ikoktejl

Člověk je přesvědčen, že je mistrem křížení organismů a využívá výhodných genetických znaků ve svůj prospěch. Ale i příroda se občas spustí a vznikají mezidruhoví, nebo dokonce mezirodoví kříženci. Jsou ale zpravidla neplodní, a tak se vlastně nic moc nestane. Občas se ale příroda splete nádherně...

Číst dál...

Křesťanské kostely v Súdánu? Na první pohled to může připadat jako blouznění, protože Súdán byl vždy považován za místo pod čistě islámským vlivem. Polští archeologové ale tak trochu v tichosti objevili v této zemi dávných černých faraonů něco, co teď bere odborníkům dech.

Číst dál...

Lvi se lidem obvykle raději vyhnou. Vede je k tomu přirozený respekt, který pochází už z dob, kdy vzal člověk do rukou poprvé zbraň. Někdy se ale stane, že zvířata hranici vzájemného respektu překročí. Mají lví útoky obdobný scénář, či k nim přispívají shodné okolnosti? Proč se zvíře, které se až dosud živilo přirozenou kořistí, náhle stane lidožroutem?

Číst dál...

Mohou být skalní malby vzrušující? Většině lidí se vybaví nanejvýš zasutá informace ze školního dějepisu o pravěké Evropě. Nejvíce na světě jich ale má jižní Afrika. Nejstarší malbě je dvacet sedm tisíc let, na nejmladších jsou zobrazeni britští vojáci na koních.

Číst dál...

„Chci navštívit jednu fajn babu,“ odpovídal jsem známým na otázku, kam pojedu na dovolenou, drsným výrazivem chalanů z Valašska, abych zakryl svůj měkký pražský přízvuk.

Číst dál...

Říkají jim bílí lidé. Jsou příslušníky malgašské sekty a nenosí nic jiného kromě bílého oblečení. V bílém pracují na rýžových polích, v bílém pasou dobytek, v bílém v noci chodí do postele.

Číst dál...

Nikde jinde se neslaví výročí korunovace etiopského císaře Haile Selassieho jako mezi rastafariány na jihu země, v malém městě Shashamene.

Číst dál...

Nemyslíme, co se skrývá na dně jezera. Plujeme v přeplněné staré lodi. Vzdálenost z Gomy do Bukavu urazí asi za pět hodin. Zpočátku nevidíme prakticky nic.

Číst dál...

Knihy jsou pro Afriku luxusním zbožím podobně jako pro Evropana vůz značky Ferrari nebo šperky od Diora.

Číst dál...

Na ostrově porostlém deštným pralesem, dvacet tři kilometrů severovýchodně od ugandského města Entebbe, blízko rovníku, obklopená vodami Viktoriina jezera se nachází záchranná stanice pro šimpanze.

Číst dál...

Siwu ani zanikající město ze soli – Šálí – v plánu vůbec nemáme, a tak se necháváme notnou chvíli přemlouvat. „Je to nejkrásnější oáza, jakou znám,“ říká nám Monam Raduf.

Číst dál...

Ubytoval jsem se v Gambii v hlavním městě Banjulu, což je taková větší vesnice. Do rozlehlého místa s letovisky, které pro nás zní trochu exoticky – Sere Kunda, jsem pak pravidelně dojížděl poznat to, za čím mnozí Evropané jezdí třeba na celou zimu.

Číst dál...

Takhle asi vypadal svět krátce po svém vzniku. Půda sálá horkem, až se téměř taví podrážky bot. Jen o kousek dál vyvrhává země vroucí bahno a všude kolem se spárami derou na povrch výpary.

Číst dál...

Guinea-Bissau je tak malá a zapomenutá země v západní Africe, že mnozí lidé ani netuší, že existuje. Každopádně místním to vůbec nevadí a žijí si po svém. A naopak zase neznají nás.

Číst dál...

Nejmystičtější ve 20. století, nejúchvatnější a spousta dalších nej je v Maroku spojována se subtropickou zahradou Majorelle v Marrákeši.

Číst dál...

Miluji tuzemské i zahraniční cestování, život bez něj si neumím představit. Díky němu člověk získává tolik potřebný nadhled a odstup od někdy malicherných problémů, které běžně řeší.

Číst dál...

Zebedee je ostříhaný dohola a skoro jsem ho nemohl poznat. Viděli jsme se jen pár hodin, když jsme o jarních prázdninách s dalšími třemi studenty projížděli ve vypůjčeném autě Jižní Afrikou a čtyři dny strávili v Lesothu.

Číst dál...

Staří Egypťané, potomci vojáků zmizelé římské legie, příslušníci ztraceného izraelského kmene. Tak znějí teorie o původu Masajů. Tajemstvím a mýty ostatně byli opředeni odpradávna.

Číst dál...

„Há jú? Há jú?“ křičí děti zkomolenou anglickou frázi a běží v těsné blízkosti kol staré toyoty, která má problémy s děravou, rozbitou silnicí. „Zastav, Paule! No tak zastav!“ dožaduje se Lisa ze zadního sedadla. Na kraji cesty stojí asi osmiletá holčička s kresbou gorily na kousku ušmudlaného papíru. „Silverback!“ strká děvčátko podobiznu gorilího samce Lise, která stačila vyskočit z auta. Obchod právě začal. Propisky, nebo čokoládové bonbony? Nebo oboje? Mladá umělkyně se zjevně nemůže rozhodnout. Podaří se mi protlačit houfem dětí, a tak přicházím o finální část transakce. Stojím na kraji silnice a koukám do údolí. Bouřkové mraky podsvícené večerním sluncem dávají místu zvláštní atmosféru. Napsal a vyfotografoval Petr Slavík

Číst dál...

Prazvláštní naříkavé hlasy budily po celé noci první Evropany, kteří přistáli u břehů tehdy bezejmenného ostrova východně od Afriky. Strachy nemohli spát a původce těch divných zvuků nazvali lemuros. Tak se totiž jmenovali v antickém Římě duchové zemřelých, kteří se za nocí ozývali pekelným křikem a nářky. Lemurům toto pojmenování již zůstalo, a to i přesto, že s pomyslnými nočními strašidly nikdy neměli nic společného. Napsal a vyfotografoval Vladimír Lemberk

Číst dál...