktem poslední šlechetnosti, kdy mé tělo nakrmí jiné bytosti. Sup se pak rozletí a duši odnese daleko do nebes.

Dívala jsem se s dcerou na noční oblohu, když se mě zeptala: „Maminko a kde je dědeček?“ „Tamhle se na tebe dívá z té hvězdy,“ povídám. „A kde?“ „Tamhle, Sofíčku.“ „Tam?“ „Ano.“ „Tak já mu tam zavolám, jo?“

Někdy je nejlepší dívat se na svět dětskýma očima.

Přeji vám krásný dušičkový listopad, nezapomeňte na ty, které máte, i na ty, jejichž duše už plují kdesi vesmírem.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah – Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Duše a dušičkyVeselý odchod – V našem kraji bývá smrt blízké osoby spojena se smutkem, na Bali s veselím.Je smrt konec, začátek nebo…? – Jako červená nit se světem táhne víra, že smrt není konečná zastávka.Pohádka ze Šumavy – Přespat na statku Pohádka se zdá být nemožné. Duch zabité čarodějnice to prý nedovolí.

Rákosové limuzíny – Uruové na jezeře Titicaca se zcela adaptovali na nový životní styl atrakcí pro turisty.

Kulturní křižovatka – Hora Uluru byla vždy místem, kde se setkávali domorodci, dnes tu potkáte také cyklisty.

Obklopeni popelem – Výbuch sopky zcela zničil město Rabaul na Papui-Nové Guineji. Přesto se dnes do něj vrací život.

Rozhovor: Christoph Rehage – „Občas se rád procházím,“ říká dobrodruh, který po Číně rok putoval pěšky.

Spontánně uzavřeno? – Vzpamatovali se již lidé na Islandu z finanční krize, která je postihla?

Černý posel – Dříve vzbuzoval strach, dnes ale víme, že patří mezi nejinteligentnější opeřence. Havran.

Sedm dní v Tibetu – Stačí týden, aby člověk důkladně nasál atmosféru dávného horského království?

Říše pod nohama – Okolí italského hlavního město je protkáno sítí podzemních cest. Sestupte do nich s námi.Historie

Tagy:

Editorial 10/2014

Editorial 10/2014

Přejít na články z Koktejlu 10/2014

Kráčíme kupředu

Vážený čtenáři, Koktejl ve své 22leté historii vstoupil do další éry, reaguje na vaše potřeby a přání, které se odrazily v jeho nové podobě. Tento Koktejl je o něco menší a stejně tak o něco větší. Ujednotili jsme formát, osvěžili obsah a grafiku. Místo dvou Koktejlů nyní máte jeden a v trafice ho seženete za atraktivní cenu 49 Kč.

Do knihy Barevný svět – to nejlepší z magazínu Koktejl jeho zakladatel Josef Formánek napsal: „Žiji v bublině klidu a bublině stresu. Tu druhou jsem vytvořil, abyste nebyli ochuzeni ani o jednu barvu, chuť a jedinečnost tohoto světa.“ Obrazová publikace, která byla výkladní skříní časopisu, na jehož existenci by si pár let předtím vsadil jen snílek či blázen, vyšla v roce 1998. Bylo to zlomové datum nejen pro časopis, jenž povstal jako fénix z popela díky Formánkově nezlomné vizi, ale také pro mě. Ve stejnou dobu jsem vstoupila do světa „exotů“, kteří až do úmoru žili své sny. Cestovali, poznávali a informovali bez pomoci mobilů, internetu či digitálních fotoaparátů.

Dnes jsme ve věku elektronických médií, kdy se hovoří o soumraku papírových titulů. Neviděla bych to tak černě, protože reálný dotyk s tím, co máte rádi, je nenahraditelný. Koktejl je český magazín, který není ovládán finančními zájmy nadnárodních korporací, takže si troufneme i na projekty, které jsou vedeny více srdcem nežli penězi. Snad to ucítíte, až si budete magazínem listovat.

My víme, že naším největším bohatstvím jste vy, čtenáři, kteří s námi jdou bez ohledu na přízeň či trendy doby.Díky vám za to.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

P.S. Chcete více informací o změnách v Koktejlu? Klikněte zde.

Obsah – Kompletní přehled článků v čísle

Koktejl ZOOM

Buď mýma očima – Kurdové jsou nejpočetnější národ, který nemá vlastní stát. Vydejte se s námi po jejich stopách.

Opičí yetti – Vysoko v čínských horách žije jeden z nejvzácnějších tvorů planety, langur Bietův.

Rozhovor – Josef Formánek – Žiju s drakem v kleci.

Příroda

Téma – Čistota půl zdraví

Tokijské trauma – Odskočit si v Japonsku na toaletu může být tvrdý oříšek.

Tělo a duše – Hygiena není jen otázka pravidelného umývání.

Roztomilý darebák – Střední Evropu nenápadně dobývají mývalové, co to pro nás znamená?

Z bankéře emírem – Před pár měsíci byl ještě guvernérem nigerijské centrální banky, dnes předčítá z koránu a žehná návštěvníkům.

Letem světem – Chrám milionu láhví

Lachtaní stýskání – Uprostřed oceánu, na půli cesty mezi USA a Ruskem, najdete ostrovy zvané Galapágy severu.

Americká zastávka – Malý Hollywood

Šrí Lanka na druhý pokus – Co donutí člověka změnit názor na zemi, kterou už jednou navštívil?

Historie

Čínská admiralita – Jihočínským mořem vedla méně známá námořní část hedvábné cesty.

Věda a technika

Madagaskar

Na návštěvě u sousedů – Duny na Baltu

Od zpravodajů Koktejlu – Proč má kivi elektrickou deku?

Tipy

Tagy:

Editorial 3/2014

Editorial 3/2014

Přejít na články z Kočičí planety 3/2014

Vážení přátelé,

zatím je teprve konec srpna, ale dnes ráno už byla strašná zima a na procházce se psy jsem viděla padat první listí. Na podzim se vždy těšíme, barevné listí, kaštany, jablka, chmýří poletující po zahradě v posledním slunci…

Naše kočky se probouzejí z letního nicnedělání a polehávání a víc si hrají venku. Psy beru na dlouhé procházky, na houby, do lesa, těšit se barevným podzimem. V našem příměstském lese na myslivce nenarazíme, ale na výletech se někdy mužů v zeleném s puškou bojím. Byť se chovám v lese ohleduplně v každém ročním období, psy mám pod dohledem, přesto je v nich něco strašidelného. To, že mohou jediným stisknutím spouště vzít život mému čtyřnohému štěstí, mne děsí.

Kočky a myslivci je jistě ožehavé téma. Stejně jako většina z nás jsem dosud chtěla věřit, že naše kočky do lesa nechodí a že se nemusím bát. Jenže při bližším studiu celé problematiky to vidím trochu jinak. Chováme doma pravou šelmu, která má instinkty a schopnosti lovce a díky naší péči navíc vůči volně žijícím zvířatům ohromnou výhodu – jistotu plné misky a zázemí, kde se nemusí bát o život. Po celodenním lenošení na měkkém pelíšku má celou noc dost sil na lov. Divoká zvířata, každý brouk či ptáček musí denně bojovat o život a o obživu a ještě mu hrozí, že se může stát kořistí naší hýčkané a dobře živené šelmy, která vlastně vůbec lovit nepotřebuje. Naši lovci to mají spočítané, na noc přijdou pod zámek. A pevně věřím, že se nám díky Kočičí planetě postupně podaří otevřít oči dalším chovatelům.

Užijte si s Kočičí planetou a vašimi kočičími miláčky krásný barevný podzim. Pokud by se vám zachtělo kočičí krásy, neváhejte a vyrazte na Světovou výstavu koček, která se letos v říjnu po dlouhých letech koná u nás, v Praze. A pokud vás zajímá, zda je s vámi vaše kočka šťastná, můžete si zkusit náš test. I když je spíše pro pobavení, spokojenou a šťastnou kočku přeci poznáte sami nejlépe.

S přáním krásného barevného podzimu

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Editorial 9/2014

Editorial 9/2014

Nic není ztracené

Téma tohoto čísla jsme věnovali ztrátám a nálezům. Kolikrát jste něco ztratili a v lepším případě to zase našli? Jsou ztráty, které nebolí, jako staré kecky, které jsem zapomněla kdesi v šatně. Jsou ztráty krásné – ztratit někdy pro někoho hlavu může být opojné, a ztráty bolestivé, ty nejtěžší, protože, jak zpívá Jarek Nohavica „se smrtí smířit nejde se…“ Každá z nich ale asi má svůj smysl, neboť, jak praví legenda Miroslav Zikmund: „Život je přesný součet náhod.“ A věřit mu je na místě, protože ve svých 95 letech toho již obsáhl tolik, že by na to běžný smrtelník potřeboval několik životů.

Vzpomínám si, že jsem kdysi v rychlosti nastoupila do fabie, telefon na uchu, a zapomněla na tašku, kterou jsem postavila vedle auta. Byl v ní diktafon pořízený z první výplaty, zápisky, kontakty, mé velké bohatství… V tu dobu jsem ještě neměla mobil (dnes nepředstavitelná představa), takže nálezci volali k nám domů na pevnou linku (zařízení, které dle aktuálních průzkumů mnohé děti již neznají). Díky ochotným nálezcům se tehdy ke mně opět vrátilo ztracené a já mohla pokračovat v práci a zavolat lidem, jimž jsem to slíbila.

Taky máte pocit, že je to rovnice života? Plus a minus? O něco přicházím, abych zase něco našel? Byla jsem s největším „nálezem“ svého života, dcerou Sofií na hřišti. Fí okamžitě zaregistrovala malou růžovou plyšovou tašku, kterou si tady zapomněla jiná holčička, a okamžitě si ji schovala do kočárku. Má ji v pokojíčku a raduje se z ní dodnes. To mi jednoznačně potvrdilo mou teorii, že nemá smysl dělat si hlavu z věcí, o které přijdu, protože zcela jistě někomu jinému udělají radost. Od té chvíle už tedy neztrácím, ale obdarovávám.

Přeji vám jen krásné ztráty.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah – Kompletní přehled článků v čísle

Zaostřeno

Koktejl ZOOM

(Z)civilizovaní lovci lebek – Obávání bojovníci žijí v pralesech na hranici Indie a Myanmy. Nágové

Nejatraktivnější lidé – Nejen tetování, ale i účesy můžeme na bývalých lovcích lebek obdivovat.

Pomalý a záhadný – Je až s podivem, jak tajemný může být tvor, který skoro celý život prožije vzhůru nohama.

Příroda

Nebeské perly – Ladácká jezera jsou učiněné zázraky, přestože je každé jiné, spojuje je jejich magická přitažlivost.

Stoletím Miroslava Zikmunda – Člen legendární cestovatelské dvojice brzy oslaví sté narozeniny. Slavte s námi!

Kvíz

Když se točí s legendou – Petr Horký a jeho zážitky z natáčení dokumentu o panu Zikmundovi.

Nejstarší národ – Jejich život se za poslední desítky tisíc let moc nezměnil a Sanové po změně ani netouží.

Evoluční běh – Postavili jsme se na dvě nohy, abychom mohli běhat za potravou?

Město bez lidí – Jak dnes vypadá místo, které již od prvopočátku sloužilo armádě?

Historie a archeologie

Téma – Ztráty a nálezy

Rozhovor – Válka ještě neskončila – Sám před sebou člověk neuteče, minulost ho časem vždy dožene.

Dlouhá cesta domů – Příběh Saroo Brierleyho vypadá jako scénář k filmu, je dokonce možné, že bude opravdu zfilmován.

Číslo jedna – Roku 1793 postavil Franz Wochler na Rejvízu první stavení, které nyní prožilo vzkříšení.

Rozzuřený grizzly – Leoš Šimánek a jeho nejděsivější příběh z cest.

Jak přežít na Aljašce – Plánujete trek na Aljašku? Máme pro vás pár tipů.

Hon začal – Indiánům kmene Mundurukú došla trpělivost s ilegálními zlatokopy.

Věda a technika

Pohádka o mašinkách – Úzkokolejné železnice jsou jako hračky, několik jich je hned za našimi hranicemi.

Malý bratr – Little Tobago, malý ostrůvek v Karibském moři, je ideální pro pozorování ptáků.

Ostrovní pískoviště – Navštivte s námi jediný písečný ostrov v celém Jaderském moři.

Předplatné

Tipy

Tagy:

Český král Himálajské koruny

Český král Himálajské koruny

Existuje jen čtrnáct vrcholů na světě převyšujících 8000 metrů nad mořem, říká se jim Himálajská koruna. Doposud je zdolalo pouze třináct lidí. V roce 2014 by měl přibýt čtrnáctý. Zdolá-li Radek Jaroš horu Čogori (K2), bude prvním Čechem, který stanul na všech osmitisícovkách.

Za Radkem Jarošem, nejúspěšnějším českým vysokohorským horolezcem, jsem se vydal k němu domů, do Nového města na Moravě. Před naším setkáním jsem o něm znal pouze to, co vydala média či internet. Věděl jsem o jeho úspěších v horolezectví, o tom, že na začátku své lezecké kariéry tragicky ztratil přítelkyni v Tatrách; měl jsem také poslední informace o omrzlinách a následné amputaci dvou a půl prstu na noze po návratu z Annapurny. A pravda, byl jsem také trošku na rozpacích, jaký bude? Přece jen je to člověk, který má něco za sebou a má být na co hrdý.

Číst dál...

Dobroty v ulicích

Dobroty v ulicích

Představte si americké velkoměsto, jehož centrum netrápí smog, protože tramvaje tu jezdí zdarma. Ulice lemují dlážděné chodníky, kde ve stínu zelených stromů lidé chodí pěšky. A když vás přepadne hlad, nabízí stovky pouličních stánků kulinářské zážitky za lidové ceny. To není utopie, to je Portland.

TEXT A FOTO: MARTIN LOEW

Portland je městem neobyčejně moderním, elegantním a v pravém slova smyslu pokrokovým. Automobilovou magistrálu vytěsnili z centra již před několika lety, podnikají tu všemožné kroky proto, aby ulice byly živé a plné lidí, nikoliv aut, jako tomu je ve většině jiných amerických měst. K životu v ulicích tu patří právě početné stánky s jídlem, které se v posledních letech staly doslova fenoménem Portlandu. Jinde v USA nic takového nenajdeme. Věhlas zdejších pouličních občerstvoven dokonce již přesahuje i americký kontinent.

Číst dál...

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group